velikost textu

Dvacet let politiky sněmovních volebních reforem v České republice, 1989-2009

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Dvacet let politiky sněmovních volebních reforem v České republice, 1989-2009
Název v angličtině:
Twenty Years of the Politics of Electoral Reform for the Chamber of Deputies in the Czech Republic, 1989-2009
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Jakub Charvát, Ph.D.
Školitel:
PhDr. Mgr. Jan Bureš, Ph.D.
Oponenti:
prof. PhDr. Michal Klíma, M.A., CSc.
prof. Miroslav Novák, Dr.
Id práce:
101937
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav politologie (21-UPOL)
Program studia:
Politologie (P6701)
Obor studia:
Politologie (XPOL)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
10. 6. 2013
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
politika volebních reforem, Československo, Česká republika, volební systém, Poslanecká sněmovna
Klíčová slova v angličtině:
Politics of Electoral Reform, Czechoslovakia, Czech republic, Electoral System, Chamber of Deputies
Abstrakt:
Abstrakt Předkládaní dizertační práce se zaměřuje na analýzu dvaceti let politiky volebních reforem v Československu, a to jak na federální (volby do Federálního shromáždění), tak i na národní úrovni (volby do České národní rady), a později v České republice na celostátní úrovni (volby do Poslanecké sněmovny Pralamentu České republiky). Práce nejprve představuje, jak a proč dochází k přijímání a změnám volebních systémů. Nedávné analýzy politiky volebních reforem vytvořily dvě hlavní teoretické perspektivy vysvětlující volební reformy v posledních desetiletích. Podle první perspektivy, vycházející z logiky maximalizace vlastní politické moci, politici kontrolují proces výběru volebního systému a jsou motivováni k maximalizaci vlastní politické moci. Druhá perspektiva umožńuje zahrnout širší škálu aktérů, včetně běžných občanů, a nahlíží na volební reformu jako na kombinaci inherentních a kontingentních faktorů. Volební reforma se tak podle této perspektivy odehrává v reakci na specifické případy systémových selhání. Později se Alan Renwick (v roce 2010 a v upravené podobě v roce 2011) pokusil o vyvinutí preciznějšího přístupu k procesům volebních reforem, a to prostřednictvím dvou kroků. Nejprve dochází k uznání, že existují různé typy reformních procesů, aby následně mohl rozvinout detailnější přístup analyzující různé aspekty reformních procesů. Proto je důležité uvědomit si, že můžeme identifikovat dvě možné cesty k volební reformě: buď se vládnoucí politické elity rozhodnou, že chtějí realizovat volební reformu (pak se setkáváme se dvěma typy reformních procesů, kterými jsou vnucení vládními elitami a dohoda mezi politickými elitami) nebo politické elity ztrácejí kontrolu nad reformním procesem (pak může jít buď o interakci mezi politickými elitami a masami nebo vnucení masami). Pro náš účel analýzy politiky volebních reforem v České republice se jako užitečnější jeví pracovat s typem vnucení vládní většinou. Vládnoucí politické elity dominují procesu a usilují o to, aby je volební reforma zvýhodnila. Tento model reformního procesu tedyv podstatě odpovídá perspektivě maximalizace politické moci, a volební reforma se odehrává proto, že vládnoucí elity mají jak jak vůli ke změně volebních pravidel, tak i dostatečnou sílu k prosazení svých představ. To odpovídá případu opozičně-smluvní volební reformy z roku 2000, stejně jako i nakonec neúspěšnému reformnímu procesu z období let 2006 až 2009. Jejich hlavním cílem bylo posílit mandátové zisky volebních stran, které iniciovaly proces volební reformy. Nicméně model vnucení vládní většinou není aplikovatelný na reformní procesy z počátku 90. let 20. století, které probíhaly ve specifických podmínkách demokratické tranzice. Za těchto okolností se jako vhodný jeví přístup vycházející z logiky teorií sociální volby (zejména tzv. kontextualizované racionality), protože měl podobu vyjednávání explicitního charakteru mezi jednotlivými relevantními politickými aktéry. Nicméně situace nejistoty a nedostatku sdílených informací vytvářely specifické podmínky modifikující původní model maximalizace politické moci do podoby tzv. maximinového pravidla založeného na logice minimalizace rizik porážky, a to ve smyslu Rawlsova konceptu závoje nevědění. Tyto okolnosti podporují reformní procesy založené na širokém konsenzu, který odpovídá Renwickově typu reformního procesu dohody mezi politickými elitami, což odpovídá realitě procesu politiky volebních reforem v Československu v obodobí od roku 1990 do roku 1992.
Abstract v angličtině:
Abstract The presented thesis mainly focuses on an analysis of twenty years of the politics of electoral reform in Czechoslovakia (1990–1992), on the federal level (the Federal Assembly), and the national level (the Czech National Council), respectively, and later on the politics of electoral reform in the Czech Republic, on the national level (the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic). First, the thesis discusses how and why electoral systems are chosen and changed. Recent analysis of the politics of electoral reform has yielded two main theoretical perspectives regarding the reforms of recent decades. The first one, the power-maximizing perspective, assumes that politicians control the choice of the electoral system and that they are motivated to maximize their power. The other perspective allows for a wider range of actors – in particular, including ordinary citizens as well as politicians – and sees electoral reform as the product of a mix of inherent and contingent factors. Reform can, under this approach, occur in response to specific instances of systemic failure. More recently, Alan Renwick (in 2010 and more precisely in 2011) seeks to develop a more refined understanding of electoral reform processes through two steps. At the outset, there is an acknowledgement that there are different types of electoral reform process. Subsequently Renwick seeks to develop a more nuanced understanding by analyzing various aspects of the reform process in considerable detail. For this, it is important to realize that we can identify two potential routes to electoral reform: either the politicians in power do decide that they want reform (than we can have two types of electoral reform process, either so called elite majority imposition or elite settlement); or those politicians lose control over the decision process (than we can speak, according to Renwick, either about so called elite-mass interaction or about mass imposition). For our purposes of Czech politics of electoral reform analysis, it seems to be useful to consider the elite majority imposition type. Elected politicians dominate the process and seek electoral reform to advance their partisan or personal power interests. This type is close to the power-maximizing model, and the reform process occurs because the elite majority have both the will to change the system and the power to impose their wishes. This was the case of the (eventually failed) 2000 electoral reform in the CR, as well as the (unfinished and therefore failed) 2006–2009 electoral reform process. Its main purposes were to strengthen the seat shares of the parties initiating the electoral reform process. However, the elite majority imposition type is not applicable to the reform process of the early 1990s that took place under specific conditions of democratic transition. In this context, it seems to be useful for the reform process to be analyzed by using the social choice approach (mainly the so-called contextualized rationality) as a bargaining of explicit nature between individual political actors. However, uncertainty and the lack of shared information offer special conditions modifying the original power-maximizing model to the so-called maximin rule based on a risk-minimizing argument, in the sense of the Rawlsian concept of veil of ignorance. These circumstances can support electoral reform based on wide consensus, which corresponds to the Renwick´s type of the reform process by elite settlement and which was the case of the politics of electoral reform in Czechoslovakia in the period from 1990 to 1992.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Jakub Charvát, Ph.D. 2.06 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Jakub Charvát, Ph.D. 29 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Jakub Charvát, Ph.D. 18 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Mgr. Jakub Charvát, Ph.D. 93 kB
Stáhnout Posudek vedoucího PhDr. Mgr. Jan Bureš, Ph.D. 98 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Michal Klíma, M.A., CSc. 71 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Miroslav Novák, Dr. 70 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 69 kB