|
|
|
||
|
Cílem předmětu je integrovat poznatky z oblasti obecné didaktiky, pedagogické a vývojové psychologie tak, aby byl student schopen vhodně formulovat a strukturovat výchovně vzdělávací cíle a využívat při tom různé stupně kognitivní náročnosti v závislosti na možnostech a potřebách žáků. V rámci studijní oblasti student získává zkušenosti s rozmanitými výukovými metodami a formami hodnocení a prostřednictvím reflexe vyhodnocuje jejich účinnost při výuce. Poslední úprava: Esserová Kateřina, DiS. (11.12.2017)
|
|
||
|
Obhajoba dokladového portfolia. Poslední úprava: Esserová Kateřina, DiS. (11.12.2017)
|
|
||
|
Povinná literatura
Fischer, R. (2011). Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál. Greger, D. Spravedlivost evropských školských systémů očima žáků. In Greger, D.; Ježková, V. (eds.). Školní vzdělávání. Zahraniční trendy a inspirace. Praha : Karolinum, 2006, s. 187-206. ISBN 80-246-1313-1. Helus, Z. (2009). Dítě v osobnostním pojetí: obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha: Portál. Kasíková, H. (2016). Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál. Košťálová, H., Miková, Š., Stang, J. (2012). Školní hodnocení žáků a studentů se zaměřením na slovní hodnocení. Praha: Portál. Mareš, J. (2013). Obsahová stránka učení a vyučování. In J. Mareš, Pedagogická psychologie (s. 323-433). Praha: Portál. Mareš, J. (2013). Požadavky na žáky. In. J. Mareš, Pedagogická psychologie (s. 295-321). Praha: Portál. Mareš, J. (2013). Učení a vyučování. In J. Mareš, Pedagogická psychologie (s. 61-294). Praha: Portál. Petty, G. (2004). Moderní vyučování. Praha: Portál. Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada. Starý, K., Laufková, V. a kol. (2016). Formativní hodnocení ve výuce. Praha: Portál. Stuchlíková, I. (2009). Motivace a osobnost. In M. Blatný (Ed.), Psychologie osobnosti (s. 137-166). Praha: Grada. Wiliam, D., & Leahyová, S. (2016). Zavádění formativního hodnocení. EDUkační LABoratoř. Poslední úprava: Esserová Kateřina, DiS. (11.12.2017)
|
|
||
|
Předmět akcentuje přípravu studenta především v rovině obecně didaktické, resp. konstruktivistické. Umožňuje mu získat potřebné znalosti a dovednosti ve vztahu k plánování, realizaci a hodnocení vlastní výuky, tedy formulovat cíle s ohledem na kurikulární dokumenty i na možnosti a potřeby žáků; využívat široké spektrum metod a forem výuky s důrazem na aktivní a kooperativní učení žáků; hodnotit průběh a výsledky učení s důrazem na formativní hodnocení a sebehodnocení. V rámci studijní oblasti student rozvíjí své reflektivní dovednosti ve vztahu k procesu učení i k výsledkům žáků.
Student při plánování výuky formuluje ověřitelné výchovné a vzdělávací cíle, které vycházejí z vnitřní motivace žáků, respektují jejich různorodé vzdělávací potřeby a jsou v souladu s kurikulárními dokumenty. Student volí takové metody, formy a strategie učení, jejichž prostřednictvím je možné stanovené cíle realizovat a které umožní dosáhnout úspěchu v učení každému žákovi. Student průběžně zjišťuje, jakým způsobem žák zvládá stanovené cíle. Informace o zjištěném stavu v potřebné míře s žákem sdílí. Student průběžně reflektuje zvolené postupy (vztahující se k plánování, realizaci i hodnocení výsledků vlastního vyučování) a vztahuje je k relevantním pedagogickým a psychologickým teoriím. Poslední úprava: Esserová Kateřina, DiS. (11.12.2017)
|