Detail programu/oboru

Program je uskutečňován bez specializace.

Vývojová biologie je věda o životním cyklu organismu živočichů i rostlin. Předmět jejího studia je velice rozsáhlý. Zahrnuje procesy tvorby a funkce gamet, zárodečného vývoje, dospívání, růstu, reprodukce, regenerace, stárnutí a smrti organismu. Základním problémem jsou procesy proliferace, diferenciace a prostorového uspořádávání buněk, které jsou velice výrazné zejména v časných etapách vývoje jedince, ale v různé míře, podle typu a funkčního stavu tkáně, nezbytně pokračuje po celou dobu jeho života. Současná vývojová biologie využívá hlavně poznatky a metodickou výbavu buněčné a molekulární biologie. Podle konkrétního badatelského problému je zaměřena na klasickou nebo molekulární embryologii, morfologii a nebo vývojovou a molekulární genetiku. Všechny životní děje a jejich změny (v normě i patologii) jsou následky změn regulace exprese genů. Vývojová biologie studuje využití jejích produktů, jejich souvislosti se změnami stavby a metabolismu buněk, mezibuněčných vztahů a chování buněčných komplexů v procesu diferenciace a morfogeneze (zde se stále více uplatňují matematické modely), při proliferaci a řízeném odumírání buněk, při regeneraci tkání atd.. Vývojová biologie je tak zastřešujícím oborem, který formuluje konečný obraz koordinovaného soužití buněčných souborů v mnohobuněčném organismu.

Přijímací zkouška je jednokolová formou pohovoru, který který se zaměřuje na odborné znalosti, dosavadní vědeckou a výzkumnou činnost a motivaci ke studiu zvoleného doktorského programu. Přijímací zkouška hodnotí orientaci uchazečů v buněčné a vývojové biologii a jejich schopnost kritické diskuse nad tématy jejich dosavadní a zamýšlené vědecké práce, tedy magisterského a plánovaného doktorského projektu. Přijímací zkouška sestává ze dvou částí:
1. Prezentace výsledků magisterského projektu v anglickém jazyce s využitím připravené prezentace, následovaná diskusí.
2. Prezentace plánovaného doktorského projektu následovaná diskusí. Uchazeč může využít připravené prezentace shrnující hlavní cíle, testované hypotézy, použité metody a význam. Přijímací komise hodnotí schopnost uchazeče kriticky se zamýšlet nad odbornými otázkami týkajícími se problematiky projektu. Členové komise mohou klást otázky týkající se motivace kandidáta ke studiu zvoleného tématu / oboru.
Souhrnná informace o nabízených tématech je rovněž zveřejněna na stránkách Katedry buněčné biologie (https://natur.cuni.cz/en/biology/departments-and-work-places/department-of-cell-biology/study-of-cell-biology/list-dsp-devcellbio).

Při přijímací zkoušce musí uchazeč prokázat odborné znalosti a předpoklady k samostatné vědecké práci.
Dále je v průběhu zkoušky zjišťována schopnost komunikace v anglickém jazyce, do českých studijních programů též v jazyce českém.

Zkouška je hodnocena maximálně 100 body. Pro přijetí ke studiu do prezenční formy musí uchazeč získat minimální počet bodů pro úspěšné složení přijímací zkoušky a zároveň získat minimální počet bodů nutný pro přijetí. Minimální počet bodů pro přijetí do jednotlivých studijních programů stanoví děkan na základě výsledků přijímacích zkoušek s ohledem na stanovený předpokládaný počet přijímaných uchazečů a dále na ekonomické a kapacitní možnosti fakulty.
Minimální počet bodů pro úspěšné složení přijímací zkoušky do prezenční i kombinované formy je stanoven na 50 bodů.

Podmínkou přijetí ke studiu v doktorském studijním programu je řádné ukončení studia v magisterském studijním programu.

Způsob ověření:	přijímací zkouška
Datum ověření (přijímací zkoušky) od:	04.02.2026	Do:	05.02.2026
Náhradní termín (přijímací zkoušky):	11.02.2026	Do:	12.02.2026

Absolvent má obsáhlé znalosti buněčné a vývojové biologie, a to v plné šíři od teoretických molekulárních a buněčných základů, přes praktické metodické aspekty až po přesah do buněčné a vývojové patofyziologie. Po vypracování doktorské práce je dobře prakticky obeznámen se specializovanými experimentálními metodami, prací s odbornou literaturou i s obecnými principy vědecké práce. Absolvent si osvojil etická pravidla vědecké tvorby a je obeznámen se zásadami publikační praxe. Je schopen samostatně řešit teoretické i praktické problémy se kterými se ve své výzkumné činnosti setká. Komunikuje plynně pokročilou vědeckou angličtinou a je schopen tlumočit vlastní vědecké názory tak, aby byly uplatnitelné v rámci mezinárodní vědecké komunity.