|
|
|
||
|
Poslední úprava: GAJDOS (28.05.2003)
Co dělá filosofii filosofií? Čím se liší od umění, náboženství nebo vědy? Proč se to dělá? Proč byly zavedeny základní filosofické výrazy a co znamenají. Filosofie jako diskuse předpokladů. Rozdělení přednášek je tematické, nikoliv chronologické, přesto časté odkazy na "dějiny filosofie" a na problém dějinnosti nebo evoluce i mimo filosofii. |
|
||
|
Poslední úprava: GAJDOS (28.05.2003)
Základní literatura: Zdeněk Kratochvíl: Filosofie živé přírody; Herrmann a synové, Praha 1994 Další literatura na prvních přednáškách.
|
|
||
|
Poslední úprava: GAJDOS (28.05.2003)
Okruhy témat:
1. Tradiční problematičnost přírodní filosofie. Zasutí a znovuodkrytí smyslu pro fysis. Filosofický pojem fysis (přirozenost, příroda).
2. Fysis jako jednotlivá přirozenost. Věc jako uchopení fysis. Podloží jevů a věcí. Konstituce věci. Věc ve světě. Věc a hmota, prostor, čas. Poznání a poznávací redukce. Exemplární jsoucna a pojetí skutečnosti.
3. Kosmos. Svět jako pozadí jevů a kontext věcí. Horizonty věci. Svět jako sounáležitost horizontů. Svět: paradigma jevení a uchopování přirozeností jakožto věcí. Svět a řeč. Vnitřní pluralita světa.
4. Přirozený svět. ?Prostředí (Umwelt)", všední svět, ?světový názor". Redukce v objektivní vědě a fenomenologická redukce (epoché). Svět a já. Devastace světa. Svět jako úkol vědomí.
5. Hmota ve zkušenosti, filosofii a vědě. Metafyzické výklady látky. Intuice hmotného a tělesného. Hmotnost jako kritérium skutečnosti. Devastace přirozenosti a světa následkem devastace významu hmoty na výplň.
6. Strukturace prostoru. Prostor a svět. Tvar (morfé) a druh (eidos, species). Tvar a poznatelnost (zařaditelnost, druhové určení). Tápání tvaru (druhu) při hledání svého bytostného určení a utváření prostoru. Orientace v prostoru. Devastace prostoru na prázdnotu nebo geometrično.
7. Strukturace času. Paměť. ?Hóry (hórai, doby)", rytmy, cykly a periody. Směřování a následnost. Kauzalita a synchronicita. Poznání minulého a předvídání nového. Význam setkání, události (křižovatka dějů i významů, náhody a nutnosti). Devastace času na údaj.
8. Evoluce: Proč bývá pohoršením pro theologii, pro filosofii, pro tradiční objektivní vědu. Obrazy evoluce: odvíjení, vznikání nového. Její mechanomorfní redukce. Hledání myšlení, pro které evoluce není pohoršením. Tápající směřování.
9. Živé bytosti: metabolé, organismus, vnitřní hierarchie, sebevztažnost. Jednota v proměně, mezi chaosem a řádem. Vztah k celku jako otevřenost živého světu. Živá bytost jako svébytný celek hledající svou identitu v proměně.
10. Problém poznatelnosti živého. Redukce živého vypuštěním duše. Neuchopitelnost života, který sám uchopuje. Život a bytí. Devastace života na funkci, vlastnost.
11. Paradigma, jeho meze a proměny. Staré vzory: archetyp duše. Novověk, věk vlády paradigmatu. Rozštěpení na subjekt a objekt. Redukcionismus. Iluze objektivity a dekonstrukce.
12. Nehierarchická celostní struktura. Přirozenost a náboženství. Proč se přirozenost ráda skrývá?
Atestace: zápočet nebo zkouška. Zápočet za písemnou práci: referát, rešerše, bibliografie, inrepretace, překlad odborného textu. Zkouška buď formou zkoušení z rozsahu kurzu a literatury (možno domluvit jinou, také názorově jinou) - nebo za zvláště skvělou práci.
|