Teorie a metody sociální a charitativní práce - L0087

• Anglický název: Theory and Methods of Social and Charity Work
• Zajišťuje: HTF - Katedra psychosociálních věd a etiky (28-07)
• Fakulta: Husitská teologická fakulta
• Platnost: od 2024
• Semestr: letní
• E-Kredity: 5
• Způsob provedení zkoušky: letní s.:
• Rozsah, examinace: letní s.:1/1, Zk [HT]
• Rozsah za akademický rok: 28 [hodiny]
• Počet míst: neomezen / neomezen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu; při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
• Garant: PhDr. Jiří Šedivý
• Vyučující: PhDr. Jiří Šedivý

Anotace

Teorie a metody sociální práce Předmět se zaměřuje na seznámení studentů se současnými teoretickými koncepty sociální práce a s metodami sociální práce, které představují specifické a odborně podložené postupy využívané sociálními pracovníky, pracovníky v sociálních službách a dalšími odborníky působícími v pomáhajících profesích. Tyto metody jsou definovány zejména cíli sociální intervence a charakteristikami cílové skupiny, se kterou je práce realizována. V rámci výuky jsou studenti uvedeni do profesní identity sociálního pracovníka a seznámeni se specifiky jeho role ve srovnání s dalšími pomáhajícími profesemi (např. psycholog, pedagog, pastorační pracovník). Důraz je kladen na etické zásady, hodnotové ukotvení profese a na pochopení sociální práce jako aplikované vědní disciplíny, která propojuje teorii, výzkum a praxi. Předmět poskytuje terminologický a konceptuální základ oboru Sociální práce, představuje hlavní teoretické směry (např. systémový, psychosociální, ekosociální, empowermentový, kritický či narativní přístup) a jejich aplikaci v různých oblastech sociální praxe. Součástí výuky je i přehled základních metod sociální práce – práce s jednotlivcem (casework), práce se skupinou (groupwork), práce s komunitou (community work), včetně principů sociální intervence, diagnostiky, plánování pomoci a evaluace. Absolvent předmětu: rozumí základním teoretickým modelům a metodologickým přístupům sociální práce, dokáže aplikovat poznatky v rámci reálné sociální praxe, disponuje znalostmi potřebnými pro koordinaci procesu péče a zajištění odborné činnosti při práci s jednotlivcem i se skupinou, je připraven aktivně participovat na výkonu základních odborných a kontaktních činností v rámci charitní a sociálně-pastorační práce, je kompetentní vyhledávat, kontaktovat a motivovat jednotlivce a skupiny ohrožené sociálním vyloučením nebo v procesu resocializace, chápe význam spolupráce mezioborového týmu a dokáže identifikovat adekvátní formy sociální pomoci a podpory. Předmět tak poskytuje studentům ucelený rámec znalostí a dovedností, které tvoří základ pro jejich další odborný rozvoj a přípravu na výkon povolání sociálního pracovníka v souladu s požadavky současné praxe a legislativy.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Podmínky zakončení předmětu

Aktivní účast ve výuce, prezence v minimálním rozsahu 80 %.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Literatura

Povinná literatura

MÁTEL, Andrej. Teorie sociální práce I: sociální práce jako profese, akademická disciplína a vědní obor. Praha: Grada, 2019. 256 s. ISBN 978-80-271-2220-2.

CAREY, Malcolm. Qualitative Research Skills for Social Work: Theory and Practice. Abingdon: Routledge, 2017. 224 s. ISBN 978-1-4094-4931-7.

HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce: metodická příručka pro učitele a supervizory v sociální práci. Praha: Osmium, 1999. 166 s. ISBN 80-902081-8-5.

KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. S předmluvou Jiřiny Šiklové. 6. vydání. Praha: Portál, 2011. 147 s. ISBN 978-80-7367-922-4.

KOZLOVÁ, Lucie. Sociální služby. 1. vydání. Praha: Triton, 2005. 79 s. ISBN 80-7254-662-7.

MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3., rozšířené a přepracované vydání. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9.

MATOUŠEK, Oldřich a KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. 300 s. ISBN 80-7178-226-2.

MATOUŠEK, Oldřich, KOLÁČKOVÁ, Jana a KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. 345 s. ISBN 80-7367-002-X.

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. 292 s. ISBN 80-7178-473-7.

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 371 s. ISBN 80-7178-548-2.

Doplněné aktuální tituly (doporučené jako povinné čtení):

PAYNE, Malcolm. Modern Social Work Theory. 5th edition. Oxford: Oxford University Press, 2021. 480 s. ISBN 978-0-19-751729-9.

DOMINELLI, Lena. Anti-Oppressive Social Work Theory and Practice. 3rd edition. London: Palgrave Macmillan, 2022. 400 s. ISBN 978-0-230-54500-6.

Doporučená literatura

BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 2. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2002. 165 s. ISBN 80-86429-11-3.

BEDNÁŘOVÁ, Zdena a PELECH, Lubomír. Sociální práce na ulici – streetwork. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2000. 102 s. ISBN 80-7239-048-1.

BUBER, Martin. Já a ty. Přeložil Jiří Navrátil; úvod a souhrn Jan Heller; k vydání připravil Michal Plzák. 3. vydání. Praha: Kalich, 2005. 164 s. ISBN 80-7017-020-4.

FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. 2. vydání. Praha: Portál, 2010. 256 s. ISBN 978-80-7367-815-9.

FRANKL, Viktor Emanuel. Psychoterapie pro laiky. Brno: Cesta, 1998. 158 s. ISBN 80-85319-80-2.

HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 1997. 221 s. ISBN 80-85850-45-1.

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální služby. Praha: Portál, 2007. 177 s. ISBN 978-80-7367-310-9.

MATOUŠEK, Oldřich a PAZLAROVÁ, Hana. Hodnocení ohroženého dítěte. Praha: Portál, 2010. 183 s. ISBN 978-80-7367-739-8.

MOŽNÝ, Ivo. Moderní rodina: mýty a skutečnosti. 1. vydání. Brno: Blok, 1990. 184 s. ISBN 80-7029-018-8.

Sociální práce – online články. Sociální práce [online]. 2020 [cit. 2023-12-08]. Dostupné z: https://socialniprace.cz/online-clanky/

Aktuální odborné články a studie:

HUBÍKOVÁ, Olga a HAVLÍKOVÁ, Jana. Breaking the Deadlock: Defining the Quality of Social Work in the Czech Republic through Social Work Research. European Journal of Social Work [online]. 2023, ahead-of-print, s. 1–13. ISSN 1369-1457. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/13691457.2023.2208765

Právní předpisy

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (účinný od 1. 1. 2007).

Dále dle potřeby:

• Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Požadavky ke zkoušce

Zkouška proběhne na základě písemného testu po poslední přednášce v LS.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Sylabus

Vybrané tematické okruhy a principy metod sociální práce 1. Systémové změny a jejich role v sociální práci

Jedním z významných úkolů sociální práce je nejen přímá práce s klientem, ale také návrh a realizace systémových změn, které reagují na problémy vznikající v důsledku nedostatků nebo selhání systému. Sociální pracovník zde vystupuje jako iniciátor změny (change agent), který identifikuje překážky, jež klientovi brání v dosažení sociálního začlenění.

Typologie systémových změn může zahrnovat:

• Společenské změny – dlouhodobé intervence vedoucí ke zlepšení postavení marginalizovaných skupin ve společnosti (např. legislativní úpravy, kampaně).

• Organizační změny – úpravy interních procesů institucí a organizací, které zajišťují dostupnější nebo efektivnější služby.

• Změny v legislativních a administrativních předpisech – např. novelizace zákonů, metodických pokynů či standardů kvality sociálních služeb.

• Změny v přístupu pracovníka ke klientovi – reflexe profesních postojů, hodnot a způsobu komunikace, které mohou ovlivnit kvalitu pomoci.

2. Faktor moci v profesionálním pomáhání

Moc představuje neoddělitelný aspekt profesionálního pomáhání. Její přítomnost ovlivňuje vztah mezi pracovníkem a klientem.

• Zdroje moci zahrnují institucionální autoritu, odborné znalosti, přístup k informacím či schopnost ovlivňovat rozhodovací procesy.

• Možnosti využití spočívají v posilování klientovy autonomie, v procesu empowermentu a v ochraně jeho práv.

• Riziko zneužití moci se objevuje v situacích, kdy pracovník neúměrně zasahuje do života klienta, jedná paternalisticky nebo nerespektuje principy partnerského vztahu.

Etický rámec sociální práce klade důraz na transparentnost, participaci a rovnost v pomáhajícím vztahu.

3. Rozhovor jako základní nástroj sociální práce

Sociální rozhovor je klíčovým nástrojem pro diagnostiku, plánování a realizaci pomoci.

• Zásady a principy: empatie, aktivní naslouchání, otevřenost, respekt k hodnotám klienta, strukturovanost a cílenost.

• Formy rozhovoru: diagnostický, podpůrný, krizový, motivační, evaluační aj.

• Chybné formy rozhovoru: direktivní, hodnotící, manipulativní či moralizující styl, které mohou narušit důvěru a spolupráci.

4. Terénní sociální práce (TSP)

TSP představuje specifickou metodu zaměřenou na práci s klienty v jejich přirozeném prostředí.

• Typy klientů: osoby ohrožené sociálním vyloučením, lidé bez domova, riziková mládež, rodiny v krizi apod.

• Specifika práce: důraz na dostupnost, flexibilitu, anonymitu a dlouhodobý kontakt.

• Cíle a principy: prevence sociálního vyloučení, posílení klientovy soběstačnosti, aktivizace zdrojů a spolupráce v komunitě.

• Pozitiva TSP: budování důvěry, okamžitá pomoc v terénu, identifikace problémů přímo v místě jejich vzniku.

5. Krizová intervence (KI)

Krizová intervence je metoda zaměřená na okamžitou pomoc osobám v akutní krizi.

• Charakteristika: krátkodobá, cílená a intenzivní forma pomoci.

• Cíle: stabilizace klienta, snížení akutního stresu, prevence sebepoškození či sociální dezintegrace.

• Metody: aktivní naslouchání, podpora, ventilace emocí, redefinice problému, společné plánování řešení.

6. Sociální práce se skupinou

Práce se skupinou využívá dynamiku skupinového procesu k podpoře změny u jednotlivců i celé skupiny.

• Fáze skupinového procesu: formování, bouření, normování, realizace, ukončení.

• Plánování skupiny: výběr cílové skupiny, stanovení cílů, volba metod a aktivit.

• Skupinová dynamika: vztahy, role, normy, komunikace, koheze.

7. Komunitní práce

Komunitní práce představuje metodu zaměřenou na podporu rozvoje komunity a aktivní účasti jejích členů.

• Základní pojmy a historie: vychází z principů participace, solidarity a kolektivní odpovědnosti.

• Současná situace v ČR: komunitní přístupy v sociálních službách, komunitní plánování.

• Proces komunitní práce: analýza potřeb, aktivizace členů, plánování a realizace projektu, evaluace.

• Typologie komunit: občanská, výcviková, terapeutická, spirituální.

• Přístupy: profesionální (institucionální), radikální (grassroots, empowerment).

8. Supervize v sociální práci

Supervize je odborný proces reflektivní praxe, který slouží k profesnímu rozvoji pracovníka, prevenci syndromu vyhoření a zvyšování kvality služeb.

• Druhy: individuální, skupinová, týmová.

• Cíle: podpora profesního růstu, řešení etických dilemat, sebereflexe.

• Metody: reflektivní rozhovor, analýza případů, zpětná vazba, mentoring.

9. Antiopresivní přístupy

Antiopresivní praxe vychází z principů sociální spravedlnosti, rovnosti a respektu.

• Cíl: eliminovat diskriminaci, znevýhodnění a strukturální útlak.

• Klíčové principy: participace klienta, rovnost příležitostí, zmocňování (empowerment), kulturní citlivost.

• Přístupy:

  • Asimilační – snaha o začlenění klienta do většinové společnosti bez zásadních strukturálních změn,

  • Liberální – zaměření na rovnost práv a svobod,

  • Kulturní – uznání a podpora kulturní odlišnosti a identity.

Antiopresivní přístup je v současné sociální práci považován za etický a hodnotově orientovaný rámec podporující respekt, rovnost a spoluúčast při práci s klienty.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)