PředmětyPředměty(verze: 962)
Předmět, akademický rok 2024/2025
   Přihlásit přes CAS
Dějiny historiografie - OPBD2D113A
Anglický název: Historiography
Zajišťuje: Katedra dějin a didaktiky dějepisu (41-KDDD)
Fakulta: Pedagogická fakulta
Platnost: od 2024
Semestr: zimní
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Zk [HT]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
Garant: doc. PhDr. Jiří Hnilica, Ph.D.
PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D.
Výsledky anket   Termíny zkoušek   Rozvrh   Nástěnka   
Anotace -
Předmět Dějiny historiografie podává ucelený přehled základních epoch ve vývoji oboru do druhé světové války. Zvláštní důraz je kladen na historiografii českou. Pozornost je věnována jak klíčovým autorům a jejich dílu, tak také vyvíjejícím se a proměňujícím se metodám historického výzkumu, změnám postavení dějepisectví mezi dalšími společensko-vědními obory i dalším souvislostem zejména politického a kulturního života.
Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (12.09.2021)
Cíl předmětu -

Předmět podává ucelený přehled základních epoch vývoje dějin dějepisectví od jeho počátků, s důrazem na historiografii českou, ovšem ve středoevropském a evropském kontextu. Sledujeme rovněž společenský a kulturní kontext historiografie a proměny role historika. Cílem předmětu je v prvé řadě procvičit a systematizovat dosavadní faktografii o dějinách dějepisectví, již studenti načerpali v Úvodu do studia dějepisu a v páteřních přednáškách věnovaných českým a obecným dějinám. Studenti zároveň budou vedeni k samostatné práci s historiografickými prameny rozmanitých žánrů (legenda, kronika, letopis, paměti, humanistická historie, díla barokního dějepisu, pojednání osvícenského, romantického či pozitivistického dějepisectví) a různých původců (klerikové, panovníci, šlechta, měšťané, „vědci“). Nedílnou součástí výuky budou i diskuse nad pramennými ukázkami a nad odbornými texty věnovanými dějinám dějepisectví, v jejichž rámci se budeme snažit představit strukturu, funkci a argumentaci historiografických textů a pokusíme se přiblížit pochopení historického myšlení. Diskuse budou probíhat zčásti v samotných hodinách, zčásti budou studenti nad historiografickými prameny uvažovat v rámci zadávaných úkolů.

 

Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (12.09.2021)
Deskriptory -

Výuka probíhá prezenčně, určitá váha je kladena i na domácí samostatnou přípravu (četba, úkoly, eseje).Její kostru tvoří moodle pro předmět dějiny historiografie, kde jsou k dispozici studijní materiály a kde vyučující zpravidla každý druhý týden zadává písemné úkoly. Vyučující průběžně komunikuje se studenty mailem a namátkově opravuje jejich úkoly.

V době různých epidemiologických a karanténních opatření probíhá výuka online.  Výklad je podáván v rámci předtočených nahrávek, které by měly být reflektovány společnou diskusí v prostředí MS Teams.

Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (11.10.2022)
Literatura -

a) základní
Kolektiv autorů, Úvod do studia dějepisu, Brno 2014 (online)

Kolektiv autorů, Čítanka k dějinám dějepisectví I–IV, Praha 1983-1990 (skripta FF UK)
Zdeněk Beneš, Historický text a historická skutečnost, Praha 1993
Zdeněk Beneš, Historický text a historická kultura, Praha 1995

Kamil Činátl, Dějiny a vyprávění: Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa, Praha: Argo 2011

Andrzej F. Grabski, Dzieje historiografii, Poznań 22006

Agnes Heller, A theory of history, Routledge Library Editions: Historiography, Volume 18, London and New York, 1982

Georg G. Iggers, Dějepisectví ve 20. století, Praha 2002

Georg G. Iggers – Q. Edward Wang – Supriya Mukherjee, A Global History of Modern Historiography, Person Education Limited 2008 (Něm. překlad: Geschichtskulturen. Weltgeschichte der Historiographie von 1750 bis heute, Göttingen 2013)
Jaroslav Marek – František Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha: NLN 32009

Milan Řepa, Poetika českého dějepisectví, Brno: Host 2006

Josef Šusta, Dějepisectví evropského okruhu západního, Praha 21946

Jerzy Topolski, Od Achillesa do Beátrice de Planissoles. Zarys historii historiografii, Warszawa: Oficyna Wydawnicza Rytm 1998

Jerzy Topolski, Wprowadzenie do historii, Poznań: Wydawnictwo Poznańskie, 1998

 

b) jednotlivé etapy, autoři, díla

Milena Bartlová (ed.), Pop History, Praha 2003

Marie Bláhová, Staročeská kronika tak řeč. Dalimila v kontextu středověké historiografie lat. kulturního okruhu a její pramenná hodnota, in: Staročeská kronika tak řečeného Dalimila III, ed. Milena Honzíková, Praha 1995
Peter Burke, Variety kulturních dějin, Brno: Centrum pro studium demokracie, 2006
Richard van Dülmen, Historická antropologie: vývoj, problémy, úkoly, Praha: Dokořán 2002

Miloš Havelka, Spor o smysl českých dějin I–II, Praha 1995–2006
Jaroslav Kolár, K typologii české historické prózy z období humanismu, Folia historica bohemica 11, 1987, s. 345–362

Karel Kučera, Historie a historici, Praha 1992
Wolfgang Küttler – Jörn Rüsen – Ernst Schulin (edd.), Geschichtsdiskurs I–V (I: Grundlagen und Methoden der Historiographiegeschichte, II: Anfänge modernen historischen Denkens, III: Die Epoche der Historiesierung, IV: Krisenbewusssein, katastropheerfahrungen und Innovationen 1880-1945, V: Globale Konflikte, Erinnerungsarbeit und Neuorientierungen seit 1945), Frankfurt (M.) 1993–1999

Jacques Le Goff, Paměť a dějiny, Praha 2007 (Histoire et mémoire)

Jacques Le Goff, Za jiný středověk: čas, práce a kultura na středověkém Západě: 18 esejů, přel. Irena Neškudlová, Praha 2005 [Pour un autre moyen Age)

Jaroslav Marek, Jaroslav Goll, Praha 1991 
Jan P. Kučera – Jiří Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, Praha 1983

Lucie Storchová – Jan Horský (edd.), Paralely, průsečíky, mimoběžky: teorie, koncepty a pojmy v české a světové historiografii 20. století, Ústí nad Labem, 2009

Daniel Špelda, Proměny historiografie vědy, Praha: Filosofia 2009

Jiří Štaif, František Palacký: život, dílo, mýtus, Praha: Vyšehrad 2009
Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost I–II, Praha 1997–1998
Dušan Třeštík, Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení, Praha 1968
Dušan Třeštík, Mysliti dějiny, Praha 1999

c) edice

Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země, edd. Zdeňka Tichá – Helena Businská, Praha 1986

Mikuláš Dačický z Heslova, Paměti (s úvodem Josefa Janáčka), ed. Jiří Mikulec, Praha 1996

Jan Kořínek, Staré paměti kutnohorské, edd. Alexandr Stich – Radek Lunga, Praha 2000

František Martin Pelcl, Paměti, Praha 1931

Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká, od defenestrace k Bílé hoře, ed. Josef Janáček, Praha 1984

Pavel Stránský ze Zápské Stránky, Český stát. Okřik, (překlad Bohumila Ryby), Praha 1953

Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816, ed. Jindřich Skopec, Praha 1907

Petr Žitavský, Chronicon Aulae Regiae – Kronika zbraslavská, ed. Zdeněk Fiala, přel. František Heřmanský a Rudolf Mertlík, Praha: Svoboda 1976


 

další literatura viz http://kdddweb/studium/navazujici-magisterske

Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (12.09.2021)
Metody výuky -
Přednášky, (řízená) diskuse, konzultace, četba, příprava samostatné eseje po dohodě s vyučujícím.
Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (12.09.2021)
Požadavky ke zkoušce -

Aktivní účast na hodinách. Odevzdání písemného eseje v rozsahu 6–8 normostran (10 800–14 400). Téma bude voleno po dohodě s vyučujícím, buď na relevantní téma či na historiografické dílo probírané v rámci kursu, NEBO lze zpracovat přípravnou (úvodní, teoretickou, historiografickou) fázi bakalářské práce. Esej bude rozebírán v rámci ústní zkoušky, jejíž druhou část bude tvořit rozprava na základě relevantního a vyváženě sestaveného seznamu literatury (nejméně 10-12 položek včetně článků, knih a edic pramenů, nejméně dvě celé monografie a jedna edice, s přihlédnutím k různým fázím dějepisectví).

 

Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (11.10.2022)
Sylabus

I. Úvodní hodina. Co jsou dějiny dějepisectví, úvahy o smyslu dějepisectví.

II. Otázky periodizace a historického času. Antické dějepisectví.

III. Dějepisectví středověké Evropy.

IV. Legendistika a historiografie českých zemí ve středověku.

V. Humanismus a historie.

VI. České humanistické dějepisectví.

VII. Barokní a erudované dějepisectví. Konfesní historiografie.

VIII. České barokní dějepisectví.

IX. Osvícenské dějepisectví. Lidový dějepis.

X. Dějepisectví období národního obrození a romantismu. František Palacký.

XI. Liberální a konzervativní dějepisectví. Německá a česká historiografie v českých zemích

XII. Počátky pozitivismu. Gollova škola.

Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (15.09.2019)
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK