|
|
|
||
Cílem předmětu je rozvíjet studentovu dovednost cíleně pracovat na utváření a udržování pozitivních vztahů a bezpečného prostředí, které jsou chápány jako stavební kameny a nezbytné podmínky procesu učení. Předmět je zaměřen na prohlubování kompetencí potřebných k budování, reflexi a rozvíjení vztahů nejen mezi učitelem a žákem, ale i na úrovni žák-žák, učitel-rodič žáka, učitel-učitel. Student je veden k osvojení si konkrétních principů, které slouží k vedení žáků k sebeřízení a k odpovědnosti za chování (popisný jazyk, zpětná vazba, sebeotevření, vedení k dohodám). Poslední úprava: Esserová Kateřina, DiS. (11.12.2017)
|
|
||
Obhajoba dokladového portfolia. Poslední úprava: Esserová Kateřina, DiS. (11.12.2017)
|
|
||
Povinná literatura
Dubec, M. (2007). Metodika vedení školního kurzu: Třídnické hodiny. Praha: Projekt Odyssea. Dubec, M. (2013). Vedení žáků k sebeřízení na základě poznatků o fungování mozku. In Krajinou zkušenostně reflektivního učení (s. 98-104). Brno: Masarykova univerzita. Vališová, A. & Kasíková, H. (2010). Pedagogika pro učitele. Praha: Grada. Mareš, J. (2013). Škola. In J. Mareš, Pedagogická psychologie (s. 607-646). Praha: Portál. Mareš, J. & Křivohlavý, J. (1995). Komunikace ve škole. Brno: Masarykova univerzita. Navrátil, S. & Mattioli, J. (2011). Problémové chování dětí a mládeže. Praha: Grada. Rosenberg, M. B.(2012). Nenásilná komunikace. Praha: Portál. Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál. Poslední úprava: Esserová Kateřina, DiS. (11.12.2017)
|
|
||
Student se učí eliminovat možné překážky učení v rovině vztahové. Získává kompetence potřebné k budování, reflexi a rozvíjení vztahů nejen mezi učitelem a žákem, ale i na úrovni žák-žák, učitel-rodič žáka, učitel-učitel. Získává dovednosti potřebné pro efektivní práci se školní třídou jako se sociální skupinou.
Student vytváří a udržuje (s žáky, s kolegy, s rodiči žáků) vztahy založené na vzájemné důvěře. Student cíleně podporuje vztahy mezi žáky založené na vzájemném respektu a toleranci, monitoruje jejich vývoj a v případě negativních charakteristik provádí cílené intervence. Student podporuje žáky v samostatnosti a přebírání zodpovědnosti za své učení. Student vědomě pracuje se vztahovými signály během komunikace se žáky, a cíleně tak vede žáky k sebeřízení a odpovědnosti za jejich chování. Student zná sociální potřeby žáků (sociální status, autonomie, důvěra, férovost) a potřebu jistoty a umí se žáky komunikovat tak, aby tyto potřeby neohrožoval, respektive vědomě je saturoval. Student zná koncept vedení a řízení žáků a umí mezi nimi přepínat dle situačního kontextu, ve kterém dané chování žáků probíhá. Poslední úprava: Esserová Kateřina, DiS. (11.12.2017)
|