|
|
|
||
|
Poslední úprava: Bc. Tereza Šenoltová (02.10.2023)
INFORMAČNÍ SCHŮZKA SE STUDENTY SE BUDE KONAT čtvrtek 12. 10. od 18:00 v učebně č. 348. Vzhledem k pokračujícímu přetížení obecných soudů a ke značné délce soudního řízení se nejen celosvětově, ale v posledních letech také v České republice stále častěji užívají a rozvíjejí různé alternativní způsoby řešení sporů. Studenti se v předmětu dozvědí základní informace o různých metodách, které mohou vést nebo mohou alespoň napomoci stranám k urovnání vzniklého sporu. Jde o metody, jejichž podstata nespočívá v autoritativním rozhodnutí sporu, ale které jsou zaměřeny spíše na podporu či dokonce obnovení komunikace mezi stranami sporu. Mezi těmito metodami přitom jak celosvětově, tak i v evropském kontextu (a také postupně v České republice) hraje rozhodující úlohu mediace. Proto také hlavní část výuky bude směřována na otázku využití mediace v moderní společnosti. Výuka se nejprve dotkne širších kontextů historického vývoje a užití různých alternativních metod řešení sporů. Studenti získají základní informace o různých přístupech a řešení společenských i mezilidských konfliktů (negociace, konciliace, facilitace, mini trial, expertisa, med-arb a mediace). V souvislosti s výukou mediace bude pozornost zaměřena především na právní aspekty mediace v širším kontextu. Výklad se velmi stručně dotkne i zákona č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě ČR, a to ve vazbě na využití mediace v konceptu tzv. restorativní justice. Hlavní pozornost však bude věnována problematice aplikace mediace v soukromoprávních sporech, tj. ve sporech z oblasti občanského, pracovního, obchodního a rodinného práva. Výklad bude zaměřen především na rozbor platné právní úpravy představované v České republice zákonem č. 202/2012 Sb., o mediaci. Dostatečná pozornost bude věnována i mezinárodním kontextům a možnostem využití mediace při řešení přeshraničních sporů, jakož i právní úpravě mediace ve vybraných západoevropských zemích. Předmět má charakter dovednostního předmětu. Po teoretickém základu se výuka orientuje již na praktický nácvik mediačních technik, a to v jednotlivých fázích mediace. Na závěr výuky budou studenti již schopni v základu realizovat celé mediační jednání, i když komplexní nácvik celé mediace bude obsahem až navazujícího dovednostního předmětu Mediace II. S ohledem na dovednostní charakter předmětu bude výuka probíhat blokově, tedy po dvě soboty v čase od 9.00 hod. do cca 15.00 hod. Studenti splněním předmětu rozvíjejí právní dovednosti, zejména pak: - schopnost orientace v alternativních metodách řešení sporů - schopnost odlišení jednotlivých metod a pochopení jejich výhod pro určité druhy sporů - schopnost aplikace mediačních technik - schopnost definovat jednotlivé fáze mediace a mediační techniky, které se v dané fázi užívají |
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (16.09.2022)
1. Pro úspěšné absolvování předmětu je třeba předvést konkrétní fázi mediace v modelové mediační kauze se schopností sebehodnocení. 2. U kontroly studia je možné používat právní předpisy. |
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (16.09.2022)
Obsahem předmětu je v prvé řadě obecné vymezení alternativních řešení sporů. Dále je pozornost orientována na fáze mediace a na mediační techniky, které jsou v rámci jednotlivých fází využívány. Mediační techniky jsou procvičovány na řadě praktických příkladů. Výuka bude zahrnovat zejména tato témata: - Úvodní vymezení alternativních způsobů řešení sporů - Rozhodčí řízení – základní charakteristika - Specifika řešení sporů se spotřebitelem (konciliace) - Historie mediace - Mediační styly a jejich specifika - Fáze mediace - Mediační techniky - Nácvik mediačních technik a jejich propojení v rámci jednotlivých fází mediace |
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (16.09.2022)
Základní literatura: 1. Brzobohatý, R., Poláková, L., Horáček, T.: Rukověť mediátora aneb co je dobré vědět nejen ke zkouškám mediátora. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016. 2. Horáček, T., Svatoš, M., Olík, M.: Zákon o mediaci. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019. Ostatní literatura: 1. Fisher, R., Ury, W., Patton, B.: Getting to yes (Dohoda jistá). Praha: Management Press, 1991. 2. Holá, L.: Mediace v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing, 2011. 3. Plamínek, J.: Mediace – nejúčinnější lék na konflikty. Praha: Grada Publishing, 2013. 4. Svatoš, M.: Tajemství mediace aneb Řešení sporů od A do Z, Praha: Art Francesco, 2020. Právní předpisy: 1. zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci 2. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 3. zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele 4. směrnice Evropského parlamentu a Rady č.2013/11/EU ze dne 21. 5. 2013, o alternativním řešení spotřebitelských sporů 5. nařízení Rady č. 524/2013 ze dne 21. 5. 2013 o on-line řešení sporů (ADR-ODR) 6. zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení 7. zákon č. 99/1963 S., občanský soudní řád 8. zákona č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě ČR 9. vyhláška č. 277/2012 Sb., o zkouškách a odměně mediátora |