|
|
|
||
|
Požadavky pro získání atestace: aktivní účast na semináři, zodpovědná domácí příprava; transliterace zadaného úseku textu
Charakteristika kurzu: Cílem mezioborově koncipovaného semináře je seznámení s významným českým specifikem raně novověkého hudebního a slovesného života, roráty. Jejich tradice, jazykově téměř výhradně česká, je sledovatelná přes několik staletí a je dokumentovaná množstvím pramenů rukopisných i tištěných. Roráty (roramina) se vytvořily během 15. a 16. století jako soubory českých písní a chorálů spjatých s adventní dobou. Jejich repertoár se ustálil na konci 16. století a dále byl tradován prostřednictvím specifických hymnografických pramenů, tzv. rorátníků, jež byly až do 19. století téměř výhradně rukopisné. Tradice rorátů měla důležitou funkci v životě literátských bratrstev, významných garantů hymnografické paměti a společného zpěvu v češtině. Povědomí o starobylosti rorátů bylo reflektováno i v době národního obrození a jejich znovuzavádění sehrálo v 19. století důležitou roli při emancipaci české kultury. Kurz je koncipován jako dvousemestrální. Letní semestr je věnován uvedení do problematiky, zimní se zaměří na vybrané problémy. Výstupem kurzu bude transliterace a transkripce základního souboru repertoáru podle královéhradeckého rorátníku (1586) v konfrontaci s první Pospíšilovou edicí (1823).
Tematické okruhy: 1. Úvod do problematiky, základní představení vývoje žánru, stavu bádání a dochovaných pramenů rukopisných i tištěných 2. Úvod do paleografie a stanovení transliteračních a transkripčních pravidel, zadání textů k transliteraci 3. Tradice rorátů v utrakvistickém prostředí, roráty jako součást pozdně středověké zpívané liturgie v češtině 4. Rorátní písně a hymnografie v Čechách 16. století, typy kancionálů a jejich funkce 5. Ustálení rorátního repertoáru na konci 16. století, redakce rorátů a jejich tradování v rorátnících 6. Hudební stránka rorátů, uspořádání rorátníků, typy notace, interpretační zvyklosti a historické reálie 7. Roráty a literátská bratrstva 8. Rozprava nad transliteračními a transkripčními problémy 9. Textová složka rorátů, geneze rorátních písní a jejich předlohy 10. Vývoj tradice rorátů v 17. a 18. století, roráty v diskurzu barokních patriotů 11. Obnova rorátů po josefinismu, její publicistická podpora a zapojení do konceptu národního obrození 12. Exkurze
Literatura základní: Jan Kouba: Roráty, in: Jiří Fukač a kol.: Slovník české hudební kultury, Praha: Supraphon 1997, s. 789 - 790. Václav Pešina: O roráte, zvláště králohradeckém, Časopis katolického duchovenstva 10, 1837, s. 518 - 528. [http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=10124] Dobroslav Orel: Staročeské roráty. Zvláštní otisk z Českého kancionálu č. 1. Praha: St. nakladatelství 1921. [https://archive.org/details/staroceske-roraty-orel-1940] Jan Kouba: Od husitství do Bílé hory (1420 - 1620), in: Jaromír Černý a kol.: Hudba v českých dějinách, Praha: Editio Supraphon 1989, s. 81 - 145. [https://is.muni.cz/el/1421/podzim2012/VH_807/Cerny.Kouba.Lebl.Hudba.v.ceskych.dejinach.needitovatelne.pdf]
Literatura výběrová: Karel Konrád: Dějiny posvátného zpěvu staročeského od XV. věku do zrušení literátských bratrstev. Praha: Dědictví sv. Prokopa 1893. [http://www.musicologica.cz/melodiarium/view_literature.php?&ID_Literature=9&picture=1] Zdeněk Nejedlý: Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách, Praha: Královská česká společnost nauk 1904. Jaroslav Mráček: Sources of Rorate chants in Bohemia, in: Hudební věda 14, 1977, s. 230 - 241. Zuzana Bahnová: České roráty v 2. polovici 16. storočia. Diplomová práca. Ústav hudební vědy FF UK, Praha 1997. Julius Košnář: Roráty v kapli svatováclavské, in: Staropražské pověsti a legendy, Praha: Vincentinum 1933, s. 36 - 40. [http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=1005856&mcp=28813&s=jpg&author=] Poslední úprava: Škarpová Marie, doc. Mgr., Ph.D. (05.02.2014)
|