Předměty

Platón a Aristotelés: concordia discors
Plato and Aristotle: concordia discors

Anotace:

Zdá se, že stará interpretační otázka vztahu mezi Platónem a Aristotelem je vůbec nejvýznamnější
hermeneutickou otázkou, kterou si zájemce o antickou filosofii klade - naše chápání vztahu učitele a žáka je
systematicky vztaženo k našim očekáváním ohledně toho, jaké poznatky nám, moderním čtenářům, může antická
filosofie zprostředkovat. Je zřejmé, že má-li vůbec ještě být pozdvihnut nárok klasiky stát se zdrojem inspirativních
náhledů pro novejší epochy, nemůžeme o ní přemýšlet pouze v pojmech myšlenkových obratů, vývoje a
překonávání méně rozvinutých myšlenek pokrokovějšími tezemi. Nesmíme však ani přehlížet intuici skrytou v
prastaré výkladové tradici boje proti platonizaci Aristotela (Alexandr z Afrodisiady) a dále rozvíjenou pozdějšími
směry (novotomismus, fenomenologie), zdůrazňující neredukovatelnou hodnotu rozdílnosti autorů, tezí i věcí.
Naším cílem bude projít některá klíčová místa spisů obou autorů, na nichž bude možné předvést základní
systematické složky jejich nauky (položení metafyzické otázky, nauka o principech, ontologicko-pojmová stuktura,
problém eidos, kosmologie, problém poznání, duše, zdatnosti a polis), a to v jednotě jejich působnosti (Gadamer)
a zároveň v plodném kritickém odstupu nezastřeném systematizačním nutkáním (Aubanque). Pokusíme se
Aristotelovu kritiku jeho učitele vidět sice jako myšlenkový obrat, avšak provedený v šíři učitelova záběru (Stenzel)
a na jím vytčené půdě, tj. v kontinuu vývojové linie Sókratés - Platón - Aristotelés (Dirlmeier; Krämer). Pouze takto,
tj. vyhnutím se dvěma naznačeným interpretačním krajnostem (vývojová teze a platonizující systematizace), je
možné naplnit onen hermeneutický úkol a vypěstovat si jak cit pro respekt ke vzájemným rozdílům, tak i vizi
jednotného zaměření.

Poslední úprava: UFRJINE (14.10.2011)

Soubory		Komentář	Kdo přidal
	Concordia discors+O vědění a bohu_Sylabus.doc	sylabus kursu	doc. Mgr. Jakub Jinek, Dr. phil.