Rôle de l’imagination dans la définition moderne de l’humanité - YDFF006
|
|
|
||
Představivost či imaginace hraje v novověké filosofii klíčovou roli, takže Im. Kant může v Kritice čistého rozumu
prohlásit, že v ní spočívá to specificky lidské na člověku. Systematicky koncipovaný kurz bude sledovat základní
motivy a významové posuny v pojetí imaginace od Spinozy a Leibnize, přes Kanta a Fichta až po Hegela a
Husserla.
Poslední úprava: FEJFAPET (14.03.2018)
|
|
||
Povinná literatura:
DESCARTES, R. Pravidla pro vedení lidského rozumu. Praha: Oikoymenh, 2000. ISBN 80-7298-000-9. DESCARTES, R.Meditace o první filosofii. Praha: Oikoymenh, 2010. ISBN 978-80-7298-427-5. SPINOZA, B. Etika. Praha: Dybbuk, 2001. ISBN 80-86862-02-X. LEIBNIZ, G.W.Monadologie a jiné práce. Překlad Jindřich Husák. Praha: SVOBODA, 1982. KANT, I. Kritika čistého rozumu. Praha: Oikoymenh, 2001. ISBN 80-7298-035-1. SCHELLING, F. J.W. Filosofická zkoumání o bytnosti lidské svobody. Praha: Filosofia, 1992. ISBN 80-7007- 031-5. HUSSERL, E. Idea fenomenologie. Praha: Oikoymenh, 2001. ISBN 80-7298-023-8. Doporučená literatura: FICHTE, J. G. Základ všeho Vědosloví. Praha: Oikoymenh, 2007. ISBN 978-80-7298-190-8. HEGEL, G.W. F. Fenomenologie ducha. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. MAREK,J., VRABEC, M. (ed.), Obrazotvornost v dějinách evropské filosofie. Praha: Togga 2013. ISBN 978-80-7476-041-9. Poslední úprava: FEJFAPET (14.03.2018)
|