|
|
|
||
Předmět se dělí na teoretickou a laboratorní, praktickou část. V teoretické části předmětu jsou definovány principy kutikulární analýzy, její historie, jednotlivé typy kutikulární analýzy, rekapitulována anatomická stavba listu, kutikuly sensu stricto a kutikula sensu lato. Dále jsou podrobně probrány jednotlivé způsoby preparačních technik a metod macerace kutikul. Teoreticky je charakterizována terminologie a topografie s ohledem na idiokutikulární a epikutikulární znaky včetně klasifikace stomat a trichomů a hypodermálních útvarů. V praktické části jsou nejprve demonstrovány jednotlivé typy kutikul recentních a fosilních zástupců vybraných skupin vyšších rostlin včetně podrobného popis kutikulárních struktur. Dále jsou vedeny preparace a macerace fosilních a recentních vzorků s následným vyhotovením trvalých preparátů. Poslední úprava: VASILIS/PEDF.CUNI.CZ (29.11.2010)
|
|
||
Odborná literatura: DILCHER, D. Approaches to the identification of angiosperm leaf remains. Botanical Review 40. New York Botanical Garden. KVAČEK, Z. Kutikulární analýza neogénních dřevin Střední Evropy. MS Úst. geol. geotech. Čs. akad. věd; Praha. 1985 Rozšiřující literatura: FOOTE, M. & MILLER A.I. Principles of Paleontology. NY.2007 LEAF ARCHITECTURE WORKING GROUP. Manual of leaf architecture ? morphological description and categorization of dicotyledonous and net-veined monocotyledonous Poslední úprava: VASILIS/PEDF.CUNI.CZ (16.01.2012)
|
|
||
Obsah kurzu: Přednášky: 1. Definice a principy kutikulární analýzy a její historie, typy kutikulární analýzy (hromadná analýza, analýza fragmentů, analýza kutikul in situ), anatomická stavba listu, kutikula s.s., kutikula s.l., preparační techniky, peelingová metoda. 2. Terminologie: Idiokutikulární znaky - tloušťka, skulptura, papily; Epikutikulární znaky - normální epidermální buňky (obrys, antikliny), typy trichomů a jejich báze, typy průduchů a jejich klasifikace (polocytní, tetracytní, paracytní, anisocytní, diacytní, pericytní, desmocytní, copericytic, amphipericytic), hydatody, hypodermis, idoblasty a vnitřní sekreční orgány(skleroidy, pryskyřičné kanálky, sekreční nádržky); Topografie: orientace, rozmístění a hustota jednotlivých epikutikulárních znaků (hustota průduchů, stomatární index). Cvičení: 3.-9. Praktická demonstrace a popis kutikulárních struktur u vybraných skupin vyšších rostlin. 10. Preparace a zhotovení trvalých preparátů.
Literatura: DILCHER, D. Approaches to the identification of angiosperm leaf remains. Botanical Review 40. New York Botanical Garden. KVAČEK, Z. Kutikulární analýza neogénních dřevin Střední Evropy. MS Úst. geol. geotech. Čs. akad. věd; Praha. 1985 Rozšiřující literatura: FOOTE, M. & MILLER A.I. Principles of Paleontology. NY.2007 LEAF ARCHITECTURE WORKING GROUP. Manual of leaf architecture ? morphological description and categorization of dicotyledonous and net-veined monocotyledonous angiosperms. ? Smithsonian Institution, 65 pp; Washington, D.C. 1999. Studijní podpora (distanční materiály): http://userweb.pedf.cuni.cz/kbio/Student/document.php http://dir.yahoo.com/Science/Earth_Sciences/Paleontology/
Poslední úprava: VASILIS/PEDF.CUNI.CZ (29.11.2010)
|
|
||
Pisemná zkouška, znalost učiva v rozsahu sylabu. Poslední úprava: VASILIS/PEDF.CUNI.CZ (28.07.2014)
|