velikost textu

Koncepce lyrického subjektu v poezii českých dekadentů v srovnávacím aspektu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Koncepce lyrického subjektu v poezii českých dekadentů v srovnávacím aspektu
Název v angličtině:
Comparative Analysis of the Lyrical Subject´s Concept in Czech decadent Poetry
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Dimana Ivanova, Ph.D.
Školitel:
prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D.
Oponenti:
prof. PhDr. Vladimír Svatoň, CSc.
prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Id práce:
101559
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
Program studia:
Filologie (P7310)
Obor studia:
Obecná a srovnávací literatura (komparatistika) (XKOM)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
29. 11. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
RESUMÉ Dizertační práce Koncepce lyrického subjektu v poezii českých dekadentů v srovnávacím aspektu uvažuje o tématu subjektivity ve vztahu k sexualitě a náboženství ve třech literaturách modernismu – v bulharské, české a francouzské. Dizertační práce se skládá z šesti základních kapitol: Subjekt a subjektivita modernismu, Dandysmus fin-de- siècle. K teoretizaci problému, Lyrický subjekt a homosexualita, Lyrický subjekt a láska, Podoby narcismu a stylizace lyrického subjektu v Narcise v poezii modernismu, Lyrický subjekt a náboženství, Závěr a dosažené cíle dizertační práce. Text dává podrobné příklady z básnických (někdy i prozaických) děl českých, bulharských a francouzských autorů: Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, Stanislav Kostka Neumann, Viktor Dyk, Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Pejo K. Javorov, Teodor Trajanov, Emanuil Popdimitrov, Trifon Kunev a jiné. První kapitola dizertační práce Subjekt a subjektivita modernismu je úvodní a má za cíl vymezit problematiku práce a základní teoretické cesty, které práce sleduje, aby dokázala své koncepce o problematice subjektivity v moderní poezii. Kapitola začíná vysvětlením základních pojmů, ve vztahu k nimž bude lyrický subjekt zkoumán a základní teoretické texty, jenž často tyto pojmy vysvětlují. Dělá důležitý závěr, že Bůh ve světě lyrického subjektu víceméně chybí. Tato mezera představuje neexistenci duchovního otce, symbolu naděje a víry. Ve světě lyrického subjektu během modernismu se nevyskytuje otec, ale objevuje se Magna Mater a chtonická matka a na místě Boha stojí Satan. Teoretizuje se moderna jako perioda na základě teoretických textů třech moderen. V moderně se jedná například o postavení jedince do protikladu ke společnosti, o industrializaci, o zvýrazněný individualismus na straně jedné a na straně druhé jde o průlom do intimity, o sledování procesu rozkladu subjektu, o profanaci lásky, o objevení sexuálních perverzí a o jiné chápání teologické pravdy o Bohu jakožto sakrální hodnotě. V tomto smyslu kapitola uvádí koncepci, že lyrický subjekt je na jedné straně ustálený a statický (a to především na základě koncepce ideologie dandysmu tohoto období) a na straně druhé rozpadající se a dynamický. Text této kapitoly uvádí i základní teorie ve vztahu zkoumání subjektivity a sexuality. Jako základní teorie v tom směru se jeví teorie francouzského filozofa M. Foucaulta. Druhá kapitola dizertační práce teoretizuje dandysmus jako literárně-historický jev (dandysmus literární) a jako modus vivendi (dandysmus společenský). Začíná ještě v době jeho vzniku a zaměřuje se také na figuru prvního dandyho G. Brummella. Na společenské úrovni (dandysmus společenský) se projevuje jako určitá kodifikace gestikulací, póz, způsobů chování ve společnosti a dandy je obvykle představitelem aristokracie. Text kapitoly teoretizuje také vztah dandysmu k módě a oblečení jako epifánie lyrického subjektu a znak výjimečnosti, aristokratismu na jedné stráně a na stráně druhé sociální pozice. V tom smyslu kapitola uvádí stylizace dandyho v básníka a tuláka; v tvůrce a sběratela a v šaška a pierota. Skrze dandysmus kapitola vysvětluje i androgynitu lyrického subjektu. Dandy je galantním společníkem žen, jejich životní poradce v lásce, ale on sám nějakou lásku vůči ženě nepociťuje. Jeho oblíbenější typ ženy je však Kolombína, jejíž obraz je také v kapitole popsán. Třetí kapitola Lyrický subjekt a sexualita je nejrozsáhlejší a zkoumá lyrický subjekt skrze prizma sexuality. Má několik podkapitol: Stylizace homosexuality, Lyrický subjekt a láska a Podoby narcismu a stylizace lyrického subjektu v Narcise v poezii modernismu. Volba aspektu sexuality není nahodilá. Láska jako motiv v poezii českých dekadentů víceméně absentuje a je nahrazena sexuální perverzí. Tato kapitola se pokouší zkoumat subjektivitu v kontextu uvažování o problému podle konceptu Michela Foucaulta. Text první podkapitoly o stylizaci homosexuality nesouhlasí s teorií J. Boswella, jenž pojímá homosexualitu jako biologicky danou kategorii. Naopak ji koncipuje jako kategorii víceméně dynamickou, jež se nekonfrontuje s heterosexualitou (v čemž se shoduje s teorií D. Halperina) a vyvíjí se podle sociálních podmínek. Tím může často zůstat skrytá. V této podkapitole jsou zmíněné příklady z textů českých, bulharských a francouzských dekadentů a lyrický subjekt je pojímán jako rozdvojený, fragmentovaný a nešťastný z nenalezení svého milostného protějšku. Homosexualita je teoretizovaná jednak jako psychická odlišnost, jednak jako rozpad tělesnosti lyrického subjektu. Jsou podrobně rozpracované stylizace lyrického subjektu v modrého kluka, barbara a v ženu. Druhá podkapitola třetí kapitoly dizertační práce je: Lyrický subjekt a láska (3.2). Láska versus perverze a sexuální prožitek se snaží nahlédnout lyrický subjekt skrze jeho vztahu k milované ženě. V tomto směru se zdá láska být v dekadentní poezii absenční a mluvíme spíš o démonizaci lásky a její transformování v sexuální dobrodružství. V dekadentní poezii je tato milostná harmonie mezi dvěma partnery zrušena. Láska je svedena do bohémského sexuálního prožitku, a to jednak jako výsledek zájmu lyrického subjektu o perverze, jednak jako výsledek jeho vůle k vyjádření vlastní individuality. Kapitola vytváří koncepci o personalitě lyrického subjektu na základě jeho vztahu k ženě. Ta je ze své strany velmi složitý a mnohotvárný obraz. Kapitola uvádí následující typy ženských obrazů. První je obraz démonické ženy, ženy fyzicky přitažlivé a materiální, ženy-prostitutky. Téma prostituce koření ve starořecké filozofii a literatuře a není náhodou, že se tento obraz vyskytuje v dekadentní poezii, která využívá řecko-římské motivy a obrazy. Lyrický subjekt v tomto smyslu opěvuje krásu prostitutky, ale v stejném smyslu se stává i smutným filozofem, skeptikem, velebícím nový svět a novou morálku. V dekadentně-symbolistní poezii má žena dvojitý obraz – žena-dítě (žena milovaná čistě duchovně) a žena-milenka, duchovní, ale i materiální bytost, reálná, ale i neskutečná. Subjekt je v tomto případě samotářem trpící vinou fatální ženy. Další důležitý obraz- paradigma, skrze něž lze interpretovat lyrický subjekt, je obraz ženy-dítěte. Tento obraz je také velmi silně erotizován a důležitou roli přitom hrají florální elementy. Ty se však vyskytují jakožto znaky rané secese i v popisu ženy-prostitutky. Třetí důležitý obraz je obraz matky, ženy silné a dominantní, ženy-obryně. Tento obraz už těsně navazuje na psychoanalýzu a takový typ lásky velice výrazně modeluje umělcovu duši, zvláště v poezii symbolismu. Subjekt je nešťastným milencem, ale také často milujícím synem, vracejícím se k matce skrze vzpomínku. Poslední obraz-paradigma je obraz ženy-hada a upíra, který se vyskytuje jenom v poezii dekadentní a skrze nějž bych chtěla interpretovat subjekt jako šamana a bódhisattvu. Zde text kapitoly upozorňuje na proces semiotizace části ženského těla. Pátá kapitola dizertační práce se snaží formulovat koncepci o subjektu-Narcisovi a základní rysy narcismu. Narcismus je chápán jako literárně-historický jev a koncepce o Narcisovi je formulovaná na základě paralely obrazu Narcise z Ovidiových Proměn (1974) a těchto dekadentních textů. Určité motivy Ovidiova textu, jako motiv zrcadla, vody nebo poznání, jsou – vedle porovnání s dekadentními texty – interpretovány též porovnáním s texty-komentáři z antické tradice, kterými jsou Plotinova Enneády a Komentář k Platonové Hostině Marsilia Ficina. Jsou odhalené určité shody, ale i rozdíly mezi lyrickým subjektem Narcisem v dekadentní poezii a tím z Ovidiova textu. Ovidiův Narcis se nepoznává ve vodní hladině a zamiluje se do svého obrazu, který vidí ve vodě. Chybí mu zrcadlo, aby mohl poznat sám sebe. Dekadentní subjekt se také většinou nemůže poznat, neboť jeho podoba v něm vzbuzuje pocit hrůzy. Jeho sebepoznání je poznáním jedné předem rozmnožené personality. Nezamiluje se do sebe, spíš se sám sebe bojí. Má obvykle v rukou nebo před sebou zrcadlo. V dekadentní poezii můžeme uvažovat dokonce o genealogii zrcadlových obrazů a předmětů. Jak Ovidiův Narcis, tak i lyrický subjekt-Narcis v dekadentní poezii jsou obrazy melancholické a melancholie ještě navíc získává prvořadý význam po celou dobu fin-de-siècle. Kapitola se zaměřuje podrobně na ojedinělé rysy melancholického lyrického subjektu a zmiňuje se také o jeho androgynitě. Pojednává také o motivech dvojnictví a stínu a odhaluje důležitou pravdu, že v dekadentních textech je někdy dvojník reálnější, než originální obraz. Kopie hrozí originálu. V šesté kapitole dizertační práce se koncepce lyrického subjektu formuje ve vztahu k náboženství. Takto má text za úkol vykládat biblický text a opírá se o biblickou hermeneutiku jakožto vědu o náboženském textu a o textech spjatých s ním. V tomto směru se text snaží dokázat koncepci o neexistenci Boha v světě dekadentů na základě teorie Petra Pokorného (sborník příspěvků Hermeneutika jako teorie porozumění). Kapitola dokazuje tezi, že ještě v Starém zákoně, podle Geneze, je člověk hříšný a dělá kroky jen k přerušení vztahu se svým Stvořitelem a Svatým Otcem. On se stává účastníkem tragédie, již ani nestvořil. Po vyhnání Adama a Evy z Ráje je vztah se svatým Otcem přerušený, je vytvořen status smrti. Další krok je poslání Ježíše Krista na zem a jakým způsobem s ním bude člověk komunikovat a v jakém vztahu s ním bude, záleží na něm. Pravda je ale, že křesťanský Bůh zůstává pro něho spíš Deus absconditus, tj. skrytý, absenční. A to dokazuje i druhá podkapitola této šesté kapitoly. V něm jsou prezentované stylizace lyrického subjektu jednak v Antichrista-Satana, jednak v otroka. Vztah lyrického subjektu k Bohu je většinou v dekadentní poezii úplně přerušený a tím on se stylizuje v Satana, přímo vyslovuje svou modlitbu jemu. Někdy je ale v této poezii zachovaná i snaha o sblížení s Bohem jako s vyšším poznáním a s přírodou a v tomto smyslu se lyrický subjekt ztotožňuje s otrokem, podřízeným svému Stvořiteli. Lyrický subjekt se snaží dosáhnout božské extáze ve vztahu k přírodě. Závěrečná kapitola dizertační práce sumarizuje základní problémy a dosažené cíle v textu. ABSTRACT The doctoral thesis “Comparative analysis of the lyrical subject’ concept in Czech decadent poetry” forms a concept about subjectivity in regard to sexuality and religion in three literatures of modernism – Czech, French and Bulgarian. The text of the doctoral thesis is composed of six main chapters: The literary subject and subjectivity; Dandysm fin-de-siecle. Towards a theory of the problematics; The lyrical subject and homosexuality; The lyrical subject and love; Images of narcism and lyrical subject‘s stylisations in Narcis in the poetry of modernism; The lyrical subject and religion; Conclusion and obtained tasks of the doctoral work. The text provides elaborate examples from the poetry of Czech, Bulgarian and French modernist writers, such as Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, Stanislav Kostka Neumann, Viktor Dyk, Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Pejo K. Javorov, Teodor Trajanov, Emanuil Popdimitrov, Trifon Kunev and others. The first chapter, The literary subject and subjectivity discusses the main ideas and theoretical ways which the text follows by proving concepts about subjectivity in modernism. The chapter begins by explaining the main concepts in reference to how the conception of lyrical subject is formed. For example, the text shows explicitly the non- existence of God in the decadent‟s world. In this world the figure of the father is mainly hidden and appears Magna Mater as chtonic creature and in God‟s place is usually subsumed by Satan. The modernist period is commented on the basis of exemplary theoretical texts of the three literatures – Czech, Bulgarian and French. In the modernist period of literature one is being opposed to the common society, there is a strong development of the industrialization, an explicit individualization on one part and on the other – an entry into the intimate world of the person and a view to his sexual life and deformation of the subjectivity, profanization of the love feeling and its replacement by the sexually perverse, an other comprehension of religion and theological picture of God‟s figure. Thus the text of this doctoral dissertation is assuming that the lyrical subject is in one side static and firmly identified (in regard to theory of dandysm) and on the other part – dynamical and with fragmented personality. The dissertation relies heavily on Foucault‟s concept of subjectivity. The second chapter of the doctoral thesis theorizes dandysm as both literary and social phenomenon. The chapter intorduces the history of dandysm even from the time of its appearance. At the beginning of 19th century George Brummell was considered the first dandy. On a social level is dandysm a codification of poses, gestures and ways of behaviour and the dandy is usually an aristocratic. In that way dandysm was a reaction against bourgeous society. The text of that chapter also theoretizes the connection of dandysm with fashion as a certain way of epiphany of the lyrical subject and a sign of exclusiveness, individuality and aristocracy from one side and from the other – as a sign of a social position. Thus, the text is also presenting the dandy‟s stylizations in poet and stranger, in creator and collectioner and in pierot and clown. Androgy is also explained through dandysm as a lyrical subject in modernism. Dandy is a galant companion of women and their advisor in love and social life. Although, himself, not feeling or showing any love toward them. His type of women is usually Colombina, the character of her is also depicted in the chapter. The third big chapter Lyrický subjekt a sexualita (The lyrical subject and sexuality) is the most thorough reflects the conception of the subject through sexuality. It contains three smaller chapters: Stylisation of the homosexuality of the lyrical subject, The lyrical subject and love and Images of narcism and lyrical subject‘s stylisations in Narcis in the poetry of modernism. The choice of sexuality aspect is not accidential. I follow up on concepts formerly introduced in the first chapter, such as love as a category that is substituted by sexual perversions. In this chapter is the conception of the lyrical subject formed on the basis of the theory of sexuality of Michel Foucault. The first sub- chapter of this chapter about the stylisations of homosexuality of the lyrical subject does not accept the biologic theory of homosexuality of John Boswell and proves the dynamics of the concept of homosexuality, which is in accordance with the theory of David Halperin. Homosexuality is a changeable category in regard with social conditions and thus could remain even hidden. This sub-chapter also reveals examples of Czech, Bulgarian and French modernist poetry and the lyrical subject is seen as bipolar, fragmented and unhappy, because of the impossibility of finding his proper love partner. Homosexuality is concieved once as a psychical otherness and oddness and once as a fragmentation of the body. The sub-chapter also envisions the stylisations of the lyrical subject in barbar, „blue boy“ and woman. The fourth main chapter of the dissertation thesis, The lyrical subject and love. refers to the lyrical subject to the loved woman. Love is mainly absent as a cateogry in the decadent poetry and the chapter explores the process of demonization of love and its transformation in a sexual adventure. In decadent poetry love harmony between two partners is almost entirely absent. Love is reduced to the bohemic sexual event through the taste of the lyrical subject for perversions and his desire to reflect his own individuality. For Arthur Shopenhauer the feeling of love is mainly absent and transformed into sexual connection which is more evident than any other feeling and is the final aim of the human being. Implicit in the sexual connection between people is the human will in which people try to keep and show their individuality. The conception of the lyrical subject in the decadent poetry is formed on the basis of the conception of the woman and feminity and the way the woman transforms the lyrical subject. We could briefly present the main feminine figures on the basis of which will be the personality of the lyrical subject visioned. The first of them is the figure of the demonic woman, who is preleminary material and physically attractive, often a personification of the prostitute. The lyrical subject is thus a singer of the beauty of the prostitute, but also a sad philosopher, and skeptic, who propogates a new moral. In the decadent-symbolist poetry is the woman‟s figure ambigous (the woman as child and the woman as lover; the material woman and the spiritual, the real lover and its ilusionary incarnation). The lyrical subject is often a man, who is suffering and feeling guilty about his love to the fatal woman. Another important paradigmatic figure through which we could interprete the personality of the lyrical subject is the figure of the woman as child, the figure of the morally pure woman, whom is the lyrical subject trying to fall in love with. This feminine figure is also highly erotisized and plays a very important role in that process displaying many floral elements. These are appearing as signs of early secession in the depiction of the prostitute woman. The third important figure is that of the mother- woman, a woman dominant and powerful. This figure is referred to in psychoanalysis and is shaping the soul of the lyrical subject, especially in symbolist poetry. The lyrical subject is an unhappy lover and a loving son, who is returning to his mother through the dream.The last paradigmatic figure in the woman as snake and vampire, who appears only in decadent poetry and through which we would like to interprete the lyrical subject‟s figure as shaman a boddhisattva. This is where the thesis makes explicit reference to the process of semiotization of the parts of the feminine body. In the fifth chapter the main features of narcism and the conception of the lyrical subject as Narcis are formulated. Narcism is regarded as a literary critisism phenomenon and the conception of the narcistic identity of the lyrical subject is shaped through comparison with the Narcis‟s figure in Ovidius„ Metamorphosis (1974), Plotinus„ Enneads, Marsilo Ficino‟s Commentary to Platonov’s Feast and that of decadent poetry. Narcis from the text of Ovidius is not recognizing himself in the water surface and is falls in love with the creature he is seeing in it. He needs a mirror to see himself better, but does not posess it. The decadent lyrical subject cannot all the time recognize himself and what he sees in the mirror as himself provokes horror within him. His knowledge of himself is a knowledge of a primarily fragmented personality. He is not falling in love with himself, but on the contrary is frightened. The lyrical subject in decadent poetry has a mirror in his hand and we can even speak about genealogy of the mirror and glass objects in it. Narcis of Ovidius„ text, as well as that of decadent poetry are melancolic figures and melancoly is becoming a state of mind that has a special meaning in that time. Androgynity of Narcis is present in both Ovidius and decadents„ texts. The lyrical subject of these texts is unhappy in love and thus his personality is catoptric and fragmentary. The lyrical subject has also a double, who appears as his alternate pesronality, but belongs mainly to an ilusionary world. In this chapter melancholy as a state of mind is presented and is shown as a typical mood of the lyrical subject of Decadent poetry. In the sixth chapter I formulate the conception of the lyrical subject in connection with religion. The text is tries to analyze the biblical text and draw a connection in the bible„s conception on the basis of the theories of biblical hermeneutics. (for example the books of texts in hermeneutics of Petr Pokorný and others Hermeneutika jako teorie porozumění (Hermeneutics as a theory of textual comprehension). The chapter investigates the concept of original sin in the Old testament and the ways man breaks his relationship with God, his Creator. Thus man provokes his own tragedy. The first man, Adam, and the first woman, Eve, are thrown out of Paradise and from that very moment, the connection with God is ruined. From this moment death also enters man‟s consciousness as a state of non-being. Man is mortal. The next step God undertakes is sending Jesus to earth and man‟s communication with him already depends on his own mind and decisions. The truth is that the Christian God remains for him hidden and this conception is proved in that chapter on the basis of texts from decadent poetry. Several stylizations of the lyrical subject appear in this discussion also – that in Antichrist-Satan and in slave. In decadent poetry, the lyrical subject is mostly praying to Satan, who is more powerful than God by the esthetics of that poetry. Thus, he is usually styling himself as the Antichrist, a pronouncer of another moral system where the values are shifted. Very rarely though, the lyrical subject tries to seek union with nature and God as a higher knowledge and wisdom. In these poems, he is stylizating himself as slave. The last chapter of the doctoral thesis is a conclusion and summarizes the most important literary problems of the dissertation draws an overarching analysis of the topics described above.
Abstract v angličtině:
RESUMÉ Dizertační práce Koncepce lyrického subjektu v poezii českých dekadentů v srovnávacím aspektu uvažuje o tématu subjektivity ve vztahu k sexualitě a náboženství ve třech literaturách modernismu – v bulharské, české a francouzské. Dizertační práce se skládá z šesti základních kapitol: Subjekt a subjektivita modernismu, Dandysmus fin-de- siècle. K teoretizaci problému, Lyrický subjekt a homosexualita, Lyrický subjekt a láska, Podoby narcismu a stylizace lyrického subjektu v Narcise v poezii modernismu, Lyrický subjekt a náboženství, Závěr a dosažené cíle dizertační práce. Text dává podrobné příklady z básnických (někdy i prozaických) děl českých, bulharských a francouzských autorů: Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, Stanislav Kostka Neumann, Viktor Dyk, Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Pejo K. Javorov, Teodor Trajanov, Emanuil Popdimitrov, Trifon Kunev a jiné. První kapitola dizertační práce Subjekt a subjektivita modernismu je úvodní a má za cíl vymezit problematiku práce a základní teoretické cesty, které práce sleduje, aby dokázala své koncepce o problematice subjektivity v moderní poezii. Kapitola začíná vysvětlením základních pojmů, ve vztahu k nimž bude lyrický subjekt zkoumán a základní teoretické texty, jenž často tyto pojmy vysvětlují. Dělá důležitý závěr, že Bůh ve světě lyrického subjektu víceméně chybí. Tato mezera představuje neexistenci duchovního otce, symbolu naděje a víry. Ve světě lyrického subjektu během modernismu se nevyskytuje otec, ale objevuje se Magna Mater a chtonická matka a na místě Boha stojí Satan. Teoretizuje se moderna jako perioda na základě teoretických textů třech moderen. V moderně se jedná například o postavení jedince do protikladu ke společnosti, o industrializaci, o zvýrazněný individualismus na straně jedné a na straně druhé jde o průlom do intimity, o sledování procesu rozkladu subjektu, o profanaci lásky, o objevení sexuálních perverzí a o jiné chápání teologické pravdy o Bohu jakožto sakrální hodnotě. V tomto smyslu kapitola uvádí koncepci, že lyrický subjekt je na jedné straně ustálený a statický (a to především na základě koncepce ideologie dandysmu tohoto období) a na straně druhé rozpadající se a dynamický. Text této kapitoly uvádí i základní teorie ve vztahu zkoumání subjektivity a sexuality. Jako základní teorie v tom směru se jeví teorie francouzského filozofa M. Foucaulta. Druhá kapitola dizertační práce teoretizuje dandysmus jako literárně-historický jev (dandysmus literární) a jako modus vivendi (dandysmus společenský). Začíná ještě v době jeho vzniku a zaměřuje se také na figuru prvního dandyho G. Brummella. Na společenské úrovni (dandysmus společenský) se projevuje jako určitá kodifikace gestikulací, póz, způsobů chování ve společnosti a dandy je obvykle představitelem aristokracie. Text kapitoly teoretizuje také vztah dandysmu k módě a oblečení jako epifánie lyrického subjektu a znak výjimečnosti, aristokratismu na jedné stráně a na stráně druhé sociální pozice. V tom smyslu kapitola uvádí stylizace dandyho v básníka a tuláka; v tvůrce a sběratela a v šaška a pierota. Skrze dandysmus kapitola vysvětluje i androgynitu lyrického subjektu. Dandy je galantním společníkem žen, jejich životní poradce v lásce, ale on sám nějakou lásku vůči ženě nepociťuje. Jeho oblíbenější typ ženy je však Kolombína, jejíž obraz je také v kapitole popsán. Třetí kapitola Lyrický subjekt a sexualita je nejrozsáhlejší a zkoumá lyrický subjekt skrze prizma sexuality. Má několik podkapitol: Stylizace homosexuality, Lyrický subjekt a láska a Podoby narcismu a stylizace lyrického subjektu v Narcise v poezii modernismu. Volba aspektu sexuality není nahodilá. Láska jako motiv v poezii českých dekadentů víceméně absentuje a je nahrazena sexuální perverzí. Tato kapitola se pokouší zkoumat subjektivitu v kontextu uvažování o problému podle konceptu Michela Foucaulta. Text první podkapitoly o stylizaci homosexuality nesouhlasí s teorií J. Boswella, jenž pojímá homosexualitu jako biologicky danou kategorii. Naopak ji koncipuje jako kategorii víceméně dynamickou, jež se nekonfrontuje s heterosexualitou (v čemž se shoduje s teorií D. Halperina) a vyvíjí se podle sociálních podmínek. Tím může často zůstat skrytá. V této podkapitole jsou zmíněné příklady z textů českých, bulharských a francouzských dekadentů a lyrický subjekt je pojímán jako rozdvojený, fragmentovaný a nešťastný z nenalezení svého milostného protějšku. Homosexualita je teoretizovaná jednak jako psychická odlišnost, jednak jako rozpad tělesnosti lyrického subjektu. Jsou podrobně rozpracované stylizace lyrického subjektu v modrého kluka, barbara a v ženu. Druhá podkapitola třetí kapitoly dizertační práce je: Lyrický subjekt a láska (3.2). Láska versus perverze a sexuální prožitek se snaží nahlédnout lyrický subjekt skrze jeho vztahu k milované ženě. V tomto směru se zdá láska být v dekadentní poezii absenční a mluvíme spíš o démonizaci lásky a její transformování v sexuální dobrodružství. V dekadentní poezii je tato milostná harmonie mezi dvěma partnery zrušena. Láska je svedena do bohémského sexuálního prožitku, a to jednak jako výsledek zájmu lyrického subjektu o perverze, jednak jako výsledek jeho vůle k vyjádření vlastní individuality. Kapitola vytváří koncepci o personalitě lyrického subjektu na základě jeho vztahu k ženě. Ta je ze své strany velmi složitý a mnohotvárný obraz. Kapitola uvádí následující typy ženských obrazů. První je obraz démonické ženy, ženy fyzicky přitažlivé a materiální, ženy-prostitutky. Téma prostituce koření ve starořecké filozofii a literatuře a není náhodou, že se tento obraz vyskytuje v dekadentní poezii, která využívá řecko-římské motivy a obrazy. Lyrický subjekt v tomto smyslu opěvuje krásu prostitutky, ale v stejném smyslu se stává i smutným filozofem, skeptikem, velebícím nový svět a novou morálku. V dekadentně-symbolistní poezii má žena dvojitý obraz – žena-dítě (žena milovaná čistě duchovně) a žena-milenka, duchovní, ale i materiální bytost, reálná, ale i neskutečná. Subjekt je v tomto případě samotářem trpící vinou fatální ženy. Další důležitý obraz- paradigma, skrze něž lze interpretovat lyrický subjekt, je obraz ženy-dítěte. Tento obraz je také velmi silně erotizován a důležitou roli přitom hrají florální elementy. Ty se však vyskytují jakožto znaky rané secese i v popisu ženy-prostitutky. Třetí důležitý obraz je obraz matky, ženy silné a dominantní, ženy-obryně. Tento obraz už těsně navazuje na psychoanalýzu a takový typ lásky velice výrazně modeluje umělcovu duši, zvláště v poezii symbolismu. Subjekt je nešťastným milencem, ale také často milujícím synem, vracejícím se k matce skrze vzpomínku. Poslední obraz-paradigma je obraz ženy-hada a upíra, který se vyskytuje jenom v poezii dekadentní a skrze nějž bych chtěla interpretovat subjekt jako šamana a bódhisattvu. Zde text kapitoly upozorňuje na proces semiotizace části ženského těla. Pátá kapitola dizertační práce se snaží formulovat koncepci o subjektu-Narcisovi a základní rysy narcismu. Narcismus je chápán jako literárně-historický jev a koncepce o Narcisovi je formulovaná na základě paralely obrazu Narcise z Ovidiových Proměn (1974) a těchto dekadentních textů. Určité motivy Ovidiova textu, jako motiv zrcadla, vody nebo poznání, jsou – vedle porovnání s dekadentními texty – interpretovány též porovnáním s texty-komentáři z antické tradice, kterými jsou Plotinova Enneády a Komentář k Platonové Hostině Marsilia Ficina. Jsou odhalené určité shody, ale i rozdíly mezi lyrickým subjektem Narcisem v dekadentní poezii a tím z Ovidiova textu. Ovidiův Narcis se nepoznává ve vodní hladině a zamiluje se do svého obrazu, který vidí ve vodě. Chybí mu zrcadlo, aby mohl poznat sám sebe. Dekadentní subjekt se také většinou nemůže poznat, neboť jeho podoba v něm vzbuzuje pocit hrůzy. Jeho sebepoznání je poznáním jedné předem rozmnožené personality. Nezamiluje se do sebe, spíš se sám sebe bojí. Má obvykle v rukou nebo před sebou zrcadlo. V dekadentní poezii můžeme uvažovat dokonce o genealogii zrcadlových obrazů a předmětů. Jak Ovidiův Narcis, tak i lyrický subjekt-Narcis v dekadentní poezii jsou obrazy melancholické a melancholie ještě navíc získává prvořadý význam po celou dobu fin-de-siècle. Kapitola se zaměřuje podrobně na ojedinělé rysy melancholického lyrického subjektu a zmiňuje se také o jeho androgynitě. Pojednává také o motivech dvojnictví a stínu a odhaluje důležitou pravdu, že v dekadentních textech je někdy dvojník reálnější, než originální obraz. Kopie hrozí originálu. V šesté kapitole dizertační práce se koncepce lyrického subjektu formuje ve vztahu k náboženství. Takto má text za úkol vykládat biblický text a opírá se o biblickou hermeneutiku jakožto vědu o náboženském textu a o textech spjatých s ním. V tomto směru se text snaží dokázat koncepci o neexistenci Boha v světě dekadentů na základě teorie Petra Pokorného (sborník příspěvků Hermeneutika jako teorie porozumění). Kapitola dokazuje tezi, že ještě v Starém zákoně, podle Geneze, je člověk hříšný a dělá kroky jen k přerušení vztahu se svým Stvořitelem a Svatým Otcem. On se stává účastníkem tragédie, již ani nestvořil. Po vyhnání Adama a Evy z Ráje je vztah se svatým Otcem přerušený, je vytvořen status smrti. Další krok je poslání Ježíše Krista na zem a jakým způsobem s ním bude člověk komunikovat a v jakém vztahu s ním bude, záleží na něm. Pravda je ale, že křesťanský Bůh zůstává pro něho spíš Deus absconditus, tj. skrytý, absenční. A to dokazuje i druhá podkapitola této šesté kapitoly. V něm jsou prezentované stylizace lyrického subjektu jednak v Antichrista-Satana, jednak v otroka. Vztah lyrického subjektu k Bohu je většinou v dekadentní poezii úplně přerušený a tím on se stylizuje v Satana, přímo vyslovuje svou modlitbu jemu. Někdy je ale v této poezii zachovaná i snaha o sblížení s Bohem jako s vyšším poznáním a s přírodou a v tomto smyslu se lyrický subjekt ztotožňuje s otrokem, podřízeným svému Stvořiteli. Lyrický subjekt se snaží dosáhnout božské extáze ve vztahu k přírodě. Závěrečná kapitola dizertační práce sumarizuje základní problémy a dosažené cíle v textu. ABSTRACT The doctoral thesis “Comparative analysis of the lyrical subject’ concept in Czech decadent poetry” forms a concept about subjectivity in regard to sexuality and religion in three literatures of modernism – Czech, French and Bulgarian. The text of the doctoral thesis is composed of six main chapters: The literary subject and subjectivity; Dandysm fin-de-siecle. Towards a theory of the problematics; The lyrical subject and homosexuality; The lyrical subject and love; Images of narcism and lyrical subject‘s stylisations in Narcis in the poetry of modernism; The lyrical subject and religion; Conclusion and obtained tasks of the doctoral work. The text provides elaborate examples from the poetry of Czech, Bulgarian and French modernist writers, such as Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, Stanislav Kostka Neumann, Viktor Dyk, Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Pejo K. Javorov, Teodor Trajanov, Emanuil Popdimitrov, Trifon Kunev and others. The first chapter, The literary subject and subjectivity discusses the main ideas and theoretical ways which the text follows by proving concepts about subjectivity in modernism. The chapter begins by explaining the main concepts in reference to how the conception of lyrical subject is formed. For example, the text shows explicitly the non- existence of God in the decadent‟s world. In this world the figure of the father is mainly hidden and appears Magna Mater as chtonic creature and in God‟s place is usually subsumed by Satan. The modernist period is commented on the basis of exemplary theoretical texts of the three literatures – Czech, Bulgarian and French. In the modernist period of literature one is being opposed to the common society, there is a strong development of the industrialization, an explicit individualization on one part and on the other – an entry into the intimate world of the person and a view to his sexual life and deformation of the subjectivity, profanization of the love feeling and its replacement by the sexually perverse, an other comprehension of religion and theological picture of God‟s figure. Thus the text of this doctoral dissertation is assuming that the lyrical subject is in one side static and firmly identified (in regard to theory of dandysm) and on the other part – dynamical and with fragmented personality. The dissertation relies heavily on Foucault‟s concept of subjectivity. The second chapter of the doctoral thesis theorizes dandysm as both literary and social phenomenon. The chapter intorduces the history of dandysm even from the time of its appearance. At the beginning of 19th century George Brummell was considered the first dandy. On a social level is dandysm a codification of poses, gestures and ways of behaviour and the dandy is usually an aristocratic. In that way dandysm was a reaction against bourgeous society. The text of that chapter also theoretizes the connection of dandysm with fashion as a certain way of epiphany of the lyrical subject and a sign of exclusiveness, individuality and aristocracy from one side and from the other – as a sign of a social position. Thus, the text is also presenting the dandy‟s stylizations in poet and stranger, in creator and collectioner and in pierot and clown. Androgy is also explained through dandysm as a lyrical subject in modernism. Dandy is a galant companion of women and their advisor in love and social life. Although, himself, not feeling or showing any love toward them. His type of women is usually Colombina, the character of her is also depicted in the chapter. The third big chapter Lyrický subjekt a sexualita (The lyrical subject and sexuality) is the most thorough reflects the conception of the subject through sexuality. It contains three smaller chapters: Stylisation of the homosexuality of the lyrical subject, The lyrical subject and love and Images of narcism and lyrical subject‘s stylisations in Narcis in the poetry of modernism. The choice of sexuality aspect is not accidential. I follow up on concepts formerly introduced in the first chapter, such as love as a category that is substituted by sexual perversions. In this chapter is the conception of the lyrical subject formed on the basis of the theory of sexuality of Michel Foucault. The first sub- chapter of this chapter about the stylisations of homosexuality of the lyrical subject does not accept the biologic theory of homosexuality of John Boswell and proves the dynamics of the concept of homosexuality, which is in accordance with the theory of David Halperin. Homosexuality is a changeable category in regard with social conditions and thus could remain even hidden. This sub-chapter also reveals examples of Czech, Bulgarian and French modernist poetry and the lyrical subject is seen as bipolar, fragmented and unhappy, because of the impossibility of finding his proper love partner. Homosexuality is concieved once as a psychical otherness and oddness and once as a fragmentation of the body. The sub-chapter also envisions the stylisations of the lyrical subject in barbar, „blue boy“ and woman. The fourth main chapter of the dissertation thesis, The lyrical subject and love. refers to the lyrical subject to the loved woman. Love is mainly absent as a cateogry in the decadent poetry and the chapter explores the process of demonization of love and its transformation in a sexual adventure. In decadent poetry love harmony between two partners is almost entirely absent. Love is reduced to the bohemic sexual event through the taste of the lyrical subject for perversions and his desire to reflect his own individuality. For Arthur Shopenhauer the feeling of love is mainly absent and transformed into sexual connection which is more evident than any other feeling and is the final aim of the human being. Implicit in the sexual connection between people is the human will in which people try to keep and show their individuality. The conception of the lyrical subject in the decadent poetry is formed on the basis of the conception of the woman and feminity and the way the woman transforms the lyrical subject. We could briefly present the main feminine figures on the basis of which will be the personality of the lyrical subject visioned. The first of them is the figure of the demonic woman, who is preleminary material and physically attractive, often a personification of the prostitute. The lyrical subject is thus a singer of the beauty of the prostitute, but also a sad philosopher, and skeptic, who propogates a new moral. In the decadent-symbolist poetry is the woman‟s figure ambigous (the woman as child and the woman as lover; the material woman and the spiritual, the real lover and its ilusionary incarnation). The lyrical subject is often a man, who is suffering and feeling guilty about his love to the fatal woman. Another important paradigmatic figure through which we could interprete the personality of the lyrical subject is the figure of the woman as child, the figure of the morally pure woman, whom is the lyrical subject trying to fall in love with. This feminine figure is also highly erotisized and plays a very important role in that process displaying many floral elements. These are appearing as signs of early secession in the depiction of the prostitute woman. The third important figure is that of the mother- woman, a woman dominant and powerful. This figure is referred to in psychoanalysis and is shaping the soul of the lyrical subject, especially in symbolist poetry. The lyrical subject is an unhappy lover and a loving son, who is returning to his mother through the dream.The last paradigmatic figure in the woman as snake and vampire, who appears only in decadent poetry and through which we would like to interprete the lyrical subject‟s figure as shaman a boddhisattva. This is where the thesis makes explicit reference to the process of semiotization of the parts of the feminine body. In the fifth chapter the main features of narcism and the conception of the lyrical subject as Narcis are formulated. Narcism is regarded as a literary critisism phenomenon and the conception of the narcistic identity of the lyrical subject is shaped through comparison with the Narcis‟s figure in Ovidius„ Metamorphosis (1974), Plotinus„ Enneads, Marsilo Ficino‟s Commentary to Platonov’s Feast and that of decadent poetry. Narcis from the text of Ovidius is not recognizing himself in the water surface and is falls in love with the creature he is seeing in it. He needs a mirror to see himself better, but does not posess it. The decadent lyrical subject cannot all the time recognize himself and what he sees in the mirror as himself provokes horror within him. His knowledge of himself is a knowledge of a primarily fragmented personality. He is not falling in love with himself, but on the contrary is frightened. The lyrical subject in decadent poetry has a mirror in his hand and we can even speak about genealogy of the mirror and glass objects in it. Narcis of Ovidius„ text, as well as that of decadent poetry are melancolic figures and melancoly is becoming a state of mind that has a special meaning in that time. Androgynity of Narcis is present in both Ovidius and decadents„ texts. The lyrical subject of these texts is unhappy in love and thus his personality is catoptric and fragmentary. The lyrical subject has also a double, who appears as his alternate pesronality, but belongs mainly to an ilusionary world. In this chapter melancholy as a state of mind is presented and is shown as a typical mood of the lyrical subject of Decadent poetry. In the sixth chapter I formulate the conception of the lyrical subject in connection with religion. The text is tries to analyze the biblical text and draw a connection in the bible„s conception on the basis of the theories of biblical hermeneutics. (for example the books of texts in hermeneutics of Petr Pokorný and others Hermeneutika jako teorie porozumění (Hermeneutics as a theory of textual comprehension). The chapter investigates the concept of original sin in the Old testament and the ways man breaks his relationship with God, his Creator. Thus man provokes his own tragedy. The first man, Adam, and the first woman, Eve, are thrown out of Paradise and from that very moment, the connection with God is ruined. From this moment death also enters man‟s consciousness as a state of non-being. Man is mortal. The next step God undertakes is sending Jesus to earth and man‟s communication with him already depends on his own mind and decisions. The truth is that the Christian God remains for him hidden and this conception is proved in that chapter on the basis of texts from decadent poetry. Several stylizations of the lyrical subject appear in this discussion also – that in Antichrist-Satan and in slave. In decadent poetry, the lyrical subject is mostly praying to Satan, who is more powerful than God by the esthetics of that poetry. Thus, he is usually styling himself as the Antichrist, a pronouncer of another moral system where the values are shifted. Very rarely though, the lyrical subject tries to seek union with nature and God as a higher knowledge and wisdom. In these poems, he is stylizating himself as slave. The last chapter of the doctoral thesis is a conclusion and summarizes the most important literary problems of the dissertation draws an overarching analysis of the topics described above.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Dimana Ivanova, Ph.D. 1.13 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Dimana Ivanova, Ph.D. 213 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Dimana Ivanova, Ph.D. 213 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D. 68 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Vladimír Svatoň, CSc. 131 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. 376 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 1.04 MB