Detail programu/oboru

Imunologie je dynamicky se vyvíjející obor integrující poznatky molekulární a buněčné biologie, fyziologie, reprodukční imunologie, histologie i funkční morfologie (v kontextu evoluce i ontogenese) do jediného celku, jehož pojítkem je imunitní systém. Ten je soustavou molekul, buněk a tkání podílejících se na imunitní odpovědi. Témata jako transplantace, alergie, imunitní nedostatečnost, autoimunita, imunosuprese, imunoterapie, či protinádorová imunita jsou typickými oblastmi zájmu imunologů. Imunologie pokrývá všechny úrovně biologického poznání od molekul (cytokiny, imunoglobuliny, receptory, signalizační molekuly), přes buňky (celá plejáda imunokompetentních buněk), celé organismy (zde jsou často využívány transgenní zvířecí modely) i společenstva (frekvence různých alel genů regulujících imunitní odpověď, evoluce imunitních mechanismů). Samostatnou emancipovanou součástí imunologie je imunologie klinická, pro kterou je objektem bádání imunitní systém člověka a poznání mechanismů jeho fungování vede k vývoji případných terapeutických aplikací.

Zpravidla čtyřleté doktorské studium imunologie prohlubuje magisterské vzdělání specializovanými kurzy; a hlavně intenzivní vědeckou výchovou školitelem. Kurzy, přednášky a konzultace jsou zajištěny odborníky z PřF, Lékařských fakult UK (např. Ústav Imunologie 3. LF,Oddělení molekulární biologie a patologie buňky, Ústav pro péči o matku a dítě, Ústav imunologie a mikrobiologie, 1. LF, Ústav imunologie 2. LF UK) a ve velké míře i experty z ústavů AV ČR (převážně ÚMG a MBÚ). Na těchto institucích (a dále v nemocnicích, klinických laboratořích, rezortních ústavech nebo v omezené míře soukromých firmách - vývojových pracovištích biotechnologického zaměření) jsou vedeny doktorské práce. Postup v řešení cílů svých doktorských prací studenti opakovaně prezentují na oborových výjezdních konferencích, a to formou plakátového sdělení i ústní prezentace. Pro své projekty mohou studenti získat podporu v rámci různých grantových výzev. V rámci mobilit se seznamují s mezinárodním rozměrem vědecké spolupráce. Výstupem vědecké činnosti spojené s vypracováním doktorských prací jsou plakátová sdělení a prezentace na mezinárodních konferencích a publikace v mezinárodních impaktovaných časopisech. Klíčovou aktivitou garanta oboru, školitelů a dalších pracovníků UK v oboru imunologie je supervize studentských projektů, individuální práce se studenty a jejich stimulace k samostatné práci s primární literaturou. K tomu mimo jiné slouží i tutoriální kurzy Pokroky v imunologii vedené v angličtině.
Ve smyslu čl. 3 odst. 1 věta druhá Řádu přijímacího řízení pro uchazeče Univerzity Karlovy jde o studijní program bez specializace.

Přijímací zkouška je jednokolová, sestává z více částí a probíhá v průběhu jednoho dne formou prezentací, pohovorů a diskusí na základě vypracované písemné přípravy (na otázky nebo problémy zadané komisí). Uchazeči prezentují před komisí svoje výsledky z magisterského studia (v angličtině).
Při přijímací zkoušce musí uchazeč prokázat odborné a jazykové schopnosti studovat příslušný program a předpoklady k samostatné vědecké práci.
Zkouška je hodnocena maximálně 100 body.
Ke studiu budou přijati všichni uchazeči, kteří při přijímací zkoušce získají alespoň 50 bodů ze 100 možných.

Podmínkou přijetí ke studiu v doktorském studijním programu je řádné ukončení studia v magisterském studijním programu.

Způsob ověření:	přijímací zkouška
Datum ověření (přijímací zkoušky) od:	14.06.2021	Do:	25.06.2021
Náhradní termín (přijímací zkoušky):	07.07.2021	Do:	16.07.2021

Bližší informace: viz webové stránky http://pdsb.avcr.cz

Absolvent má výborné imunologické znalosti, a to v plné šíři od teoretických molekulárních a buněčných základů, přes praktické metodické aspekty experimentální imunologie až po základy klinické imunologie. Kromě specializovaných znalostí imunologie v užším slova smyslu má dobré teoretické znalosti a základní praktické experimentální dovednosti v příbuzných oborech molekulární a buněčné biologie, biochemie a mikrobiologie. Po vypracování doktorské práce je dobře prakticky obeznámen se specializovanými experimentálními metodami, prací s odbornou literaturou a s obecnými principy vědecké práce včetně hlubokého porozumění etickým pravidlům. Je schopen samostatně řešit teoretické i praktické problémy se kterými se ve své výzkumné činnosti setká. Komunikuje plynně v termínech pokročilé vědecké angličtiny a sděluje mezinárodní komunitě vlastní odborné názory.
Absolventi typicky uplatňují své vzdělání ve vysokoškolském a akademickém prostředí při řešení vědeckovýzkumných úkolů, v lékařském prostředí jako členové výzkumných týmů a diagnostických laboratoří, v neposlední řadě v aplikovaném výzkumu na různých pozicích biotechnologických firem.