Výsledky projektu Hospodářské a sociální postavení sklářských dělníků na Jablonecku v období první Československé republiky (1918-1938)

Sklářský průmysl představoval v meziválečném Československu významné exportní odvětví. Exportní zaměření československého sklářství výrazně ovlivňovalo jeho hospodářský vývoj a v souvislosti s tím také sociální postavení sklářů. Závislost sklářského průmyslu na obchodu s cizinou ho činila velmi zranitelným, protože snadno podléhal ekonomickým změnám na zahraničních trzích. Tento handicap se projevil zejména v první polovině 30. let v době probíhající hospodářské krize. Jednu z nejdůležitějších československých sklářských lokalit představovalo mezi léty 1918–1938 Jablonecko, jehož produkce se výraznou měrou podílela na vývozu skla a skleněného zboží z Československa.

Zhoršující se hospodářské podmínky ve 30. letech 20. století v Československu vyústily v zesílených státních zásazích v průmyslu. Státní intervence se s nástupem hospodářské krize rozmohla i ve sklářství. Regulativní funkci ve sklářském průmyslu plnily především kartely. V roce 1933 byl schválen kartelový zákon, kterým stát omezil původní kontraktační svobodu jednotlivých hospodářských subjektů. Ve sklářství, kde pracovalo mnoho firem, vznikaly kartely velmi obtížně. Proto zde československá vláda v roce 1935 přistoupila k další cestě koncentrace výroby, nucené syndikalizaci. V důsledku hospodářské krize zůstávala část výrobní kapacity sklářských závodů nevyužita. V průběhu roku 1934 byl tedy ve sklářském průmyslu vyhlášen numerus clausus, který značně omezil zakládání nových a rozšiřování stávajících sklářských podniků.

Publikace se soustředí na pět klíčových tezí, které jsou v jednotlivých kapitolách analyzovány. V prvé řadě se jedná o závislost jabloneckého sklářského průmyslu na exportu, která výrazně ovlivňovala charakter jeho hospodářského vývoje po celé meziválečné období a v souvislosti s tím i hospodářské a sociální postavení zdejších sklářských dělníků. Druhou výchozí myšlenku představují státní zásahy ve sklářství v průběhu 30. let motivované snahou vyřešit jeho krizovou situaci. Další teze se zaměřuje na charakteristiku způsobů výroby a rafinace skla na Jablonecku v souvislosti s hospodářským a sociálním postavením sklářských dělníků a jejich vztahy se zaměstnavateli. Analyzována je také problematika dodržování ustanovení těch právních předpisů, které ovlivňovali podmínky práce jabloneckých sklářských dělníků. Poslední tezi tvoří pokusy státu, různých sklářských organizací, ale i jednotlivců o řešení špatných hospodářských a sociálních poměrů v jabloneckém sklářství.
Rukopis knihy odevzdala Mgr. Veronika Bursová v listopadu 2015 vydavateli. Rukopis je v současné době přijat vydavatelem do tisku. V příloze je naskenovaná licenční smlouva, potvrzení vydavatele o přijetí rukopisu knihy do tisku a samotný rukopis knihy.

Základní osu článku tvoří návrhy na zlepšení hospodářské a sociální situace ve sklářském průmyslu v oblasti Jablonecka a Železnobrodska mezi léty 1918–1938. Úsilí o změnu hospodářských a sociálních poměrů v jabloneckém a železnobrodském meziválečném sklářství můžeme sledovat nejen ze strany různých sklářských organizací, ale i ze strany jednotlivců. Jeden z ucelených plánů na změnu poměrů v jabloneckém a železnobrodském sklářském průmyslu vzešel například z pera domáckého brusiče Josefa Čepelíka z Tatobit. Je nutné zdůraznit, že většina návrhů byla nerealizovatelná především vzhledem k představě, že stát může na vše dohlížet a prosazovat spravedlivě zájmy všech složek sklářské výroby. Případně se jednalo o změny, které by i po svém uskutečnění k výraznějšímu zlepšení situace ve sklářství ve sledovaných lokalitách nevedly. Hodnota většiny návrhů proto nespočívá v jejich reformním úsilí, ale v tom, že poukazují na soudobé problémy ve sklářství, na způsob jejich vnímání ze strany dělníků i zaměstnavatelů a v neposlední řadě také na snahu se s nimi vypořádat.

Článek sleduje dopad hospodářské krize 30. let 20. století na sociální postavení jabloneckých a železnobrodských sklářských dělníků, které ve sledovaném období určovaly zákony a vládní nařízení vydané po vzniku Československé republiky, ve 20. letech a první polovině 30. let (především jejich provádění v praxi). Článek se zaměřuje na problematiku nedodržování zákonných ustanovení obsažených v těchto právních předpisech vlivem hospodářské krize. Tím článek analyzuje reálné poměry ve sklářské výrobě a podmínky dělnické práce na Jablonecku a Železnobrodsku během 30. let 20. století.