Předměty

Poslední úprava: Mgr. Eva Beranová (05.02.2018)

Úvod do urbánní antropologie

I. Společenská východiska a hlavní vývojové tendence české urbánní etnografie před rokem 1989 (doc. PhDr. Blanka SOUKUPOVÁ, CSc.)

Vstupní přednáška kurzu je věnována počátkům české urbánní antropologie, jež lze klást již do období přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. Metodologický rámec tehdejšího výzkumu vytvořil marxismus, který viděl v lidech tvůrce dějin, ovšem tvůrce, kteří jsou závislí na aktuálních společenskopolitických podmínkách a na dědictví tradice. První fáze výzkumu města byla proto spjata především s předefinováním pojmu lid, nejdůležitějšího termínu tehdejší etnografie a folkloristiky, a se změnou pohledu českých etnografů na město. Od vzniku etnografie jako vědy měl výraz lid výrazně pozitivní konotaci a byl konstruován z vesnických rolnických vrstev. To platilo ovšem pro evropský národopis 19. a první čtvrtiny 20. století jako vědy o národních specifikách obecně. V proudech modernizace se však tyto osobitosti vytrácely. Přednáška sleduje příčiny, proč byl pojem lid v dalších obdobích rozšiřován a jak nový obsah značně vágního termínu souvisel s dobovými pohledy na město. Objektem výzkumu se nestálý prostor města mohl stát až po druhé světové válce. Tehdejší etnografie byla prohlášena nejen za vědu o lidu, ale i za vědu, která má pomoci vytvořit novou kulturu se socialistickým obsahem. Ideologizace oboru byla již zcela otevřená. E. F. Burian rozšířil v roce 1949 kategorii lid o dělníka, horníka, o lidi žijící na městské periferie a pracující v továrně. Zájem etnografů se nově obrátil k dělníkům jako k domněle nepokrokovější skupině národa a k jádru urbanizovaného prostoru. Hlavní město Praha, podobně jako hlavní město Slovenska Bratislava, vzorovým dělnickým městem nebyla. Zájem českých etnografů, jednoznačně politizovaný, se proto v Čechách stočil na Žďársko, na Kladensko a na Moravě na Rosicko-Oslavansko. Výběr hornických a hutnických oblastí odpovídal tomu, že v prvních letech po komunistickém převratu bylo hospodářství podřízeno koncepci železa a oceli. Vlastní tematizace Kladenska a zvolené metody výzkumu však odpovídaly dosavadnímu výzkumu vesnice. V oboru narůstal vliv sociologie. V průběhu sedmdesátých a na počátku osmdesátých let byla zpracována Praha (monografie Stará dělnická Praha). I v tomto případě byla ovšem výsledkem marxistická monografie životního stylu jedné skupiny města - dělnictva v období rakouského státu, Rakouska-Uherska a první republiky. Výzkum prokázal, že lze město rozložit na určité ostrůvky, do nichž mohou etnografové proniknout. Dále bylo realizováno především bádání o slavnostech, obecně o událostech ve městě, rovněž o etnograficky tradičním a mimořádně vděčném tématu. Výzkum se přelil i do příměstských oblastí Prahy.

II. Současné trendy české urbánní antropologie (doc. PhDr. Blanka SOUKUPOVÁ, CSc.)

Novou fázi etnologie (antropologie) města odstartovala tzv. sametová revoluce. Ani v této chvíli se ovšem město nestalo předmětem studia jako celek. V první fázi převažovaly výzkumy, které můžeme podle švédského urbánního antropologa Ulfa Hannerze označit jako výzkumy v městském prostředí. Až ve 21. století se - po fázi studií interakcí ve městě - začaly prosazovat výzkumy, jejichž předmětem bylo město a urbánní kultura jako celek. V prvních letech po tzv. sametové revoluci se zdály politicky i odborně nejvíce korektní výzkumy multietnicity a multikulturnosti, respektive široké škály vzájemných vztahů mezi Čechy, Němci a Židy. Právě tyto fenomény (tzv. etnokulturní procesy) totiž údajně charakterizovaly středoevropské město před druhou světovou válkou nejvýrazněji. Údajná osobitost urbánního prostředí českých zemí: etnická rozmanitost byla sledována na indikátorech slavností, svátků, spolků, rodiny, sousedství, dětského folkloru. Výzkumy brněnských urbánních etnografů se - vzhledem k charakteru Brna a Brněnska - soustředily k analýze významu tradiční venkovské a městské lidové kultury. Velkou pozornost poutala i identita národnostních menšin ve městě, včetně adaptačních a integračních procesů pracovních jinoetnických migrací. Některé práce byly věnovány vývoji městských center, která se v postkomunistických státech revitalizovala, a vývoji městských institucí. Město bylo primárně pojímáno jako určitý typ sociálních a etnických vazeb, jako svět kontinuitních společenských vztahů, jako katalyzátor intelektuálního a společenského pohybu, jako prostor spolupráce, dialogu i konfliktu, jako místo vytváření kolektivních identit. Urbánnímu kontextu českého města byla přičtena schopnost tlumit mezietnická napětí. Jistým handicapem bylo soustředění badatelů na město moderní a postmoderní. Pozornost badatelů se nejprve soustředila pouze k metropolím (Praha, Brno), později se však přenesla i k malým městům. Časově obsáhl výzkum 19., 20. i 21. století. Centrálními kategoriemi analýzy měst bylo kulturní prolínání, spolupráce, tolerance a pluralismus, netolerance a totalitarismus, diferenciace, názorový extremismus vznikající ve městě (antisemitismus, neofašismus), konflikt, později diverzita. Privilegovaným předmětem studia se staly dříve opomíjené (marginalizované) skupiny. V posledních letech se prosadil i výzkum paměti města a míst paměti, jak ho uvedl francouzský badatel Pierre Nora, sacrum et profanum, mýtů svázaných s městem a image města. Současná urbánní antropologie, přešla k pokusům vysvětlit město jako celek: prostřednictvím jeho vztahu k paměti, jeho obrazů, image, mýtů, jako kolektivní abstrakci. Stala se diskursivní antropologií.

III. Společenská východiska, hlavní vývojové tendence a trendy slovenské urbánní antropologie (PhDr. Peter SALNER, DrSc.)

Počátky urbánní antropologie města v českých zemích byly neoddělitelné od počátků slovenské antropologie. Odlišné vývojové trendy subdisciplíny se začaly projevovat až po roce 1989. Současný slovenský výzkum je soustředěný zvláště na meziválečnou Bratislavu a na Bratislavu židovskou. Slovenský výzkum zdůraznil ovšem i význam českých přistěhovalců do slovenského hlavního města po roce 1918, jejich zásah do tradiční hierarchie tamější urbánní společnosti. Vedle multietnicity a multikulturality slovenských měst je sledována také někdejší elita města a důležité významné sociální skupiny (živnostníci). K významným polistopadovým společným česko-slovenským dílům patřil sborník Stabilität und Wandel in der Gro3stadt (Bratislava 1995) a Etnicita a město (Bratislava 2001).

IV. Společenská východiska, hlavní vývojové tendence a trendy polské urbánní antropologie (prof. dr. hab. Róża Godula WĘCLAWOWICZ)

Přednáška krakovské profesorky, jedné z profilujících osobností současné polské urbánní antropologie, se soustředí k proměnám objektu zájmu urbánní antropologie a její předchůdkyně - etnografie města - v Polsku, k analýze stěžejních trendů výzkumu v hlavních současných centrech polské urbánní antropologie (univerzita v Lodži, univerzita a akademie věd v Krakově, univerzita ve Varšavě, Polskie towarzystwo etnologii miasta, časopis Journal of Urban Ethnology) a k možnostem česko-polské spolupráce při výzkumu středoevropského města.

V. Hlavní trendy světové urbánní historie (prof. PhDr. Luďa KLUSÁKOVÁ, CSc.)

Zapojení oboru urbánní historie do mezinárodních badatelských struktur představuje historička Luďa Klusáková z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (Seminář obecných a komparativních dějin v Praze). Těžištěm jejího zájmu bude urbánní problematika v programu CLIOHRES a profil časopisu italské společnosti pro urbánní dějiny Citta e storia.

VI. Význam měst pro formování národních hnutí a novodobých národů (prof. PhDr. Miroslav HROCH, CSc.)

Když v září 1891, při založení Českého lidu, Sborníku věnovaného studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, ústředního etnografického časopisu, redaktoři Lubor Niederle (1865-1944), docent antropologie, a Čeněk Zíbrt (1864-1932), docent kulturní historie, volali „Poznejme český lid, pokud ještě čas!“, měli na mysli studium tradiční vesnice. Význam urgentní etnografie Českého lidu se tak odvíjel od toho, že to měl být právě lid, který reprezentoval celý národ. Také Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895 soustředila hlavní pozornost k tzv. lidu vesnickému. Úzus etnografů, že lid žije a tvoří na vesnici, přitom vycházel z názoru Josefa Jungmanna, tvůrce spisovné češtiny, že se rolnictvo - nejpočetnější stav českého etnika, stav hovoří česky - stalo základem moderního českého národa. Jungmann a jeho následovníci ovšem do rolnictva projektovali své představy vzorového jádra. Lid byl ideální projekcí, perspektivou, která samozřejmě neodpovídala skutečnému stavu. Paralelně Jungmann uvedl do českého myšlení jeden z nejvlivnějších českých mýtů: mýtus české chudé vesnické chaloupky, z níž údajně vyšli první čeští vlastenci. Tato chaloupka údajně pakovaně zachránila český národ. Mýtus přežil desetiletí a přežil i výsledky vědeckého výzkumu českých historiků, kteří na přelomu padesátých a šedesátých let představili skutečnou kolébku prvních českých agitátorů - městský domek. Přednáška teoretika evropských národních hnutí M. Hrocha rehabilituje město jako prostor, který umožnil mobilizaci národních hnutí.

VII. Hlavní etapy ve vývoji středoevropských moderních měst a jejich charakteristika (doc. PhDr. Blanka SOUKUPOVÁ, CSc.)

V devadesátých letech 19. století vyznačovala středoevropská města multietnicita a multikulturalita. V časovém sledu odpovídajícímu západovýchodní vývojové kaskádě byl nastoupen trend modernizace s jejími průvodními projevy: nárůstem obyvatelstva, vytvářením větších celků slučováním s předměstími a příměstími, asanacemi. Prostor velkých průmyslových měst se znacionalizovanými radnicemi se stal půdou pro nacionální a sociální konflikty. Velkoměsto s masami průmyslových dělníků a s mezinárodním kapitálem se změnilo na metaforu kosmopolitismu, případně amerikanismu.

Sovětizované velké město po druhé světové válce charakterizoval především propad center a expanze předměstí. Něco podobného - i když v podstatně větším měřítku - zažila i ostatní evropská a americká města. V socialistických státech však došlo k záměrnému úpadku center z ideologických důvodů. Střed města totiž obývala bývalá elita. Pro dolní neprivilegované vrstvy byl naprosto nedosažitelný. Jejich sociální ponížení, násobené často nacionalismem, se nyní přenášelo do vnímání města. Nová politická garnitura usilovala oficiálně o vyrovnání centra a periferie, o o zvýšení podílu dělnictva na celkovém počtu obyvatel ve městech, o odstranění rozdílu mezi městem a venkovem, o vybudování vzorového města pro pracující, ale i o glajchšaltizaci městských institucí a potřeb obyvatel města.

VIII. ; IX.; X.; XI.; XII.; XIII. Nové perspektivní tendence výzkumu v urbánní antropologii: sakrální památky a religiozita v prostoru města (doc. Jaroslav J. ALT a PhDr. Blanka ALTOVÁ, PhD.), mýty ve městě a o městě (doc. PhDr. Blanka SOUKUPOVÁ, CSc.), městská krajina (Mgr. et Mgr. Karolína PAUKNEROVÁ, PhD.), fenomén panelového domu (PhDr. Hana PELIKÁNOVÁ), hudba ve městě (doc. PhDr. Zuzana Jurková, PhD.).

Jestliže první blok přednášek byl věnován vzniku, vývoji a některým národním tradicím urbánní antropologie, jeho druhý blok analyzuje nejperspektivnější trendy výzkumu. Při hledání nových modelů výkladů se česká antropologie rozevírá teoriím paměti (Le Goff, Pierre Nora, Maurice Halbawchs, Jan Assmann) i globalizace. Opírá se o tezi francouzského etnologa Marca Augého o městu jako uzavřeném symbolizovaném prostoru s vlastními znaky, symboly, mýty (Augé, 1999) a o teorii mytologizace minulosti i přítomnosti u autoritativních režimů od Andrease Langenohla (Langenohl, 2000). Je inspirována teorií míst a nemíst (Augé, 1999), ale i teorií decentralizace měst (Fishman, 1987). Postmoderní antropologové nalezli svůj terén v prostorách metra, na nádražích, v nákupních centrech, v panelových domech. Začali zkoumat postsocialistické město i městskou přírodu.

Ad. sakrální památky a religiozita v prostoru města

Přednáška představuje sakrální památky ve městě jako součást kolektivní kulturní paměti církví, paměti, která vznikla ve vývojovém procesu. Paralelně upozorňuje na sepětí umění ve městě s religiozitou; a tedy i na jiný rozměr městského prostoru.

Ad. mýty ve městě a o městech

Indikátor mýtů jako nástroje analýzy byl zvolen pro svou schopnost představit město v jeho celistvosti a jednotě. Mýtus je chápán jako verbalizovaná ideologická (ideologicko-politická) představa jedné nebo více generací. S její pomocí se prosazují, ospravedlňují a reprodukují většinové i menšinové skupinové zájmy a hodnoty. Za základní znak mýtů je pokládána jejich formotvorná funkce, respektive jejich zásadní význam při utváření identit. Přednáška řeší vztah mýtů vzniklých kolem měst ( ve městech) a národních a nadnárodních identit. Analyzuje vývoj mýtů, jejich funkci, způsob odrazu reality v mýtech, pozici historických tradic v mýtech, roli emoce a psychiky, způsoby a prostředky upevňování městských mýtů.

Ad. městská krajina

Přednáška se vymezuje proti chápání krajiny jakou souvislého území, jehož vzhled je učen interakcí přírody a člověka. Krajina je v postmoderním přístupu přednášející definována jako lidský prožitek okolního světa, kterému je specifickým způsobem porozuměno. Přednáška se věnuje krajině pravěké a (post)industriální.

Ad. fenomén panelového domu

Panelový dům se stal symbolem bydlení a obecně i životního stylu v radikálně socialistickém Československu a zároveň symbolem socialistického urbanismu. Přednáška představuje vznik tohoto fenoménu a paralelně i jeho význam při vytváření sociálně a názorově homogenního způsobu života, právě tak jako vyprávěnou zkušenost jeho uživatelů.

Ad. hudba ve městě

Přednáška o hudebn-ích světech ve městě mapuje rozmanitost projevů a funkcí hudby ve specifickém prostředí velkých měst. Teoreticky vychází z konceptu harvardské a kanadské etnomuzikologie (Kay Kaufman Shelemay a R. M. Shafer). Podle prvního badatele jsou hudební světy proměnlivé v čase, prostoru a významu, podle druhé teorie jsou lokálně ukotvené.

Doporučená odborná literatura:

Augé, M. (1999). Antropologie současných světů. Brno: Atlantis.

Burian, E. F. (1949). O lidové kultuře. Český lid, 4, 1949, 1-2.

Český lid, 90, 2003, 3, soubor textů z mezinárodního výzkumného programu „Les mots de la ville“.

Fishman, R. (1987). Beyond Suburbia. The Rise of the Technourb. In (citace) LeGates, R. T. & Stout, F. (2000). The City Reader. London, New York: Routledge, 77-86.

Fojtík, K. (1963). Dům na předměstí. Etnografická studie o životě obyvatel činžovního domu v Brně. Brno v minulosti a dnes, 5, 1963, 45-68.

Fojtík, K. (1974). Etnografické aspekty formování brněnských předměstí. Český lid, 34, 1974, 17-32.

Fojtík, K. (1958). Formování dělnictva a jeho vztah k vytváření dělnické kultury. Československá etnografie, 6, 1958.

Fojtík, K. (1966). Některé aspekty vývoje lidové kultury v průmyslovém městě. Zprávy Oblastního muzea jihovýchodní Moravy v Gottwaldově, 1966, 3, 130-135.

Fojtík, K. (1965). Problémy a metody národopisného výzkumu průmyslového města a oblasti. Slovenský národopis, 13, 1965, 413-430.

Fojtík, K. (1957). Rosicko-Oslavansko. Život a kultura lidu v hnědouhelném revíru od začátku 19. století. Kandidátská disertace. Brno: Ústav pro etnografii a folkloristiku při Československé akademii věd.

Frolec, V. (Ed.). (1990). Město: Prostor - Lidé - Slavnosti. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti.

Giddens, A. (1999). Sociologie. Města a rozvoj moderního urbanismu. Praha: Argo.

Haišman, T. & Weinerová, R. (1989). Některé charakteristiky cikánského obyvatelstva v hlavním městě Praze. Český lid, 76, 1989, 1, 11-23.

Hájek, T. (2002). Kompaktní město jako ideál. Lidé města, 7, 282-287.

Hannerz, U. (1980). Explorer la ville. Eléments d´antropologie urbaine. Paris.

Hlavní a milionová města světa. (1990). Statistický přehled 1990. Praha: Městská správa Českého statistického úřadu v hl. m. Praze.

Hlavní katalog a průvodce. Národopisná výstava českoslovanská v Praze. (1895). Redigoval Kafka, J. Praha: Nákladem výkonného výboru Národopisné výstavy českoslovanské.

Hodrová, D. (1983). Praha jako město deziluze v českém románu přelomu století. In Město v české kultuře 19. století. Praha: Národní galerie.

Horák, J. (1933). Národopis československý. Přehledný nástin. In Československá vlastivěda. Díl II. Člověk. Praha: SFINX.

Horská, P., Maur, E., Musil, J. (2002). Zrod velkoměsta: Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha, Litomyšl: Paseka.

Hroch, M. (1999). Na prahu národní existence. Touha a skutečnost. Praha: Mladá fronta.

Hroch, M., Veverka, A. (1957). K otázce sociální skladby české obrozenecké společnosti. (Rozbor společenského složení vlastenců kolem Českého muzea a Matice české v l. 1827 až 1848.) Dějepis ve škole, IV, 4, 153-159.

Chotek, K. (1937). Lidová kultura a kroje v Československu. Praha: NOVINA.

Chotek, K. (1949). Otázka periodizace československé lidové kultury. Český lid, 4, 1949, 1-2, 19.

Jech, J. & Skalníková, O. (1971). Lidová tradice. Praha: ACADEMIA.

Karbusický, V. & Scheufler, V. (1968). Československá vlastivěda. Lidová kultura. Díl III. Praha: ORBIS.

Kiliánová, G. (2005). Identita a pamäť. Devín/ Theben/ Dévény jako pamätné miesto. Bratislava: Ústav etnológie.

Klusáková, L., Ettlerová, K. (2003). Korzo v životě českých a moravských měst první poloviny 20. století. Český lid, 90, 2003, 3, 229-249.

Klusáková, L., Teulieres, L. (2008). Frontiers and Identities. Cities in Regions and Nations. Pisa: University Press.

Kohout, J. & Vančura, J. (1986). Praha 19. a 20. století. Praha: SNTL.

Kořalka, J. (1996). Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914. Sociálněhistorické souvislosti vytváření novodobého národa a národnostní otázky v českých zemích. Praha: ARGO.

Kutnar, F. (1948). Cesta selského lidu k svobodě. Praha: Československá akademie zemědělská.

Kutnar, F. (1941). František Jan Vavák. Praha: Českomoravský kompas.

Kutnar, F. (1940). Obrozenecký nacionalismus. Praha: Vyšehrad.

Langenohl, A. (2000). Erinnerung und Modernisierung. Die öffentliche Rekonstruktion politischer Kollektivität am Beispiel des Neuen Ru3land. Göttingen, Vandenhoeck & Ruprecht.

Lichtenberger, E. (1993). Wien - Prag. Metropolenforschung. Wien - Köln - Weimar: Böhlau Verlag.

Luther, D. (2003). K metóde analýzy dejín českej menšiny v Bratislave: etnografia, etnológia alebo história města? Slovenský národopis, 51, 3, 380-395.

Machačová, J., Matějček, J. (2009). Město a městská společnost v českých zemích v 19. století. In Kladiwa, P., Zářický, A. (Eds.). (2009). Město a městská společnost v procesu modernizace 1740-1918. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 20-42.

Melanová, M. (1997). Zápas o libereckou radnici v roce 1885. Formování německého nacionálního hnutí v Čechách. Pešek, J., Ledvinka, V. (Eds.). (1997). Mezi liberalismem a totalitou. Documenta pragensia, XIV. Praha: SCRIPTORIUM, 171-181.

Město. Antologie francouzských společenských věd. (1996). Cahiers du CEFRES, n. 10.

Moravcová, M. (1986). České dělnictvo. Druhý seminář k syntéze. In Moravcová, M., Šťastná, J. (1986). České dělnictvo. II. Dělnická oděvní kultura a strava. Zpravodaj koordinované sítě vědeckých informací, 1987, 2, 1-2.

Moravcová, M. (1974). Základní východiska etnografického studia dělnictva. Koncepce úkolu. Český lid, 61, 1974, 129-138.

Moravcová, M., Svobodová, J. (1993). Móda a kroj. K identitě českého města 60. let 19. století. Český lid, 80, 1993, 1, 7-23.

Mrštík, V. (1893). Santa Lucia. Praha.

Musil, J. (1996). Město. In Velký sociologický slovník, sv. I. Praha: Karolinum, 609-610.

Musil, J. (2003). Proměny urbánní sociologie ve Spojených státech a v Evropě 1950-2000. Sociologický časopis, 39, 2, duben, 137-167.

Nahodil, O. & Kramařík, J. (1952). J. V. Stalin a národopisná věda. Praha: Nakladatelství Československo-sovětského institutu.

Navrátilová, A. (1988). Etnografický výzkum Brna a předměstí (Vymezení cílů a základní východiska). Český lid, 75, 1988, 2, 67-71.

Navrátilová, A. (1995). Práce etnografů v ÚEF v Brně do roku 1970. Od pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku k Ústavu pro etnografii a folkloristiku. Brno: Akademie věd České republiky, 49-52.

Novotný, J. (1997). Projekt provincie „Deutschböhmen“ v ambicích liberecké radnice do roku 1914. Pešek, J., Ledvinka, V. (Eds.). (1997). Mezi liberalismem a totalitou. Documenta pragensia, XIV. Praha: SCRIPTORIUM, 183-192.

Nora, P. (1992). Les Lieux de mémoire. Paris: Gallimard.

Popelková, K. & Salner, P. (2002). Urbánny svet v slovenskej etnológii - pokus o dialóg. Slovenský národopis, 2002, 3-4, 442-451.

Pospíšilová, J., Altman, K. (1991). Národopisný výzkum měst. Národopisná revue, XXVIII, 4, 196.

Pospíšilová, J., Fischer, G. (2004). Nástin etnické situace v Brně po roce 1989. In Luther, D., Salner, P. Eds. (2004). Menšiny v meste. Premeny etnických a náboženských identít v 20. storočí. Bratislava: Zing print, 115-132.

Pospíšilová, J., Vaishar, A., Steinführer A. (2009). Město Brno z pohledu etnologie, geografie a sociologie. Národopisný věstník, XXVI (68), 2009/1, 45-57.

Robek, A. (1988). K praktickým důsledkům etnografického studia Cikánů - Romů. Cikáni v průmyslovém městě (problematika adaptace a asimilace). Materiály k problematice etnických skupin na území ČSSR, sv. 10. Zpravodaj koordinované sítě vědeckých informací, 1988, 11, 2-9.

Robek, A. (1977). Předmluva. Etnografie dělnictva VIII. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku, 1977, 5-7.

Robek, A. (1974). Úvod. Etnografie dělnictva 1. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku, 1974, 1-4.

Robek, A. & Moravcová, M. & Šťastná, J. (Eds.). (1981). Stará dělnická Praha. Život a kultura pražských dělníků. Praha: ACADEMIA.

Sirovátka, O. (1992). Antagonismy a soudržnost v městě. Slovenský národopis, 40, 1992, 1, 27-32.

Skalníková, O. (1987). Etnografické výzkumy velkoměsta v Československu. Slovenský národopis, 35, 1987, 403-409.

Skalníková, O. (1999). Etnografické výzkumy všedního života i svátečních aktivit českých horníků. Národopisný věstník, XV (57) - XVI (58), 1999, 132-142.

Skalníková, O. (Ed.). (1959). Kladensko. Život a kultura lidu v průmyslové oblasti. Praha: Československá akademie věd.

Soukupová, B. (2009). Asanace a Velká Praha - symboly modernizace Prahy v posledním desetiletí 19. a v prvním desetiletí 20. století. In Kladiwa, P., Zářický, A. (Eds.). 2009. Město a městská společnost v procesu modernizace 1740-1918. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 275-292.

Soukupová, B. (2009). Father Frost Welcomes You or the Myth of New Prague as a Beautiful City in a Socialist Way. Urban people, 11, 2009, 2, 263-290.

Soukupová, B. (2010). Paměť sovětizovaného města (příklad Prahy). In Soukupová, B. & Novotná, H. & Jurková, Z. & Stawarz, A. (2010). Evropské město. Identita, symbol, mýtus. Bratislava: ZING PRINT.

Soukupová, B., Turková, M. (1993). Seminář Velkoměsto jako multietnický a multikulturní prostor. Český lid, 80, 2, 156-157.

Stenning, A. (2005). Post-socialism and the changing geographies of the everydays in Poland. Transactions of the Institute of British Geographers, 30, 1, 113-127.

Tyllner, L. (2001). Výzkumný záměr - osa vědecké činnosti Etnologického ústavu AV ČR. Český lid, 88, 2001, 1, 1-14.

Vacková, B., Ferenčuhová, S., Galčanová, L. (2010). Československé město včera a dnes: Každodennost, reprezentace, výzkum. Červený Kostelec/Brno: Pavel Mervart/Masarykova univerzita.

van Dülmen, R. (2002). Historická antropologie. Vývoj. Problémy. Úkoly. Praha: DOKOŘÁN.

Zajonc, J. (2003). Mesto a spoločensko-historické procesy: východiská analýzy. Niekoľko príkladov z mesta Nitra. Slovenský národopis, 51, 2, 178-191.