|
|
|
||
|
Poslední úprava: prof. PhDr. František Ochrana, DrSc. (10.09.2021)
Obsahem předmětu jsou následující okruhu problémů: 1. Vymezení předmětu výzkumu, výzkumné cíle,metody a metodologie řešení vědeckých problémů při zpracování disertace.Vztah mezi metodologií, metodami vědecké práce a metodikou. Vědecká rozprava a argumentace. 2. Věda, filozofie, metodologie. Normativní a nenormativní metodologie. 3. Pozitivistická a postpozitivistická metodologie. Problém verifikace. Kritický racionalismus. Falsifikace. Problém paradigmatu ve vědě. Metodologie vědeckých výzkumných programů. Metodologický anarchismus. Strukturalistická metodologie. Konstruktivismus. Operacionalismus. Karteziánská a nekarteziánská epistemologie. Fenomenologie. Hermeneutika. Dialekticko-materialistická metodologie. Postmodernismus.Možnosti použití jednotlivých druhů metodologií v sociálním zkoumání. 4. Obecné a specifické metody vědeckého zkoumání. 5. Komentované čtení vybraných originálních textů soudobých vlivných autorit: Austin, Derrida, Foucault, Lyotard, Popper, Quine, Rorty, Searle, Strawson,… |
|
||||||||||||||||||||||||||||
|
Poslední úprava: prof. PhDr. František Ochrana, DrSc. (10.09.2021)
Sylabus předmětu „Filosofie a metodologie vědy“ pro studenty doktorského studia Přednášející: Prof. PhDr. František Ochrana, DrSc.
Základní pokyn k výuce předmětu v ZS 2021/2022 Výuka bude s ohledem na malou studijní skupinu probíhat prezenční formou. V případě nastání nepříznivé epidemické situace či z důvodů karantény studenta (studentů) bude těmto studentům nabídnuta online forma výuky po vzájemné dohodě podle nastalé situace. Místo konání přednášek: zasedačka – Centrum pro sociální a ekonomické strategie, Voršilská 1, tzv. zasedačka.
Stručná charakteristika předmětu Obsahem předmětu jsou následující okruhu problémů: 1. Jak postupovat při psaní disertace (řešení vědeckého problému) a vědeckého textu (článků). Vymezení předmětu výzkumu, výzkumné cíle, metody a metodologie řešení vědeckých problémů při zpracování disertace. Tvorba teoreticko-metodologického rámce. Vztah mezi metodologií, metodami vědecké práce a metodikou. Vědecká rozprava a argumentace. Definování vědeckých pojmů. 2. Věda, filozofie, metodologie. Normativní a nenormativní metodologie. 3. Pozitivistická a postpozitivistická metodologie. Problém verifikace. Kritický racionalismus. Falsifikace. Problém paradigmatu ve vědě. Metodologie vědeckých výzkumných programů. Metodologický anarchismus. Strukturalistická metodologie. Konstruktivismus. Operacionalismus. Karteziánská a nekarteziánská epistemologie. Fenomenologie. Hermeneutika. Dialekticko-materialistická metodologie. Postmodernismus. Možnosti použití jednotlivých druhů metodologií v sociálním zkoumání. 4. Obecné a specifické metody vědeckého zkoumání.
Podrobná osnova kursu „Filosofie a metodologie vědy“
Blok číslo 1: Úvod do metodologie vědecké práce a význam metodologie pro zkoumání v oblasti sociálních věd - předmět vědeckého výzkumu a zásady jeho definování při psaní disertační práce a při psaní vědeckých textů
Vědecký problém. Vztah předmětu a objektu vědeckého zkoumání - definování výzkumných cílů - definování pojmů ve vědecké práci nástroji formální logiky. - vědecká argumentace - metody vědecké práce - vymezení pojmu „metodologie vědy“ - vztah mezi metodologií, metodou a metodikou vědecké práce - roviny metodologie vědy, problém metodologie při zkoumání sociálních jevů - volba metodologie při psaní doktorské disertace v oblasti sociálních věd - metodologie, metoda a metodika psaní doktorské disertace - problém vědy a vědeckého jazyka, komunikace ve vědě, resp. v oblasti sociálních věd, definování pojmů - problém „porozumění“ ve vědecké rozpravě - axiologická metodologie a její průměty do normativního zkoumání prostřednictvím sociálních věd (aplikace) - pozitivní metodologie jako teoretické východisko pozitivní sociální teorie (aplikace) - pojetí vědy v dějinném vývoji (pojem „epocha vědy“, epocha starověké vědy a její atributy, epocha středověké vědy, epocha novověká vědy, epocha postnovověké vědy)
Blok číslo 2: Základní koncepce metodologie vědy a možnosti jejich využití pro zkoumání v oblasti sociálních věd - pojem „typ metodologie“ - naturalismus a normativismus - metodologické nástroje pozitivistické a postpozitivistické analýzy využitelné v sociálním zkoumání: Analýza relevantních metodologií významných pro vědecké zkoumání sociální reality: Pozitivistická a neopozitivistická metodologie a její význam pro oblast sociálního zkoumání: - Comtovo pojetí problému teologie,metafyziky a pozitivní filozofie a jeho význam pro zkoumání sociálních jevů, sociální jev jako „fakt“, problém metody deskripce a verifikace v sociálních vědách - empiriokriticismus (R. Avenarius, E.Mach): čistá zkušenost, neutrální elementy jako základ světa a jako zkoumání čisté zkušenosti - novopozitivistické pojetí filozofie metodologie vědy (Vídeňský kruh, logický pozitivismus, logický empirismus, logický atomismus, význam novopozitivismu pro oblast sociálního zkoumání, problém verifikace ve vědeckém zkoumání, přímá a nepřímá verifikace v oblasti sociálních věd, kontext objevu a kontext zdůvodnění v sociálních vědách, indukcionistický model vědeckého poznání a jeho aplikace do podmínek sociálního zkoumání, problém verifikace a demarkace metafyzických výroků a vědeckých výroků, význam problému demarkace pro oblast normativních a nenormativních ekonomických teorií - Hempelův a Oppenheimův explanační model - Pozitivismus v soudobé vědě
Model vědy, pojetí metodologie a metody u K. R. Poppera (logika falsifikacionismu a její význam pro zkoumání sociálních věd, kritérium demarkace, povaha vědeckého poznání, racionalita rol hypotézy ve vědeckém poznání, racionální rekonstrukce vědy a revize vědeckých teorií, hypotetický dedukcionismus a jeho význam pro oblast sociálního zkoumání, pojetí cyklů vědeckého poznání, racionalismus v oblasti sociálních věd a problém neoracionalistické interpretace sociálních jevů, konstituování sociálních teorií podle principu falsifikace, problém potvrditelnosti („koroborace“) v sociálních vědách, princip falsifikace a logická pravděpodobnost teorie, komparace metodologie logického empirismu a metodologie K.R. Poppera
Kuhnova teorie vědeckých revolucí (vědecké společenství, normální věda, paradigma, anomálie ve vědeckém zkoumání, vědecká revoluce, kumulativní poznání, diskontinuita ve vědeckém poznání, pojetí paradigmatu v sociálních vědách)
Lakatosova metodologie výzkumných programů (tvrdé jádro a jeho pojetí v sociálních vědách, progresivní a regresivní teorie, pozitivní heuristika, negativní heuristika,vědecká revoluce a její aplikace na oblast sociálních věd)
Epistemologický anarchismus P.K. Feyerabenda a jeho projevy v sociálních teoriích (pluralistická metodologie v oblasti sociálního zkoumání, kontextová teorie významu, problém nesouměřitelnosti teorií, kritika monoteoretismu v oblasti vědeckého poznání, problém relevance modelů sociální skutečnosti, metoda vědy a problém metody sociálních věd, vědecké poznání jako proliferace, idea proliferace ve vztahu k sociálnímu zkoumání, teorie a struktura poznání)
Nekarteziánský racionalismus (G. Bachelard) (aplikovaný racionalismus, epistemologická revoluce, relativnost výpovědí ve vědeckém poznání, výstavba dynamických modelů zobrazujících sociální skutečnost)
Konstruktivismus v sociálním poznání (Ullmovo pojetí vědeckého obrazu jako konstrukce bez metafyzické existence a jeho význam pro sociální zkoumání, role modelu a subjektu při modelování sociálních jevů)
Metodologie vědy Y. Prigogina. (řád z chaosu, kritika absolutního determinismu, stability, řádu, stejnosti, rovnováha jako výjimka stability systému, fluktuace, nevratnost procesů, význam Prigoginovy teorie pro zkoumání ekonomických jevů J. Monod – náhoda a nutnost. Idea „evolucionismu“ ve vědě.
Strukturalismus (totalita, struktura, epistémé, diskurs,vědecká výpověď v diskursu, archív, archeologie vědění, význam strukturalistické metodologie pro analýzu sociálních souvislostí a jejich interpretaci v dějinném kontextu)
Historicko-logická metodologie (poznání jako sociálně podmíněný subjekto-objektový vztah, historická determinace sociálních jevů, společenský kontext vědeckého poznání, pojem „zákona v sociálních vědách“)
Fenomenologická metodologie (evidence, vědosloví, zření podstaty, fenomenologická redukce, význam fenomenologické metodologie pro konstrukci protinormativně a antipsychologicky vytvářených teorií)
Epistemologie „tichého vědění“ M. Polanyiho (osobní vědění, nevyslovené znalosti, nové pojetí normativismu a jeho význam pro vytváření normativních sociálních teorií)
Pragmatismus (víra, pravda, zkušenost, význam pragmatické metodologie pro sociální zkoumání a pro zkoumání racionality chování sociálních subjektů)
Postmodernismus: (vědění v informatizovaných společnostech, problém legitimizace, povaha společenské vazby, narativní vědění a vědecké myšlení, bádání a jeho legitimizace performitivitou,postmoderní věda jako vyhledávání nestabilit, postmoderní myšlení v sociálních vědách
J. Searle, W.V.O.Quine, R. Rorty: řečové akty (Searle), apriorní charakter poznání a princip verifikace (Quine), antisubstancionalismus, antiesencialismus, neopragmatismus (Rorty)
Komentované čtení vybraných originálních textů soudobých vlivných autorit: Austin, Derrida, Foucault, Lyotard, Popper, Quine, Rorty, Searle, Strawson,…
Základní literatura ke kurzu: Ochrana,F.: Metodologie vědy (úvod do problému). Praha. Karolinum 2009. Ochrana, F. Methodology of Science (introduction). Praha: Karolinum 2012 Ochrana, F.: Metodologie sociálních věd. Praha: Karolinum, 2013. Ochrana, F.: Methodology of Social Sciences. Praha: Karolinum, 2015. Ochrana, F,: Metodologie, metody a metodika vědeckého výzkumu. Praha: Karolinum 2019.
Doporučená odborná literatura Klíčové práce nejvýznamnějších současných autorů z metodologie vědy jsou obsaženy v těchto dvou publikacích: - Epistemology. An Anthology. Edited by Ernest Sosa, Jaegwon Kim, Jeremy Fantl, and Matthew McGrath. Blackwell Publishing, 2008. - The Philosophy of Language. Edited by A.P. Martinich. Oxford University Press. 2010
Vhodné doplňující publikace ke studiu metodologie vědy: Feyerabend,P.K: Rozprava proti metodě. Praha. Aurora 2001 Foucault,M.: Archeologie vědění. Praha. Herrman a synové, 2002. Husserl,E.: Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Praha. Academia. 1996 Lyotard,J.-F.: O postmodernismu. Praha. FÚ AV ČR, 1993 Ochrana,F.: Nový duch vědy Gastona Bachelarda. In: Filosofický časopis. Praha. Academia. 2/1998,ročník 46,s. 203-213 Popper,K.: Logika vědeckého zkoumání. Praha. OIKOMYMENH 1997 Prigogine,Y-Stengersová,I.: Řád z chaosu. Praha. Mladá fronta 2001 Wittgenstein,L.: Tractatus logico-philosophicus. Bratislava. Kaligram 2003 Další publikace viz upozornění na přednášce
Požadavky na absolvování předmětu: Aktivní účast na seminářích, zapojování se diskuse, samostatná práce na projektu vlastní disertační práce. Zpracování projektu disertační práce - podrobnosti budou na první přednášce. Parametry písemného projektu. Jeho obsahem je zpracování zámyslu disertace (objekt zkoumání, předmět zkoumání, výzkumné cíle, zvolená, resp. předpokládaná metodologie, předpokládané metody vědecké práce, hypotéza, očekávané přínosy pro teorii a praxi). Podrobné metodické odkazy na zpracování projektu budou průběžně vysvětlovány na jednotlivých přednáškách.
Výsledek zkoušky je hodnocen následovně: Klasifikace je v souladu s „Opatřením děkanky č. 17/2018 – užívání klasifikace A - F na UK FSV“.
|