PředmětyPředměty(verze: 945)
Předmět, akademický rok 2023/2024
   Přihlásit přes CAS
Srovnávací cytotaxonomie obratlovců - MB170P42
Anglický název: Comparative cytotaxonomy of vertebrates
Český název: Srovnávací cytotaxonomie obratlovců
Zajišťuje: Katedra zoologie (31-170)
Fakulta: Přírodovědecká fakulta
Platnost: od 2006
Semestr: letní
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:2/0, Zk [HT]
Počet míst: neomezen
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Poznámka: povolen pro zápis po webu
Garant: prof. Ing. Petr Ráb, DrSc., dr. h. c.
Anotace -
Poslední úprava: JPROKOP (24.05.2007)
Cyklus 13 přednášek má seznámit posluchače s evolucí vyšší architektury genomu - chromozómů (a s chromozómy
souvisejích znacích) u obratlovců. Vedle základních a nutných znalostí o stavbě genomu obratlovců, má přinést přehled
cytotaxonomických (karyosystematických) poměrů u jednotlivých skupin obratlovců (na úrovni čeledí, u zajímavých,
evolučně významných skupin pak na úrovni rodů a druhů) seznámit s hlavními typy chromozómových změn karyotypů, jejich
molekulární podstaty a poskytnout přehled současných názorů na hlavní mechanismy a procesy související s diferenciací
karyotypů obratlovců v souvislostí se speciací.
Literatura -
Poslední úprava: JPROKOP (24.05.2007)
Časopisy
Molecular Ecology, Molecular Phylogenetics and Evolution, Genetica, Chromosome Research, Cytogenetics and Genome Research

Knihy:
King M: Species evolution. The role of chromosome change (Cambridge University Press, Cambridge 1993).

Mayr E: Animal species and evolution (Harvard University Press, Cambridge 1963).

Chiarelli, E., Capanna, E. (eds (1973) Cytotaxonomy and Vertebrate Evolution, Academic Press, London.

Gregory, T.R., The evolution of the genome. (Elsevier, Academic Press, 2005)

Požadavky ke zkoušce
Poslední úprava: Ing. Jindřiška Peterková (17.04.2012)

Podmínkou pro úspěšné složení zkoušky je znalost látky v rozsahu přednášek.

Sylabus -
Poslední úprava: JPROKOP (24.05.2007)

Cyklus 13 přednášek má seznámit posluchače s evolucí vyšší architektury genomu - chromozómů (a s chromozómy souvisejích znacích) u obratlovců. Vedle základních a nutných znalostí o stavbě genomu obratlovců, má přinést přehled cytotaxonomických (karyosystematických) poměrů u jednotlivých skupin obratlovců (na úrovni čeledí, u zajímavých, evolučně významných skupin pak na úrovni rodů a druhů) seznámit s hlavními typy chromozómových změn karyotypů, jejich molekulární podstaty a poskytnout přehled současných názorů na hlavní mechanismy a procesy související s diferenciací karyotypů obratlovců v souvislostí se speciací.

Cyklus přednášek je členěn takto:

1. Stavba genomu obratlovců, stavba a dynamika chromozómu jako buněčné organely, historie cytogenetiky, hlavní metody studia chromozómů - klasické a molekulární, výpovědní hodnota chromozómových znaků, použití chromozómových znaků pro fylogenetické účely.

2. Prevertebrátní skupiny, zvětšování genomu - hlavní vývojová tendence při vzniku obratlovců

3. Mihule, sliznatky a příčnoústí - polyploidie jako jeden z hlavních evolučních mechanismů zvětšování genomu

4. Ryby - případ latimérie a primitivních žab, dvoudyšní, bichiři, jeseteři a kostlíni - mikrochromozómy a jejich evoluční persistence v další evoluci, hlavní rysy karyotypů ancestrálních skupin obratlovců

5. Unisexuálně se množící obratlovci - hlavní typy unisexuální rozmnožování, původ unisexuálních obratlovců, hlavní charakteristiky biologie těchto forem, přehled známých případů, podrobnější popis nejznámějších (Poecilia formosa, Rana kl. Esculenta, Cobitis spp., Carassius spp., Leuciscus spp.), taxonomie a nomenklatura unisexuálních obratlovců.

6. Ryby - čtyři hlavní radiace paprskoploutvých ryb a jejich karyotypové charakteristiky, podrobnější výklad poměrů u zástupců nižších pravých kostnatých (Euteleostei) (Ostariophysi - kaprovití, sekavcovití), vyšších (Protacanthopterygii) (Esociformes, Salmoniformes) a nejpokročilejších (Acanthopterygii) (okounovití).

7. Obojživelníci - červoři, přehled karyosystematických poměrů u jednotlivých skupin žab, přehled polyploidních forem, podrobnější a výklad evoluce afrických Xenopus a novozélandských Leiopelma jako příklady.

8 . Obojživelníci - přehled karyosystematických poměrů u jednotlivých skupin čolků a mloků, stavba jejich bizardně obřích genomů, podrobnější výklad poměrů u evropských Triturus jako příklad.

9. Plazi - přehled karyosystematických poměrů u jednotlivých skupin plazů (haterie, ještěři, hadi, krokodýli, želvy), karyotypy s mikrochromozómy a problematika cytotaxonomického vztahu s ptáky. Podrobnější výklad k rodům Lacerta a Cnemidophorus.

10. Ptáci - shrnutí karyosystematických poměrů jednotlivých skupin, příklady primitivních (potáplice) a pokročilých (havranovití) skupin, cytotaxonická odlišnost sov, vysoká konzervativnost ptačích genomů, aberace popsané u kura domácího

11. Ptakořitní a vačnatci - přehled poměrů, vznik systému určení pohlaví XX/XY, jeho molekulární podstata, evoluční a spekty funkční inhibice X chromozómu, persistence ancestrálních karyotypů

12. Placentální savci - přehled poměrů, diversita jejich karyotypů, podrobnější výklad populační karyotypové a chromozómové variability k rejskům (Sorex), myším (Mus), evoluční trendy diferenciace počtu chromozómů (koňovití), vztah karyotypových změn a speciace, cytogenetika člověka jako nejlépe prostudovaného druhu

13. Hlavní teorie o vztahu diferenciace karyotypů a dalších faktorů v evoluci, vztah k prostředí, úloha heterotických přestaveb, rychlost karyotypové evoluce, Quymsiehova hypotéza.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK