PředmětyPředměty(verze: 928)
Předmět, akademický rok 2020/2021
   Přihlásit přes CAS
Lexikologie českého jazyka a sémantika - OKBC2C109A
Anglický název: Lexicology of Czech Language and Semantics
Zajišťuje: Katedra českého jazyka (41-KCJ)
Fakulta: Pedagogická fakulta
Platnost: od 2020
Semestr: zimní
E-Kredity: 5
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:0/0, Zk [HT]
Rozsah za akademický rok: 16 [hodiny]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Virtuální mobilita / počet míst: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: kombinovaný
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
Garant: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D.
Vyučující: PhDr. Pavel Sojka, Ph.D.
Prerekvizity : OKBC2C106A
Je prerekvizitou pro: OKBC2C115A
Anotace -
Poslední úprava: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (01.09.2021)
Cíl kursu: teoretická i praktická orientace v problematice lexikologie, lexikografie a slovotvorby´, sémantiky a sémiotiky Obsah kurzu: jednotky lexikálního subsystému; význam lexikálních jednotek; významové vztahy; slovní zásoba češtiny; slovotvorba; lexikografie; Český národní korpus; kognitivní sémantika, metafora; teorie znaku
Deskriptory
Poslední úprava: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (01.09.2021)

 

 

 

 

 

Literatura
Poslední úprava: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (01.09.2021)

Slovotvorba

Povinná literatura:

Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 2. vyd., Praha 2000, kap. III 4 (M. Dokulil: Tvoření slov), s. 92–147.

Machová, S. - Mališ, O.: Současný český jazyk. Praha 1992, část I.

 

Doporučená literatura:

Adam, R. – Beneš, M. – Bozděchová, I. – Martínek, F. – Prokšová, H. – Synková, P.: Gramatické rozbory češtiny (výklad a cvičení s řešeními). Praha, Karolinum 2017, s. 43–66 (Slovotvorba).

Daneš, F. - Dokulil, M. - Kuchař, J.: Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha 1967.

Dokulil, M.: Tvoření slov v češtině l. Teorie odvozování slov. Praha 1962.  

 

Otázky lexikologie

Povinná literatura:

Filipec, J. - Čermák, F.: Česká lexikologie. Praha 1985.

Hauser, P.: Nauka o slovní zásobě. Praha 1981.

Machová, S. - Mališ, O.: Současný český jazyk. Praha 1992, část II. a III.

 

Doporučená literatura

Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 2. vyd., Praha 2011, kap. III 1 a 2 (Pojmenování. Slovo), s. 53–85.

Čermák, F.: Lexikon a sémantika. Praha, NLN, 2010.

Nový encyklopedický slovník češtiny, Praha 2016. https://www.czechency.org/

Příruční mluvnice češtiny (Lexikologie, s. 65–108). Praha  1995.

Slovník afixů užívaných v češtině. Karolinum, Praha 2017. http://www.slovnikafixu.cz/heslar/-0 

 

Povinná literatura k dílčím tématům (je součástí zkoušky):

1. Bozděchová, I.: Tvoření slov skládáním. Praha 1994.

2. Čermák, F. a kol.: Manuál lexikografie. Praha 1999, kapitoly 1 a 2.

3. Hubáček, J.: O českých slanzích. Ostrava 1981.

4. Jaklová, A. Budeme argot nově definovat? Slovo a slovesnost, 1999, roč. 60, č. 4, s. 293–300.

5. Janovec, L. Neologie. In Dynamika českého lexika a lexikologie. Studie k moderní mluvnici češtiny. Olomouc, 2013.

6. Machová, S. – Švehlová, M.: Sémantika a pragmatická lingvistika. Praha 2000, kapitola Sémantika.

7. Martincová, O. – Savický, N.: Hybridní slova a některé obecné otázky neologie. Slovo a slovesnost, 48, 1987, s. 124–138.

8. Martinková, M.: O víceznačnosti. In Dynamika českého lexika a lexikologie. Studie k moderní mluvnici češtiny. Olomouc, 2013.

 

Slovníky:

Filipec, J. – Daneš, F. – Machač, J. – Mejstřík, J.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. vyd. Praha 1994.

Čermák, F. a kol.: Slovník české frazeologie a idiomatiky. Praha 2009.

 

Literatura je dostupná v Digitální knihovně Národní knihovny (https://ndk.cz/podminky-zpristupneni?target=https://ndk.cz/). Zvolte variantu Přihlásit knihovním účtem eduID.

Sylabus
Poslední úprava: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (01.09.2021)

Požadavky ke zkoušce

Zkouška má dvě části – písemnou a ústní

1. Písemná část

V písemné práci student prokazuje praktickou i teoretickou znalost slovotvorby. Student prokazuje pochopení slovotvorného rozboru a znalost, pochopení a schopnost vysvětlení základní terminologie ze slovotvorby. Písemná práce se bude psát hromadně na začátku zkoušky. Ti, kteří v písemné části vyhoví, postoupí k ústní části. Za vyhovující práci bude považována taková, v níž student správně analyzuje patnáct slov z dvaceti.

2. Ústní část

Úspěšně složená zkouška je klasifikována výborně – velmi dobře – dobře, do systému bude známka zapsána bezprostředně po zkoušce. Nelze požadovat zkoušení mimo vypsané termíny a po skončení zkouškového období.

Student dostane u ústní části zkoušky dvě otázky, které vychází z okruhů studijní literatury v oddíle Literatura. První otázka bude zaměřena na obecné otázky lexikologie, druhá na literaturu vztaženou k vybraným lexikologickým otázkám. První otázku si student vylosuje, druhou mu zadá zkoušející. Student zkoušku úspěšně složí, pokud zodpoví dostatečně obě otázky a doplní případné nedostatky v písemné části (v testu). V případě neúspěchu u ústní části je třeba opakovat celou zkoušku.

Okruhy ke zkoušce

1.     Úvod do lexikologie - lexikální subsystém, lexikologické disciplíny.

2.     Základní jednotka lexikálního systému (slovo, pojmenování, lexém, víceslovné lexikální jednotky, motivovanost slova).

3.     Význam pojmenovávacích jednotek (slovo jako znak, struktura významu, jeho konstituování). Mnohoznačnost a jednoznačnost.

4.    Vztahy lexikálních jednotek - paradigmatické a syntagmatické (synonymie, hyperonymie, hyponymie, opozitnost; kompatibilita, kolokabilita); polysémie, homonymie.

5.     Systém ve slovní zásobě, vrstvy slovní zásoby, kritéria třídění.

6.     Změny slovní zásoby; vývojové tendence a zachycení slovní zásoby ve slovnících.

7.     Tvoření slov - pojetí slovotvorby, základní pojmy, slovotvorné způsoby, úpravy, postupy a typy; onomaziologické kategorie.

 

 

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK