Poslední úprava: Mgr. Adéla Kačabová Piatková (06.05.2016)
1. Román v antiromantické perspektivě. Girardova Lež romantismu a pravda románu: základní východiska,
centrální figura zprostředkované touhy, kritická reflexe a modifikace Girardovy teze, její další možné perspektivy.
2. Reflexe univerzálnosti Girardovy trojúhelníkové touhy interpretací svébytných rukopisů (Hrabal, Kundera,
Linhartová). Pro využití Girardova interpretačního klíče je zapotřebí splnění jistých narativních podmínek, nutná je
zejména vnitřní fokalizace.
3. Představení Doleželova narativního modelu – textového a funkčního. Důraz na autonomii literárního gesta,
výklad autentifikace (autorizace), asymetrie mezi vypravěčem a postavou (klasický narativ).
4. Žert Milana Kundery v konfliktu interpretací – Richterová, Chvatík, Doležel. Tematika nespolehlivého vypravěče.
5. Tematologická analýza románu Žert.
6. Bohumil Hrabal, uvedení, doba, kontext díla, specifické rysy jeho rukopisu.
7. Porovnání dvou kontrastních rukopisů pokud jde o užití vypravěčských postupů (Bohumil Hrabal, Milan
Kundera).
8. Raná tvorba Bohumila Hrabala s důrazem na cílenou nerealističnost, ironii a variantnost. Detailní interpretace
Hrabalovy novely Jarmilka.
9. Stylizace mluvené řeči jako jeden ze zdrojů Hrabalovy poetiky, posun od Utrpení starého Werthera k Tanečním
hodinám pro starší a pokročilé – v pozdějším textu dochází k výrazné literární stylizaci a k utvoření specifické
hrabalovské vypravěčské syntaxe.
10. Hrabalovo specifické využití vnitřní fokalizace (Kain, Harlekýnovy miliony, Svatby v domě, Proluky, Vita nuova).
11. Variantnost Hlučné samoty, odlišnost tří variant, ironizace legitimizačního vyprávění.
12. Konstanty a přeryvy v poetice Milana Kundery (od básnických počátků až k jeho poslednímu románu).