velikost textu

Obležen národem dramatiků. Jan Lier kritik a dramaturg Národního divadla

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Obležen národem dramatiků. Jan Lier kritik a dramaturg Národního divadla
Název v angličtině:
Besieged by a Nation of Playwrights. Jan Lier Critic and Dramaturge of the National Theatre in Prague
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Petra Ježková, Ph.D.
Školitel:
prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.
Oponenti:
prof. PhDr. Eva Stehlíková
doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D.
Id práce:
101896
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Katedra divadelní vědy (21-KDV)
Program studia:
Obecná teorie a dějiny umění a kultury (P8109)
Obor studia:
Divadelní věda (XDV)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
21. 6. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
dramaturgie; Národní divadlo; konec 19. století; Jan Lier
Klíčová slova v angličtině:
Dramaturgy; National Theatre; the end of the Nineteenth Century; Jan Lier
Abstrakt:
Abstrakt Obležen národem dramatiků Jan Lier kritik a dramaturg Národního divadla Kulturní snahy druhé poloviny 19. století a přelomu století 19. a 20., z nichž dědíme víc, než je na první pohled zřejmé, byly do značné míry již popsány. Přesto známe jejich obraz povětšinou jen skrze vybrané politické, literární či divadelní veličiny. Existovala však řada dalších, kteří podstatně a platně spoluurčovali ráz své doby, byť třeba ne jako její tzv. pilíře, mnohdy zpětně a třeba i účelově rekonstruované dobami následujícími a často nekriticky konzervované dodnes. K novému pohledu na vytčené období jsme proto zvolili postavu Jana Liera; ačkoli ve své době značně populární a zastávající nejeden významný společenský post, pozdějšímu historiografickému pohledu unikající. Předkládaná disertační práce představuje Jana Liera v celé sféře jeho působení v pokud možno širokém kontextu. Členíme ji do tří oddílů. Kapitoly prvního oddílu (Ecce homo Jan Lier) seznamují s autorovou životní cestou od mládí přes literární debut k populární novelistické tvorbě, v níž ve své době proslul zejména jako autor železniční novely a stylisticky vybroušených (až přebroušených) salonních próz, dráždících soudobou kritiku cizáckým leskem a lehkomyslnou bonvivánskou smyslností. Výklad sleduje autorův ojedinělý dramatický pokus – na tomto poli Lier zůstal auctor unius libri, divadlu autorsky přispíval nadále pouze dramatickými překlady (jiná díla nepřekládal). Pozornost obracíme i k jeho odborným vlastivědným textům, jimiž participoval na prestižních projektech Ottova nakladatelství. Zvláštní kapitolu věnujeme Lierově pozoruhodné mystifikační mozaice smyšlených novinových zpráv (Bizzarní Píseň míru), v níž již zazněla klíčová témata autorovy společenské kritiky. Oddíl završuje pojednání Lierovy odvážné a výrazné fejetonistiky, kterou představujeme jako jeden z dobových vrcholů žánru, neprávem přehlížený a v lecčem dodnes aktuální. Připojujeme obraz průkopnického ochranářského úsilí J. Liera o zachování kulturního dědictví minulých epoch, které jej nemohlo nechat mlčenlivým při projektech ohrožujících historickou Prahu. Druhý oddíl (Jan Lier o divadle a stylu) se obrací k autorově publicistice věnované zejména divadlu. V úvodní, kontextové kapitole shrnujeme vývoj české divadelní kritiky od jejích počátků. Následující kapitola vřazuje Lierovo divadelně kritické působení do souvislostí relativně mladé divadelně kritické disciplíny a podává orientační osnovu této autorovy činnosti a jejích proměn. Lierovo kritické psaní o divadle následně členíme do jednotlivých kapitol dle chronologie i platforem; mezi kapitoly V Divadelních listech, V Lumíru a V Hlasu národa včleňujeme i pojednání jeho ne výhradně divadelně kritických názorů, jimiž reflektoval impulsy soudobých stylových proměn (K realismu, naturalismu a moderně). Třetí oddíl (Neviditelná dramaturgie Národního divadla) je věnován dramaturgickým otázkám Národního divadla konce 19. století, částečně i počátku století následujícího. V první kapitole shrnujeme problematiku dramaturgie přední české scény před Lierovým nástupem do funkce (1896); pokoušíme se osvětlit dosud neuspokojivě interpretované dramaturgické mezidobí Mezi Stroupežnickým a Kvapilem, zabýváme se tedy i érou Lierova předchůdce Bedřicha Frídy. V pojednání dramaturgického působení Jana Liera se kromě obecného zhodnocení pokoušíme odhalit jeho osobní zaujetí pro Zeyera-dramatika; rehabilitace básníka na české první scéně se potkávala s všeobecným znovuobjevením Zeyera počínaje druhou polovinou devadesátých let 19. století, Lierovy sympatie k dramatikovi měly však hlubší kořeny (Se Zeyerem v časech dobrých i zlých). Příznačným rysem doby byla komplikovanost soudobého uměleckého dění, charakteristického paralelními nároky nových i starších uměleckých směrů (Ješitní, zranění a nepochopení). Někdejší nesmlouvavé postoje Liera fejetonisty a publicisty nejsou sice jeho dramaturgickou činností popřeny, přesto se v této pozici jeví o poznání méně průbojně. Příčiny související i s nejasnou otázkou dramaturgových pravomocí a zodpovědnosti poodhaluje kapitola Koho chleba jíš, toho píseň zpívej; jiná úskalí dramaturga – čelícího kobercovému náletu autorů – představuje kapitola Obležen národem dramatiků. Na ni navazuje jakási příkladová studie – sonda k jednomu z řady neodbytných dramatických autorů, kterou se pokoušíme ukázat, že i tato periferie české divadelní historie může zajímavým způsobem doplnit obraz pojednávaných epoch (Přebít voňavku a cukrkandl). Oddíl uzavíráme kapitolou pojednávající peripetie Lierova působení v pozici lektora dramaturgie Národního divadla, kterou zastával i po změně vedení Národního divadla doživotně (Dramaturgický epilog).
Abstract v angličtině:
Abstract Besieged by a Nation of Playwrights Jan Lier Critic and Dramaturge of the National Theatre in Prague The cultural endeavours of the second half of the 19th century and the turn of the 20th century – from which we have inherited more than is immediately apparent – have for the most part already been described. Nevertheless, most of what we know about them comes to us only through selected figures from the realm of politics, literature, or theatre. At the same time, there existed many other individuals who had a significant influence on their time. They may not have been “pillars” of their era – many of which are retroactively constructed by subsequent eras and have often been uncritically conserved to this day. We have thus chosen to take a new look at this era in question through the figure of Jan Lier. Although Lier had been quite popular during his life and held several important positions in society, he was ignored by later historians. This dissertation presents the full range of Lier’s activities, which we divide into three parts. The first section (Ecce Homo Jan Lier) describes the author’s life from his youth to his literary debut and popular novels, which brought him fame as an author of railway novels and stylistically refined (perhaps excessively so) salon prose that irritated contemporary critics with their alien gloss and frivolous dandy-like sensuality. The text also looks at the author’s sole attempt at drama – a field in which Lier remained an auctor unius libri. His only other contributions to drama would be translations (he did not translate any other works). We also look at the historical and geographical texts he wrote as part of several prestigious projects by the Otto printing house, and devote a special chapter to Lier’s remarkable series of “fake” news stories (A Bizarre Song of Peace), which contained the central themes of his social criticism. The first section concludes with a discussion of Lier’s daring and distinctive newspaper (or magazine) columns, which we present as the pinnacle of their genre at the time. These writings have been unfairly overlooked and in some regards remain applicable to this day. We also add a description of Lier’s groundbreaking work in the area of cultural heritage preservation, which involved his speaking out for preserving the heritage of historical Prague threatened by new construction projects. The second section (Jan Lier on Theatre and Style) takes a look at the author’s theatre journalism. The introductory chapter provides context and background, and summarizes the history of Czech theatre criticism from its very beginnings. The subsequent chapter places Lier’s theatre criticism within the context of this relatively young discipline, and provides an outline of Lier’s writings and their transformation over time. Lier’s criticism is subsequently divided into individual chapters according to chronology and platform; the chapters In Divadelní listy, In Lumír, and In Hlas národa discuss his critical opinions published in these three periodicals. The chapter On realism, naturalism, and modernism considers his writings (not just on theatre) which reflected changes in contemporary stylistic trends. The third section (The Invisible Dramaturgy of the National Theatre) is dedicated to exploring dramaturgical issues at Prague’s National Theatre towards the end of the 19th century and, to a limited extent, the beginning of the 20th century. In the first chapter, we summarize the National Theatre’s dramaturgy prior to Lier’s appointment as dramaturge in 1896. We also attempt to illuminate the still unsatisfactorily interpreted dramaturgic period between Ladislav Stroupežnický and Jaroslav Kvapil (Between Stroupežnický and Kvapil), meaning that we also look at the era of Lier’s predecessor Bedřich Frída. Our discussion of Lier’s dramaturgic activities include an assessment of these activities. We also attempt to shed light on his interest in the plays of the poet Julius Zeyer, whose rehabilitation by the leading Czech theatre met with a general rediscovery of Zeyer in the second half of the 1890s. Nevertheless, Lier’s affinity for Zeyer’s plays have deeper roots (With Zeyer During Good Times and Bad). A typical feature of this era was the complicated nature of the art scene, characterized by the parallel demands of new and old artistic trends (Vain, Aggrieved, and Misunderstood). Although Lier’s dramaturgic activities do not deny his earlier uncompromising stances as a columnist and journalist, he does show himself to be less forceful in this position. Possible causes, such as the unclear question of the dramaturge’s authority and responsibilities, are explored in the chapter Don’t Bite the Hand that Feeds You. The other difficulties faced by the dramaturge – such as being constantly harangued by authors – are presented in the chapter Besieged by a Nation of Playwrights. This is followed by a kind of case study – a study of one of the many unrelenting playwrights, through which we try to show that even this peripheral part of Czech theatre history may offer an interesting picture of the past (Trump the Perfume and Sugar Candy). We conclude this section with a chapter exploring Lier’s activities as a lecturer of dramaturgy at the National Theatre – a position that he held for the rest of his life, even following the theatre’s change in management (A Dramaturgic Epilogue).
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Petra Ježková, Ph.D. 2.93 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Petra Ježková, Ph.D. 33 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Petra Ježková, Ph.D. 22 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. PhDr. Vladimír Just, CSc. 128 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Eva Stehlíková 336 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D. 94 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 84 kB