Archeologie smrti - MS107030

• Anglický název: Archeology of death
• Český název: Archeologie smrti
• Podoba výuky: přednáška
• Zajišťuje: Katedra filosofie a dějin přírodních věd (31-107)
• Fakulta: Přírodovědecká fakulta
• Platnost: od 2022 do 2025
• Počet semestrů výuky: 1
• Semestr: zimní
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Zk [HT]
• Počet míst: neomezen
• Maximální kapacita předmětu: neomezen
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Možnost opakovaného zápisu: 2 / 2 / 2 / 2
• Poznámka: povolen pro zápis po webu
• Garant: Mgr. Jan Turek, Ph.D.; Mgr. Petr Tureček, Ph.D.
• Vyučující: Mgr. Petr Tureček, Ph.D.; Mgr. Jan Turek, Ph.D.

Anotace

V sezóně 25/26 bude předmět na 95% vyučován již o víkendu 18.-19.10.

Přednáška poskytuje základní přehled o teorii a metodologii studia pohřebišť, pohřebních kontextů a sociálního a
symbolického vnímání smrti v pravěkých společnostech. Prostřednictvím archeologických dokladů pohřebních
rituálů budou představeny nejen postoje pravěkých lidí ke smrti a posmrtnému životu, ale také jejich kultura,
sociální organizace, symbolické systémy a kosmologie. Pozornost archeologie osobnosti bude zaměřena
především na analýzu věkových a genderových kategorií. Úvodní témata shrnují metodiku terénního a
laboratorního výzkumu pohřebních dat v archeologii včetně aplikace vědeckých metod, prostorové analýzy
pohřebních dat a paleodemografie. V interpretační části kurzu je pozornost věnována také sociálnímu a rituálnímu
významu smrti a proměnám lidského chápání smrtelnosti. Zaměříme se na případové studie z různých období a
lokalit celého světa od paleolitu až po vznik historických společností. Případové studie dále osvětlí společenskou
interpretaci údajů o pohřbívání a jejich využití při rekonstrukci společenských vztahů a představí významné objevy.
Závěr kurzu je věnován etice archeologického výzkumu pohřbívání a politickým a etickým kontroverzím kolem
lidských ostatků. Přednáška je určena všem posluchačům z řad etologů, evolučních biologů, antropologů, či
zájemců o kulturní evoluci a hlubokou historii.

Předmět probíhá jako bloková přednáška jeden víkend (dva dny) v rámci zimního semestru.

Poslední úprava: Tureček Petr, Mgr., Ph.D. (10.08.2026)

Literatura

BAHN, P. 2008: Vepsáno do kostí, Jak lidské ostatky odhalují tajemství mrtvých. Mladá fronta, Praha

BRADLEY, R. 1998: The significance of monuments. On the shaping of human experience in Neolithic and Bronze Age Europe, Routledge London - New York.

ČERNÝ, V. 1995: Význam tafonomických procesů při studiu pohřebního ritu, Archeologické rozhledy 46, 301- 313.

ČERNÝ, V. - SIEGLOVÁ, Z. - BRDIČKA, R. 1997: „Molekulární archeologie“ - aplikace molekulárně biologických metod v archeologii a jejich využití pži studiu pravěkých populací, Archeologické rozhledy 49, 526 - 543.

EDMONDS, M. 1999: Ancestral Geographies of the Neolithic. Landscapes, Monuments and Memory. Routledge, London - New York.

GIBSON, A. -SIMPSON, D. (Eds.) 1998: Prehistoric Ritual and Religion, Sutton Publishing.

HOLÝ, L. 1956: Pohřby na sídlištích v Africe, Archeologické rozhledy 8, 236-249.

KANDERT, J. 1982: Poznámky k využití etnografických údajů v případě výkladu knovízských “hrobů”, Archeologické rozhledy 34, 190 - 200.

KRIŠTUF, P. - TUREK, J. 2019: Arény předků. Posvátno a rituály na počátku eneolitu. - Ancestral Arenas. Cult and Ritual at the beginning of Eneolithic. ZČU - Plzeň.

METCALF, P. - HUNTINGTON, R. 1991: Celebrations of Death. The Anthropology of Mortuary ritual, Second edition, Cambridge UP.

MOORE, J. & SCOTT, E. 1997: Invisible People and Processes. Writhing Gender and Childhood into European Archaeology. Leicester University Press, London

NEUSTUPNÝ, E. 1967: Počátky patriarchátu ve střední Evropě. Praha.

NEUSTUPNÝ, E. 1983b: Demografie pravěkých pohřebišť, Praha.

NEUSTUPNÝ, E., 1995, The significance of facts, Journal of European Archaeology 3 (1), 189-212.

PARKER-PEARSON, M. 1999: The archaeology of death and burial, Sutton Publishing.

Poslední úprava: Joseph Jacques, Mgr., Ph.D. (09.05.2022)

Kontroly studia předmětu a podmínky pro jejich úspěšné vykonání, způsob hodnocení

Předmět je zakončen písemnou (vypisovací) nebo ústní zkouškou podle počtu zapsaných studentů.

Poslední úprava: Joseph Jacques, Mgr., Ph.D. (09.05.2022)

Sylabus

1. Úvod do archeologie pohřbívání.
Formy pohřbívání v pravěku, hierarchie pohřebišť a památek.

2. Lidské chápání smrti a počátky pohřebních praktik.
Smrt a vnímání času, regenerace, reinkarnace, nesmrtelnost. Nejstarší doklady pohřebního chování. Otázka kanibalismu.

3. Základy terénní metodologie pohřebních kontextů a pohřebních areálů.
Metody průzkumu a výkopů. Tafonomie, geochemické a geofyzikální metody.

4. Vědecké metody analýzy - pohřební kontexty a lidské ostatky.
Paleoantropologie, paleopatologie a paleoparazitologie.

5. Mobilita obyvatelstva
Populační procesy. Paleodemografie a metody molekulární biologie.

6. Izotopové studie a rekonstrukce stresu a stravy
Metody používané pro rekonstrukci mobility, zdraví a stravy jedinců.

7. Prostorová analýza pohřebišť

8. Šamanismus a pohřbívání v paleolitu.

9. Pohřební rituály jako zdroj rekonstrukce pravěké společnosti.
Status a moc, vývoj sociální diferenciace. Hodování s předky.

10. Rekonstrukce věku a pohlaví
Genderové kategorie, děti v předindustriálních společnostech.

11. Fáze a variabilita pohřebních rituálů
Předpohřební péče a obřady, způsoby pohřbívání, postpohřební praktiky, exhumace, znovupohřbívání. Primární a sekundární pohřby. Alternativní způsoby pohřbívání.

12. Smrt a monumentalita v krajině - svět mrtvých a živých.
Pohřebiště, pohřební památky a sídelní struktura, Co je to rituální krajina? Smrt v životním prostoru. Domy mrtvých - geneze kurhanů. Lidské oběti a kult předků.

13. Mumie a podmínky jejich uchování
Věčnost, mumifikace a přírodní prostředí.

14. Etika pohřební archeologie
Politické a etické otázky okolí lidských ostatků a jejich analýza. Vědecký odběr vzorků, vystavování lidských ostatků, repatriace a znovupohřbívání.

Poslední úprava: Joseph Jacques, Mgr., Ph.D. (09.05.2022)

Výsledky učení

Po absolvování předmětu bude student/ka schopen/schopna:

1. Vymezit předmět archeologie pohřbívání a rozlišit základní formy pohřbívání (včetně primárních a sekundárních pohřbů) a typy pohřebních kontextů/pohřebišť.

2. Popsat hlavní hypotézy o počátcích pohřebních praktik a diskutovat vztah mezi pohřebním chováním, chápáním času, regenerace/nesmrtelnosti a otázkou kanibalismu na vybraných dokladech.

3. Navrhnout základní postup terénního výzkumu pohřebního kontextu (dokumentace, výkopové strategie) a identifikovat klíčové tafonomické procesy a jejich dopad na interpretaci nálezu.

4. Vyjmenovat a vhodně použít přehled vědeckých metod pro studium lidských ostatků a pohřebních kontextů (paleoantropologie, paleopatologie, paleoparazitologie, geochemie, geofyzika) a uvést, jaký typ otázek mohou zodpovědět.

5. Interpretovat data o mobilitě a populačních procesech (paleodemografie, metody molekulární biologie) a formulovat z nich opatrné závěry o příbuzenství, migraci či struktuře populace.

6. Vysvětlit princip izotopových analýz (mobilita, stres, strava) a posoudit jejich limity a nejčastější zdroje nejistoty v rekonstrukcích.

7. Provést základní prostorovou interpretaci pohřebiště (rozvržení hrobů, shluky, orientace, vztah k památkám a sídlišti) a odvodit z ní hypotézy o sociální organizaci a rituální praxi.

8. Analyzovat pohřební rituály jako zdroj rekonstrukce společnosti: rozlišit indikátory statusu/moci a zvážit alternativní vysvětlení (např. věk, gender, lokální tradice, situace úmrtí).

9. Rekonstruovat a diskutovat věkové a genderové kategorie na základě pohřebních dat a antropologických určení, včetně specifik dětských pohřbů a „neviditelných“ skupin.

10. Rozebrat fáze pohřebního rituálu (předpohřební, pohřební, postpohřební) a klasifikovat příklady variability (exhumace, znovupohřbívání, alternativní způsoby pohřbívání).

11. Vysvětlit vztah mezi smrtí a monumentalitou v krajině a interpretovat pojem „rituální krajina“ (kurhany, domy mrtvých, kult předků, lidské oběti) včetně vztahu světa živých a mrtvých.

12. Zhodnotit etické a politické aspekty výzkumu lidských ostatků (odběry vzorků, vystavování, repatriace, znovupohřbívání) a navrhnout obhajitelné postupy pro konkrétní situaci.

Poslední úprava: Tureček Petr, Mgr., Ph.D. (22.01.2026)