velikost textu

Hospodářská a finanční politika Ferdinanda I. v Čechách

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Hospodářská a finanční politika Ferdinanda I. v Čechách
Název v angličtině:
The Economic and Financial Policy of Ferdinand I. in Bohemia
Typ:
Disertační práce
Autor:
PhDr. Jiří Chmelař
Školitel:
prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.
Oponenti:
prof. PhDr. Tomáš Knoz, Ph.D.
PhDr. Jaroslava Hausenblasová, Ph.D.
Konzultant:
prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.
Id práce:
101533
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav českých dějin (21-UCD)
Program studia:
Historické vědy (P7105)
Obor studia:
České dějiny (XCDE)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
19. 9. 2014
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
hospodářství, finance, politika, Ferdinand I. (1503 - 1564), Čechy, 16. století
Klíčová slova v angličtině:
Economy, Finances, Policy, Ferdinand I. (1503 - 1564), Bohemia, 16. century
Abstrakt:
Jiří Chmelař Hospodářská a finanční politika Ferdinanda I. v Čechách Abstrakt v českém jazyce Hospodářské a finanční možnosti raně novověkého státu ovlivňovaly jeho vojenskou a zahraniční politiku, kulturu a mnohé další aspekty života jeho obyvatel. Nástup Ferdinanda na český trůn znamenal zásadní změny u zmíněných aspektů a chápat rok 1526 jako pouhou obměnu dynastie by bylo příliš zjednodušující. Ferdinand, druhorozený syn španělské infantky Jany a vládce bohatého Burgundska Filipa, se v mládí seznámil s rozvinutou správou, kterou po smrti svého děda císaře Maxmiliána začal aplikovat nejprve v dědičných rakouských zemích a po volebním vítězství roku 1526 i v Českém království. Vídeňský krvavý soud v roce 1522 ukázal, jak mladý král snáší dělbu moci a jaká je jeho představa o řešení sporu s poddanými. Královská moc byla po mnohaleté vládě Jagellonců v Českém království velmi oslabená a většina pravomocí přešla na úzký okruh šlechtických elit, jejichž počínání vedlo k eskalaci napětí mezi šlechtou a královskými městy, které svou roli upevnily již v husitských bouřích o století dříve. Základem sporu bylo opět hospodářství, hlavně spor o právo várečné. Dále je nutné zmínit, že od roku 1490 sídlili Vladislav a později i Ludvík v Uhrách a do Českého království se vydávali pouze výjimečně. Konec českých Jagellonců nastal na uherském bojišti, kdy Ludvík utonul při útěku z moháčské bitvy v roce 1526. Ačkoli již v roce 1515 byly uzavřeny svatební smlouvy mezi Habsburky a Jagellonci, které byly stvrzené i dvojitou svatbou, české stavy odmítly uznat dědičné nároky Anny, manželky Ferdinanda. Volební jednání bylo vedeno především v zákulisí, kdy se pretendenti trůnu snažili přísliby finančních odměn získat jednotlivé volitele nebo předáky šlechty. Sama šlechta předložila rozsáhlý seznam podmínek, které většinou potvrzovaly stávající stav, ale částečně jej i překonávaly. Šlechta předpokládala, že výnosy země zůstanou v zemi a král ponese veškeré náklady, které bude hradit z vlastních zdrojů. Ferdinandova představa však byla přesně opačná. Arcivévoda, resp. jím vybraní zástupci, s podmínkami souhlasili, protože jinak by jeho šance proti bavorské kandidatuře byly minimální. Nicméně ihned po volbě panovník začal proti těmto podmínkám vystupovat. Královská hospodářská základna, tzv. komorní zboží, byla v rozkladu. Panovník nastupoval v zemi, kde zbylo pouze pět komorních panství (Poděbrady, Kolín, Křivoklát, Tachov a Kadaň), která ale byla dále povinována odvádět splátky z královských půjček. Nově objevené stříbrné doly v Krušnohoří srovnatelné ve vydatnosti rudy s prvopočátky kutnohorských dolů byly ve šlechtických rukou. Král byl největším dlužníkem svých poddaných, přičemž splatnost těchto pohledávek byla stanovena již na rok 1527. Jistým úspěchem bylo, že si panovník již v průběhu volebního jednání vymohl posouzení oprávněnosti dluhů ve spolupráci se stavy. Nicméně výsledkem bylo, že král musel většinu korunovační daně použít na platby takovýchto dluhů. Prvním Ferdinandovým úkolem byla tedy reorganizace správy hospodářské a finanční politiky. Inspiroval se Dvorskou komorou, byrokratickým úřadem založeným domácím řádem v lednu 1527 ve Vídni. Tak spatřila světlo světa Česká komora v březnu téhož roku. Smyslem činnosti tohoto úřadu bylo řešení všech hospodářských otázek, které úřad uznal za vhodné svého zájmu a které mohly vést ke zlepšení prosperity a prospěšnosti komorních statků v Čechách, Moravě, Slezsku, Horní a Dolní Lužici. Jednalo se o čistě královský úřad, nepodléhající dozoru stavů. Instrukce pro činnost Komory byla vydána Ferdinandem roku 1527 a později v letech 1530 a 1548, kdy reagovala na změny ve vývoji. Jedním z největších problémů nově vzniklého úřadu bylo, že většina stavovské obce na něj pohlížela s nedůvěrou a někdy jej i zcela ignorovala. Komora se musela obracet na krále s žádostí o podporu ve sporech s jinými úřady. Právě fond České dvorské komory představuje páteř předložené práce, protože představuje centrum královské hospodářské a finanční politiky. Celá éra vlády Ferdinanda I. je poznamenána válkami s osmanskými Turky v Uhrách. Současně tyto představovaly největší zatížení královské poklady a hlavní a periodický argument pro získání vyšších daní na zemských sněmech. Současně nelze ignorovat i napětí ve Svaté říši římské, které několikrát propuklo ve vojenský konflikt. Během celé vlády Ferdinanda lze doložit opakující se krize, které hraničily s insolventností země. První nastala již s nástupem Ferdinanda I. na český trůn a zlepšení pozorujeme až po roce 1530. Její příčinou byla nedostatečná hospodářská základna země, velké množství královských dluhů a odmítání České komory jako zástupce krále v hospodářských a finančních otázkách. Zlepšení přinesla až stabilizace hospodářství navýšením zisků, kupř. konfiskací šlikovských stříbrných dolů v Jáchymově, vypořádání se s většinou starých královských dluhů a uznání Komory. Stojí za zmínku, že s akutní pomocí České komoře přispěchal i nejvyšší purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu, který byl u Ferdinanda pro svou roli při volebním zápasu velmi neoblíbený. Současně stojí za zmínku, že se země musela vyrovnat s novým vpádem Osmanů do arcivévodství a obležením Vídně, jejímuž zachránění podřídil Ferdinand výnosy všech zemí. Třicátá léta jsou významná především pokusem o změnu berního systému a právní úpravou důlního podnikání na směnu 1534. Tak zvaným Narovnáním o hory a kovy byla upravena těžba drahých i barevných kovů a sjednocena legislativa dané problematiky. Panovník se vzdal určité části horního regálu a dovolil šlechtě plně se věnovat dolování tzv. nižších kovů, vesměs barevných. Tzv. vyšší kovy, tj. zlato a stříbro, si panovník vyčlenil pro sebe. Z našeho pohledu představuje změnu zásadní významu zrušení majetkové daně a zavedení daň z prodeje. Tím byla současně odstartována nová hospodářská krize, kterou lze vysledovat až do roku 1536. Nová daň vycházela ze španělské alcavaly, její další vzory byly ve Francii a Itálii. Ferdinandovým záměrem bylo vytvoření stálého finančního zdroje k hrazení nákladné mezinárodní i domácí politiky, tzn. zaplacení především uherské fronty, vykoupení zastavených panství a důchodů. Předpokládalo se, že během tříletého období dosáhne odvod daně až půl miliónu zlatých. Daň z prodeje byla současně podporována šlechtou, protože se daňové břemeno přesouvalo na města. Plátcem daně se stával prodejce a nikoli producent z důvodu, aby nebyla ovlivněna sama produkce potravin. Hlavním zdrojem se měl stát prodej piva. Nicméně byla vybírána nedostatečně a spíše obecně ignorována, ačkoli pro ni bylo vytvořeno nové administrativně-byrokratické zázemí. Její výběr byl pozastaven již v roce 1535 a později byla zrušena. Nedostatečný výběr byl nahrazován půjčkami u domácích i zahraničních věřitelů, což vedlo k dalšímu zmenšování komorní základny státu. Nicméně je nutné konstatovat, že aktuální potřeba peněz byla půjčkami řešena velmi často. Celá čtyřicátá léta lze charakterizovat jako dobu vzrůstajícího napětí jak na domácí, tak zahraniční politické scéně. Již v roce 1539 šlechta ústy Jana z Pernštejna, hejtmana moravského markrabství, v otevřeném dopise kritizovala dosavadní politiku krále a vysvětlovala, proč je panovník neoblíbený u svých poddaných. Vrcholem této krize bylo neúspěšné povstání části českých šlechticů a měst proti králi v roce 1547. Ještě je nutné zmínit jednu událost, která je taktéž důležitá pro předloženou práci. Jedná se o velký požár Prahy v roce 1541, který zasáhl i prostor Hradu, vč. kanceláře České komory. Došlo ke zničení drtivé většiny zemských dokumentů, které se týkaly různých aspektů, vč. hospodářství a finanční politiky. Písemný fond České komory musel být obnovován ve spolupráci s Dvorskou komorou, která zpět do Prahy posílala již jednou zaslané dokumenty k opisu nebo přímo opisy důležitých listin. Jak jsme se již zmínili, napětí mezi králem a stavy vyvrcholilo povstáním, jehož porážku plně využil Ferdinand ke změně rozložení sil a zisku majetků a finančních zdrojů. Konfiskace městských majetků, zavedení dědičné daně z piva a neuvěřitelná ochota šlechty k finančním ústupkům přinesly panovníkovi ohromné zisky, které vedly k potřebě úpravy Komory a další správy. Mimo jiné proto byla vydána Instrukce roku 1548. Celkový výnos konfiskátů je odhadován přes milion zlatých. Téhož roku nastupuje jako místodržitel do Čech druhorozený syn krále Ferdinand, později zvaný Tyrolský, který během své vlády projevuje větší pochopení pro hospodářské těžkosti země než jeho otec. Ačkoli by se zdálo, že královským ziskem po roce 1548 došlo uzdravení hospodářství a financí, není tomu tak. Král předpokládal odvedení všech pokut k vlastním potřebám a nepočítal se sanací domácího hospodářství, popř. uhrazením dluhů. Finanční tíseň se měla krátkozrace řešit pouze novými půjčkami. Nebylo vůbec řešeno, že neustálé půjčky povedou pouze k další a hlubší krizi. Současně po roce 1547 dochází i úpravě mince v Království, kdy země přistupuje na krejcarový systém a je ukončena ražba pražského groše. V padesátých letech se nám zachovaly soupisy příjmů a výdajů uskutečněných v Čechách a Horní Lužici, na nichž lze doložit platební bilanci. Velice často se do nového měsíce přenášel dluh z měsíce minulého, což znamená, že výdaje převyšovaly příjmy. Nicméně musíme konstatovat, že je to taktéž způsobeno, že velké příjmy, tj. daně, přicházely v pouze v určitém období. Nová zásadní krize království naplno propukla v roce 1555, kdy Komora sdělovala, že se do ledna téhož roku nevybral ani fenik ze zemí České koruny a dokonce nepřišel ani jeden přiznávací list majetku, podle kterého by byla daň vybírána. V této situaci musela Komora jako už mnohokráte čelit domácím a zahraničním věřitelům, kteří hrozili, že budou užívat královské statky, případně zažalují rukojmí. Před koncem padesátých let začalo jednání panovníka s Jaroslavem z Pernštějna o odkoupení pardubického panství, přičemž měly být převzaty i některé dluhy představitele jedné z nejvlivnějších panských rodin. Celková částka se pohybovala nad půl miliónem kop míšeňských grošů. Opět bylo nutné organizovat celozemskou půjčku. V posledních čtyřech letech vlády krále v šedesátých letech pozorujeme dokončení nákupu pernštejnského panství a předání moci Maxmiliánu II., který jej střídá po smrti na českém trůně. Rozdělením rakouských zemí mezi své tři syny přišel Maxmilián o významné finanční zdroje tyrolských stříbrných dolů. Tím se opět zvýšila důležitost příjmů z českého království a zintenzívněly snahy vyřešit zdárně existující berní chaos. Podle R Hildebranda činil státní dluh při nástupu nového císaře 12 miliónů zlatých. Ferdinand I. nastoupil na trůn v království, které nebylo po dlouhá léta zvyklé na prosazování královské moci. Šlechta předpokládala, že panovník bude svou politiku hradit ze zahraničních zdrojů, pozvedne království a rozhodně nezmenší vydobytá práva stavovské obce. Ferdinandovy představy byly úplně opačné. V celkovém hodnocení musíme za úspěšnějšího považovat krále, kterému se podařilo zlomit hospodářskou moc měst, zavést trvalou daň z piva, mnohé byrokratické úřady apod. Úspěch rezistence šlechty v některých aspektech byl umožněn především rozložením moci, kdy si panovník nemohl dovolit proti nim zakročit přímo. Jakmile měly stavovské elity pocit, že se děje újma jejich právům, dokázaly vystupovat až obdivuhodně jednotně. Ferdinand současně bohužel neprokázal moc široký rozhled, protože zisky žádal vždy urychleně odvést ke své potřebě a nestaral se o zlepšení situace, která by vedla i k lepším výběrům. Na druhou stranu dokázal mistrně využívat partikularismu jednotlivých zemí, což mistrně převedl při své volbě ve vztahu k vedlejším zemím Koruny.
Abstract v angličtině:
Jiří Chmelař The Economic and Financial Policy of Ferdinand I. in Bohemia Abstrakt v anglickém jazyce The economic and financial policy of early modern state influences its military and foreign policy, cultures and other life’s aspects of its inhabitants. Ferdinand’s accession to the throne meant turning point at the above mentioned aspects. It would be highly simplified to mark year 1526 just as a change of ruling dynasty. Ferdinand I., the second son of Jane who was Spanish heiress and Philip who was Burundian ruler, learned advanced administration and at first he started to apply it in Austria after death of his grandfather Maximilian I. After his election victory he started to apply it also in the Kingdom of Bohemia. In 1522 the Blood Judgment in Vienna showed King’s tolerance with separation of powers and his conception of solution of a dispute with liege people. The king’s authority was weak in the Kingdom under the Jagiellonian rule. Most of power was in hands of few elites and there was tension between aristocracy and king’s towns because of economy (brewing) and political power. Since 1490 Jagiellonian kings had governed from Buda in Hungary and had visited Kingdom of Bohemia rare. The last king named Louis II. deceased during the battle of Mohács in 1526. Although Jagiellonian dynasty and House of Habsburg concluded marriage settlements, Czech nobility refused heirdom of Anna, Ferdinand’s wife. Election dealings took place in backstage mostly. Qualifiers tried to gain votes for them with fiscal promises. Nobility put forward their conditions which on the one hand acknowledged current state. On the other hand these conditions also overcame it partly. They supposed that new king would pay everything from his own sources. Ferdinand’s idea was totally in opposite. However his deputies had to agree with the above mention otherwise his candidature was hopeless. After his election he started to stand out against these conditions. The king’s economic foundation, so-called chamber-goods, was in decay. At the beginning of his reign he had just five domains (Podebrady, Kolin, Krivoklat, Tachov and Kadan) and these were also bounded to many creditors. New founds of rich silver mines in Ore Mountains belonged to nobles. Monarch was the biggest obligator and the maturity of debts was assessed in 1527. However he succeeded with his condition to qualify the validity of debts with nobles’ help. Ferdinand I. had to use the coronation tax for paying the above mention debts. Ferdinand’s first step was reorganization of economic and financial administration. He was inspired by the Courtly Chamber and established Bohemian Chamber in March 1528. This authority was competent for all economic tasks and its duty was improvement prosperity of the Kingdom. The authority was not under the supervision of Bohemian nobility. Instructions for activities were issued in 1527, 1530 and 1548. The most serious problems of new authority were that estates of the realm regarded with skepticism or ignored it. The Chamber had to ask the King for help very often. The Chamber’s fonds were very important for my thesis, because it was center of king’s economic and financial policy. The whole reign of Ferdinand I. was stigmatized by conflicts with Ottomans and in Holy Roman Empire. The costs of war were the biggest problem for Ferdinand’s treasury and periodical argument at the sittings of Bohemian assemblies. It is possible to document repetitious crisis during the reign of Ferdinand I., which verged on his insolvency. First of them came in his accession to the throne and improvement could be noted after 1530. The causes of crisis were weak economic situation of the king, too many debts and disregard for the Chamber. The improvement occurred after revenue’s stabilization. The thirties were very important due to the fact that Ferdinand I. tried to change the system of taxation and the legal regulation of mining in 1534. Based on the document Accord on Mountains and Metals (Narovnani o hory a kovy) the King traded off mining low metals (non-ferrous metals), but higher metals (gold and silver) belonged just him. As we said very important was the change of the taxation’s system from tax on property to sales tax. The sales tax appeared from Spanish alcavala and was influenced by French and Italian taxes. Ferdinand I. wanted to create permanent financial resource for his policy. Proceeds were believed to be in amount of half million gulden in three years. New tax was supported by nobles because it was paid by towns mainly. Primary resource was beer’s sale. However implementation of the tax started a new crisis because it was ignored widely. It was stop in 1535 and cancelled later. A lack of funds was replaced by new debts at native and foreign creditors. It conducted to reducing of economic foundation of the Kingdom. We can note that debts as a financial resources were used very often. The Fortieth could be described as years of increase of animosity between King and his nobles. For example Jan from Pernstejn, Moravian hetman, criticized the King in his open letter already in 1539. The peak of the crisis was unsuccessful uprising committed by part of Bohemian nobles and towns. In 1541 the Great fire damaged also large parts of Prague’s cities. Prague castle was also badly damaged and many of official documents (incl. fonds of the Chamber) were destroyed. It was renewed with a cooperation with the Courtly Chamber which sent back important document for transcript. The victory over the uprising gave chance the King to change the system. Seizure of towns’ and nobles’ properties, permanent beer’s tax and subsiding nobles in financial tasks brought him gain. The worth of seized properties was valued around one million gulden. In 1528 became Ferdinand, the second King’s son, Bohemian governor. Nevertheless the economic and financial policy had not been improved because the king supposed to get all financial resourced for himself. We found many revenues’ and expenses’ checklists for Bohemia and Upper Lusatia in the Fifties. Debts were very often transferred from last month to new one. On the one hand it meant that expenses were larger than revenues. On the other hand it is necessary to note that large revenues came in the Chamber in certain terms only. New crisis began in 1555 when the Chamber wrote the King that they did not receive neither cash nor declaration since January. Native and foreign creditors threatened with seizure of King’s property or judgment against guarantees. At the end of the fifties had begun a negotiation about acquisition of Pardubice’s domain between the King and Jaroslav from Perstejn. Total sum was approximately round half million groschen. It was necessary to initiate new loan from native nobles, towns and foreign bankers. In the Sixtieth Ferdinand I. governed just four years. The buy the above mentioned domain was finished and king’s duties were transferred to Maximilian II., firstborn son, who replaced him as new Bohemian king after 1564. However lands of Austria were divided out Ferdinand’s sons and Maximilian lost silver mines in Tyrol. Due to the above mentioned fact the importance of the Kingdom of Bohemia increased. National debt was approximately twelve millions gulden according R. Hildebrand. Ferdinand I. ascended the throne in the Kingdom which was not used to enforcement of king’s power. The nobles supposed that he monarch would pay everything from his own sources, increase Kingdom and do not reduce their own power and liberties. Ferdinand supposed contrary. We have to submit that total winner was the King. He broke towns’ power, enforced permanent beer’s tax and many bureaucracy authorities. He took advantage of particularism in the Kingdom. However he was not able to use his resources wisely because he did not want to invest in the Kingdom and he used them just for himself.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce PhDr. Jiří Chmelař 2.17 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce PhDr. Jiří Chmelař 238 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky PhDr. Jiří Chmelař 192 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce PhDr. Jiří Chmelař 419 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc. 202 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Tomáš Knoz, Ph.D. 208 kB
Stáhnout Posudek oponenta PhDr. Jaroslava Hausenblasová, Ph.D. 87 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 192 kB