Historie jazykového systému češtiny a dialektologie - ABO700705

• Anglický název: History of the Czech Language System and Dialectology
• Zajišťuje: Ústav českého jazyka a teorie komunikace (21-UCJTK)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2021
• Semestr: letní
• Body: 0
• E-Kredity: 5
• Způsob provedení zkoušky: letní s.:
• Rozsah, examinace: letní s.:2/2, Zk [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: PhDr. Robert Dittmann, Ph.D.; doc. PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D.

Anotace

Poslední úprava: PhDr. Robert Dittmann, Ph.D. (23.01.2021)

Přednáška seznamuje <br>
1. S výkladem historie jazykového systému češtiny, zejm. fonologićkého, morfo(no)logického, slovotvorného a syntaktického plánu. Hlavním metodologickým stanoviskem je funkční strukturalismus, zohledněny jsou však v omezené míře i další metodologické přístupy k diachronnímu materiálu (glottochronologie, historická sociolingvistika, konstrukční gramatika, kontaktologie, diachronní korpusová lingvistika, typologie, analytická fonologie). Výklad vychází z funkčního strukturalistického přístupu (prací Komárkových, Lamprechtových, Jakobsonových, Vintrových, Šlosarových, Koskových, Bauerových, Němcových ad.). Pozornost je okrajově věnována i kontaktologii, zejména otázce vlivu němčiny na fonologii a otázce vlivu latiny na syntax.<br>
2. S problematikou českých nářečí, městské mluvy a stavem jejich výzkumu. Vychází z klasického rozdělení českých nářečí v širším smyslu a sleduje i proces nivelizace nářečí. Dílčí pozornost je věnována diachronní dialektologii, většinou se však vychází ze stavu popsaného v posledních 50 letech. Součástí přednášky je rozbor dialektologických nahrávek a ukázky z Českého jazykového atlasu a základní přehled českých enkláv v zahraničí i historických jazykových kontaktů češtiny s jinými jazyky na našem území.

Cíl předmětu

Poslední úprava: PhDr. Robert Dittmann, Ph.D. (23.01.2021)

1. V diachronní části seznámit studenty s historií jazykového systému češtiny v metodologii pražského funkčního strukturalismu s přihlédnutím k přínosu jiných metodologických přístupů a k vybraným kontaktologickým problémům.

2. V dialektologické části umožnit posluchačům seznámení s problematikou tradičních teritoriálních dialektů v českých zemích, se současným stavem výzkumu a s nářeční charakteristikou enkláv českého jazyka v zahraničí. Výklad se pokouší sledovat na jedné straně různá nářeční, tj. kodifikací nespoutaná, a proto dynamičtější řešení problémů, kterým čelil nebo čelí i spisovný český jazyk, na druhé straně docenit archaické rysy okrajových úseků. Součástí cyklu je podle možností i jedna přednáška s autentickým nářečním mluvčím a podrobnější představení Českého jazykového atlasu jedním členem z kolektivu dialektologů.

Literatura

Poslední úprava: PhDr. Robert Dittmann, Ph.D. (23.01.2021)

Pro historickou mluvnici:

Čornejová, M. - Rychnovská, L. - Zemanová, J. (vyd.) Dějiny českého pravopisu (do r. 1902). Brno 2010.

Lamprecht, A. - Šlosar, D. - Bauer, J. Historická mluvnice češtiny. Praha 1986.

Komárek, M. Dějiny českého jazyka. Brno 2012.

Komárek, M. Historická mluvnice česká. Hláskosloví. 3. vyd. Praha 1969.

Komárek, M. Nástin fonologického vývoje českého jazyka. Praha 1982.

Komárek, M. Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981.

Kosek, P. Historická mluvnice češtiny - překlenovací seminář. Brno 2014.

Kosek, P. Historická mluvnice češtiny I. Brno 2014.

Vážný, V. Historická mluvnice česká, Tvarosloví I. Skloňování. Praha 1964.

Dostál, A. Historická mluvnice česká. Tvarosloví II. Časování. Praha 1967.

Trávníček, F. Historická mluvnice česká. Skladba. Praha 1956.

Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého. 1. díl - Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1963.

Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého. 2. díl - Tvarosloví. 1. Skloňování. Praha 1896.

Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého. 3. díl - Tvarosloví 2. Časování. Praha 1898.

Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého. 4. díl - Skladba (ed. F. Trávníček). Praha 1929.

Trávníček, F. Historická mluvnice československá. Praha 1935.

 

Doplňující, nepovinná literatura:

Vintr, J. Das Tschechische. Muenchen 2004.

 

Pro dialektologii:

Bartoš, F. Dialektologie moravská. 1886, 1895.

Bělič, J. Nástin české dialektologie. Praha 1972.

Český jazykový atlas 1-5, Dodatky. Praha 1992-2011.

Havránek, B. Nářečí česká. Praha 1936.

Karlík, P. et al. (eds.) Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002.

Lamprecht, A. a kol. České nářeční texty. Praha 1976.

Slovník nářečí českého jazyka (online).

Voráč, J. Česká nářečí jihozápadní. Praha 1955, 1976.

Požadavky ke zkoušce

Poslední úprava: PhDr. Robert Dittmann, Ph.D. (23.01.2021)

Zkouška má část písemnou a ústní.

V části historická mluvnice se zkouší znalost výkladu v základních mluvnicích (Lamprecht - Šlosar - Bauer, Komárkův výklad hláskoslovného vývoje) a ve skriptech Starší české texty a znalost odpřednášené látky. Důraz je kladen na systémové souvislosti změn v rámci jednoho plánu i provázanost mezi různými rovinami.

Dialektologická část: Písemná část testuje probranou látku a znalost zadané literatury (schopnost číst dialektologickou mapu v Českém jazykovém atlase, rozpoznat typické nářeční rysy transkribovaných ukázek, uvést typické hláskoslovné a morfologické rysy vybrané nářeční oblasti apod.). Základním sekundárním zdrojem pro zkoušku - vedle prezentací - jsou České nářeční texty, hesla v Novém encyklopedickém slovníku češtiny a Český jazykový atlas, doplňující literaturou je Běličův Nástin. Ústní část: rozbor transkribovaného nářečního textu a na text navazující otázky (např. bližší charakteristika nářeční oblasti nebo úseku, místo dané skupiny mezi nářečími českého jazyka apod.).

 

 

Sylabus

Poslední úprava: PhDr. Robert Dittmann, Ph.D. (23.01.2021)

Přednáška má část věnovanou historické mluvnici a část věnovanou dialektologii.

Pro historickou mluvnici:

1. Metodologické přístupy k diachronnímu materiálu, přehled osobností a prací v české tradici, zejm. historických gramatik od NO.

2. Fonologický vývoj 10.-13. st., stč. přízvuk, kvantita

3. Fonologický vývoj ve 14. st.: výklady zániku měkkostní korelace a navazujících změn (Komárek - Lamprecht - Mareš: Vintr, Šlosar)

4. Fonologický vývoj v 15.-17. st. (systémové souvislosti změn), nářeční systémy. Otázka vlivu němčiny na český jazyk (mluvnice a starší názory /zejm. Gebauer, Komárek, Lamprecht, Vachek/, Bednarczuk, Berger, Šlosar, Rejzek, Newerkla)

5. Flektivní morfologie slovesa: gramatické kategorie

6. Flektivní morfologie slovesa: slovesné třídy, poznámky k syntetickým slovesným tvarům

7. Flektivní morfologie jména: substantiva

8. Flektivní morfologie: adjektivália, adjektiva, zájmena, číslovky

9. Slovotvorba: vybrané jevy

10. Syntax jednoduché věty; vliv latiny na českou syntax

11. Syntax souvětí

 

Pro dialektologickou část

1. Historie české dialektologie, dialektologie jako prostorové promítnutí diachronního vývoje, systémový pohled na nářečí, přínos nářečí pro diachronní bohemistiku

2. Hlavní rozdíly českých vs. moravských nářečí v různých jaz. rovinách, česká nářečí v užším smyslu I

3. Česká nářečí v užším smyslu II

4. Česká nářečí v užším smyslu III

5. Středomoravská nářečí

6. Východomoravská nářečí

7. Slezská nářečí

8. Problematika obecné češtiny a moravských interdialektů

9. Městská mluva

10. Enklávy českého jazyka v zahraničí

11. Český jazykový atlas

12. Nářečí v literatuře