|
|
|
||
|
Tématem semináře je vztah obrazového umění, konkrétně portrétního umění, portrétu, a slovesného umění. Půjde tedy jednak o „techniky“ a formy narace, jimiž je v literárním textu konceptualizován výtvarný portrét jako umělecké ztvárnění individuality a nezaměnitelné jedinečnosti osobnosti, jak se umění portrétu konstituovalo v humanismu a umění italské renesance. Jednak o literární „portrét“ výtvarného umělce nebo spisovatele v žánru umělecké a literární kritiky a esejistiky, tedy o zvláštní formu „metaportrétu“. Poslední úprava: KCLVOJVO (30.01.2022)
|
|
||
|
Seminář bude mít dvě části, v nichž půjde o reflexi, analýzu a hermeneutiku „literárních portrétů“ na dvou rovinách: v první půjde o narativizaci výtvarných děl (portrétů) ve fikčních, metauměleckých textech a v básních, v druhé části o „metaportréty“ v literární a výtvarné – psychologizující a tzv. impresionistické – kritice a eseji počátku 20. století. Poslední úprava: KCLVOJVO (30.01.2022)
|
|
||
|
Pravidelná a aktivní účast v semináří, plnění dílčích úkolů. Poslední úprava: KCLVOJVO (30.01.2022)
|
|
||
|
Primární texty: BREISKY, Arthur: Triumf zla. Essaie a evokace. Praha 1910. Nakl. Dr. Prokop Toman ml., Praha 1927). GOGOL, Nikolaj Vasiljevič: Портрет (1833-1835/1842). Portrét (Podobizna). Různá vydání českého překladu. HEYM, Georg: Der Dieb (1911). Česky: Zloděj a jiné podivné figury. Host: Brno 1998. KARÁSEK ze Lvovic, Jiří: Renaissanční touhy v umění. Aventinum: Praha 1926. KARÁSEK ze Lvovic, Jiří: Ostrov vyhnanců. Kamilla Neumannová: Praha 1912. MARTEN, Miloš: „Zastřený profil“. In: týž: Kniha silných. Umělci a básníci. Essaie. Kamilla Neumannová: Praha 1909. POE, Edgar Allan: The Oval Portrait (1842). Oválný portrét. Různá vydání českého překladu. ŠALDA, František Xaver: „Násilník snu“. In: týž: Boje o zítřek. Meditace a rapsodie. Praha 1905. Různá další vydání. Pův. in: Volné směry 9, 1905, č. 1, s. 102-120. Základní literatura: BARTHES, Roland: Světlá komora. Poznámky k fotografii. Přel. Miroslav Petříček: Nakl. Fra: Praha 2005. BELTING, Hans: Face and Mask: A Double History. Translated by Thomas S. Hansen and Abby J. Hansen. Princeton University Press: Princeton 2017. BELTING, Hans: Anthropology of Images. Picture, Medium, Body. Princeton University Press 2011. BOEHM, Gottfried: Bildnis und Individuum. Űber den Ursprung der Porträtmalerei in der italienischen Renaissance. Prestel Verlag: München 1991. HEIER, Edmund: „The literary Portrait“ as a Device of Characterization. Neophilologus 60, 1976, s. 321-333. SIMMEL, Georg: „The Aesthetic Significance of the Face“. In: Georg Simmel. 1858-1918: A Collection of Essays, ed. Kurt Wolff. Ohio State University Press: Columbus 1959. SIMMEL, Georg: Georg Simmel: Rembrandt. An Essay in the Philosophy of Art. Routledge: London 2005. ZEMANEK, Evi: Das Gesicht im Gedicht. Studien zum poetischen Porträt. Böhlau Verlag: Köln, Weimar, Wien 2010. Poslední úprava: KCLVOJVO (30.01.2022)
|
|
||
|
Tématem semináře je vztah obrazového umění, konkrétně portrétního umění, portrétu, a slovesného umění. Půjde tedy jednak o „techniky“ a formy narace, jimiž je v literárním textu konceptualizován výtvarný portrét jako umělecké ztvárnění individuality a nezaměnitelné jedinečnosti osobnosti, jak se umění portrétu konstituovalo v humanismu a umění italské renesance. Jednak o literární „portrét“ výtvarného umělce nebo spisovatele v žánru umělecké a literární kritiky a esejistiky, tedy o zvláštní formu „metaportrétu“. Italská renesance poprvé spojila individualitu výhradně s jedincem, vnímaným a smyslově poznávaným i poznatelným jako individuální fyziognomie. Veškeré jevení jsoucího se zpřítomňuje a je jako takové poznatelné v aspektu „obrazu“. Podle historika umění Hanse Beltinga je každé ztvárnění člověka ztvárněním „bytí, které lze ukázat jen jako zdání. Ukazuje, co je člověk na obraze, na němž se zjevuje. A obraz to zase činí v zastoupení těla, které [obraz] inscenuje tak, že tělo dodává očekávanou evidenci“. Kulturní dějiny obrazu se analogicky odrážejí v kulturních dějinách těla a lidské tváře. Podle Beltinga však nejde pouze o teorii obrazu, ale také o jeho filozofii, to znamená, že v popředí nemá být výhradně obraz „an sich“, nýbrž filozofické implikace a otázky, související s člověkem, se základní otázkou, co je to člověk. Okolnost, že téma literárního portrétu a výtvarný portrét jako námět literárního díla se do popředí začínají výrazně dostávat v první polovině 19. století, souvisí také s rychle postupujícím procesem industrializace a samozřejmě s nástupem fotografie. Od počátku a v prvních desetiletích 20. století k tomu přistupuje výrazný zájem i lidskou fyziognomii jako téma antropologie, psychologie, filozofie a sociologie. Koncem 19. století se „literární portrét“ stal specifickým žánrem literární kritiky a esejistiky, jak ji představují např. Šaldův proslulý esej „Násilník snu“, inspirovaný pražskou výstavou (1905) obrazů Edvarda Muncha nebo jeho soubor „Podobizen a medailonů“ Duše a dílo (1913) nebo „portréty“ v Knize silných Miloše Martena či soubor fiktivních portrétů Arthura Breiského Triumf zla. Essaie a evokace (1910). Seminář bude mít dvě části, v nichž půjde o reflexi, analýzu a hermeneutiku „literárních portrétů“ na dvou rovinách: v první půjde o narativizaci výtvarných děl (portrétů) ve fikčních, metauměleckých textech a v básních, v druhé části o „metaportréty“ v literární a výtvarné – psychologizující a tzv. impresionistické – kritice a eseji počátku 20. století. Poslední úprava: KCLVOJVO (30.01.2022)
|