|
|
|
||
|
Lze patriarchu Ruské pravoslavné církve Kirilla vnímat jako pouhého sluhu Vladimira Putina? Spíše nikoliv, poněvadž Kirill je vlastně daleko významnější. Je mimo jiné aktivním ideologickým spolupachatelem současné ruské invaze na Ukrajinu, neboť dlouhodobě zastával a propagoval nábožensky pojatou koncepci „ruského světa“, jakousi modernizovanou verzi „svaté Rusi“ či „matky Rusi“. Východoslovanské pravoslavné národy, tedy především Rusové, Ukrajinci a Bělorusové, dle Kirilla tvoří či přesněji řečeno mají – pod moskevským vedením – tvořit zvláštní civilizaci či přímo jeden národ, civilizaci založenou údajně na duchovních základech pravoslaví. Civilizaci, jejímž ústředním místem je prý chrám, na rozdíl od západní konzumní společnosti, jež je prý vystavěna okolo nákupního centra. Přitom průzkumy sledující návštěvnost bohoslužeb odhalují, že pravidelně do kostela chodí okolo pěti procent obyvatel Ruska, v době velkých svátků asi tak čtvrtina, maximálně třetina. V roce 2012 přes 60 % Rusů přiznalo, že nečetlo Bibli. To ale vlastně nemusí vadit, poněvadž zejména v Putinově praktickém uchopení pravoslavného křesťanství jde o imperiální ideologický konstrukt, jenž už se skutečným náboženstvím nemá mnoho co společného.
Zápas o uznání autokefality neboli nezávislosti na Moskvě pro ukrajinskou pravoslavnou církev tudíž zdaleka nebyl a není jevem pouze církevním nebo jenom náboženským. Ostatně, jeho ideová podstata či přesněji řečeno jistá interpretace jeho ideové podstaty tvoří jednu z hlavních příčin současné ruské agrese vůči Ukrajině. Zasahuje totiž národní identitu a politiku ba geopolitiku v celém východoevropském prostoru, odráží se v něm přítomnost i minulost. Minulost někdy hodně vzdálená, ze sklonku desátého století, neboť kořen rusko-ukrajinského sporu spočívá v odlišných interpretacích odkazu Kyjevské Rusi a jejího křtitele knížete Vladimíra I. Velikého. Kurz má za cíl přinést detailnější rozbor zejména ukrajinské náboženské i politicko-náboženské a církevní reality, hlavních aktérů, jejich koncepcí i vizí, zejména pokud jde národní identitu a provázanost náboženství a nacionalismu. Zaměřuje se tedy na politické aspekty náboženství (působení církví), na skutečnosti, které mají buď přímý, nebo sice nepřímý, ale silný vliv na politiku a veřejný život. Velká pozornost bude proto logicky věnována též Ruské pravoslavné církvi a politickým či přímo imperiálním koncepcím, které jsou s ní spojeny a jež měly a mají obrovský vliv na ruské vnímání Ukrajiny, ale pochopitelně též na ukrajinské vnímání Ruska. PRO LEPŠÍ ÚVODNÍ PŘEDSTAVU SE PODÍVEJTE V SEZNAMU LITERATURY NA: Mlejnek, Josef (2022): Bohorodičko, vyžeň Putina! Ruské pravoslaví potřebuje speciální operaci, která ho demilitarizuje, debolševizuje a denacifikuje. Kontexty, 2/2022, je tam odkaz na online text na webu. Poslední úprava: Mlejnek Josef, PhDr., Ph.D. (31.01.2025)
|
|
||
|
Základní literatura: Baar, Vladimír – Solik, Martin (2017): Ruská pravoslávna cirkev ako nástroj ruskej náboženskej mäkkej moci v zahraničí. Prípadová štúdia Ukrajiny. Annales Scientia Politica, Vol. 6, No. 2, s. 19–46. Brubaker, Rogers (2012): Religion and nationalism: four approaches. Nations and Nationalism, Vol. 18, No. 1, s. 2–20. Foletti, Karolina (2020): Chrám Krista Spasitele v Moskvě. Od Napoleona po Pussy Riot. Kontexty 2/2020, online: https://casopiskontexty.cz/chram-krista-spasitele-v-moskve/ Grajewski, Andrzej (1997): Rusko a kříž. Z dějin pravoslavné církve v SSSR. Praha: Česká křesťanská akademie. Krawchuk, Andrii – Bremer, Thomas (eds.) (2016): Churches in the Ukrainian Cisis. Palgrave Macmillan, Magocsi, Paul Robert – Rychlík, Jan – Zilynskyj, Bohdan (2015): Dějiny Ukrajiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Mitrokhin, Nikolai (2014): The Church, Ethnonationalism, and the State. Russian Politics and Law, Vol. 52, No. 5, s. 32–49. Mlejnek, Josef (2019): Provázanost náboženství a nacionalismu v zápasu o autokefalitu ukrajinské pravoslavné církve. Mezinarodni vztahy, Vol. 54, No. 3, s. 28-48. Online zde. Mlejnek, Josef (2020): Boj o svatého Vladimíra. Křesťanství a nacionalismus v zápase o ukrajinskou autokefalitu. Brno: CDK. (Ukázka z knihy: „Chrám v kapce vody. Odraz posledních dvou staletí Ruské pravoslavné církve v historii moskevského chrámu Krista Spasitele“ je online zde.) Mlejnek, Josef (2022): Bohorodičko, vyžeň Putina! Ruské pravoslaví potřebuje speciální operaci, která ho demilitarizuje, debolševizuje a denacifikuje. Kontexty, 2/2022, online: https://casopiskontexty.cz/bohorodicko-vyzen-putina/ Mlejnek, Josef (2023): Slyším v uších ten křik. Ukrajinský holodomor očima Viktora Cymbala, Ulase Samčuka a Vasyla Barky. Kontexty 4/2023, online: https://casopiskontexty.cz/slysim-v-usich-ten-krik/ Nykl, Hanuš (2013): Náboženství v ruské kultuře. Červený Kostelec: Pavel Mervart. Payne, Daniel P. (2007): Nationalism and the Local Church: The Source of Ecclesiastical Conflict in the Orthodox Commonwealth. Nationalities Papers, Vol. 35, No. 5, s. 831–852. Plokhy, Serhii – Sysyn, Frank E. (2003): Religion and Nation in Modern Ukraine. Edmonton and Toronto: Canadian Institute of Ukrainian Studies Press. Szabo, Miloš (2016): Východní křesťanské církve. Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského východu. Praha: Karolinum. Wilson, Andrew (2015): The Ukrainians. Unexpected Nation. New Haven and London: Yale University Press. Další studijní materiály budou dostupné na speciálním úložišti kurzu, na Google Disku. Poslední úprava: Mlejnek Josef, PhDr., Ph.D. (31.01.2025)
|
|
||
|
Přednáška. Poslední úprava: Mlejnek Josef, PhDr., Ph.D. (31.01.2024)
|
|
||
|
Ústní zkouška. Podmínkou účasti na zkoušce je odevzdání seminární práce nebo recenze na vybrané odborné dílo v rozsahu 5 normostran. První otázka u ústní zkoušky bude vycházet z tématu seminární práce (recenze). Seminární práce zasílejte na můj mail: josef.mlejnek@fsv.cuni.cz Klasifikace se řídí Opatřením děkanky č.17/2018. Poslední úprava: Mlejnek Josef, PhDr., Ph.D. (31.01.2025)
|
|
||
|
Zápas o uznání autokefality neboli nezávislosti na Moskvě pro ukrajinskou pravoslavnou církev zdaleka nebyl a není jevem pouze církevním nebo jenom náboženským. Ostatně, jeho ideová podstata či přesněji řečeno jistá interpretace jeho ideové podstaty tvoří jednu z hlavních příčin současné ruské agrese vůči Ukrajině. Struktura kurzu: 1) Pravoslaví, jeho vývoj, organizační struktura, vztah k nacionalismu a politice (cca 2 přednášky). 2) Ruská pravoslavná církev jako politický aktér, její vztah k ruské národní identitě, k vybraným pan-nacionalistickým koncepcím včetně aktuálně rozvíjené koncepce „ruského světa“. Její role v současném ruském režimu včetně vztahu k agresi vůči Ukrajině (cca 2 přednášky). 3) Ukrajinská náboženská scéna a její vztah k politice – historický vývoj od desátého století do 80. let dvacátého století (cca 3 přednášky). 4) Vývoj ukrajinské náboženské a církevní scény po vzniku ukrajinské samostatnosti v roce 1991, hlavní aktéři (několik pravoslavných církví plus církev řeckokatolická), jejich národně-náboženské koncepce, vztah k politice a národní identitě (cca 5 přednášek). Poslední úprava: Mlejnek Josef, PhDr., Ph.D. (05.02.2024)
|