|
|
|
||
Cíl předmětu: Podat přehled základních pojmů teorie kurikula i přístupů k výběru a uspořádání cílů a učiva. Umožnit studentům prakticky vyzkoušet důležité kroky při plánování obsahu vzdělávání.
Pedagogická autonomie a decentralizace přinesly školám a učitelům řadu možností k rozhodování o cílech a obsahu výuky. Avšak poskytnutí autonomie samo ještě nevytváří potřebnou kapacitu, zejména u nás chybí s takovou činností zkušenosti. Dosud nebyly analýza a tvorba kurikula ani významnou součástí přípravy učitelů. Přednáška s navazujícím cvičením (zaměřeným na analýzu a tvorbu segmentů kurikulárních dokumentů) tuto mezeru částečně zaplňuje. Vysvětluje základní pojmy a přístupy a především poskytuje řízenou zkušenost s analýzou žákovských pojetí a potřeb a navazujícím návrhem kurikulárního celku.
Témata: 1. Kurikulum a jeho formy. Definice kurikula. Různé způsoby vymezování obsahu vzdělávání (učební plán a osnovy, výstupy, standardy). Projektované, realizované, osvojené kurikulum. 2. Výběr a strukturování učiva z pohledu filozofie výchovy. Minulé, přítomné a budoucí jako tři zdroje učiva. Zprostředkující a vstřícný model tvorby kurikula. 3. Sociologický pohled na kurikulum. Skryté kurikulum, neutrální a kritické pojetí. Problematika genderu, multikulturality v oblasti kurikula. 4. Příspěvky pedagogické psychologie k výběru a strukturování učiva. Rozdíly mezi behaviorálně a kognitivně orientovanými kurikuly. Žákovská pojetí učiva, jejich zjišťování a zohledňování při tvorbě kurikula. Teorie konceptuální změny. 5. Kurikulum školního vzdělávání v perspektivě srovnávací pedagogiky. Vývoj přístupu k obsahu vzdělávání v rozvinutých zemích. Kurikulární hnutí šedesátých let 20. století a jeho krize, další vlny reforem. Vývoj kurikula v českém školství. 6. Obsah vzdělávání v informační společnosti. Příklady současných kurikul v zahraničí. 7. Kurikulární dokumenty regulující výuku v České republice. Současný stav – struktura rámcových vzdělávacích programů a způsob jejich implementace ve školní praxi. Výhody a rizika decentralizovaného kurikula. Struktura školních vzdělávacích programů, jejich tvorba, implementace, evaluace a úpravy. Extra-kurikulární aktivity. 7. Učebnice a multimédia jako forma existence kurikula. Hodnocení a výběr učebnic. 8. Přizpůsobení obsahu vzdělávání individuálním potřebám žáků.
Poslední úprava: Svoboda Petr, Mgr. (02.08.2020)
|
|
||
Průběžný úkol 1: Pojmová analýzu tématu dle vlastního výběru, které odpovídá vzdělávací oblasti, kterou posluchač studuje/vyučuje a které v jejím rámci je důležité pro děti/žáky. Přesná formulace, co by měly děti o tomto tématu znát/pochopit (zejména pojmy a generalizace). Formulujte cílové znalosti fakt, pojmů a vybrané generalizace. Průběžný úkol 2: Získání informovaného souhlasu (příp. žáků), pro individuální rozhovor o daném tématu s 2-3 žáky. Zjištění jejich pojetí tématu (prekoncepty, miskoncepty) – transkript rozhovoru. Závěrečná práce: Návrh krátkého úseku kurikula (např. lekce, dvoustrana učebnice) pro dané téma vycházející z průběžných úkolů 1 a 2. Poslední úprava: Svoboda Petr, Mgr. (02.08.2020)
|
|
||
Dvořák, D. (2012). Od osnov ke standardům. Praha: PedF UK. Dvořák, D., Holec, J., & Dvořáková, D. (2018). Kurikulum školního vzdělávání: zahraniční reformy v 21. století. Praha: PedF UK. Maňák, J., Janík, T., & Švec, V. (2008). Kurikulum v současné škole. Brno: Paido. Pasch, M., Gardner, T. G., Langerová, G. M., Starková, A. J., & Moodyová, C. D. (1998). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. Rámcové vzdělávací programy pro předškolní výchovu, základní vzdělávání, různé střední školy. Štech, S. (2009). Zřetel k učivu a problém dvou modelů kurikula. Pedagogika , 59(2), 105–115. Walterová, E. (1994). Kurikulum: Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno: CDVU. Poslední úprava: Svoboda Petr, Mgr. (02.08.2020)
|
|
||
Elektronický studijní text: https://www.futurebooks.cz/books/pedfa_fof_8/ Elektronická studijní opora „Projektování vzdělávacích programů“ uvádí stručný přehled základní pojmů a přístupů z oblasti teorie a praxe kurikula. Cílem je, aby v kontaktní výuce nemusely být transmisivně předávány základní deklarativní znalosti a práce v semináři se mohla soustředit především na praktické činnosti zaměřené na rozbory a návrhy tematických celků i učebních materiálů. Poslední úprava: Svoboda Petr, Mgr. (02.08.2020)
|