Výsledky projektu Populační dynamika rostlin při epidemii nákazy květním patogenem a vliv opylovačů na šíření této nákazy

Tento článek kombinuje tři soubory dat: 1) pozorování chování opylovačů v experimentálních patchích zdravých a nakažených rostlin, 2) měření odměn a vizuálních signálů zdravých a nakažených rostlin, 3) kvantifikování přenosových kapacit skupin opylovačů (zvlášť pro pyl a pro spory květních snětí). Nejdůležitějším výsledkem článku je zjištění, že opylovači reagují na nakažené rostliny mnohem výrazněji až po dosednutí na nakažený květ (než před dosednutím během výběru rostliny). Konkrétně se ukázalo, že opylovači zkracují návštěvu nakažených rostlin, což velmi dobře odpovídá teoretickým předpovědím – nakažené rostliny nabízí méně nektaru a žádný pyl, pro opylovače je tedy výhodně zkrátit návštěvu a minimalizovat tak své ztráty. Toto chování společně s mírnou diskriminací vůči návštěvám nakažených rostlin velmi pravděpodobně vede k pattern v disperzi pylu/spor, které jsme pozorovali v našem prvním článku.

Článek se podle názvu věnuje disperzi pylu, ale výsledky pokusů se dají shodně interpretovat jako disperze spor květní sněti, protože byl použit práškový analog namísto reálného pylu nebo spor. Hlavním sdělením článku je, že disperze práškového analogu je silně ovlivněna přítomností nakažených rostlin v experimentální patchi, a to tím způsobem, že disperze je nejintenzivnější, když opylovači potkávají nakažené rostliny vmísené mezi zdravé a zároveň jsou rostliny rozmístěné v prostoru blízko sebe. Důvodem pro zvýšenou intenzitu disperze je zřejmě diskriminace opylovačů proti nakaženým rostlinám, která vede k intenzivnějšímu pohybu mezi rostlinami s cílem vyhledat zdravé rostliny.