Výsledky projektu Kláštery v ohrožení. Spory o rušení českých a moravských klášterů starých řádů v předbělohorském období

V 16. a na počátku 17. století byly katolickými autoritami některé kláštery starých řádů s odvoláním na krizi těchto řádů zrušeny. Jejich majetek pak byl předán „perspektivnější“ části katolické církve, tj. většinou biskupstvím nebo jezuitům. K těmto řádovým domům měla patřit také augustiniánská kanonie Všech svatých v Olomouci. Kapitola analyzuje argumentaci augustiniánů, díky které se olomouckým bratřím ve spolupráci s různými protivníky jezuitského řádu v letech 1617-1619 podařilo zabránit zrušení jejich kláštera. Protestní listy, které kanovníci adresovali především císaři a papeži, mj. ukazují, jak se augustiniáni sami prezentovali nebo jak viděli Tovaryšstvo Ježíšovo. Kritika jezuitů je v těchto dokumentech mimořádně ostrá: Jsou líčeni jako naprosto nekřesťansky žijící lidé, kteří touží po ovládnutí celého světa. Jistě v tom můžeme spatřovat nejen doklad o způsobu rétoriky v 17. století, ale i o tehdejší mentalitě, v níž byly emoce omezovány mnohem méně než dnes.

Pozn.: Dedikace a afiliace je uvedena na poslední straně kapitoly.