Výsledky projektu Veršovaný žaltář Jiřího Strejce - kritické vydání

Tato knižní publikace novodobému čtenáři poprvé zpřístupňuje úplný text žalmových parafrází Jiřího Strejce, pozoruhodné literární památky, která významným způsobem dotváří obraz literárního dění ve veleslavínském období českého písemnictví. Obsahuje text podle vydání z roku 1598, úplný přehled sémanticky relevantních různočtení podle vydání z let 1587 a 1596 a částečný též podle vydání z let 1590 a 1593. Úvodní studie podává čtenáři informace o autorovi, jeho literáním díle a zvláště o vydávaném textu - o okolnostech jeho vzniku, proměnách jeho textové podoby, jeho recepci v českém prostředí raného novověku a jeho úloze při formování obrazu české literární minulosti v době národního obrození. Ediční řešení, v některých směrech netradiční, je podrobně zdůvodněno v ediční poznámce. Edice je doplněna slovníčkem a rejstříkem incipitů. Jako celek je edice významným příspěvkem pro hlubší porozumění českému raněnovověkému písemnictví a badatelům i širší kulturní veřejnosti otevírá cestu k poznávání textu, který po několik staletí výrazně působil v literární kultuře českých zemí. Srov. též recenzní posudky.

Článek, publikovaný v recenzovaném periodiku vydávaném Ústavem českých dějin FF UK a vycházející z příspěvku předneseného na konferenci „Česká bible – kulturní, ideový a politický fenomén v proměnách staletí“, upozorňuje na fakt, v odborné literatuře dosud neuváděný, že překlad hugenotského latinského spisu "Tractatus de providentia Dei", pořízený jedním z Veleslavínových spolupracovníků Janem Kocínem z Kocinétu a vydaný veleslavínskou tiskárnou roku 1592, cituje četné úryvky veršovaných žalmových parafrází Jiřího Strejce, resp. nahrazuje jimi úryvky latinských žalmových parafrází Georgia Buchanana, které jsou citovány v Kocínově předloze. Článek ukazuje některé pozoruhodné literárněhistorické důsledky, které tento zdánlivě nepatrný fakt provázejí. Zamýšlí se především nad otázkou, co tento jev svědčí o hodnocení Strejcových veršovaných úprav žaltáře v pražském kulturním prostředí a zvláště v okruhu Veleslavínových spolupracovníků. Ukazuje dále, v čem tento fakt může modifikovat stereotypní obraz veleslavínského okruhu a jeho postoje k literárnímu textu, rozšířený staršími literárněhistorickými výklady. Upozorňuje také na to, že způsob, jímž Kocín Strejcovy parafráze cituje, představuje ojedinělý doklad o emancipaci veršovaného textu od hudební složky v raněnovověkém písemnictví. Protože toto poslední pozorování se vztahuje k častěji diskutované otázce poměru hudební a slovesné složky v raněnovověké poezii v českých zemích, odkázala také zvláště na ně diskuse, která na konferenci proběhla.