|
|
|
||
|
Předmět “Středověká filosofie B” je doplňujícím kurzem k předmětu “Středověká filosofie A”, je s ním obsahově
těsně provázán a studenti jej plní současně s ním (ve stejném akademickém roce). Je zaměřen na intenzivní rozbor primárních textů. Poslední úprava: Mokrejšová Eva, Mgr. (04.06.2025)
|
|
||
|
Podmínkou získání atestu je pravidelná účast na semináři a vypracování minimálně tří krátkých interpretací (cca. 1–2 NS) vybraných textových pasáží, které budou probírány v rámci kursu. Poslední úprava: Mokrejšová Eva, Mgr. (10.06.2025)
|
|
||
|
[Texty a vybraná sekundární literatura jsou k dispozici v moodle] Augustin A. H. Armstrong (vyd.), Filosofie pozdní antiky, Praha 2002, str. 426-442. F. Copleston, Dějiny filosofie II: Od Augustina ke Scotovi, Praha 2016, str. 55-119. P. Ricoeur, Čas a vyprávění, I, Praha 2000, str. 19-55. Roland J. Teske, Paradoxes of Time in Saint Augustine, Milwaukee 1996. E. P. Meijering, Augustin über Schöpfung, Ewigkeit und Zeit. Das elfte Buch der Bekenntnisse, Leiden 1979. D. Van Dusen, The Space of Time: A Sensualist Interpretation of Time in Augustine, Confessions X to XII, Leiden – Boston 2014. Dionysios Areopagita Dionysios Areopagita, Listy, O mystické theologii, úvodní studie a překlad M. Koudelka a V. Hladký, Praha 2006. E. von Ivánka, Plato christianus, Praha 2003, str. 239-306. F. Karfík, „Dionysios Areopagités: Křesťanské přetvoření antického novoplatonismu“, in: Orthodox revue 4-5 (2001), str. 22-37. L. Karfíková, „Hierarchické universum Dionysia Areopagity“, in: táž, Studie z patristiky a scholastiky, Praha 1997, str. 109-125. V. Němec, „Bezejmenná – mnohojmenná thearchie. Theologie božských jmen a její metafyzické předpoklady podle Dionysia Areopagity“, in: Reflexe 37/2009, str. 3-29. Anselm z Canterbury Anselm z Canterbury, Proslogion, Fides quaerens intellectum, úvodní studie a překlad L. Karfíková, Praha 1990. H. Kohlenberger, „Anselm z Canterbury. Pozvání do západní tradice“, in: F. Karfík, V. Němec a F. Vilím (vyd.), Křesťanství a filosofie. Postavy latinské tradice, Praha 1994, str. 79-90. B. Mojsisch, Anselm von Canterbury: Gottesbeweise, in: T. Kobusch (vyd.), Philosophen des Mittelalters, Darmstadt 2000, str. 42–53, J.-L. Marion, Is the Ontological Argument Ontological? The Argument According to Anselm and Its Metaphysical Interpretation According to Kant, in: Journal of the History of Philosophy 30/2 (1992), str. 201–218. Avicenna V. Němec, „Esence ‚uvažovaná absolutně‘ u Avicenny, Tomáše Akvinského a Jindřicha z Gentu“, in: Studia Neoaristotelica – Supplementum I: Univerzálie ve scholastice, vyd. D. Heider a D. Svoboda, 2012, str. 72-98. J. Owens, „Common Nature: A Point of Comparison between Thomistic and Scotistic Metaphysics“, in: Inquiries into Medieval Philosophy. A Collection in Honor of Francis P. Clarke, vyd. J. F. Ross, Westport, CT 1971, str. 185-209. M. E. Marmura, „Quiddity and Universality in Avicenna“, in: Neoplatonism and Islamic Thought, vyd. P. Morewedge, New York 1992, str. 77-87. Mikuláš Kusánský P. Floss, Mikuláš Kusánský. Život a dílo renesančního filosofa, matematika a politika, Praha 2001. J. Hopkins, Nicholas of Cusa’s metaphysic of contraction, Minneapolis 1983. T. Leinkauf, Nicolaus Cusanus : eine Einführung, Münster 2006. K. Flasch, Nicolaus Cusanus, München 2001. Poslední úprava: Mokrejšová Eva, Mgr. (10.06.2025)
|
|
||
|
Témata kursu a základní texty:
2. Dionysios Areopagita: způsoby vypovídání o nevýslovném: afirmativní, negativní a mystická theologie (Mystická theologie) 3. Anselm z Canterbury: důkazy Boží existence (Proslogion) 4. Avicenna: esence uvažovaná absolutně (Metafyzika al-Šifá V) 5. Mikuláš Kusánský: Bůh jako absolutní maximum; universum jako kontrahované maximum; nekonečnost světa. (O učené nevědomosti II) Poslední úprava: Mokrejšová Eva, Mgr. (10.06.2025)
|