|
|
|
||
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (25.01.2023)
Cílem semináře je – prostřednictvím „close reading“ Havlíčkových básní – „mapování“ těchto poetologických strategiích Havlíčkovy poezie ve vztahu k (nejen jeho) teorii imaginace. |
|
||
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (25.01.2023)
Pravidelná a aktivní účast v semináří, plnění dílčích úkolů. |
|
||
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (25.01.2023)
HAVLÍČEK, Zbyněk: Veškerá poezie. Básnické dílo. Ed. Pavel Čepický. Dybbuk: Praha 2016. HAVLÍČEK, Zbyněk: Skutečnost snu. Eseje, přednášky, teoretické práce, dokumenty. Ed. Stanislav Dvorský. Torst: Praha 2003.
ASHOLT, Wolfgang, SIEPE, Hans T. (eds): Surréalisme et politique - politique du surréalisme. [Avant-Garde Critical Studies, vol. 22]. Rodopi: Amsterdam, New York 2007. BASSLER, Moritz, HJARTARSON, Benedikt, FROHNE, Ursula, AYERS, David, BRU, Sascha (eds.): Realism of the Avant-Garde. De Gruyter: Berlin, New York 2020. BÜRGER, Peter: Teorie avantgardy. Stárnutí moderny. Stati o výtvarném umění. Akademie výtv. Umění: Praha 2015. EFFENBERGER, Vraislav: „Zbyněk Havlíček 1922-1969“. Analogon 1, 1969, s. 49-54. GOLSTON, Michael: Poetic Machinations. Allegory, Surrealism, and Postmodern Poetic Form. Columbia Univ. Press: New York 2015. HRDLIČKA, Josef: „Vědomí jako princip imaginace v metapoetických textech Zbyňka Havlíčka“. In: Marie Langerová, Josef Vojvodík, Anja Tippnerová, Josef Hrdlička: Symboly obludností. Mýty, jazyk a tabu české postavantgardy 40.-60. let. Malvern: Praha 2009, s. 279-294. ISER, Wolfgang: Fiktivní a imaginární. Perspektivy literární antropologie. Karolinum: Praha 2017. SHEPPARD, Anne, D.: The poetics of phantasia. Imagination in ancient aesthetics. Bloomsbury: London 2014. TELEROVSKÝ, Roman: Skutečnost imaginace. Mezi psychoanalýzou a surrealismem. Spolek Analogon: Praha 2015. TIPPNEROVÁ, Anja: Permanentní avantgarda? Surrealismus v Praze. Academia: Praha 2014. WELBURN, Andrew: The truth of imagination. An introduction to visionary poetry. St. Martin's Press: New York, 1989. WHITE, Deborah Elise: Romantic returns. Superstition, imagination, history. Stanford Univ. Press, 2000. |
|
||
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (25.01.2023)
V letním semestru bude náplní semináře poezie Zbyňka Havlíčka 60. let a jeho psychologické a poetologické úvahy. „Close reading“ Havlíčkových básní bude sledovat proměnu jejich poetiky, tedy: jakým způsobem a jakými prostředky se v básních šedesátých let uskutečňuje proces metaforizace. Na jedné straně evokace bezprostřední přítomnost autora s jeho soukromými, sociálními, politickými, milostnými a uměleckými zkušenosti a událostmi, na druhé straně estetické a umělecké zprostředkování těchto zkušeností a událostí prostřednictvím básnického obrazu. Příbuznost mezi básnickou metodou, obrazem světa a autenticky žitým životem vyjádřil Havlíček v programové básni-pásmu Žiji život a píši báseň z dubna 1961, která rozvíjí poetiku psaní jako modus existence v kulisách Prahy. V té době se Havlíček intenzívně zabýval také výzkumem tzv. lucidních snů a své poznatky shrnul do studie Příspěvek k dynamice „lucidních“ snů (1962). Žiji život a píši báseň je kaleidoskopickým textem-koláží ze vzpomínkových, snových, imaginárních a imaginovaných obrazů, podobně jako v lucidních snech. V průběhu šedesátých let Havlíček dále intenzívně zkoumal vztah básnického obrazu a „schizofrenního symptomu“. Podle Havlíčka vytváří básník svými obrazy alternativní model světa a báseň (umělecké dílo) je médiem, jehož prostřednictvím se manifestuje podstata našeho světa. Básník neguje realitu, aby vytvořil prostřednictvím metafory, básnického obrazu, realitu alternativní, sám je však vždy schopen se do původní reality vrátit. Zajímá jej křížení vzpomínky a fantazie, kdy kolem „vzpomínkové stopy“ vzniká, jak Havlíček píše v pojednání Básnický obraz a schizofrenní symptom, určitá „aura představ“, z nichž krystalizuje básnický obraz. Básník podle Havlíčka psychózu „inscenuje“. |