Italský film 60. let - AFV00090
|
|
Rozvrh Nástěnka
|
||
|
□ Úvod. Společenský a kulturní kontext italské kinematografie. Ekonomika a produkce filmového průmyslu. Umělecký rozkvět italské kinematografie a mezinárodní prestiž v 60. letech. Příliv amerických investic do koprodukčních projektů a zahraničních filmů do italské distribuce. Pozice náboženství a církve v italské společnosti; cenzura ve filmu. Historismus - interpretace války a fašismu v Itálii. Síla sociální reflexe filmového média, jeho prvenství v italské kultuře a masový divácký ohlas.
□ "Zlatá éra" italské kinematografie. Souhrnný přehled tvorby v daném období. Charakteristika a mentalita národní povahy a jejich bezprostřední rezonance ve filmech. Revitalizované tradice neorealismu. Proměny vývojových tendencí 60. let a inovativní modernistické proudy. Tvůrci v generačním průřezu a jednotlivých profesích (scenáristé, režiséři, kameramani, herci, hudební skladatelé) a jejich díla. Aliance literatury a filmu (vlivy autorů literárních předloh: Alberto Moravia, Vasco Pratolini, Vitaliano Brancati, Curzio Malaparte, Carlo Levi, Giuseppe Tomasi di Lampedusa ad.). □ Federico Fellini. Osobnost tvůrce a jeho národní i nadnárodní význam v kinematografii. Průřez dílem a jeho tematickým spektrem (dětství, rodina a mateřství, žena a partnerské vztahy, umění, formy lidové zábavy, sny). Interpretace Felliniho stěžejních autorských filmů (Sladký život; 8 ½; Amarcord; Roma). Svébytné imaginace a sexistické vize (Giulietta a duchové; Město žen; Casanova Federica Felliniho; Satyricon ad.). □ Luchino Visconti. Klasicismus v moderně. Oživení neorealismu (Rocco a jeho bratři). Krize aristokratismu a rozpad rodiny (Gepard; Hvězdy Velkého vozu). Literární adaptace (Smrt v Benátkách; Cizinec; Nevinný). Historie zobrazená v rámci spektakulárního představení v dekadentním stylu (Soumrak bohů). Estetizace filmového obrazu a patos opery (Ludwig; Rodinný portrét). Problematika vyhraněného umělce - solitéra a jeho postavení ve společnosti. □ Michelangelo Antonioni. Režie jako umělecká forma subjektivní (intimní) výpovědi. Inovace filmového vyjadřování. Modelovost herecké interpretace. Motiv odcizení v partnerství ("tetralogii citů": Dobrodružství; Noc; Zatmění; Červená pustina). Antonioniho analytický vhled do jiných kulturních kontextů (Zvětšenina; Povolání: reportér; Zabriskie Point). □ Pier Paolo Pasolini. Kontroverzní, levicově orientovaný umělec - intelektuál. Jeho sociální reflexe ve filmu (Accatone; Mamma Roma). Relace moderní společnosti a církve. Inspirace biblickou mytologií a antickou klasikou (Evangelium sv. Matouše; Oidipús král; Médea). Senzuální filmové fresky podle klasických literárních předloh (Decameron; Canterburské povídky; Kytice z Tisíce a jedné noci). Politická podobenství (Vrabci a dravci; Vepřinec; Salo aneb 100 dní Sodomy). □ Generace režisérských osobností mimo "silnou čtyřku" režisérů, její bezprostřední dědicové (Bernardo Bertolucci, Ettore Scola. Marco Ferreri, režisérky Liliana Cavani a Lina Wertmüller). Nezávislé autorské typy (Valerio Zurlini a jeho existenciální filmy; ozvuky neorealismu v díle bratří Tavianiových či Ermanna Olmiho). Žánr melodramatu a vlivy opery ve filmu (Mauro Bolognini, Dino Risi, Franco Zeffirelli). Žánr spaghetti westernu (Sergio Leone). □ Národní žánr commedia all´ italiana. Vittorio de Sica, Mario Monicelli, Pietro Germi. Luigi Comencini. Centrální téma rodiny v komediální optice. Protagonisté v různorodém sociálním rozvrstvení: od patriarchy až k outsiderovi z periférie. Tendence zesměšňování či parodie katolických dogmat - rodiny a mariánského kultu. Silná herecká generace komiků a jejich komediální výrazová specifika (Marcello Mastroianni, Alberto Sordi, Vittorio Gassman, Ugo Tognazzi ad.). □ Žánr politického filmu (a subžánr "poliziottesco"). Italská levice v opozici k establishmentu. Programové aktuální politikum ve filmech s námětem terorismu a mafie ve velkoměstském nebo venkovském (sicilském) regionu. Carlo Lizzani, Elio Petri, Francesco Rosi, Gilo Pontecorvo, Marco Belocchio; herec Gian Maria Volonté demonstrující svůj politický postoj v interpretaci (Případ Mattei; Podivné vyšetřování; Ctihodné mrtvoly; Todo modo). □ Italské filmové herectví a hvězdný systém. Silná generace hereckých osobností. Ikonický vliv "superhvězd" v reprezentaci italské společnosti. Typologie postav v žánrových variacích. Vlivy hollywoodských stereotypů a jejich transformace. Ženské ikony, jejich kultický odraz v tematice a typizaci filmových postav (Gina Lollobrigida, Silvana Mangano, Anna Magnani, Sophia Loren, Claudia Cardinale ad.) Mužské hvězdy, typy "gallismo" a "latin lovers", v generační linii Vittorio de Sica - Marcello Mastroianni - Giancarlo Giannini. Poslední úprava: Svatoňová Kateřina, prof. PhDr., Ph.D. (11.02.2014)
|
|
||
|
Forma atestace: zkouška Požadavky atestace: znalost odpřednášené látky, doporučených filmů a literatury. Podmínkou ke zkoušce je odevzdání textu s analýzou zvoleného filmu.
Poslední úprava: Svatoňová Kateřina, prof. PhDr., Ph.D. (11.02.2014)
|
|
||
|
Doporučená literatura (výběr) Peter Bondanella, Italian Cinema: From Neorealism to the Present. N. Y. and London, Continuum 2003. Mira Liehm, Passion and Defiance: Film in Italy: Film in Italy From 1942 do the Present. University of California Press 1984. Federico Fellini, Dělat Film. Panorama, Praha 1986. Tullio Kezich, Federico Fellini, život a filmy. Nakladatelství Lidové noviny 2011. Zdenek Zaoral, Federico Fellini. ČFÚ, Praha 1989. Pierre Leprohon, Michelangelo Antonioni. Bratislava 1965. Kuželník u Tiberu. Odeon, Praha 1989. Pasolini on Pasolini. Interviews with Oswald Stack. Thames and Hudson 1969. Pier Paolo Pasolini, Petrolio: A Novel. 1997. Drahomíra Novotná, Luchino Visconti. Orbis, Praha 1969. Laurence Schifano, Luchino Visconti: Les feux de la passion. Paris 1987. Stanislava Přádná, Čtyřikrát dva. AMU, Praha 2007. Poslední úprava: Svatoňová Kateřina, prof. PhDr., Ph.D. (11.02.2014)
|