velikost textu

Kubánské zahraniční mise v Africe v 60. letech 20. století a Československo

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Kubánské zahraniční mise v Africe v 60. letech 20. století a Československo
Název v angličtině:
Cuban Missions in Africa during 1960s, and Czechoslovakia
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Václav Kotrman, Ph.D.
Školitel:
PhDr. Jaromír Soukup, Ph.D.
Oponenti:
prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc.
prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc.
Konzultant:
PhDr. Mgr. Ondřej Vojtěchovský, Ph.D.
Id práce:
101652
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav světových dějin (21-USD)
Program studia:
Historické vědy (P7105)
Obor studia:
Historie/obecné dějiny (XODE)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
6. 9. 2018
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Kuba|Afrika|dekolonizace Afriky|Fidel Castro|Ernesto "Che" Guevara|kubánský exil|export revoluce|Alžírsko|písečná válka|Kongo|konžská krize|zahraniční mise|studená válka|partyzánská válka
Klíčová slova v angličtině:
Cuba|Africa|decolonization of Africa|Fidel Castro|Ernesto "Che" Guevara|Cuban exile|Export of revolution|Algeria|Sand War|Congo|Congo Crisis|Foreign Missions|Cold War|Guerrilla warfare
Abstrakt:
Abstrakt Od poloviny padesátých let 20. století vedla skupina v čele s Fidelem Castrem boj za svržení prezidenta Fulgencia Batisty. Poté, co se jim to na Nový rok 1959 povedlo, změnila nová, revoluční kubánská vláda strategii ve všech oblastech řízení státu. Jedním z nejviditelnějších okruhů byla změna zahraniční politiky. Kuba začala vystupovat nejen suverénně vůči okolním zemím, což vedlo k roztržce se Spojenými státy, ale snažila se aktivně vyvážet svůj model revoluce. Hlavními iniciátory v této oblasti byli Ernesto „Che“ Guevara a Fidel Castro. První oblastí, kam se Havana snažila exportovat revoluci, byla blízká Latinská Amerika. Všechny pokusy tam ale počátkem šedesátých let selhaly. Ve stejné době probíhaly dekolonizační procesy napříč africkým kontinentem, kam už v polovině roku 1959 odjel na rozsáhlou cestu Guevara. V Egyptě navázal první kontakty s tamními revolučními lídry a následně informoval Havanu o situaci. Kubáncům byl blízký socialistický charakter řady revolučních hnutí, proto vztah s nimi rozšiřovala. První pomoc do Afriky vyslala Kuba už na konci roku 1961, konkrétně do Alžírska, které bojovalo za nezávislost na Francii už od roku 1954. Alžírsko se prohlubováním vzájemných vztahů stalo vstupní branou Kubánců do Afriky. Jejich další mise následovaly do řady dalších afrických zemí, z těch nejvýznamnějších to vedle Alžírska byly například Guinea-Bissau, Mosambik, Kongo-Brazzaville, Kongo-Leopoldville či Angola. Kubánské mise probíhaly v Africe až do začátku devadesátých let. Tato práce se zabývá kubánskými zahraničními misemi v Africe v šedesátých letech, přičemž hlavní pozornost je soustředěna na rozmezí let 1959–1966. V této době dominovaly ve vztahu s Castrovou Kubou dvě země. V Alžírsku se Kubánci začali výrazněji angažovat od podzimu 1963, kdy Ben Bella žádal o pomoc před hrozícím konfliktem s Marokem v rámci tzv. písečné války. Přestože konflikt byl nakonec vyřešen smírem, Kubánci v zemi zůstali až do roku 1965, kdy byl Ben Bella svržen. Od roku 1964 už ale upoutalo jejich pozornost Kongo-Leopoldville, kam se na jaře 1965 vydal Ernesto Guevara s jednotkou asi 130 Kubánců, kteří měli trénovat domorodé jednotky Simbů a vést spolu s nimi partyzánskou válku. Na západních březích jezera Tanganika ale partyzáni narazili vedle odporu vládních jednotek také na anticastrovské Kubánce, kteří bojovali po boku nepřítele proti nim. Po pár měsících bylo zřejmé, že partyzáni nemají šanci a Guevara byl donucen se stáhnout. Neexistuje druhý případ takto malé a chudé země, která by se ve velkém angažovala na tolika zahraničních scénách. Na kubánské mise v Africe je v této práci nahlíženo 1 prizmatem studené války, v jejímž rámci byly z velké části sice neúspěšné, ale přesto zaznamenaly i několik cenných vítězství. 2
Abstract v angličtině:
Abstract A Group of revolutionaries led by Fidel Castro has been struggling to overthrow the Cuban President Fulgencio Batista since the half of 1950s. After they succeeded on New Year’s Eve 1959 the Revolutionary Cuban Government changed strategy in all aspects of the state administration. One of the most visible change happened in the sector of foreign policy. Cuba began to act not only as a sovereign country in relation to the neighbouring states which led to the conflict with the United States, but also began to actively export her model of revolution. The main initiators in this turn were Ernesto “Che” Guevara and Fidel Castro. The first region where Havana attempted to export the revolution was Latin America. Nevertheless, all attempts failed during 1960s. At the same time, the process of decolonisation in Africa visited by Guevara in the middle of 1959 was in progress. In Egypt, he established his first contacts with revolutionary leaders and subsequently informed Havana about the situation. The socialist character of a number of revolutionary movements was close to Cubans, so they started to widen relationship with them. First aid to Africa was sent by Cuban government at the end of 1961 to Algeria which fought for independence on France since 1954. Strengthening of relations between Havana and Algeria contributed to the special role of Cubans in Africa. Another Cuban missions followed in a number of other African countries, to mention the most important, in Guinea-Bissau, Mozambique, Congo-Brazzaville, Congo-Leopoldville or Angola. Cuban missions in Africa lasted until the early 1990s. The Ph.D. thesis deals with the Cuban missions in Africa in 1960s focusing mainly on period between years 1959–1967. There were two countries of special Castro interest. Cubans began to be strongly active in Algeria since autumn 1963, when Ahmed Ben Bella asked for help in the imminent conflict with Morocco, the so-called Sand War. The imminent conflict was settled peacefully at the end but Cubans remained in Algeria until 1965 when Ben Bella was overthrown. Since 1964, however, Cuban attention has been drawn to Congo-Leopoldville where a unit of approximately 130 Cubans under the leadership of Ernesto Guevara left with aim to train indigenous units of Simbas and fight a guerrilla warfare with them against government. On the western shores of Lake Tanganyika the partisans faced both government units, and anti-Castro Cubans fighting together with hostile forces against them. After a few months, it was obvious the guerrillas had no chance to succeed and Guevara was enforced to withdraw. 1 There is no such a small and poor country to be involved in so many foreign adventures. The Cuban Missions in Africa are analysed in this theses within the prism of the Cold War. In this context the Missions were largely unsuccessful but still could boast of several valuable victories. 2
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Václav Kotrman, Ph.D. 2.4 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Václav Kotrman, Ph.D. 156 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Václav Kotrman, Ph.D. 155 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Mgr. Václav Kotrman, Ph.D. 433 kB
Stáhnout Posudek vedoucího PhDr. Jaromír Soukup, Ph.D. 221 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc. 92 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc. 227 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 948 kB