|
|
|
||
|
Předmět umožňuje pochopit základní vývojové a tematické procesy v české literatuře dvacátého století. Je založen na principu synchronních řezů na diachronním pozadí. Nejde přitom o tradiční vytváření chronologických celků, které se pokoušejí postihnout v rámci omezeného časového období různorodé procesy a oblasti vývoje literatury, ale jde o vytváření tematicky soustředěných celků, které sledují základní témata, popřípadě základní funkce, které ovlivňovaly a ovlivňují podobu české literatury nejenom v krátkodobém horizontu, ale vytvářejí základní vývojové linky, které se různě variují v odlišných historických kontextech v celém průběhu dvacátého století a vytvářejí tak dlouhodobou specifiku české literatury v kontextu literatury světové. Cílem kurzu je umožnit studentům pochopit trvalé či dlouhodobější procesy v dějinách literatury, ale zprostředkovaně i v dějinách české společnosti. Studenti by tak měli získat představu o komplexnější struktuře umění (nebudou tedy literaturu vnímat jako oddělenou oblast) a současně by měli získat vědomosti o procesech, které formovaly a formují aktuální podobu světa (literárního, kulturního i společenského), v němž žijí a které nacházejí svůj výraz v literatuře či prostřednictvím literatury. Dějiny literatury se tak pomocí tohoto kurzu stanou specifickým nástrojem poznání, které vede k sebereflexi národní i individuální, čímž se ukáže na didaktický potenciál tématu.
Cílem přednášek Dějiny české literatury je ukázat vývoj literatury jako součásti strukturních procesů vývoje společnosti, který současně pomáhá modelovat. V přednáškách (na rozdíl od přednášek prvního běhu, které se soutřeďovaly literání funkce a ukazovaly na svázanost či provázanost společenskcýh procesů a literatury) je zdůrazněna povaha literatury jako estetické skutečnosti,sledování vývoje, který, přesto, že reaguje na společenskou situaci a poptávku, neztrácí ze zřetele zvláštní povahu literatury, která se odráží ve vývoji literárních norem, zobrazovacích technik, výrazových prostředků. KOocentrovat se tedy budeme na literaturu (a její vývoj) jako na specifický jazyk, který zkládá fikční světy (v případě prózy) a vytváří specifickou podobu obrazných pojmenování, jimiž se literatura stává součástí systému uměleckých směrů a imanentního řádu. Poslední úprava: Kubíček Tomáš, prof. PhDr., Ph.D. (30.01.2023)
|
|
||
|
Brabec, Jiří: Panství ideologie a moc literatury. Studie, kritiky, portréty. Praha, Akropolis 2010. Pešat, Zdeněk – Strohsová, Eva (eds.): Dějiny české literatury IV. Praha, Victoria Publishing 1995. Kubíček, Tomáš – Wiendl, Jan: Víra a výraz. Východiska a perspektivy české křesťanské poezie a prózy 20. století, Brno, Host 2005. Jařab, Josef a kol.: Literární modernismus ve světě, Univerzita Palackého 2014 Papoušek, Vladimír (ed.): Dějiny nové moderny 1-4. Praha, Academia Papoušek, Vladimír: Gravitace avantgard. Praha, Akropolis 2007. Putna, Martin C.: Česká katolická literatura 1918-1945. Praha, Torst 2010. Holý, Jiří (ed.): Český Parnas. Literatura 1970-1990. Interpretace vybraných děl 60 autorů. Praha, Galaxie 1993. Chalupecký, Jindřich: Tíha doby. Stati o časových souvislostech a situacích kultury 1968-1988, Olomouc, Votobia 1997. Janoušek, Pavel a kol.: Dějiny české literatury 1945-1989, sv. I. – IV., Praha, Academia 2007- 2008. Poslední úprava: Kubíček Tomáš, prof. PhDr., Ph.D. (19.09.2019)
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Poslední úprava: Kubíček Tomáš, prof. PhDr., Ph.D. (29.01.2025)
|