PředmětyPředměty(verze: 945)
Předmět, akademický rok 2023/2024
   Přihlásit přes CAS
Paleoanthropology (AJ) - OKNB2B115B
Anglický název: Paleoanthropology
Zajišťuje: Katedra biologie a environmentálních studií (41-KBES)
Fakulta: Pedagogická fakulta
Platnost: od 2017
Semestr: letní
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:0/0, KZ [HT]
Rozsah za akademický rok: 8 [hodiny]
Počet míst: neurčen / neurčen (60)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: angličtina
Způsob výuky: kombinovaný
Způsob výuky: kombinovaný
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
Garant: doc. RNDr. Václav Vančata, CSc.
Záměnnost : OKN1302020
Výsledky anket   Termíny zkoušek   Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: doc. RNDr. Václav Vančata, CSc. (20.06.2017)
The seminars are in the introductory parts focused on evolutionary and problems of recent paleoanthropology. This part provides theoretical information on primate phylogeny with a special regard to hominid evolution and fossil evidence on evolution of individual primate groups. In paleoanthropology part a special attention is paid to fossil evidence of origin and evolution of primates, hominoid origins and evolution, hominine phylogeny including basic fossil evidence of early homine evolution and origin and evolution of genus Homo and its species. Paleobiogeographical and paleoecological aspects of primate evolution will be explained for individual parts of primate phylogeny.A review of evidence of biological and cultural diversification of Homo sapiens from Paleolithic till Neolithic should give studens a powefull knowlege for undestanding of the origin of recent human populations. This part includes basic paleogenetic evidence for evolution middle and upper Pleistocene forms of Homo sapies. A special attention will be paied to explanation of hominid evolution events that are important for teaching paleoanthropology and human evolution in schools.
Cíl předmětu
Poslední úprava: doc. RNDr. Václav Vančata, CSc. (20.06.2017)

Cílem je získání základních teoretických i paleobiologických poznatků o evoluci člověka a jeho předků.

 
Literatura
Poslední úprava: doc. RNDr. Václav Vančata, CSc. (20.06.2017)

Fleagle J. G., 2008: Primate Adaptation and Evolution (3rd edition). Academic Press, Inc., London.
Henke, W., Tattersall I., Hardt T., (eds.), 2007. Handbook of Paleoanthropology I -III, Springer‐Verlag Berlin Heidelberg New York
Marks J., 1994: Human Biodiversity. Genes, Races, and History. Aldan de Gruyter, New York.
Szalay F.S. & Delson E., 1979. Evolutionary History of the Primates. Academic Press, New York.
Trinkaus E., (2005). Early Modern Humans. Annual Revue of Antropology, 34: 207–30
Vančata,V., (2012): Paleoantropologie a evoluční antropologie. Praha: Nakladatelství PedF UK v Praze.
Vančata,V., (2013). Vznik a evoluce rodu Homo: Mýty a milníky. Vývoj lidského rodu s nastíněním vztahu neandrtálců a anatomicky moderního člověka. Culturologie 3: 18 - 35.
Vančata,V., (2013): 7 milionů-50 000 př. Kr.: Od hominidů k modernímu člověku. In: Bárta Miroslav, Kovář Martin a kol. - Civilizace a dějiny. Praha: Academia str. 25 - 47.
Vančata,V. 2013. Genetický původ neandrtálců (2). Jak se geneticky lišili neandrtálci a anatomicky moderní člověk? Biologie, chemie a zeměpis 5/2013: 219 - 225.
Vančata,V., 2013. Neandrtálci a anatomicky moderní člověk - vznik a fylogeneze moderních lidských druhů. Biologie, chemie a zeměpis 4/2013: 171 - 178.
Vančata,V., 2014. Změní nové metody datování náš názor na evoluci člověka ve svrchním paleolitu? Culturologie 3: 18 - 24.
Vančata,V., 2014. Evoluční antropologie. In: M. Cichá a kol. Integrální antropologie. str. 90 – 96. Nakladatelstvi Triton.
Wolpoff M.H., 1999: Paleoantropology. Second edition. McGraw-Hill, Boston.

Conroy G. C., 1990. Primate Evolution. W. W. Norton and Company, New York.
Conroy G. C., 1997. Reconstructing Human Orignis. W. W. Norton and Company, New York.
de Wahl F., (ed.) 2001: Tree of Origin. What Primate Behaviour Can Tell Us about Human social Evolution. Harvard University Press, Cambridge and London.
Finlayson C., (2004). Neanderthals and Modern Humans: An Ecological and Evolutionary Perspective Cambridge University Press, New York.
Fagan B. M., 1989: People of the Earth. An Introduction to the World Prehistory (Sixth edition). Scott, Feresman and Company, Glenview, Boston, London.
Foley R. A., 1987: Another Unique Species. Patterns in human evolutionary ecology. Longman Scientific and Technical, Harlow.
Gamble C., 1995: Timewalkers. The Prehistory of Global Colonization. Penguin Books, London.
Hawks J. D., Wolpoff M. H., 2001: The four faces of Eve: hypothesis compatibility and human origins. Quaternary International 75: 41 ? 50.
Kruk J. and Milisauskas S., 1999: The Rise and Fal of Neolithic Societies (Rozkwit i upadek spoleczenstw rolniczych neolitu). Istitut Archeologii i Etnografii PAN, Krakow.
McBrearty, S., Brooks, A. S. 2000. The Revolution that Wasn’t: A New Interpretation of the Origin of Modern Human Behavior. Journal of Human Evolution, 39, 453–563.
McGrew W. C. 1992: Chimpanzee Material Culture: Implications for Human Evolution. Cambridge University Press, Cambridge.
Pleiner R. a A. Rybová, 1978: Pravěké dějiny Čech. Academia, Praha.
Ravosa M. J., Dagosto M. 2007. Primate origins. Springer Science+Business Media, LLC
Richards M., 2003: The Neolithic Invasion of Europe. Annu. Rev. Anthropol. 2003, 32:135 ? 162.
Sládek V., 1997: DNA neandertálce. Ztratili jsme příbuzného? Vesmír 76: 568 ? 569.
Sládek, V., Galeta, P. & Blažek, V. (eds.), (2003): Evoluce a antropologie recentních populací. Sborník příspěvků panelu 21. kongresu SVU. Nakl. Aleš Čeněk, Plzeň
Trinkaus E., Shipman P., (1993). The Neandertals: Changing the Image of Mankind . Alfred A. Knopf Publishers, New York.

Studijní opory

Požadavky ke zkoušce
Poslední úprava: doc. RNDr. Václav Vančata, CSc. (20.06.2017)

Podmínkou ke splnění předmětu pro studenty kombinovaného studia je odevzdání portfolia dvou seminárních prací, podle možností alespoň jedna anglicky, a pracovního listu s problematikou evoluce člověka v anglickém jazyce.

Sylabus
Poslední úprava: doc. RNDr. Václav Vančata, CSc. (20.06.2017)

1) Paleoantropologie a evoluční antropologie, archeologie a paleoekologie, modely v evoluční antropologii, primátologie a evoluční antropologie, fosilní doklady o evoluci vyšších primátů, paleontologické a neontologické doklady, význam genetických studií pro evoluční antropologii.
2) Teoretické aspekty fylogeneze vyšších primátů a základní adaptivní mechanismy, adaptivní strategie vyšších primátů, životní formy a speciace, základní přehled fylogeneze primátů a otázka vzniku hominidů, paleoekologie a stratigrafie ve fylogenezi primátů, základní ekologické události a adaptivní a exaptivní radiace a kolonizace jednotlivých regionů ve fylogenezi vyšších primátů
3) Vznik primátů a teorie evoluce primátů, fylogeneze primátů v paleogénu, Archiprimates a raní primáti, vznik vyšších primátů - asijští eocéní Anthropoidea - nejstarší vyšší primáti, nejstarší formy hominoidů, význam naleziště Fayum, nové nálezy z arabského poloostrova a jihovýchodní Ázie, adaptivní radiace svrchně oligocéních primátů - Parapithecidae a Propliopithecidae, fylogeneze nejstarších antropoidních primátů, vznik lidoopů a opic, nejstarší hominoidi a jejich adaptivní radiace.
4) Evoluce hominoidů na přelomu oligocénu a miocénu, fylogenetická pozice rodu Aegyptopithecus, adaptivní radiace hominoidů ve spodním miocénu ? Procosulini a Afropithecini, Proconsulinae a Victoriapithecinae - diversita spodně miocéních primátů a vznik a vývoj středně miocénních hominoidů a jejich adaptivní radiace - velikostní a drhuhová diversita spodně miocénních hominoidů.
5) Evoluce primátů ve středním miocénu - Kenyapithecus, sivapitéci a ?ramapitéci?, Keanyapithecus jako předek pokročilých hominioidů, evoluce hominoidů v Africe, Asii a Evropě -adaptivní radiace primátů ve svrchním miocénu, pliopitéci a oreopithéci, základní rozdíly mezi spodně a středně miocéními a svrchně miocéními hominoidy, fylogenetická pozice sivapitéků, Dryopithecus nové názory na jeho rozšíření a význam ve fylogenezi primátů, Ouranopithecus jako předek hominidů
6) Vznik pokročilých hominoidů, vznik hominidů, jejich diverzita a nejstarší nálezy hominidů, lidoopi a nejstarší Homininae, základní znaky hominidů a mechanismy hominizačního procesu, biologické, biosociální a sociální faktory hominizace, bipední lokomoce, její adaptivní a ekologický význam, ekologické modely evoluce hominidů.
7) Nejstarší australopitéci a jejich první adaptivní radiace, ancestrální a pokročilé znaky nejstarších australopitéků, bipedie a encefalizace prvních australopitéků, systematika a rozšíření nejstarších hominidů, doklady pro bipedii a encefalizaci, Orrorin tugenensis a Australopithecus (Ardipithecus) ramidus a jejich fylogenetická pozice, evoluce hominidů ve mio-pliocénu a spodním pliocénu. Diversita a adaptace archaických australopitéků (A. anamensis, A. afarensic, Kenyanthropus)
8) Druhá adaptivní radiace hominidů - vznik ?robustních? australopitéků a rodu Homo ekologické a evoluční hypotézy, nejstarší robustní australopitéci - Australopithecus aethiopicus a jeho fylogenetická pozice, robustní a gracilní australopitéci - podobnosti rozdíly, vznik rodu Homo ve středním pliocénu, první kamené nástroje, australopitéci a rod Homo - základní charakteristiky a diferenciace, hlavní příčiny a faktory jejich diversity.
9) Fylogeneze rodu Homo - základní znaky rodu Homo a jejich vývoj, fylogenetický význam Australopithecus garhi, systematika raných forem rodu Homo, Homo habilis a Homo rudolfensis, Homo ergaster a Homo erectus, Homo erectus ve spodním paleolitu a jeho diferenciace, Homo heidelbergensis nebo archaický Homo sapiens, modely vývoje rodu Homo - multiregionální a ?Out of Africa? modely, evoluce velikosti těla, proporcí a encefalizace u rodu Homo.
10) Evoluce velikosti těla a základních proporcí raných hominidů, sexuální dimorfismus a základní ekologické parametry raných hominidů, encefalizace a potravní adaptace raných hominidů, ekologie lidoopů a opic jako model pro rekonstrukci ekologie raných hominidů, postavení hominidů v ekosystémech v jednotlivých fázích evoluce hominidů
11) Lidoopi a hominidé, nové poznatky o chování a sociální struktuře lidoopů, možnosti jejich využití při poznávání evoluce hominidů, analogie mezi lidoopy a člověkem biomechanika, morfologie, etologie, výzkum lidoopů v zajetí a ve volné přírodě, schopnosti lidoopů a jejich reálné možnosti, genetická příbuznost lidoopů a člověka - specifické rysy variability genomu lidoopů
12) Paleoantropologie a behaviorální ekologie, základní ekologické adaptace hominidů, ekologické aspekty fylogeneze hominidů, adaptivní radiace primátů v pliocénu a ve spodním pleistocénu, primatologické modely hominizačního procesu. Evoluce materiální kultury a její význam, kulturní adaptace hominidů, synergismus faktorů hominizačního procesu, evoluce sociálních vzorců chování
13) Paleogenetika – výzkum prehistorických populací, metody získávání DNA z kostry, genetika archaického Homo sapiens, moderní formy člověka a jejich příbuznost se současnými populacemi, význam starobylých genetických příměsi v genomu současného člověka,
13) Přehled teorií fylogeneze hominidů, evoluční versus fylogenetická systematika a teorie fylogeneze, nové názory na vznik a vývoj raných hominidů, teoretické názory na příčiny vzniku a vývoj rodu Homo, evoluční antropologie a molekulárně antropologické doklady o evoluci hominidů. Kolonizace světa hominidy - jednotlivé etapy kolonizačních vln, biogeografie kolonizace a diversita hominidů a paleontologické doklady, perspektivy evoluční antropologie a paleoantropologie.

Podmínky zakončení předmětu
Poslední úprava: doc. RNDr. Václav Vančata, CSc. (20.06.2017)

Podmínkou ke splnění předmětu pro studenty kombinovaného studia je odevzdání portfolia dvou seminárních prací, podle možností alespoň jedna anglicky, a pracovního listu s problematikou evoluce člověka v anglickém jazyce. Porfolio musí být předloženo e-mailem, zpravidla by mělo být zasláno nejpozději začátkem zkouškového období. Nejzazší termín určí garant oboru - předpokládá se nejpozději polovina daného zkouškového období

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK