PředmětyPředměty(verze: 945)
Předmět, akademický rok 2023/2024
   Přihlásit přes CAS
Ekologie hub - MB120P49
Anglický název: Ecology of fungi
Český název: Ekologie hub
Zajišťuje: Katedra botaniky (31-120)
Fakulta: Přírodovědecká fakulta
Platnost: od 2016
Semestr: letní
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:2/0, Zk [HT]
Počet míst: neomezen
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Další informace: http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/
Poznámka: povolen pro zápis po webu
předmět má cyklickou výuku
Garant: doc. Mgr. Ondřej Koukol, Ph.D.
Výsledky anket   Termíny zkoušek   Rozvrh   
Anotace -
Poslední úprava: doc. Mgr. Ondřej Koukol, Ph.D. (15.02.2012)
Základní aktuální poznatky z ekologie hub jsou propojeny s fyziologickými vlastnostmi, interakcemi s ostatními organizmy a vztahem hub a abiotických složek prostředí (kompetice, strategie, trofie). Studenti jsou seznámeni s postavením, funkcí a formou výskytu hub v ekosystémech, vlivem jednotlivých fyzikálních faktorů na růst, fruktifikaci a sporulaci. Pozornost je věnována přirozeným stanovištím včetně extrémních, stejně jako člověkem ovlivněným stanovištím. Zmíněny jsou i příklady aplikací hub a houbových enzymů v biotechnologiích, stejně tak jako negativní vliv hub na člověka.
Literatura
Poslední úprava: doc. Mgr. Ondřej Koukol, Ph.D. (06.12.2011)

Carlile M.J., Watkinson S.C. & Gooday G.W. (2004): The Fungi, 2nd Edition. Elsevier. 588 pp.

Dix N. J. & Webster J. (1995): Fungal Ecology. Chapman & Hall. 549 pp.

Gadd G.M. (2006): Fungi in Biogeochemical cycles. BMS. 469 pp.

Boddy L. & Coleman M. (eds) (2010): From another kingdom. Kew. 176 pp.

Antonín V. & Pouzar Z. (2004): Houby - česká encyklopedie. Reader‘s Digest. 448 pp.

Gryndler M. (2004): Mykorhizní houby. Academia.

Hudler G.W. (1998): Magical muschrooms, mischievous molds. Princeton University Press. 248 pp.

Škubla P. (1989): Tajomné huby. Priroda. 359 pp.

Hrouda P.: Ekologie hub (http://www.sci.muni.cz/botany/mycology/ekolhub.htm)

… a mnoho dalších časopiseckých článků, review, popularizačních článků, apod. prezentovaných během přednášek.

Požadavky ke zkoušce
Poslední úprava: doc. Mgr. Ondřej Koukol, Ph.D. (06.12.2011)

Zkouška je písemná. Student si předem vybere ze zveřejněného seznamu jednu otázku a připraví si ji před příchodem na vlastní zkouškou (tedy doma a ne až na "potítku"). Druhou otázku určí pedagog, vychází přitom z jiného tématického okruhu.

Ke zkoušce jsou požadovány ucelené a logicky řazené odpovědi na otázky, orientace v odborné terminologii a odborných názvech hub a syntéza problematiky probírané v rámci odlišných lekcí. Rozsah odpovídá přednášené látce, doplňující informace z literatury jsou ale vítány.

Na zpracování otázek je cca 45 - 60 min.

Sylabus -
Poslední úprava: BEZLEPKA (05.03.2007)

1 Úvod, historie. Ekologie obecná vs. ekologie hub. Postavení, funkce a formy výskytu hub v ekosystému. Autekologie, synekologie. Stanoviště, niky, habitaty. Kolonizace substrátu, sukcese. Spory, hyfy, mycelium, haustorium, apresorium, myceliární provazce, rhizomorfy, sirocium, sklerocium, stroma. Autochtonní, exochtonní, introdukované houby, literatura.

2 Ekologické nároky hub – fyzikální faktory. Pokusy in vivo, in vitro, in situ, ex situ. Pozitivní a negativní fototropismus. Temnostní formy, ochrana UV. Druhy psychrofilní, mezofilní, termofilní, psychrotolerantní, termotolerantní. Druhy xerofilní, xerotolerantní, osmofilní, hygrofilní, halofilní. Houby extrémních stanovišť. Druhy obligátně oxidativní, fakultativně fermentativní, obligátně fermentativní (fakultativní a obligátní anaerobové). Pohyby hub v reakci na podnět. Anemotropizmus, tigmotropizmus, fototropizmus, autotropizmus, anodo/katodotropizmus, gravitropizmus, gravimorfogeneze. Čas, čarodějné kruhy.

3 Výživa a růst hub vs. výživa a růst houbových organismů (hlenky, oomycety, …).

Fagocytóza. Extracelulární a intracelulární enzymy. Výživa C, N, P, stopové prvky. Transport (P, N). Houby a těžké kovy, houby a radioaktivita. Feromony, fruktifikace, sporulace, dormance, klíčení. Anemochorie, hydrochorie a zoochorie.

4 Dekompozice opadu, půda. Typy hniloby dřeva. Koprofilní a keratinofilní houby. Amoniové houby. Houby v horninách a nerostech, zvětrávání. Substrátové preference a vazba, sukcese hub na dřevě, opadu, exkrementech, po požáru. Houby ve vodním prostředí.

5 Trofické interakce s bakteriemi, protisty, bezobratlými, obratlovci. Strategie. Inter- a intraspecifické interakce hub a kompetice, komenzálismus, antagonismus, mutualizmus, neutralizmus. Interakce s bakteriemi, protisty, obratlovci. Houby, roztoči a chvostoskoci v opadu.

6 Mechanismy nematofágních hub, predace. Parazitické houby. Houby x hlenky, houby, rostliny, bezobratlí, živočichové, člověk. Laboulbeniales. Hyperparazitismus. Dermatomykózy, systémové mykózy. Houby v lidských sídlech, ovzduší, kompostu.

7 Mutualistické symbiózy s rostlinami. Endofyti. Ekto- a endosymbiózy. Ektomykorhizy, ektendomykorhizy (arbutoidní, monotropoidní), endomykorhizy (erikoidní, orchideoidní), VAM, cavendishoidní, DSE. Lichenismus. Fotobiont, mykobiont.

8 Houby in silico, neurální sítě. Společenstva hub, společenstva mikroorganismů. Biodeteriorace. Možnosti studia ekologie hub a výstupy – laboratorní a jiné pokusy, interpretace, artefakty.

Interakce s bezobratlými (Kolařík)

Mykofágové. Ambroziové houby. Symbiotické vztahy, jejich význam pro partnery, specificita, selekce vzhledem k hostiteli, geografické rozšíření hostitele a houby, molekulární podstata symbióz, vznik, preference a vazba na hostitele. Trichomycetes.

Diverzita hub (Holec)

Změny mykoflóry jako důsledek znečištěného prostředí. Bioindikace. Mykofloristika a ekologie hub. Počty druhů huby. „Mykogeografie“, areály, geografické rozšíření druhů.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK