Krizová intervence - ON913027
Anglický název: Crisis Intervention
Zajišťuje: Katedra psychologie (41-KPSY)
Fakulta: Pedagogická fakulta
Platnost: od 2011 do 2012
Semestr: letní
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:1/1, Z [HT]
Počet míst: 25 / 25 (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
Garant: PhDr. Jana Procházková
Vyučující: PhDr. Jana Procházková
Výsledky anket   Termíny zkoušek   Rozvrh   Nástěnka   
Cíl předmětu

V průběhu kurzu se frekventanti seznámí se základy krizové intervence a podmínkami jejího praktického využití.

Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (11.05.2009)
Literatura

Baštecká,B. ? Goldmann,P.: Základy klinické psychologie . Praha, Portál, 2001

Caplan,G.: Principles of Preventive Psychiatry. Basic Books, New York,1964

Dunovský,J.,Dytrych,Z.,Matějček,Z.: Týrané,zneužívané a zanedbávané dítě. Avicenum,Praha,1995

Eis,Z.:Krize všedního dne. Grada,Praha, 1994

Erikson,E.H.: Childhood and Society. W.W.Norton, New York,1963

Evans,K.,Sullivan,J.M.: Treating Addicted Survivors of Trauma.

The Guilford Press,N.Y.,1995

Honzák,R.,Novotná,Vl.:Krize v životě, život v krizi. Road,edice Psyché,1994

Kastová,V.: Krize a tvořivý přístup k ní. Portál, Praha, 2000

Kopřiva,K.:Lidský vztah jako součást profese. Portál, Praha, 2000

Matějček,Z.,Dytrych,Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte. Grada Publ., Praha , 2002

Násilí na dětech ? Sborník z 1.národní konference 2001. Humanitas Profes, Praha, 2001

Pothe,P.: Dítě v ohrožení. G plus G, Praha, 1999

Preiss,M.,Vizinová,D.: Psychické trauma a jeho terapie. Portál, Praha, 2000

Satirová,V.: Kniha o rodině. Práh, Praha,1994

Schmidbauer,W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha, Portál,2000

Starr,R.H., Wolfe,D.A.-ed. :The Effects of Child Abuse and Neglect- Issues and Research The Guilford Press, N.Y.,1991

Špatenková, N. a kol.: Krizová intervence pro praxi. Praha,Grada, 2004

Špatenková,N.a kol.: Krize. Psychologický a sociologický fenomén. Praha, Grada, 2004

Vágnerová,M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál, Praha,1999

Vodáčková,D. a kol.: Krizová intervence. Portál, Praha, 2002

Vymětal,J.: Duševní krize a psychoterapie. Konfrontace,Hradec Králové,1995

Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (11.05.2009)
Sylabus

Problematika krizových situací a přiměřených reakcí na ně je vysoce aktuální.

S krizemi dětí školního věku se nejen pedagog, ale psycholog v praxi setkává takřka permanentně a jeho zásah leckdy výrazně ovlivní i další vývoj dítěte i celé třídy a školy

( např. široká problematika násilí, včetně šikany).

Profesionální zvládání náročných situací, které krizové intervence vyžadují je podmíněno specifickými znalostmi i zkušenostmi,včetně sebezkušeností.

Podstatnou složkou profesionální krizové intervence je orientace ve vlastních, především emocionálních procesech a jejich zpracování s cílem minimalizace jejich negativních dopadů na jednotlivé dítě, jeho rodinu i např. třídu, kterou dítě navštěvuje.

Tyto dovednosti pak mají přímou souvislost i s psychohygienickou složkou a prevencí syndromu vyhoření u pomáhajících profesí.

Kurz Krizová intervence má pomoci posluchačům orientovat se v této problematice a stanovit základní kroky v praktické dovednosti krizové intervence.

Proto jsou zařazeny i okruhy týkající se širších souvislostí a návazných možností krizové intervence.

Výukový program je interaktivní formou zaměřen především na zmapování druhu krize, zvážení její urgence a emergence, a také na interdisciplinární a mezirezortní spolupráci

Krizová intervence úzce souvisí se sociálně psychologickými dovednostmi ? především zákonitostmi komunikace včetně neverbality, zvládnutí technik aktivního naslouchání, formami optimální komunikace ve vztahu k řešení konfliktu, ale i se specifickými formami komunikace ? asertivitou, a také znalostmi, které strategie jsou komunikaci podněcující , a které potlačující.

.

POJMU KRIZE se užívá v mnoha významech a v nejrůznějších oblastech / např. krize vztahů

od partnerských, rodinných až po mezinárodní, krize hospodářská, krize hodnot.../.

Termín vyjadřuje období zmatků a hledání řešení, ale také nebezpečné stavy. Spojuje se pak

s takovými obsahy jako je neštěstí, stres, panika, katastrofa.

Často je krize pojímána pouze negativně - jako ohrožení s negativními důsledky

Řecké slovo CRISIS znamená ale vedle krize také rozhodnutí, rozloučení, rozpolcení, odloučení, rozsudek, volbu a zkoušku.

Vývoj člověka od útlého věku po stáří prochází řadou krizí, které jsou pro jeho vývoj nezbytné a vlastně podmiňují další vývojové stadium.

Takovou je například známá krize období vzdoru kolem tří let dítěte, krize vstupu do školy,

ale i krize středního věku a obdobně.

E.H.Erikson / 1963/ zdůrazňuje ve své teorii osmi etap života to, že na každém stupni vývoje je nutno řešit psychosociální konflikt / nastává tedy krize /, bez jehož vyřešení nelze postoupit ve vývoji dále. Tyto krize jsou krize vývojově zákonité.

Také V.Satirová / 1994 / uvádí přirozená stadia, kterými musí projít rodina během vývoje svých členů. Všechna znamenají krizi, dočasný neklid a vyžadují čas k přizpůsobení a nové integraci.

V lékařském smyslu prošel vývoj pojmu krize dlouhou cestou - od Hippokrata, Galéna až po současnost, kdy se krizí zpravidla rozumí okamžik v průběhu nemoci charakterizovaný náhlou a zpravidla rozhodnou změnou k lepšímu nebo horšímu.

Krize je tedy možno chápat i pozitivně - mohou vést ve svém důsledku k nějakému posunu, lepšímu vývoji, nalezení nových, účelnějších, lepších variant řešení.

Při krizi dochází k bodu obratu, možno ji nahlížet jako čas rozhodnutí, příležitostí, jako možnost volby.

V psychosociální oblasti je krize důsledkem střetu s překážkou, kterou nejsme schopni vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně za pomoci nám blízkých lidí, zvládnout v přijatelném čase a navyklým způsobem / Vymětal, 1995 /.

Krize znamená pro každého něco jiného - má subjektivní charakter, stanovuje ji jedinec, i když se často týká celého rodinného systému.

PŘÍČINY KRIZE se obvykle dělí do hlavních skupin na krize ze životních změn / ať již v rámci rodiny, nebo v širším kontextu života jedince / a krize traumatické.

Krize životních změn nastávají vždy při změně konstelace v okruhu blízkých osob - narození, změna skupiny - vstup do školy, nového zaměstnání, stěhování, sňatek apod.

Patří sem také krize vyplývající ze změny situací - začátek či konec studia, jiné nároky na výkon

v zaměstnání atd. Patří sem i zmiňované krize vývojové.

Krize traumatické - situace obecně bolestné a obtížně předvídatelné - jsou například situace rozvodu, těžká dlouhodobá nemoc v rodině, fyzické a psychické týrání, sexuální zneužívání, šikana, neúměrné nároky, smrt blízké osoby...

Krize a jejich příčiny podle jejich původu rozlišujeme především na

Krize situační - jsou podmíněny vnějšími precipitory a patří sem situace :

ztráty či její hrozby - např. ztráta zdraví, hrozba smrti, ale i neúspěch...

změny a její anticipace - např. rozvod, změna postavení, změna životního rytmu, času...

volby - např. rozhodování o studiu, volba partnera...

Krize z očekávaných životních změn - objevují se pod tlaky vývojových nárazů

/ zrání - puberta, adolescence, klimakterium / , ale patří sem i rodinné cykly,

výběr partnera, sňatek, narození dítěte ...

Vlastní krize zrání - krize vývojové - jsou podmíněny i psychodynamikou jedince

Náhlý traumatizující stres - jako je násilí, náhlé nečekané úmrtí blízké osoby či

nejrůznější katastrofy

Krize pramenící z psychopatologie, které mají často podklad v neřešených či pouze provizorně řešených vývojových problémech.

Psychopatologie bývá u osob s poruchou osobnosti, nebo se závažnou psychickou nemocí, včetně závislostí.

Často se jednotlivé krizové situace prolínají a někdy i sčítají / např. stěhování jako krize životních změn společně s katastrofou, a traumatem úmrtí blízké osoby /.

Psychickou krizi v širším pojetí můžeme chápat jako stav duševní nepohody.

V užším se jedná o stav úzkosti, napětí a strachu, který je nespecifický a často provázený

pocity beznaděje a bezvýchodnosti a ohrožení.

Velikost krize je vždy subjektivní zážitek, proto velikost reakce přímo nesouvisí s intenzitou podnětu - tedy vnějšími precipitory, ale je závislá na míře interního prožitku.

Typické REAKCE NA KRIZI zahrnují především :

Úzkost, včetně anticipační úzkosti - úzkosti z očekávání

Při vyšší hladině úzkosti obvykle bývá porušena schopnost koncentrace pozornosti,

v projevech je znát zmatek a nekoordinovanost.

Úzkost se někdy zvyšuje v návalech, vně se projevuje panikou.

Strach bývá spojen s určitou situací, prostředím nebo objektem.

Smutek a depresivní reakce - včetně zpomalení reakcí a stížností na déletrvající únavu

bývají nápadné.

Agresivní projevy - jak verbální - nadávání, osočování, odsekávání a odmlouvání,

tak fyzické - především u dětí rozbíjení a ničení hraček, školních

pomůcek, oblečení... i brachiální násilí k druhým - vůči dětem i

vůči dospělým, či zvířatům.

Zvláštním problémem pak je autoagrese - sebepoškozování

či rozhodnutí suicidia.

Smyslem bývá potlačit šokovou fázi krize - náhlou úzkost, osamělost,

smutek, beznaděj, pocit bezmocnosti...

Jinou typickou reakcí bývá útěk ? opět v nejrůznějších formách ? toulání, útěky vně dobře pozorovatelné / z domova, ze školy?/, i obtížněji rozpoznatelné útěky do vnitřního světa.

Regres ? chování a projevy nižšího vývojového stadia bývají u dětí velmi častou reakcí a

vnímavému pozorovateli byl měl jasně signalizovat, že je dítě v nepohodě.

Časté bývají problémy s pomočováním a vyměšováním vůbec.

Projevují se nápadnosti ve verbálním projevu / patlavost, užívání zdrobnělin, chudší slovník?/.

Panické reakce ? extrémní úzkost, těkání, volání o pomoc

Derealizace ? porucha vnímání světa, jehož dění se dotyčného jakoby netýká

Tělesné selhávání ? tělesné reakce jsou téměř vždy přítomné a mají nejrůznější podoby

  • u dětí nejčastěji bolesti hlavy, bříška, enureza i encopreza, vyskytují se i ? nevysvětlitelné? zvýšené teploty i projevy např. různých obrn a poruch stability /.

Typický PRŮBĚH KRIZE začíná bezprostřední reakcí na příčinu krize ? většinou šokem, ve kterém

Jedinec není schopen adekvátně řešit vzniklou situaci. Po kratší či delší době šok odeznívá a jedinec reaguje na traumatickou příčinu obvykle podle své osobnostní výbavy, schopností, ale i podle charakteristik příčiny. Např. podle délky její expozice, podle frekvence výskytu, také v souvislosti se sociokulturními normami apod.

Člověk v krizi cítí ohrožení ? ohrožení svých možností situaci zvládat, ohrožení svých schopností, ohrožení své identity. Tento stav se projevuje zvýšenou úzkostí, strachem i panikou. Často je provázen somatickými obtížemi. Jedinec se traumatem zabývá, vrací se k němu, hledá vysvětlení.

Řada lidí toto obtížné období bez pomoci nezvládá a pomoc někdy hledá v nekonstruktivních, únikových řešeních jako je např. alkohol i jiné drogy, nebo agresivní, někdy autoagresivní sebedestruktivní chování / suicidia/.

Zpracování traumatické události vede k vytvoření nové rovnováhy, ke změně orientace, zhodnocení situace i novým aktivitám, zájmům a vztahům.

Podle Geralda Caplana /1964 / má krize čtyři stadia - v prvém se při hrozbě, stresu zvýší napětí jedince jen mírně a krátkodobě a k řešení problému dochází spontánně, automaticky zaktivizováním vyrovnávacích strategií. Jestliže se problém nepodaří vyřešit, nastupuje druhé stadium ? kdy si jedinec již napětí plně uvědomuje, mívá pocit zranitelnosti a nedostatečné kontroly situace a snaží se řešit problém vědomě ? metodou pokus x omyl. Nedojde-li k uspokojivému řešení, vede situace ke třetímu stupni - dalšímu zvýšení napětí, roste úzkost a nepohoda jedinec se snaží o hledání nových řešení. V této fázi je jedinec nejpřístupnější pomoci.

Při neúspěchu nastává čtvrté stadium , ve kterém při dalším zvýšení napětí dochází ke stavu krize, tvorbě příznaků a dezorganizaci. Obvykle je pak nutná rozsáhlejší terapie.

Intenzita subjektivně zažívané krize je nejčastěji charakterizována od nejslabší po nejsilnější :

zachování řešení běžných problémů ? neefektivnost běžných postupů ? mobilizace vnitřních a vnějších rezerv ? psychické zhroucení až dezorganizovanost osobnosti.

Příznivý či nepříznivý průběh krize závisí také na sociální konstelaci jedince ? u dětí výrazně i na tom,

zda je jejich rodina funkční či dysfunkční, popřípadě afunkční.

KRIZOVÁ INTERVENCE / KI / znamená pomoc při psychické krizi a obsahuje

komplexní přístup / nejlépe zohledňující všechny aspekty ? tedy biologickou, psychickou i sociální oblast jedince/. Charakteristický a nutný je tedy individuální přístup s ohledem na jedince v krizi.

Krizová intervence je charakterizována především tím, že je to na minimum omezený zásah.

KI tedy není psychoterapií ! Cíle KI jsou oproti psychoterapii bezprostřednější, dosažitelnější i když ne méně náročné.

U krizové intervence rozlišujeme především 2 základní cíle ?

Aktuální cíl ? znamená jednice uklidnit a snížit nebezpečí, že se krize bude dále prohlubovat.

Perspektivní cíl ? má být zaměřen na propracování blízké budoucnosti a nasměrování k dalším možnostem řešení / včetně nabídky další péče ? i event. psychoterapie/.

To první, co je potřebí při krizové intervenci udělat, je navázat kontakt.

Dále pak usnadnit komunikaci, případně pomoci s vyjadřováním emocí. V této fázi je důležité zmapovat aktuální stav a situaci jedince v krizi. K tomu je nutno být nejen empatický, ale mít i respekt k jedinci/ na což se často zapomíná, je-li jedincem v krizi dítě !/.

Při KI je nutno citlivě vnímat a variabilně poskytovat prostor komunikace ? verbální projev - má být jasně srozumitelný ve formě i obsahu, - neverbální projevy ? navázání a udržování očního kontaktu, modulace a intonace hlasu, používání pauz a odmlk, gestika, mimika, postoj těla, event. dotyky.

Nutno je pečlivě zvažovat a volit i podmínky vnější . Jistě je srozumitelné, že je značný rozdíl mezi např. školním kabinetem, třídou, ředitelnou, jídelnou?. Záleží i na počtu přítomných osob / spolužáci, ? přesilovky? učitelského sboru či jiných pracovníků?/.

Vždy by měl mít poskytovatel KI na zřeteli i časovou dimenzi ? KI neodbýt, ale také zbytečně nenatahovat a neprodlužovat.

Základní podmínkou KI je na první pohled jednoduchá, v praxi však často nerespektovaná zásada :

Aby člověk slyšel, musí sám mlčet !

Po zmapování situace a zklidnění jedince /často ke zklidnění dojde má-li možnost sdělit svou situaci, a především své pocity někomu empaticky naslouchajícímu / by měl poskytovatel KI zvážit naléhavost / urgenci / a neodkladnost / emergenci / dalších řešení. Naléhavá krize a urgence jejího řešení neznamená vždy nezbytnost neodkladného řešení.

V praxi se často tato dvě hlediska směšují, což vede leckdy ke ztížení situace jedince, který se stává někdy až obětí pomáhajícího a dochází tak k jeho sekundární viktimizaci !

V dalších blocích kurzu se studenti seznamují s nejčastějšími chybami v krizové intervenci, dále pak s varovnými známkami, které svědčí pro to, že jedinec je v krizi a fázemi zpracování traumat.

Kurz je zaměřen především na interaktivní přístup ? kdy se frekventanti

spolupodílejí na zpracování jednotlivých subkapitol a formou diskuze si vyjasňují možné přístupy a postupy včetně zvažování jejich důsledků.

Aktivně si tak osvojují praktické postupy, seznamují se s variabilitou možných řešení krizí.

V krizové intervenci nelze používat rigidní postupy, je nutno vždy individuálně zvažovat možné kroky, což je ovšem podmíněno širokou znalostí možných intervencí.

Interdisciplinární kooperace je pro krizovou intervenci též nezbytná a dosud je v našem systému ( jak sociálním, tak školském i zdravotnickém) užívána minimálně ? proto je zařazeno přiblížení vytváření regionálních map pomoci.

Právní minimum se ukazuje jako nutná součást ? vzhledem k současné hrubé neinformovanosti řady pracovníků v pomáhajících profesích i s ohledem na právní rámec krizové intervence..

Jednotlivé typy uváděných krizí, postupy a možnosti řešení jsou v rámci kurzu stručně ilustrovány případovou prací.

Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (11.05.2009)