velikost textu

Smlouva o smlouvě budoucí v obchodně-právních vztazích podle právních řádů České republiky a Anglie a Walesu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Smlouva o smlouvě budoucí v obchodně-právních vztazích podle právních řádů České republiky a Anglie a Walesu
Název v angličtině:
Contract on a future contract in commercial relations under the laws of the Czech Republic and of England and Wales
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Pavel Korman
Vedoucí:
JUDr. Daniel Patěk, Ph.D.
Oponent:
JUDr. Marie Zahradníčková, CSc.
Id práce:
103260
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
25. 6. 2014
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Budoucí smlouva v České republice a Anglii a Walesu; kontraktační povinnost
Klíčová slova v angličtině:
Agreement on future Agreement in the law of the Czech Republic and in the law of England and Wales; duty to conclude contract
Abstrakt:
SMLOUVA O SMLOUVĚ BUDOUCÍ V OBCHODNĚ-PRÁVNÍCH VZTAZÍCH PODLE PRÁVNÍCH ŘÁDŮ ČESKÉ REPUBLIKY A ANGLIE A WALESU Cílem této práce bylo poskytnout bližší popis úpravy a srovnání institutu smlouvy o smlouvě budoucí v obchodních závazkových vztazích podle právního řádu České republiky a právního řádu Anglie a Walesu, dále poukázat na některé sporné otázky spojené s jeho výkladem v obchodně-právních vztazích a pokusit se nabídnout jejich řešení. Autor má za to, že se mu v této práci podařilo uvedený cíl z podstatné části splnit. Smlouva o smlouvě budoucí je institut na území dnešní České republiky tradiční, jehož kořeny sahají až do práva klasického Říma. Naopak v právním řádu Anglie a Walesu tento institut v jeho kontinentální podobě nejen že tradiční není, ale je v jeho čisté podobě považován za absolutně neplatný z důvodu nedostatku vůle stran se vázat. Hospodářským účelem smlouvy o smlouvě budoucí je stanovení vynutitelné povinnosti kontrahentů k uzavření realizační smlouvy v budoucnu, a to v situaci, kdy ještě není objektivně možné realizační smlouvu uzavřít, a to ani s odkládací podmínkou, a to z toho důvodu, že ještě není možné přesně stanovit předmět jejího plnění. Smlouva o smlouvě budoucí v právním řádu České republiky má obligatorně písemnou formu, a její podstatné obsahové náležitosti tvoří závazek minimálně jedné ze stran uzavřít v určité době realizační smlouvu, jež musí být vymezena alespoň obecným způsobem. V právním řádu Anglie a Walesu musí taková smlouva aspirující na splnění požadavku platnosti splňovat obecné požadavky kladené na smlouvy, včetně požadavku na dostatečnost tzv. consideration, a dále obsahovat dohodu o všech „podstatných bodech“ budoucí smlouvy. K zániku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí v právním řádu České republiky dojde v případě podstatné změny okolností uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, nebo v případě, že strana oprávněná neučiní výzvu k uzavření realizační smlouvy ve smlouvě dohodnutém čase. To samé platí i pro režim smluv podle právního řádu Anglie a Walesu. V případě porušení kontraktační povinnosti v právním řádu České republiky se oprávněná strana může domáhat náhrady škody jí uvedeným způsobené, nebo nahrazení projevu vůle povinné strany soudem, nebo rozhodcem, a v případě kvalifikovaného porušení kontraktační povinnosti povinnou stranou obou uvedených nároků. V případě právního řádu Anglie a Walesu se poškozená strana může domáhat těch nároků, které by měla, byla-li by realizační smlouva řádně uzavřena, kdy ovšem přiznání nároku na jiné než peněžité plnění je závislé na výlučném uvážení soudu, pro které nejsou stanoveny přesná pravidla. Soudní praxe v právním řádu České republiky v souvislosti s daným institutem řešila mnoho otázek, zejména otázku, zda je přípustné, aby ve smlouvě o smlouvě budoucí v režimu obchodního zákoníku strany sjednali závazek k uzavření smlouvy, jež je upravena v zákoníku občanském, nebo zvláštním zákoně. Soudní praxe tuto otázku vyřešila podle názoru autora správně tak, že uvedené přípustné je, a to s odkazem na princip autonomie vůle stran. Další poměrně kontroverzní otázkou, již musela judikatura řešit v právním řádu České republiky, je otázka přípustnosti postoupení nebo převodu práv ze smlouvy o smlouvě budoucí na třetí osobu. Zde judikatura dovodila nemožnost takového převodu, a to s poukazem na synallagmatickou povahu závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí. Podle názoru autora však judikatura v tomto ohledu nedocenila tu skutečnost, že je možné sjednat smlouvu o smlouvě budoucí jako jednostranné oprávnění jedné strany a jednostrannou povinnost strany druhé. V takovém případě se autor domnívá, že se o synallagmatický závazek nejedná, a proto je pojmově možné, a dokonce vhodné, připustit postoupení takového práva cesí. Další z řešených otázek je otázka přípustnosti sjednání smlouvy o smlouvě budoucí ve prospěch třetí osoby v právním řádu České republiky. Judikatura uvedenou možnost připustila, a to dokonce i ve vztahu ke synallagmatickým smlouvám o smlouvě budoucí, kdy dovodila rozštěpení práv a povinností jedné ze stran, kdy poté, co třetí strana souhlasí s tím, aby byla vázána smlouvou o smlouvě budoucí, na ní přejde oprávnění vyzvat k uzavření realizační smlouvy, ale nikoli kontraktační povinnost. Toto rozhodnutí autor považuje za kontroverzní, a to s ohledem na štěpení závazku a oprávnění ze smlouvy o smlouvě budoucí, tedy situace, které se v předchozím případě snažil vyhnout.
Abstract v angličtině:
CONTRACT ON A FUTURE CONTRACT IN COMMERCIAL RELATIONS UDNER THE LAWS OF THE CZECH REPUBLIC AND OF ENGLAND AND WALES The aim of this rigorosum thesis was to describe the current statutory provisions relating to an agreement on future agreement according to the Act. No. 513/1991 Coll., the Commercial Code of the Czech Republic, as amended, to distinguish its provisions in comparison with the provisions on agreement on future agreement according to Act no. 40/1964 Coll., the Civil Code, as amended, and from the act no. 89/2012 Coll. the proposed new comprehensive Civil Code, as amended to point to certain areas of legislation which are not sufficiently clear, to provide suggestions for dealing with them, and to compare them to the current law in England and Wales regulating similar institutes under the Common law, such as for example an option, or a forward agreement. The method used was description with the use of available specialist literature and case law (bearing in mind case law is not a source of law in the Czech Republic per se, and form only a supportive role, while in England, case law is one of the sources of law viewed from normative approach), and in cases where legislation and case law could not provide a sufficient answer, author gave his own opinion on the given matter with his reasoning for it. The agreement on future agreement according to provisions of Czech Commercial Code must, in order to be valid, be made in writing, contain obligation of at least one party to conclude future agreement that must be described at least generally. The obligation to conclude future agreement expires, besides general ways of expiration, also by frustration, i.e. by such a change of circumstances, that has the parties know such circumstances would occur prior to concluding the future agreement, they would under such circumstances never have concluded the agreement on future agreement. The obligation to conclude the future agreement also expires by failure of the entitled party to invite the obliged party to conclude the future agreement in time agreed for it. The case law of Czech courts concludes that even if the future agreement must follow the Civil Code, the agreement on future agreement may follow Commercial Code. Czech case law also does not permit for transfer of rights from an agreement on future agreement to a third party, stating that rights and obligations from an agreement on future agreement are inseparable in their nature. The author hereof does not concur and points out to general principle of freedom of parties to contract.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Pavel Korman 1.41 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Pavel Korman 31 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Pavel Korman 8 kB
Stáhnout Posudek vedoucího JUDr. Daniel Patěk, Ph.D. 151 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Marie Zahradníčková, CSc. 126 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 160 kB