Předměty

Předmět seznamuje studenty s dějinami kritické teorie a Frankfurtské školy, jejími hlavními principy, představiteli a stěžejními díly. Uvádí do metod zkoumání moderní společnosti a do forem myšlení, jež kritická teorie rozvinula jako překročení limitů „tradiční teorie”. Student si osvojí základní koncepce kritické teorie, jež vznikly v prvním období jejího vývoje (Adorno, Horkheimer, Marcuse, Fromm, Benjamin), v druhém období (Habermas) a ve třetím období (Honneth). Kritická teorie bude chápána jako myšlenkový zdroj pedagogiky, která se kriticky zaměřuje na sociální, politické a ideologické předpoklady daných edukačních systémů. Obsah: ● Vznik kritické teorie a její specifický typ interdisciplinárních metod. První generace kritické teorie, její východiska, přístupy, koncepce a cíle. Adornova a Horkheimerova dialektická kritika osvícenství a evropské civilizace. Koncepce negativní dialektiky a její vztah k současnému myšlení. Marcuseho a Frommovo vypracování sociální psychoanalýzy („Eros a civilizace“; „Člověk a psychoanalýza“). ● Druhá generace kritické teorie. Habermas a teorie normativity. Spor o univerzalismus mezi Habermasem a postmoderními filosofy. Třetí generace kritické teorie. Axel Honneth a teorie uznání jako zdroj řešení konfliktního charakteru současné společnosti. Kritika Habermasovy a Honnethovy verze kritické teorie. ● Kritická teorie jako zdroj emancipačních pedagogických koncepcí. Adornovo chápání pedagogiky jako „výchovy po Osvětimi“. Edukace a instrumentální racionalita. Dialogické principy pedagogiky naděje (Paolo Freire) jako střední cesta mezi autoritářskou výchovou a „nevýchovou“.

Poslední úprava: Hauser Michael, doc. Mgr., Ph.D. (30.10.2020)

This course acquaints students with the history of critical theory and the Frankfurt School, including its main principles, members and key works. It introduces the methods of examining modern society and the forms of thinking that critical theory has developed to exceed the limits of "traditional theory." Students will learn the basic concepts of critical theory which arose in the first period of its development (Adorno, Horkheimer, Marcuse, Fromm, Benjamin), in the second period (Habermas) and in the third (Honneth). Critical theory will be understood as a source of thought in pedagogy, which critically focuses on the social, political and ideological assumptions of educational systems. Content: ● The origin of critical theory and its specific interdisciplinary methods. The first generation of critical theory, its starting points, approaches, concepts and goals. Adorno and Horkheimer's dialectical critique of the Enlightenment and European civilization. The concept of negative dialectics and its relation to contemporary thinking. Marcuse and Fromm's elaboration of social psychoanalysis ("Eros and civilization"; "Man and psychoanalysis"). ● The second generation of critical theory. Habermas and the theory of normativity. The dispute over universalism between Habermas and postmodern philosophers. The third generation of critical theory. Axel Honneth and the theory of recognition as a source of resolving the conflicting nature of contemporary society. A critique of Habermas’ and Honneth's versions of critical theory. ● Critical theory as a source of emancipatory pedagogical concepts. Adorno's understanding of pedagogy as "education after Auschwitz". Education and instrumental rationality. Dialogic principles of the pedagogy of hope (Paolo Freire) as a middle path between authoritarian education and "non-education".

Poslední úprava: Hauser Michael, doc. Mgr., Ph.D. (23.11.2020)

Ústní zkouška na základě doporučené literatury.

Poslední úprava: Hauser Michael, doc. Mgr., Ph.D. (23.10.2020)

Oral exam based on recommended literature.

Poslední úprava: Hauser Michael, doc. Mgr., Ph.D. (17.11.2020)

ADORNO, Theodor W. et al. Aesthetic and Politics. London and New York: Verso, 1980.

ADORNO, Theodor W. a HORKHEIMER, M. Dialektika osvícenství. Přel. Michael Hauser a Milan Váňa. Praha: OIKOYMENH, 2009.

ADORNO, Theodor W. Negative Dialectics. London and New York: Verso, 1973.

BENJAMIN, Walter. Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon, 1979.

FREIRE, Paolo. Pegagogy of the Oppressed. New York: Continuum, 1970.

FREIRE, Paolo. Education for Critical Consciousness. New York: Seabury Press, 1973.

FROMM, Erich. Obraz člověka u Marxe. Brno, L. Marek 2004.

HABERMAS, Jürgen. The Philosophical Discourse of Modernity. Cambridge: MIT Press, 1996.

HAUSER, Michael. Adorno: moderna a negativita. Praha: Filosofia, 2005.

HAUSER, Michael. Prolegomena k filosofii současnosti. Praha: Filosofia, 2007.

HORKHEIMER, Max. Critique of Instrumental Reason. London and New York: Verso, 2012

HORKHEIMER, Max a MARCUSE, Herbert. „Filosofie a kritická teorie.“ Filosofický časopis, roč. 51, č.4, 2003, s. 617-638.

HORKHEIMER, Max. „Tradiční a kritická teorie.“ Aluze,č. 1, 2001, s. 74-106.

HONNETH, Axel (Hrsg.): Schlüsseltexte der Kritischen Theorie. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2006.

JAY, Martin. The Dialectical Imagination. Berkeley, London: University of California Press 1996.

KELLNER, Douglas. Critical Theory, Marxism and Modernity. Oxford: Polity Press, 1989.

LUKÁCS, Georg. History and Class Consciousness. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 1971.

MARX, Karl. The Economic and Philosophic Manuscript of 1844. New York: Prometheus Books, 1988.

McARTHUR, Jan. Rethinking Knowledge Within Higher Education. Adorno and Social Justice. London: Bloomsbury Academic, 2012.

WIGGERSHAUS, Rolf. The Frankfurt School. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 1995.