|
|
|
||
Předmět Dějiny historiografie podává ucelený přehled základních epoch ve vývoji oboru do druhé světové války. Zvláštní důraz je kladen na historiografii českou. Pozornost je věnována jak klíčovým autorům a jejich dílu, tak také vyvíjejícím se a proměňujícím se metodám historického výzkumu, změnám postavení dějepisectví mezi dalšími společensko-vědními obory i dalším souvislostem zejména politického a kulturního života.
Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (12.09.2021)
|
|
||
Předmět podává ucelený přehled základních epoch vývoje dějin dějepisectví od jeho počátků, s důrazem na historiografii českou, ovšem ve středoevropském a evropském kontextu. Sledujeme rovněž společenský a kulturní kontext historiografie a proměny role historika. Cílem předmětu je v prvé řadě procvičit a systematizovat dosavadní faktografii o dějinách dějepisectví, již studenti načerpali v Úvodu do studia dějepisu a v páteřních přednáškách věnovaných českým a obecným dějinám. Studenti zároveň budou vedeni k samostatné práci s historiografickými prameny rozmanitých žánrů (legenda, kronika, letopis, paměti, humanistická historie, díla barokního dějepisu, pojednání osvícenského, romantického či pozitivistického dějepisectví) a různých původců (klerikové, panovníci, šlechta, měšťané, „vědci“). Nedílnou součástí výuky budou i diskuse nad pramennými ukázkami a nad odbornými texty věnovanými dějinám dějepisectví, v jejichž rámci se budeme snažit představit strukturu, funkci a argumentaci historiografických textů a pokusíme se přiblížit pochopení historického myšlení. Diskuse budou probíhat zčásti v samotných hodinách, zčásti budou studenti nad historiografickými prameny uvažovat v rámci zadávaných úkolů.
Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (12.09.2021)
|
|
||
Výuka probíhá prezenčně, určitá váha je kladena i na domácí samostatnou přípravu (četba, úkoly, eseje).Její kostru tvoří moodle pro předmět dějiny historiografie, kde jsou k dispozici studijní materiály a kde vyučující zpravidla každý druhý týden zadává písemné úkoly. Vyučující průběžně komunikuje se studenty mailem a namátkově opravuje jejich úkoly. V době různých epidemiologických a karanténních opatření probíhá výuka online. Výklad je podáván v rámci předtočených nahrávek, které by měly být reflektovány společnou diskusí v prostředí MS Teams. Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (11.10.2022)
|
|
||
a) základní Kolektiv autorů, Čítanka k dějinám dějepisectví I–IV, Praha 1983-1990 (skripta FF UK) Kamil Činátl, Dějiny a vyprávění: Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa, Praha: Argo 2011 Andrzej F. Grabski, Dzieje historiografii, Poznań 22006 Agnes Heller, A theory of history, Routledge Library Editions: Historiography, Volume 18, London and New York, 1982 Georg G. Iggers, Dějepisectví ve 20. století, Praha 2002 Georg G. Iggers – Q. Edward Wang – Supriya Mukherjee, A Global History of Modern Historiography, Person Education Limited 2008 (Něm. překlad: Geschichtskulturen. Weltgeschichte der Historiographie von 1750 bis heute, Göttingen 2013) Milan Řepa, Poetika českého dějepisectví, Brno: Host 2006 Josef Šusta, Dějepisectví evropského okruhu západního, Praha 21946 Jerzy Topolski, Od Achillesa do Beátrice de Planissoles. Zarys historii historiografii, Warszawa: Oficyna Wydawnicza Rytm 1998 Jerzy Topolski, Wprowadzenie do historii, Poznań: Wydawnictwo Poznańskie, 1998
b) jednotlivé etapy, autoři, díla Milena Bartlová (ed.), Pop History, Praha 2003 Marie Bláhová, Staročeská kronika tak řeč. Dalimila v kontextu středověké historiografie lat. kulturního okruhu a její pramenná hodnota, in: Staročeská kronika tak řečeného Dalimila III, ed. Milena Honzíková, Praha 1995 Miloš Havelka, Spor o smysl českých dějin I–II, Praha 1995–2006 Karel Kučera, Historie a historici, Praha 1992 Jacques Le Goff, Paměť a dějiny, Praha 2007 (Histoire et mémoire) Jacques Le Goff, Za jiný středověk: čas, práce a kultura na středověkém Západě: 18 esejů, přel. Irena Neškudlová, Praha 2005 [Pour un autre moyen Age) Jaroslav Marek, Jaroslav Goll, Praha 1991 Lucie Storchová – Jan Horský (edd.), Paralely, průsečíky, mimoběžky: teorie, koncepty a pojmy v české a světové historiografii 20. století, Ústí nad Labem, 2009 Daniel Špelda, Proměny historiografie vědy, Praha: Filosofia 2009 Jiří Štaif, František Palacký: život, dílo, mýtus, Praha: Vyšehrad 2009 c) edice Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země, edd. Zdeňka Tichá – Helena Businská, Praha 1986 Mikuláš Dačický z Heslova, Paměti (s úvodem Josefa Janáčka), ed. Jiří Mikulec, Praha 1996 Jan Kořínek, Staré paměti kutnohorské, edd. Alexandr Stich – Radek Lunga, Praha 2000 František Martin Pelcl, Paměti, Praha 1931 Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká, od defenestrace k Bílé hoře, ed. Josef Janáček, Praha 1984 Pavel Stránský ze Zápské Stránky, Český stát. Okřik, (překlad Bohumila Ryby), Praha 1953 Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816, ed. Jindřich Skopec, Praha 1907 Petr Žitavský, Chronicon Aulae Regiae – Kronika zbraslavská, ed. Zdeněk Fiala, přel. František Heřmanský a Rudolf Mertlík, Praha: Svoboda 1976
další literatura viz http://kdddweb/studium/navazujici-magisterske Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (12.09.2021)
|
|
||
Přednášky, (řízená) diskuse, konzultace, četba, příprava samostatné eseje po dohodě s vyučujícím.
Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (12.09.2021)
|
|
||
Aktivní účast na hodinách. Odevzdání písemného eseje v rozsahu 6–8 normostran (10 800–14 400). Téma bude voleno po dohodě s vyučujícím, buď na relevantní téma či na historiografické dílo probírané v rámci kursu, NEBO lze zpracovat přípravnou (úvodní, teoretickou, historiografickou) fázi bakalářské práce. Esej bude rozebírán v rámci ústní zkoušky, jejíž druhou část bude tvořit rozprava na základě relevantního a vyváženě sestaveného seznamu literatury (nejméně 10-12 položek včetně článků, knih a edic pramenů, nejméně dvě celé monografie a jedna edice, s přihlédnutím k různým fázím dějepisectví).
Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (11.10.2022)
|
|
||
I. Úvodní hodina. Co jsou dějiny dějepisectví, úvahy o smyslu dějepisectví. II. Otázky periodizace a historického času. Antické dějepisectví. III. Dějepisectví středověké Evropy. IV. Legendistika a historiografie českých zemí ve středověku. V. Humanismus a historie. VI. České humanistické dějepisectví. VII. Barokní a erudované dějepisectví. Konfesní historiografie. VIII. České barokní dějepisectví. IX. Osvícenské dějepisectví. Lidový dějepis. X. Dějepisectví období národního obrození a romantismu. František Palacký. XI. Liberální a konzervativní dějepisectví. Německá a česká historiografie v českých zemích XII. Počátky pozitivismu. Gollova škola. Poslední úprava: Zdichynec Jan, PhDr., Ph.D. (15.09.2019)
|