Detail programu/oboru

Program je uskutečňován bez specializace.

Vývojová biologie je věda o životním cyklu organismu živočichů i rostlin. Předmět jejího studia je velice rozsáhlý. Zahrnuje procesy tvorby a funkce gamet, zárodečného vývoje, dospívání, růstu, reprodukce, regenerace, stárnutí a smrti organismu. Základním problémem jsou procesy proliferace, diferenciace a prostorového uspořádávání buněk, které jsou velice výrazné zejména v časných etapách vývoje jedince, ale v různé míře, podle typu a funkčního stavu tkáně, nezbytně pokračuje po celou dobu jeho života. Současná vývojová biologie využívá hlavně poznatky a metodickou výbavu buněčné a molekulární biologie. Podle konkrétního badatelského problému je zaměřena na klasickou nebo molekulární embryologii, morfologii a nebo vývojovou a molekulární genetiku. Všechny životní děje a jejich změny (v normě i patologii) jsou následky změn regulace exprese genů. Vývojová biologie studuje využití jejích produktů, jejich souvislosti se změnami stavby a metabolismu buněk, mezibuněčných vztahů a chování buněčných komplexů v procesu diferenciace a morfogeneze (zde se stále více uplatňují matematické modely), při proliferaci a řízeném odumírání buněk, při regeneraci tkání atd.. Vývojová biologie je tak zastřešujícím oborem, který formuluje konečný obraz koordinovaného soužití buněčných souborů v mnohobuněčném organismu.

Přijímací zkouška je jednokolová formou pohovoru, který se bude týkat především problematiky plánované disertační práce a znalostí uchazeče v rámci odbornosti daného studijního programu.

Sestává z více částí a probíhá v průběhu jednoho dne formou prezentací, pohovorů a diskusí na otázky nebo problémy zadané komisí. Uchazeči prezentují před komisí svoje výsledky z magisterského studia v angličtině.
Při přijímací zkoušce musí uchazeč prokázat odborné znalosti a předpoklady k samostatné vědecké práci.

Bližší informace o nabízených tématech v akademickém roce 2025/2026 jsou též zveřejněny na stránkách Katedry buněčné biologie (https://natur.cuni.cz/biologie/katedry-a-pracoviste/katedra-bunecne-biologie/studium/doktorske-studium/vyvojova-a-bunecna-biologie/seznam-nabizenych-temat-doktorskych-projektu ) počínaje 1. 3. 2025. Doporučujeme uchazečům, aby kontaktovali školitele předem a diskutovali s nimi o možnostech, které projekt nabízí, i o nárocích, které klade.

Zkouška je hodnocena maximálně 100 body. Součástí hodnocení je kvalita disertačního projektu, jeho realizovatelnost i s ohledem na formu studia a způsob jeho prezentace. Dále je v průběhu zkoušky zjišťována schopnost komunikace v anglickém jazyce, do českých studijních programů též v jazyce českém.

Pro přijetí ke studiu do prezenční formy musí uchazeč získat minimální počet bodů pro úspěšné složení přijímací zkoušky a zároveň získat minimální počet bodů nutný pro přijetí. Minimální počet bodů pro přijetí do jednotlivých studijních programů stanoví děkan na základě výsledků přijímacích zkoušek s ohledem na stanovený předpokládaný počet přijímaných uchazečů a dále na ekonomické a kapacitní možnosti fakulty.
Minimální počet bodů pro úspěšné složení přijímací zkoušky do prezenční i kombinované formy je stanoven na 50 bodů.

Podmínkou přijetí ke studiu v doktorském studijním programu je řádné ukončení studia v magisterském studijním programu.

Způsob ověření:	přijímací zkouška
Datum ověření (přijímací zkoušky) od:	09.06.2025	Do:	20.06.2025
Náhradní termín (přijímací zkoušky):	23.06.2025	Do:	27.06.2025

Absolvent má obsáhlé znalosti buněčné a vývojové biologie, a to v plné šíři od teoretických molekulárních a buněčných základů, přes praktické metodické aspekty až po přesah do buněčné a vývojové patofyziologie. Po vypracování doktorské práce je dobře prakticky obeznámen se specializovanými experimentálními metodami, prací s odbornou literaturou i s obecnými principy vědecké práce. Absolvent si osvojil etická pravidla vědecké tvorby a je obeznámen se zásadami publikační praxe. Je schopen samostatně řešit teoretické i praktické problémy se kterými se ve své výzkumné činnosti setká. Komunikuje plynně pokročilou vědeckou angličtinou a je schopen tlumočit vlastní vědecké názory tak, aby byly uplatnitelné v rámci mezinárodní vědecké komunity.