|
|
|
||
|
Předmět Dějiny historiografie podává v zimním semestru ucelený přehled základních epoch ve vývoji oboru od jeho zrodu v antickém starověku do druhé poloviny 19. století, se zvláštním důrazem na historiografii českých zemí, ovšem ve středoevropském a evropském kontextu. Pozornost je věnována jednak klíčovým autorům a jejich dílům, jednak vyvíjejícím se metodám historického výzkumu, změnám postavení dějepisectví mezi dalšími společensko-vědními obory, proměnám role historika i dalším souvislostem zejména politického, společenského a kulturního života.
Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (19.09.2024)
|
|
||
|
Cílem předmětu je v prvé řadě procvičit, respektive doplnit a strukturovat dosavadní znalosti o dějinách dějepisectví, jež studenti načerpali v Úvodu do studia dějepisu a v páteřních přednáškách věnovaných českým a obecným dějinám během bakalářského studia. Studenti zároveň budou vedeni k samostatné práci s historiografickými prameny rozmanitých žánrů (legenda, kronika, letopis, paměti, humanistická historie, dílo barokního dějepisu, pojednání osvícenského a romantického dějepisectví či dílo pozitivistické vědy) a různých původců (klerikové, panovníci, šlechta, měšťané, „vědci“). Nedílnou součástí výuky budou i diskuse nad pramennými ukázkami a nad odbornými texty věnovanými dějinám dějepisectví, v jejichž rámci se budeme snažit představit strukturu, funkci a argumentaci historiografických textů a pokusíme se pochopit historické myšlení. Zaměřujeme se též na aplikaci historiografie ve vyučování dějepisu. Součástí předmětu je též průběžná interakce a diskuse. Diskuse budou probíhat zčásti v samotných hodinách, zčásti budou studenti nad historiografickými prameny uvažovat v krátkých průběžně zadávaných domácích úkolech. Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (19.09.2024)
|
|
||||||||||||||||||||||
Poslední úprava: Entnerová Kateřina, DiS. (08.10.2024)
|
|
||
|
Aktivní účast na hodinách a splnění tří až čtyř průběžně zadávaných písemných úkolů. Odevzdání písemného eseje v rozsahu 6–8 normostran (10 800–14 400 znaků). Konkrétní téma bude stanoveno po dohodě s vyučujícím: preferuji esej reflektující historiografii a metodologii k bakalářské práci studenta (možno po domluvě vybrat i práci neobhájenou na oboru dějepis), případně rozvahu o připravované magisterské diplomové práci. Další možností je připravit esej na historiografické dílo či úvahu o nějakém historickém prameni nebo autorovi. Lze též zpracovat jednu z otázek k písemným pramenům ke státním závěrečným zkouškám (viz https://pages.pedf.cuni.cz/kddd/files/2023/01/Prameny_prehled_statnice_NMag_2022-23.pdf). Esej, odevzdaný nejpozději 48 hodin před konáním ústní zkoušky, bude rozebírán v rámci její první části. Druhou část ústní zkoušky bude tvořit rozprava na základě relevantního a vyváženě sestaveného seznamu literatury. Ten by měl čítat nejméně 10–12 položek včetně článků, knih a edic pramenů. Obsahovat musí ALESPOŇ dvě celé knihy a jednu edici pramenů, jinak je možné jej sestavit z kratších článků, např. průběžně čtených během hodin. Je třeba, aby se literatura týkala různých témat (tj. aby nebyl seznam věnován např. jen středověkému českému dějepisectví). Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (19.09.2024)
|
|
||
|
Literatura ve výběru Kolektiv autorů, Čítanka k dějinám dějepisectví I–IV, Praha 1983-1990 (skripta FF UK) Zdeněk Beneš, Historický text a historická skutečnost, Praha 1993 Zdeněk Beneš, Historický text a historická kultura, Praha 1995 Stefan Berger – Heiko Feldner – Kevin Passmore (edd.), Jak se píšou dějiny. Teorie a praxe, Brno 2016 Kamil Činátl, Dějiny a vyprávění: Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa, Praha 2011 Andrzej F. Grabski, Dzieje historiografii, Poznań 22006 Agnes Heller, A theory of history, Routledge Library Editions: Historiography, Volume 18, London and New York, 1982 Georg G. Iggers, Dějepisectví ve 20. století, Praha 2002 Georg G. Iggers – Q. Edward Wang – Supriya Mukherjee, A Global History of Modern Historiography, Person Education Limited 2008 (Něm. překlad: Geschichtskulturen. Weltgeschichte der Historiographie von 1750 bis heute, Göttingen 2013) Jaroslav Marek – František Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha 32009 Milan Řepa, Poetika českého dějepisectví, Brno 2006 Josef Šusta, Dějepisectví. Jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a době nové, Praha 21946 Jerzy Topolski, Od Achillesa do Beátrice de Planissoles. Zarys historii historiografii, Warszawa 1998 Jerzy Topolski, Wprowadzenie do historii, Poznań 1998
b) jednotlivé etapy, autoři, díla Milena Bartlová (ed.), Pop History, Praha 2003 Marie Bláhová, Staročeská kronika tak řeč. Dalimila v kontextu středověké historiografie lat. kulturního okruhu a její pramenná hodnota, in: Staročeská kronika tak řečeného Dalimila III, ed. Milena Honzíková, Praha 1995 Peter Burke, Variety kulturních dějin, Brno: Centrum pro studium demokracie, 2006 Richard van Dülmen, Historická antropologie: vývoj, problémy, úkoly, Praha: Dokořán 2002 Miloš Havelka, Spor o smysl českých dějin I–II, Praha 1995–2006 Jaroslav Kolár, K typologii české historické prózy z období humanismu, Folia historica bohemica 11, 1987, s. 345–362 Karel Kučera, Historie a historici, Praha 1992 Wolfgang Küttler – Jörn Rüsen – Ernst Schulin (edd.), Geschichtsdiskurs I–V (I: Grundlagen und Methoden der Historiographiegeschichte, II: Anfänge modernen historischen Denkens, III: Die Epoche der Historiesierung, IV: Krisenbewusssein, katastropheerfahrungen und Innovationen 1880-1945, V: Globale Konflikte, Erinnerungsarbeit und Neuorientierungen seit 1945), Frankfurt (M.) 1993–1999 Jacques Le Goff, Paměť a dějiny, Praha 2007 (Histoire et mémoire) Jacques Le Goff, Za jiný středověk: čas, práce a kultura na středověkém Západě: 18 esejů, přel. Irena Neškudlová, Praha 2005 [Pour un autre moyen Age) Jaroslav Marek, Jaroslav Goll, Praha 1991 Jan P. Kučera – Jiří Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, Praha 1983 John Marincola (ed.), A Companion to Greek and Roman Historiography (Blackwell Companions to the Ancient World) I–II, Blackwell Publishing 2007 Lucie Storchová – Jan Horský (edd.), Paralely, průsečíky, mimoběžky: teorie, koncepty a pojmy v české a světové historiografii 20. století, Ústí nad Labem, 2009 Daniel Špelda, Proměny historiografie vědy, Praha 2009 Jiří Štaif, František Palacký: život, dílo, mýtus, Praha 2009 Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost I–II, Praha 1997–1998 Dušan Třeštík, Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení, Praha 1968 Dušan Třeštík, Mysliti dějiny, Praha 1999 c) edice Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země, edd. Zdeňka Tichá – Helena Businská, Praha 1986 Bohuslav Balbín, Rozmanitosti z historie Království českého, přel. Jiří A. Čepelák, Praha 2017 Balbín, Bohuslav, Rozprava krátká, ale pravdivá: obrana, přel. Milan Kopecký, Brno 1997 Bydžovský z Florentina, Marek, Svět za tří českých králů. Výbor z kronikářských zápisů o letech 1526–1596, ed. Jaroslav Kolár, Praha 1987 Mikuláš Dačický z Heslova, Paměti (s úvodem Josefa Janáčka), ed. Jiří Mikulec, Praha 1996 Jan Theobald Held, Fakta a poznámky k mému budoucímu nekrologu I, edd. Jindřich Květ – Daniela Tinková, Praha 2017 Jiří Kezelius Bydžovský, Kronika mladoboleslavská, edd. Zdeňka Karlová – Zdeněk Kampr, Mladá Boleslav 1935 Jan Kořínek, Staré paměti kutnohorské, edd. Alexandr Stich – Radek Lunga, Praha 2000 František Martin Pelcl, Paměti, Praha 1931 Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká, od defenestrace k Bílé hoře, ed. Josef Janáček, Praha 1984 Pavel Stránský ze Zápské Stránky, Český stát. Okřik, (překlad Bohumila Ryby), Praha 1953 Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816, ed. Jindřich Skopec, Praha 1907 Petr Žitavský, Chronicon Aulae Regiae – Kronika zbraslavská, ed. Zdeněk Fiala, přel. František Heřmanský a Rudolf Mertlík, Praha 1976 Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (19.09.2024)
|
|
||
|
Frontální výuka opírající se o powerpointové prezentace dostupné studentům v moodlu. Diskuse nad vybranými texty sekundární literatury, četba pramenů, zpracování metodologicky a historiograficky zaměřeného eseje na konkrétní téma stanovené po dohodě s vyučujícím. Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (19.09.2024)
|
|
||
|
I. Úvodní hodina. Organizační záležitosti. Co jsou dějiny dějepisectví, úvahy o smyslu dějepisectví a roli historika.
II. Antické dějepisectví Otázky periodizace a historického času.
III. Dějepisectví středověké Evropy. Žánr a metoda kronikářství. Historiografie jako literární žánr.
IV. Legendistika a historiografie českých zemí ve středověku. Žánr legendy a biografie
V. Humanismus a historie. Informační revoluce, popularizace historie, historie jako základ vzdělanosti.
VI. České humanistické dějepisectví. Historiografické obrazy českých zemí.
VII. Barokní a erudované dějepisectví. Konfesní historiografie.
VIII. České barokní dějepisectví. Historiografie jako zdroj k poznání zemské identity?
IX. Osvícenské dějepisectví. Lidový dějepis.
X. Dějepisectví období národního obrození a romantismu. František Palacký. Historiografie jako služebnice formování moderního národa?
XI. Liberální a konzervativní dějepisectví. Německá a česká historiografie v českých zemích. Stýkání a potýkání…
XII. Závěrečné shrnutí Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (19.09.2024)
|
|
||
|
V rámci předmětu studenti získají ucelený přehled základních epoch vývoje dějin dějepisectví od jeho antických počátků do vzniku Československa, s důrazem na historiografii českou, ovšem ve středoevropském a evropském kontextu. Sledujeme rovněž společenský a kulturní kontext historiografie a proměny role historika. V prvé řadě se procvičí, respektive doplní a strukturuje dosavadní faktografie o dějinách dějepisectví, již studenti načerpali v Úvodu do studia dějepisu a v páteřních přednáškách věnovaných českým a obecným dějinám. Studenti jsou zároveň vedeni k samostatné práci s historiografickými prameny rozmanitých žánrů (legenda, kronika, letopis, paměti, humanistická historie, dílo barokního dějepisu, pojednání osvícenského, romantického dějepisectví či pozitivistické dílo) a různých původců (klerikové, panovníci, šlechta, měšťané, „vědci“). Pochopení širších kontextů historického myšlení umožní diskuse nad pramennými ukázkami a nad odbornými texty věnovanými dějinám dějepisectví, v jejichž rámci se budeme snažit představit strukturu, funkci a argumentaci historiografických textů a pochopit historické myšlení. Diskuse budou probíhat zčásti v samotných hodinách, zčásti budou studenti nad historiografickými prameny uvažovat v krátkých průběžně zadávaných domácích úkolech. Součástí předmětu je též průběžná interakce/kontrola studia v rámci menších písemných testů a pravidelné řízené diskuse. Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (19.09.2024)
|