Úvod do sociální a charitativní práce - L0086

• Anglický název: Introduction to Social and Charity Work
• Zajišťuje: HTF - Katedra psychosociálních věd a etiky (28-07)
• Fakulta: Husitská teologická fakulta
• Platnost: od 2025
• Semestr: zimní
• E-Kredity: 4
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:1/1, Z [HT]
• Rozsah za akademický rok: 28 [hodiny]
• Počet míst: neomezen / neomezen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu; při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
• Garant: PhDr. Jiří Šedivý
• Vyučující: PhDr. Jiří Šedivý

Anotace

Cílem předmětu je poskytnout studentům komplexní vhled do teoretických základů sociální a charitativní práce jako klíčových archetypů a zdrojů profesní identity sociálních pracovníků. Předmět se zaměřuje na vymezení a reflexi základních teorií, které slouží k pochopení smyslu, účelu a legitimity sociální práce v kontextu současné společnosti. Součástí teoretického rámce je také analýza metodických přístupů a postupů, které vycházejí z hlubokého porozumění sociálním problémům a životním situacím klientů. Důraz je kladen na schopnost aplikovat teoretické poznatky do praxe, čímž se zvyšuje efektivita a cílenost intervence. Teoretický fundament sociální práce je založen na komparaci, eklektismu a synkretizaci poznatků příbuzných disciplín – pedagogiky, psychologie, sociologie, právních věd, filozofie a v postmoderním kontextu také kulturní antropologie. Tyto disciplíny společně vytvářejí široký poznatkový rámec, který umožňuje porozumět sociálním jevům, procesům i individuálním potřebám klientů. Teorie a metody sociální práce představují specifické postupy a přístupy, které jsou určovány povahou problému, cílem intervence nebo charakteristikami cílové skupiny. Cíle mohou zahrnovat širokou škálu aktivit – od poskytování materiální a humanitární pomoci, sociálního poradenství, doprovázení a komplexní podpory, přes komunitní a terénní práci, prevenci sociálních rizik, až po výzkumné a administrativní činnosti. Cílové skupiny sociální a charitativní práce jsou rozmanité a reflektují pluralitu sociálních problémů současné společnosti. Patří sem například: Jednotlivci v tíživé životní situaci (nezaměstnaní, osoby bez přístřeší, senioři, osamělé osoby), Rodiny a domácnosti ohrožené sociálním vyloučením, rodiny s nízkými příjmy, neúplné nebo dysfunkční rodiny, Děti a mládež v riziku sociálně-patologického chování, zanedbávání či zneužívání, Osoby se zdravotním postižením (tělesným, smyslovým, mentálním, duševním), Menšiny a migranté (národnostní, etnické, kulturní, náboženské), Senioři ohrožení osamělostí, chudobou či ztrátou soběstačnosti, Osoby v konfliktu se zákonem, propuštění z výkonu trestu či osoby ve výkonu trestu, Závislí na návykových látkách nebo jiných typech závislostí (např. gambling, digitální závislosti), Komunity ohrožené sociálním vyloučením (např. vyloučené lokality, venkovské oblasti s omezeným přístupem ke službám), Veřejnost a společnost v kontextu preventivních, osvětových a vzdělávacích aktivit. Student po absolvování předmětu: disponuje základními znalostmi teorie a praxe sociální a charitativní práce, chápe souvislosti mezi teoretickými koncepty a praktickou aplikací v různých oblastech sociální práce, je schopen identifikovat sociální potřeby jednotlivců i skupin, analyzovat jejich situaci a volit adekvátní metody a formy pomoci, ovládá základní kontaktní a komunikační dovednosti nezbytné pro výkon charitativní a sociální práce, je kompetentní k vyhledávání a oslovování cílových skupin, vedení prvotního kontaktu a navrhování adekvátní intervence.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Podmínky zakončení předmětu

Aktivita při přednáškách. Znalost základní studijní literatury a odpřednášené látky.

Vypracování seminární práce v rozsahu 5 stran. Studující odevzdají do aplikace Moodle během semestru, nebo pět dní před koncem zkouškového období ZS.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Literatura

Povinná literatura:

COULSHED, Veronica; ORME, Joan. Social work practice. Londýn: Bloomsbury Publishing, 2018. ISBN 978-0-2303-0074-3.

HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce: metodická příručka pro učitele a supervizory v sociální práci. Praha: Osmium, 1999. 166 s.: tab. ISBN 80-902081-8-5.

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2005. 275 s. ISBN 80-7178-549-0.

MATOUŠEK, Oldřich; KOLÁČKOVÁ, Jana; KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. 345 s. ISBN 80-7367-002-X.

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. 292 s. ISBN 80-7178-473-7.

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 371 s. ISBN 80-7178-548-2.

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální služby. Praha: Portál, 2007. 177 s. ISBN 978-80-7367-310-9.

Právní předpisy:

Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2007 v platném znění.

Doporučená literatura:

BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 2. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 165 s. ISBN 80-86429-11-3.

BEDNÁŘOVÁ, Zdena; PELECH, Lubomír. Sociální práce na ulici – streetwork. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2000. 102 s. ISBN 80-7239-048-1.

HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 221 s. ISBN 80-85850-45-1.

KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 6. vydání. Praha: Portál, 2011. 147 s.: il. ISBN 978-80-7367-922-4.

KOZLOVÁ, Lucie. Sociální služby. 1. vydání. Praha: Triton, 2005. 79 s.: il. ISBN 80-7254-662-7.

MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3., rozšíř. a přeprac. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9.

Sociální práce online články. Online. Sociální práce, 2020. Dostupné z: https://socialniprace.cz/online-clanky/. [cit. 2023-12-08].

Novější odborná literatura (doplnění):

HEALY, Karen. Social Work Theories in Context: Creating Frameworks for Practice. 3rd ed. London: Bloomsbury Academic, 2023. 320 s. ISBN 978-1-3503-2157-1.

PAYNE, Malcolm. Modern Social Work Theory. 6th ed. London: Red Globe Press, 2023. 512 s. ISBN 978-1-3520-5788-0.

WALKER, Steven. How to Use Social Work Theory in Practice. London: Bloomsbury Academic, 2018. 232 s. ISBN 978-1-3500-2343-3.

COUPER, Sarah. A–Z of Social Work Theory. London: Learning Matters, 2020. 232 s. ISBN 978-1-5264-9120-5.

HRICOVÁ, Alena. Metodologie v sociální práci. Praha: Grada, 2023. 216 s. ISBN 978-80-271-1418-8.

URBAN, David; HRICOVÁ, Alena; ONDRÁČEK, Jiří (eds.). Sociální práce – současné trendy. Praha: Grada, 2024. 240 s. ISBN 978-80-271-7418-8.

HURYCHOVÁ, Eva; PTÁČKOVÁ, Blanka. Sociální práce ve školství. Praha: VÚP, 2023. 152 s. ISBN 978-80-87000-00-0.

MORGAN, Simon. Attachment Theory for Social Work Practice. London: Routledge, 2022. 208 s. ISBN 978-1-0322-1999-0.

BANKS, Sarah. Ethics and Values in Social Work. 6th ed. London: Red Globe Press, 2020. 320 s. ISBN 978-1-3520-3703-5.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Sylabus

Historické a teoretické základy sociální práce

1. Historické počátky: ontologická a filozofická východiska, cíle a metody v dějinách

Sociální práce vyrůstá z ontologického předpokladu vzájemné závislosti lidí a z normativní teze, že pomoc druhému je legitimní odpovědí na lidskou zranitelnost a sociální nerovnosti. Filozoficky čerpá z:

• Etiky ctností (Aristotelés) – péče o polis, dobro obce, rozkvět (eudaimonia).

• Deontologie (Kant) – povinnost respektu k osobě jako cíli o sobě.

• Utilitarismu (Bentham, Mill) – maximalizace blaha a prevence utrpení.

• Personalismu a křesťanské etiky – důstojnost osoby a preferenční volba pro chudé.

• Existencialismu a humanismu – autonomie, odpovědnost, svoboda a smysl.

• Pragmatismu – důraz na účinnost intervencí v konkrétních kontextech.

Historicky se cíle posouvaly od charitativní péče (zmírnění nouze, almužna, patronát) přes sociální reformu (zákonodárství, pracovní a bytová politika) k profesionalizované praxi (diagnostika, případová práce, komunitní rozvoj, evidence-based přístup). Metody se vyvíjely od filantropie a institucionalizace (chudobince, špitály) k caseworku, groupworku, community worku, poradenství, krizové intervenci, case managementu a advokacii.

2. Stručný přehled tradic, z nichž vyrůstá evropská civilizace Judaismus

• Normativní rámec: micvot, tsedaka (spravedlivé dávání), hesed (milosrdenství), šabatní a jubilejní zákony (redistribuce, dluhová amnestie).

• Instituce: synagoga, obecní pokladny pro chudé, diakonie komunity.

• Důraz: kolektivní odpovědnost, spravedlnost jako strukturální kategorie, ochrana vdov, sirotků, cizinců.

Helénismus (řecká civilizace)

• Myšlenkové zdroje: filantropia, paideia, etika ctností; občanská solidarita v polis.

• Praktiky: patronát, obecní péče o nemocné a chudé; rané formy komunitní organizace.

Římská civilizace

• Právo: římské občanské a veřejné právo, statut osob, patronát–klientela, municipální správa.

• Instituce: annona (zásobování), collegia, nadace (alimenta) pro děti chudých.

• Důraz: normotvornost a administrace – předobraz sociálně-právní regulace.

Křesťanství

• Teologie diakonie: agapé, caritas, důstojnost osoby imago Dei.

• Instituce: biskupské diakonie, klášterní špitály, chudinské pokladny; později farní chudinská péče.

• Transformace: od almužny k organizované charitě, profesionalizace (19.–20. stol.).

3. Cíle a metody v judaismu, řecké a římské společnosti a v křesťanství

• Cíle: zmírnit nouzi, zajistit sociální soudržnost, podporovat spravedlnost, obnovit participaci na životě komunity.

• Metody: redistribuční nástroje (desátky, jubileum), komunitní fondy, patronát, veřejné zásobování, charitativní instituce, normotvorná regulace (chudinské zákony), edukace a disciplinace (workhouse vs. reforma).

4. Vymezení oboru, klíčové pojmy, životní situace a programy

• Sociální práce: profesionální činnost zaměřená na podporu sociálního fungování jednotlivců, rodin, skupin a komunit prostřednictvím pomoci, poradenství, advokacie a sociální změny.

• Charitativní práce: organizovaná pomoc motivovaná filantropií/etikou; dnes součást NNO a církevních poskytovatelů.

• Klíčové pojmy: potřeba, zdroje, sociální exkluze/inkluze, empowerment, rezilience, participace, case management, evaluace.

• Životní situace klienta: chudoba, dluhy, bezdomovectví, domácí násilí, péče a závislost, postižení, duševní onemocnění, migrace, minoritní status, konflikt se zákonem.

• Programy: prevence, raná intervence, terénní programy, azylové a pobytové služby, sanace rodiny, nízkoprahové služby, komunitní rozvoj, poradny (rodinné, dluhové), resocializace, podpůrné a následné služby.

5. Klasifikace pomáhajících profesí a vztah k sociální práci

• Sociální práce – casework, groupwork, community work, sociálně-právní ochrana.

• Psychologie/psychoterapie – diagnostika, intervence na úrovni psychiky; průnik v poradenství.

• Speciální pedagogika – edukace a podpora osob se SVP; průnik v inkluzi.

• Zdravotnictví – sociální práce ve zdravotnictví, paliativní péče.

• Sociologie, právo, veřejná politika – analýza struktur a právní rámec.

• Pastorace/diakonie – spirituální a komunitní dimenze pomoci.
  Vztah je interdisciplinární; sociální práce koordinuje a propojuje služby, často plní roli case managera a advokáta klienta.

6. Základní druhy teorií, klasifikace a volba Typy teorií

• Humanistické a existencialistické – důraz na autonomii, smysl, autenticitu (Rogers, Frankl).

• Sociálně-psychologické a komunikační modely – interakce, transakční analýza, teorie komunikace.

• Psychosociální a psychodynamické – vztahové vzorce, životní cyklus, obranné mechanismy.

• Systemický přístup – rodina/organizace jako systém, cirkulární kauzalita.

• Kognitivně-behaviorální – práce s myšlenkovými schématy a chováním, krátká intervence.

• Úkolově orientovaný přístup – krátkodobé, měřitelné cíle, akční kroky.

• Teorie rolí, labeling, stigma, stereotypizace – sociální konstrukce deviace a identity.

• Ekologický/ekosociální přístup – jedinec–prostředí, zdroje komunity, udržitelnost.

• Kritické a antio­presivní – moc, emancipace, participace, lidská práva.

Kritéria volby a hodnocení teorií

• Fit s problémem a kontextem, kulturní bezpečnost.

• Důkazní opora (evidence), nákladová efektivita.

• Etická přijatelnost a posilování autonomie.

• Praktická použitelnost (kompetence pracovníka, zdroje organizace).

• Participace klienta a srozumitelnost.

7. Základní etické principy a hodnoty

• Důstojnost a hodnota osoby, respekt k autonomii, spravedlnost a rovný přístup, dobro/nezpůsobení škody, důvěrnost, odpovědnost a profesionalita, participace a seberealizace.

Klasifikace etických přístupů

• Deontologický (práva a povinnosti), teleologický (důsledky/blaho), etika ctností (charakter), péče (care ethics), právně-pozitivistický (soulad s právem), diskurzivní (Habermas – konsenzus), kritická/antio­presivní (moc a spravedlnost).

8. Praktické kompetence a dovednosti sociálního pracovníka (operacionalizace)

• Vstup a navazování kontaktu: engagement, kontrakt, informovaný souhlas.

• Posouzení a plánování: biopsychosociální a ekologická diagnostika; SMART cíle.

• Intervence: poradenství, case management, krizová intervence, mediace, advokacie, práce se zdroji, síťování.

• Komunikace: aktivní naslouchání, otevřené otázky, shrnování, práce s tichem, zpětná vazba.

• Dokumentace a evaluace: záznamy, indikátory výstupů a dopadů, reflexe praxe.

• Etika a právo: ochrana osobních údajů, zvládání konfliktu zájmů, informovaný souhlas, hlášení rizik.

• Interkulturní a genderová senzitivita, trauma-informed přístup.

• Sebereflexe a supervize: prevence vyhoření, průběžná profesionalizace.

9. Vztah pracovník–klient, rizika a paradoxy pomáhání

• Základní vztah: kolaborativní, partnerský, kontraktuální; moc je asymetrická → nutná transparentnost a sdílení rozhodování.

• Rizika: závislost na službě, paternalismus, dvojí vztahy a hranice, sekundární traumatizace, etické dilema mezi pomocí a kontrolou (např. OSPOD, probační dohled).

• Paradoxy: individualizace vs. strukturální příčiny; rychlá efektivita vs. kvalita vztahu; evidence-based protokoly vs. jedinečnost situace.

10. Hranice mezi empatií a soucitem

• Empatie = kognitivně-emocionální porozumění perspektivě klienta (bez splývání).

• Soucit = prožitek soucitu a motivace k pomoci; bez reflexe může vést k paternalismu či vyhoření.

• Profesní standard: „informovaná empatie“ + hraničení (boundaries), sebe-péče a supervize.

11. Důraz na individualitu, originalitu a důstojnost

• Princip person-centred a strengths-based: identifikovat zdroje, kompetence, preference; vyvarovat se stigmatizace a stereotypizace.

• Participace: klient je expertem na svůj život; spolu-tvorba plánů a hodnocení.

12. Poradenská činnost jako nástroj sebenalezení a aktivace zdrojů

• Cíl: facilitovat uvědomění, motivaci a rozhodování; posílit self-efficacy.

• Postupy: motivační rozhovor, krátká terapie zaměřená na řešení (SFBT), narativní práce, psychoedukace, krizové poradenství, dluhové a sociálně-právní poradenství.

• Výstupy: zvýšení schopnosti klienta zvládat zátěž, využívat komunitní zdroje a udržet změnu.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)