Mediace a komunikace v sociální praxi - LPSY42

• Anglický název: Mediation and Communication in the Social Praxis
• Zajišťuje: HTF - Katedra psychosociálních věd a etiky (28-07)
• Fakulta: Husitská teologická fakulta
• Platnost: od 2022
• Semestr: letní
• E-Kredity: 2
• Způsob provedení zkoušky: letní s.:
• Rozsah, examinace: letní s.:0/2, Z [HT]
• Rozsah za akademický rok: 26 [hodiny]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Je zajišťováno předmětem: L0058
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu; při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
• Garant: PhDr. Mgr. Petr Novák, Ph.D.

Anotace

Poslední úprava: PhDr. Mgr. Petr Novák, Ph.D. (20.01.2020)

Umění psychologické orientace v sociálním kontextu a řešení komunikačně náročných situací je základem profesionálně vykonávané sociální práce. Předmět reaguje na aktuální témata sociální praxe a vytváří kvalitní metodologickou oporu principů odborné sociální intervence. Klade si za cíl učinit jeho absolventa plně kompetentním k adekvátní volbě způsobu a techniky komunikace s klienty s maladaptivními vzorci komunikačního behaviorálního projevu a rozšiřuje portfolio komunikačních dovedností studentů o specifickou metodu mediace. Prakticky a názorně nabízí jednoduché návody k všestranně výhodné možnosti řešení sporů a problémů svých klientů elegantně konstruktivní cestou. Student se naučí slyšet a identifikovat skutečné potřeby svých klientů, naučí se facilitovat explicitní expresi těchto potřeb samotným klientem, efektivně nalézat a nabízet pomoc při řešení tam, kde je jej klient schopen sám dosáhnout či vyjasnit hranice a docílit konsenzu s převzetím kontroly a cesty k řešení tam, kde toho klient sám schopen není. Student se naučí efektivně překonávat (iracionální) odpor a navodit motivovanou komplianci a spolupráci i tam, kde narazí na široké spektrum problémových typů klientů, a to vždy s citlivým respektem k nezcizitelné důstojnosti lidské osoby a etice sociálního pracovníka.

Sylabus

Poslední úprava: PhDr. Mgr. Petr Novák, Ph.D. (20.01.2020)

1. Uvedení do teorie komunikace: Vymezení základních pojmů. Verbální – nonverbální – paraverbální (metalingvistické faktory) komunikace. Struktura a vzorec komunikace. Komunikační kontext. Sociální interakce – komunikační chování.

2. Mediace jakožto konstruktivní řešení konfliktu: Metoda mediace -vymezení principů, postupů a cílů. Proces mediace. Role a dovednosti mediátora. Řešení konfliktní interpersonální situace. Mediace v praxi sociálního pracovníka. Probační a mediační služba ČR.

3. Teoretická východiska efektivního vedení rozhovoru: Rozhovor – intencionální instrument sociálního pracovníka. Profesionální způsob vedení rozhovoru a komunikace s klientem. Přebírání kontroly a nabízení pomoci. Fáze rozhovoru v sociální práci (příprava – otevření – dojednávání – průběh - ukončení).

4. Problémové typy klientů v praxi sociálního pracovníka: Základní uvedení do teorie a psychopatologie osobnosti. Komunikace s klientem s poruchou osobnosti (koncepty dissociality a psychopatie) či mentální insuficiencí. Dysfunkční komunikační vzorce. Komunikace v adiktologickém kontextu.

5. Speciální analýza a spektrum přístupů v mediaci a komunikaci: Komunikace v pojmech teorie her a transakční analýzy. Komunikační modely v dalších psychologických směrech. Sociální konstruktivismus a jazyková realita. Sofistika, rétorika a teorie argumentace.

6. Aplikace principů efektivní komunikace v sociální praxi: Asertivní komunikace a motivace ke spolupráci. Efektivní vyjednávání a překonávání (iracionálního) odporu a nesouhlasu. Navozování kompliance. Efektivní obrana proti nátlakovým a manipulativním formám komunikace.

Podmínky zakončení předmětu

Poslední úprava: PhDr. Mgr. Petr Novák, Ph.D. (09.01.2021)

Aktivní účast ve výuce, znalost povinné literatury a odpřednášené látky.

Garant kurzu si vyhrazuje právo přizpůsobit formu výuky a způsob zakončení předmětu - vždy s ohledem na nejlepší zájem zapsaných studentů - v závislosti na vývoji aktuální epidemiologické situace v souladu s pokyny vedení katedry, resp. fakulty (např. odpuštění fyzické přítomnosti, přechod do online prostoru pomocí preferovaného nástroje MS Teams, poskytování studijních materiálů v elektronické podobě, konzultace e-mailem etc.). Studenti budou o změnách vždy včas informováni.

Bližší informace a pokyny k instalaci MS Teams: https://dl.cuni.cz/ms-teams/ a na https://htf.cuni.cz/HTF-747.html.

Literatura

Poslední úprava: PhDr. Mgr. Petr Novák, Ph.D. (28.01.2020)

Povinná:

MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2. s. 44-47, 75-81 a 135-150.

ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. Učebnice metod sociální praxe. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2007. 128 s. ISBN 978-80-86429-36-6. s. 15-122.

VETEŠKA, Jaroslav. Mediace a probace v kontextu sociální andragogiky. Praha: Wolters Kluwer, 2015. 252 s. ISBN 978-80-7478-898-7. s. 49-78, 90-143 a 158-162.

VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. 263 s. ISBN 80-7178-291-2. s. 17-51, 64-130 a 157-239.

WHO a PCP. Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Praha: World Health Organization a Psychiatrické centrum Praha, 2006. 251 s. ISBN 80-85121-11-5. s. 71-80 a 159-182.

Doporučená:

BERGER, Peter L., LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 215 s. ISBN 80-85959-46-21.

BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. Praha: Svoboda, 1970. 223 s. ISBN 25-117-70.

BERTRAM, Malle. How the Mind Explains Behavior: Folk Explanations, Meaning, and Social Interaction, Cambridge (MA): The MIT Press, 2004. 324 p. ISBN 978-0-262-13445-3.

DEVITO, Joseph, A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2001. 420 s. ISBN 80-7169-988-8.

FERGUSSON, Sherry Devereaux, LENNOX-TERRION, Jenepher, AHMED, Rukhsana, JAYA, Peruvemba. Communication in Everyday Life: Personal and Professional Contexts. Ottawa: Oxford University Press, 2014. 464 p. ISBN 978-0195449280.

HARGIE, Owen. Die Kunst der Kommunikation. Forschung - Theorie - Praxis. Bern: Verlag Hans Huber 2013, 691 s. ISBN 978-3-456-85232-4.

HOLÁ, Lenka et al Mediace a možnosti využití v praxi. Praha: Grada Publishing, 2013. 512 s. ISBN 978-80-247-4109-3.

KRAUS, Jiří. Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum, 2004. 184 s. ISBN 80-246-0898-7.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Konflikty mezi lidmi. 2. vydání. Praha: Portál, 2008. 189 s.: il. ISBN 978-80-7367-407-6.

MEGGLE, Georg. Grundbegriffe der Kommunikation. 2. Auflage. Berlin/ New York: de Gruyter, 1997. 352 s. ISBN 3-11-015258-4.

NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7.

PLAMÍNEK, Jiří. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vydání. Praha: Argo, 1994. 197 s. ISBN 80-85794-14-4.

PLAMÍNEK, Jiří. Mediace. Nejúčinnější lék na konflikty. Praha: Grada Publishing, 2013. 168 s. ISBN 978-80-247-5031-6.

PRAŠKO, Ján et al. Poruchy osobnosti. Praha: Portál, 2003. 360 s. ISBN 978-80-7178-737-X.

SCHARLAU, Christine. Techniky vedení rozhovoru: zdokonalte své komunikační dovednosti. Praha: Grada Publishing, 2008. 205 s. ISBN 978-80-247-2234-4.

ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka, DOUBRAVOVÁ, Dagmar. (Eds.). Probace a mediace. Možnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2.

URY, William. Jak překonat nesouhlas. Praha: Management Press, 1998. 128 s. ISBN 80-85943-68-9.

VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2014. 816 s. ISBN 978-80-262-0696-5.

WATZLAWICK, Paul, JACKSON, Don D., BAVELAS, Janet B. Pragmatika lidské komunikace. Praha: Newton Books, 2011. 284 s. ISBN978-80-87325-00-1.