Diskriminace a právo - HP3010

• Anglický název: Discrimination and Law
• Zajišťuje: Katedra politologie a sociologie (22-KPS)
• Fakulta: Právnická fakulta
• Platnost: od 2012 do 2017
• Semestr: zimní
• Body: 0
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Zk [HT]
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: JUDr. Jan Kosek, Ph.D.
• Vyučující: JUDr. Jan Kosek, Ph.D.
• Ve slož. prerekvizitě: HM2301

Anotace

Poslední úprava: Mgr. Tomáš Friedel, Ph.D. (05.03.2019)

Jedná se o povinně volitelný předmět, který tematizuje problematiku střetávání různých hodnotových systémů a přístupů ke světu, a to jak z hlediska práva, tak i dalších oborů, zejména filosofie, historie a sociologie. Samotný termín diskriminace (z lat. dicriminare, odlišovat) původně znamená odlišení. Byl-li někdo - především jako člen určité náboženské, národnostní či jiné menšiny - vnímán společností jako odlišný, a chtěl-li si tuto "jinakost" zachovat, obvykle na to zákonodárce, ať už ze své vůle nebo pod tlakem společnosti, nějak reagoval. Jiní mohli vykonávat jen určitá zaměstnání, což obvykle vedlo k posílení stávajících stereotypů a předsudků. Např. Židé byli k finančním operacím, považovaným z hlediska křesťanské věrouky za cosi "nečistého", v podstatě donuceni. Právo tedy na jedné straně menšinám ukazovalo, kde je jejich místo, současně je ale také chránilo, jak dokazují např. papežské konstituce.
S rozvojem přirozeného práva a s příchodem myšlenek rovnosti před zákonem se diskriminace postupně stávala diskriminací v současném slova smyslu. Značným problémem se v této souvislosti stal osvícenský univerzalismus. Pokud si menšiny, typicky opět Židé, chtěli zachovat svou odlišnou identitu, opět byli "jiní" a tudíž podezřelí. Moderní antisemitismus nakonec vedl k mnohem děsivějším důsledkům než středověký antijudaismus. Důkazem jsou např. Norimberské zákony z roku 1935, které rozdělily společnost, v níž, zdálo by se, dávno "zdomácněla" rovnost před zákonem, podle rasového klíče. Stejně krutě jako s Židy ovšem hitlerovský režim nakládal např. s Romy nebo s homosexuály. Pozoruhodným pokusem o vyrovnání se s odkazem nacistického práva je právní filosofie Gustava Radbrucha, jehož slavná "formule" se v rozhodnutích nejvyšších německých soudů objevovala nejenom po válce, ale také po pádu Berlínské zdi.
V současných liberálních demokraciích právo menšiny zpravidla chrání a poskytuje jim prostor, aby mohly zachovávat své tradice. Velice často přitom zejména ve vztahu k historicky znevýhodňovaným menšinám překračuje hranice formální rovnosti a pokouší se nastolit materiální rovnost. Přílišná snaha o "povznesení" jedněch ovšem může znamenat diskriminaci druhých, v daném případě většiny, ev. i menšin, které žádné speciální předpisy nepožadují ani nepotřebují. Celkově lze výsledky tzv. vyrovnávací akce (affirmative action) v USA přivítat, otázkou ale zůstává, zda formální rovnost "netrpí" příliš.
Výuka bude zaměřena především na předpoklady práva, jejichž znalost by studentům měla umožnit hlubší vhled do konkrétních soudních rozhodnutí, zejména Evropského soudu pro lidská práva, ale i dalších mezinárodních i národních soudů, např. v USA. Studium těchto rozsudků se neobejde bez širšího historického, sociologického i psychologického vhledu do problematiky rovnosti a diskriminace, ať už jde o práva žen, náboženských aj. menšin (dnes zejména muslimů), tělesně postižených atd. Vždy se přitom jedná o nějaký střet univerzálního a partikulárního; v dané souvislosti je přitom zásadně důležité, co vlastně dnes považujeme za univerzální.
Výuka probíhá formou přednášek, zkouška je ústní, její součástí je debata nad tématem, jež si student(ka) zvolil(a) pro svou úvahu, kterou je nutné odevzdat vyučujícímu nejpozději na poslední přednášce.

Literatura

Poslední úprava: Eva Kučerová (16.09.2019)

Povinná:

• Jan Kosek. Právo (n)a předsudek.

Doporučená:

• Bobek Michal, Boučková Pavla, Kühn Zděněk (eds.). Rovnost a diskriminace.
• Chazan Robert. Židé středověkého západního křesťanského světa.
• Fanel Jiří. Gay historie.

Požadavky ke zkoušce

Poslední úprava: Mgr. Tomáš Friedel, Ph.D. (05.03.2019)

Zkouška je ústní, její součástí je debata nad tématem, které si student(ka) zvolil(a) pro svou úvahu. 

Sylabus

Poslední úprava: Eva Kučerová (16.09.2019)

Diskriminace a právo je povinně volitelný předmět, který z hlediska práva, ale i dalších oborů, tematizuje problematiku střetávání různých hodnotových systémů a přístupů ke světu. Termín diskriminace původně znamená odlišení; byl-li někdo v dějinách a leckdy i dnes přijímán společností jako odlišný, tak na tuto skutečnost zákonodárce obvykle nějak reagoval. Diskriminace se postupně stala diskriminací v současném slova smyslu: jiným bylo bráněno v přístupu k různým zaměstnáním a činnostem. Současně však, jak dokazuje například středověké židovské zákonodárství, byly různé menšiny prostřednictvím práva také chráněny. Tyto záležitosti rozhodně nejsou pouze součásti dávno uplynulé historie, příkladem za všechny budiž nacistické Norimberské zákony z roku 1935, jejichž dikce a dopad překonávají všechno co se zrodilo v hlavách těch nejantijudaističtějších papežů. Podobně krutě nakládal hitlerovský režim například také s homosexuály. Historickému, právně-teoretickému a sociálně-psychologickému podloží vzniku Norimberských zákonů bude v předmětu věnováno velké množství pozornosti.

V současných liberálních demokraciích právní systémy a předpisy menšiny zpravidla chrání. Přílišná ochrana práv jedněch však může znamenat diskriminaci druhých. Současná tzv. pozitivní diskriminace zvaná v USA affirmative action je sice na jedné straně výrazem snahy o úspěšné začlenění menšin do společnosti a také reakcí na pocity historických prohřešků (např. vůči afroameričanům či indiánům), jež nepochybně mají svá opodstatnění, na straně druhé však vyvolává velké napětí ve společnosti. Přes nepochybně kladné výsledky pozitivní diskriminace se tak celá záležitost jeví jako sporná, neboť zpochybňuje ideál rovnosti jako takové.

Ve výuce budou probírány konkrétní soudní rozhodnutí, zejména Evropského soudu pro lidská práva, ale i dalších mezinárodních či národních soudů. Relevantní budou především judikáty, které se nějakým způsobem dotýkají střetu univerzálního a partikulárního.

Výuka probíhá formou přednášek, nad vybranými tématy probíhá diskuse. Zkouška z předmětu je ústní.