PředmětyPředměty(verze: 962)
Předmět, akademický rok 2011/2012
   Přihlásit přes CAS
Autodiagnostika učitele - ON913018
Anglický název: Diagnostics of teachers
Zajišťuje: Katedra psychologie (41-KPSY)
Fakulta: Pedagogická fakulta
Platnost: od 2011 do 2012
Semestr: zimní
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Z [HT]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
Garant: doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc.
Výsledky anket   Termíny zkoušek   Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Autodiagnostika tak, jak je v kurzu chápána, není dosud běžnou problematikou v naší ani zahraniční pedagogicko-psychologické literatuře a ani jako kurz v pregraduální přípravě učitelů respektive psychologů. Pro pochopení autodiagnostických analýz je nutný vhled do relativně širokého spektra poznatků z různých oblastí psychologie. Vedle obecnějších poznatků z oblasti pedagogické psychologie jde o problematiku pojetí žáka a pojetí úspěšného žáka, problematiku pedagogické a pedagogicko psychologické diagnostiky, problematiku konstrukce didaktických testů, sociálně psychologické problematiky včetně interakce a komunikace ve vyučování a především otázky motivace, schopností a školního prospěchu z pedagogického a pedagogicko psychologického hlediska. Na začátku magisterského studia by studenti měli mít základní vhled do všech výše uvedených oblastí.
Poslední úprava: KUCHARSA/PEDF.CUNI.CZ (12.01.2012)
Cíl předmětu

Cílem kurzu je uvést do určitého způsobu uvažování a především nabídnout konkrétní autodiagnostické postupy, které by učitelům umožnily získat a vyhodnotit autodiagnostické údaje.

Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
Literatura

HELUS, Z. (2004): Dítě v osobnostním pojetí. Praha , SPN.

HELUS, Z. (2007): Sociální psychologie pro pedagogy. Praha. Grada .

HRABAL, V. (1988) Jaký jsem učitel. Praha, SPN

HRABAL,V., MAN, F., PAVELKOVÁ, I (1984,1989): Psychologické otázky motivace ve škole. Praha, SPN..

HRABAL,V., PAVELKOVÁ, I. (1993): Diferenciace učitelovy percepce žáků. Pedagogika XVIII, č.1. s: 69-80.

HRABAL,V., PAVELKOVÁ, I. (2001): Srovnání pojetí žákovské motivace studentů učitelství a učitelů v návaznosti na Helusovo pojetí žáka. In sb.: Dítě ? Škola ? Učitel. (Eds. Z. Hadjmoussová, S. Štech) Praha, PedF UK, s. 59-66.

HRABAL, V. KRYKORKOVÁ, H., PAVELKOVÁ, I.(1984): Školní prospěch jako ukazatel výchovy a vzdělání, Praha,UŠI

HRABAL, V., PAVELKOVÁ, I., PSTRUŽINOVÁ, J.(1987): Autodiagnostika učitele jako předpoklad pedagogicko-psychologické diagnostiky žáka. PÚ JAK ČSAV.

MÜLLER, CH.T. (2004): Subjektive Theorien und handlungsleitende Kognitionen von Lehren als Determinanten schulischer Lehr-Lern-Prozesse im Physikunterricht, Studien zum Physiklernen, Band 33, 348 Seiten.

PAVELKOVÁ, I. (2002): Motivace žáků k učení. Perspektivní orientace žáků a časový faktor v žákovské motivaci. Praha, PedF UK.

PAVELKOVÁ, I., FRENCL, M. (1997): Motivace žáků k učení. Pedagogika, 47, č. 4, s. 329-345.

PAVELKOVÁ, I., FRENCL, M. (2000): Typizování žáků učitelem. In: Psychologie pro třetí tisíciletí (eds. D. Heller, J. Šturma). Olomouc, Testcentrum, s. 217-221.

POHLMAN, B., MÖLLER, J., STREBLOW, L. (2004): Zur Fremdeinsch?tzung von Schülerselbstkonzepten durch Lehrer und Mitschüler, Zeitschrift für P?dagogische Psychologie, 18 (3-4), 157-169.

WEINER, B. (1982): The emotional consequences of causal Attributions. In Clarc, M., Fiske, S.T. (eds). Affeckt and emotion: 17 th Annual Carnegie symposium on cognition. Hillsdale, N.J. Erlaum.

Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
Sylabus

1. Koncepce přípravy kompetentního učitele
a) Analýza odpovídajících kompetencí učitele (Spilková 2007).
b) Vypracování metod pro osvojení těchto kompetencí.

2. Kompetence potřebné pro práci v sociálních oblastech
(aplikováno na učitele):
a) Odborná kompetence: - na obecné úrovni vědomosti a dovednosti týkající se vyučování předmětu a znalost psychologických a sociálně psychologických zákonitostí chování žáků a třídy.
b) Sebekompetence: - znalost ?pozadí vlastního chování?, znalost vlastních tendencí, koncepcí, silných a slabých stránek.
c) Sociální kompetence: - úspěšná (z hlediska cílů) chování v sociálních situacích, tj. osvojení si, v souladu s vlastními (poznanými) předpoklady, optimální formy komunikace a interakce s žáky, třídou, rodiči, učiteli (s důrazem na flexibilitu) (Ch. T. Müller 2004).

3. Zdroje a způsoby osvojování klíčových kompetencí učitele
a) Odborná kompetence
- obecné odborné vědomosti (oborová didaktika, pedagogická psychologie);
- diagnostické údaje o žácích a třídě (pedagogická a pedagogicko psychologická diagnostika (Hrabal, Hrabal 2004).
b) Sebekompetence: autodiagnostika v oblasti subjektivních (implicitních) teorií (konceptu) učitele (Hrabal, Hrabal 1988) v oblasti percepčně postojových orientací (Hrabal, Pavelková 1993, Pavelková 2002).
c) Sociální kompetence:
- trénink interakce se žáky (třídou, rodiči,....) ve smyslu uvědomělého a řízeného aktérství učitele ve výukové komunikaci (Helus 2007);
- trénink základních komunikačních prostředků učitele.

4. Koncept osvojování profesních koncepcí učitelem se zaměřením na vyučovací činnost
a) Teoretická příprava v oblasti uvedených koncepcí - pregraduální a postgraduální studium.
b) Praktická příprava v oblasti uvedených koncepcí: (Hrabal, Bretzke, Traue 2007)
- expozice - hospitace, sledování videozáznamu vyučovací hodiny...
- reflexe - na základě reflexního schématu, (inventáře)
- autodiagnostika ? diagnostika vlastních konceptů a tendencí
- registrace výukové činnosti - video, deník, audio záznam
- sebereflexe - analýza a interpretace autodiagnostických údajů a výsledků záznamu vyučovací činnosti pomocí sebereflexního schématu.

5. Definice ? vymezení pojmů
Autodiagnostika
Na obecné úrovni lze za autodiagnostiku označit aplikaci diagnostických metod na vlastní osobu.
Pod pojmem autodiagnostika učitele rozumíme pak speciální diagnostickou činnost učitele v oblasti vlastních (implicitních) konceptů (vnitřních reprezentací) žáků, výuky a kritérií hodnocení žáků, zakládající se převážně na konfrontaci učitelových údajů s údaji objektivními a žákovskými (atribučně statistická metoda).

Subjektivní (implicitní) teorie
V sedmdesátých letech vzniká vedle výzkumu implicitních teorií, které byly vztahovány především na vztahy mezi osobnostními vlastnostmi, termín subjektivní teorie, vztahující se na všechny aspekty vlastní osoby a vnějšího světa, jak je jedinec vnímá a chápe.
Ve školní oblasti se předpokládá, že subjektivní psychologické teorie učitele hrají velkou roli při řízení a zdůvodňování jeho jednání. (Müller 2003).

Sebereflexe
Pod pojmem sebereflexe učitele (pod zorným úhlem oddiferencování autodiagnostiky) rozumíme řízenou, hodnotící reflexi učitele v oblasti vlastní komunikace, výuky a hodnocení žáků na základě interpretace záznamů o vlastní vyučovací činnosti (video, audio, písemná dokumentace) a autodiagnostických údajů za účelem zvýšení vlastních profesních kompetencí.

6. Autodiagnostika jako jeden z předpokladů a účinný nástroj sebereflexe učitele - teoretický koncept
Teoretickým východiskem jsou koncepce autodiagnostiky učitele, založené na konfrontaci učitelovy vnitřní reprezentace jeho výchovně vzdělávacího působení, jeho interakce se žáky a osobností jednotlivých žáků s objektivními údaji percepce a sebepercepce žáků.
Vnitřní reprezentace je přitom chápána jako učitelův obraz školní reality, vytvořený na jedné straně jeho obecným pojetím žáka (Helus 1982) a pojetím úspěšného žáka (Hrabal, Krykorková, Pavelková 1984), na druhé straně jeho individuálními osobnostními rysy, specifickými zkušenostmi a zvláštnostmi, projevujícími se převážně v ne zcela uvědomělém posuvu při zpracovávání percipované reality.
Školní úspěšnost žáka je závislá na jeho školní zdatnosti, na požadavcích školy a na pedagogickém působení a hodnotících dovednostech a postojích učitele.
Učitelovy postoje, vycházející do značné míry z jeho subjektivní teorie předmětu a pojetí úspěšného žáka, ovlivňují jeho vyučovací a hodnotící styl, náročnost výuky a jeho didaktické zaměření (Hrabal, Pavelková 1993). To se pak odráží v prožívané obtížnosti předmětu žáky, jejich vztahu k předmětu, jejich motivovanosti a konečně taky v jejich výkonech.
Autodiagnostická činnost učitele pak spočívá v konfrontaci jeho konceptu žáka a předmětu s údaji o sebepojetí žáka a jeho vnitřní reprezentaci předmětu, přičemž výsledek tohoto srovnání je využitelný jednak k sebereflexi učitele na úrovni jeho konceptů žáka a vyučování a jednak bezprostředně k optimalizaci jeho výukové interakce s jednotlivými žáky.


7. Typy autodiagnostických analýz
a) Učitelova autodiagnostika jako předpoklad optimalizace jeho výukové interakce. - Jak učitel žáka zná ?
b) Autodiagnostika učitelova pojetí úspěšného žáka jako předpoklad sebereflexe učitele v oblasti hodnocení. - Který typ žáků považuje učitel za úspěšný?
c) Učitelova autodiagnostika implicitních konceptů vyučování předmětu. - Pro které žáky učitel vyučuje? Co učitel považuje za správné (chce dělat), co si myslí, že dělá, a co opravdu dělá.


8. Ukázka výzkumného projektu (autodiagnostika učitele)
a) Výzkumný vzorek: základní škola (II. stupeň) ? 3000 žáků, 180 učitelů; gymnázium - 2000 studentů, 130 učitelů.
b) Výzkumné metody: dotazník postojů ke školním předmětům vyplňují žáci i učitelé), prospěch, výkon žáka.
c) Statistické metody: úroveň vzorku ? parametrické metody (pearsonův korelační koeficient, t-test, analýza variance, faktorová analýza, klastrová analýza, diskriminační analýza), úroveň tříd a učitelů ? neparametrické metody (spearmenův korelační koeficient, U-test, chi-kvadrát)
d) Vyhodnocení dat: explorativní část viz typy autodiagnostických analýz; normativní část - subjektivní (implicitní) koncept učitele (obecná tendence, typová tendence, individuální tendence, předmětová tendence); údaje o žákovi (variance třídy, variance školy, variance předmětu).


9. Autodiagnostický výcvik zaměřený na témata:
1. Autodiagnostická analýza klimatu ve třídě a škole (analýzy se budou opírat především o následující metody: CCQ ? Rosenfeld 1983; OCDQ ? Kottkamp, Mulhern, Hoy 1987; LCQ a CES).
2. Zjišťování podílu učitele na typu vyvolávané motivace u žáků (analýzy se budou opírat především o následující metody: PREFER - Hrabal 1988, MV-5 Hrabal, Pavelková 2008, M-1, M-2 ? Pavelková 2002).
3. Analýza průběhu vyučovací hodiny jako zdroj autodiagnostických informací (Flandersova metoda).
4. Zjišťování individuálního podílu učitele na žákovských výkonech (analýzy se budou opírat o speciálně zkonstruovaný didaktický test).
5. Zjišťování vlastních preferencí v hodnocení žáků.

Poslední úprava: KUCHARSA/PEDF.CUNI.CZ (12.01.2012)
Vstupní požadavky

Kurz  Autodiagnostika učitele  je připraven jako povinně volitelný kurz do magisterského studia psychologie. Obdobně koncipovaný kurz (nejde o totožný kurz) byl akreditován v rámci psychologické přípravy pro učitele VVP.

Začlenění kurzu. Kurz je začleněn do edukačního bloku a má přinášet nejnovější poznatky o problematice autodiagnostiky učitele jako nástroje sebereflexe učitele. Pro školního či poradenského psychologa pochopení autodiagnostických strategií otvírá nové možnosti při práci s učiteli - umožní jim poskytnout učitelům nástroj poznání specifiky vlastního pedagogického působení.

Poslední úprava: KUCHARSA/PEDF.CUNI.CZ (12.01.2012)
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK