PředmětyPředměty(verze: 806)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Filosofie práva a státu starověku a středověku - HV3053
Anglický název: Philosophy of Law and State of the Ancient Period and Middle Age
Zajišťuje: Katedra teorie práva a právních učení (22-KTPPU)
Fakulta: Právnická fakulta
Platnost: od 2015
Semestr: zimní
Body: 0
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:0/2 Kv [hodiny/týden]
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.
JUDr. Jan Pinz, Ph.D.
Vyučující: prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.
JUDr. Jan Pinz, Ph.D.
Prerekvizity : HP0681
Anotace
Poslední úprava: Mgr. Jaroslav Prouza (18.07.2013)

Předmět „Filosofie práva a státu starověku a středověku“ se zabývá soustavou filosofických názorů na fenomen
práva a státu v rozhodujících státních útvarech od počátku starověké civilisace (staroorientální říše) a klasické
civilisace antické (Hellas-Graecia a Roma), přes rané křesťanství, Byzantskou říši, legisty a kánonisty, scholastiku,
Britannii a Bohemii k předrenesančnímu myšlení a renesančnímu humanismu, tzn. ve všech hlavních vývojových
etapách starověku (od III. tisíciletí před naším letopočtem do 5. století našeho letopočtu) a středověku (od 6. století
do 15. století). Zkoumá ideu, principy a podstatu práva a státu platné v jednotlivých obdobích, a to ve světle názorů
velkých myslitelů té doby, včetně aktuálního komparačního pohledu. Součástí předmětu jsou i dobově aktuální
mudrosloví v oboru práva a státu typická pro jednotlivé historicky vzniklé kmeny a národy.
Literatura
Poslední úprava: KRZYK2AJ (15.12.2014)

Povinná:
  • Tomsa, B. Idea spravedlnosti a práva v řecké filosofii. Bratislava. 1923.
  • Tureček, J. Světové dějiny státu a práva ve starověku. Praha. 1963.
  • Rázková, R. Dějiny právní filozofie. Brno. 1999.
  • Adamová, K. - Křížkovský L. Dějiny myšlení o státě. Praha. 2000.
  • Kubů, L. a kol. Dějiny právní filozofie. Olomouc. 2002.
  • Tomsa, B. Kapitoly z dějin filosofie práva a státu. Praha. 2005.
  • Pinz, J. Úvod do právního myšlení a státovědy. Praha - Nymburk. 2006.
  • Pinz, J. Přirozenoprávní theorie a moderní právní stát. Nymburk. 2010.
Doporučená:
  • Dastich, J. Základové praktické filosofie. Praha. 1863.
  • Durdík, J. Dějepisný nástin filosofie řecké. Praha. 1892.
  • Janet, P. Dějiny vědy politické. Díl I. Praha. 1896.
  • Winkler, H. Zákony Hammurabiho. Praha. 1902.
  • Gumplowicz, L.. Dějiny theorií o státu. Díl I, II.. Praha. 1911,1912.
  • Weyr, F. Základy filosofie právn. Brno. 1920.
  • Kallab, J. Úvod ve studium method právnických. Brno. 1920-21.
  • Kapras, J. Přehled právních dějin zemí České koruny. Díl I. . Praha. 1921.
  • Platon. Ústava. Praha. 1921.
  • Kropotkin, P. Pospolitost. Praha. 1922.
  • Tomsa, B. Úvod do právní filosofie. I. díl. Bratislava. 1923.
  • Hýbl, F. Dějiny starého věku. Díl I. Orient a Řekové. Praha. 1924.
  • Troeltsch, E. Z dějin evropského ducha. Praha. 1934.
  • Groh, V. Starověk I. Dějiny blízkého východu a řeckých počátků. Praha. 1935.
  • Durant, W. Od Platona k dnešku. Praha. 1937.
  • Aristoteles. Etika Nikomachova. Praha. 1937.
  • Kosina, J. Ilustrované dějiny světové. Díl I. Starověk. Praha. 1940.
  • Saturník, F.. Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě. Praha. 1945.
  • Skácel, M. – Skácel, J.. Základy vědecké filosofie. Praha. 1945.
  • Tomsa, B. Nauka o právních vědách. Praha. 1946.
  • Vaněček, V. Počátky práva a státu v Československu. Praha. 1946.
  • Tvrdý, J. Průvodce dějinami evropské filosofie. Praha – Brno – Banská Bystrica. 1947.
  • Vaněček, V. Malé dějiny státu a práva v Československu. Praha. 1947.
  • Giordani, I. Od hordy k řádu. Praha. 1948.
  • Sergejev, V. S. Dějiny starověkého Řecka. Praha. 1952.
  • Maškin, N. A. Dějiny starověkého Říma. Praha. 1952.
  • Avdijev, V. F. Dějiny starověkého východu. Praha. 1955.
  • Platon. Zákony. Praha. 1961.
  • Klíma, J. Společnost a kultura starověké Mezopotamie. Praha. 1963.
  • Minulost našeho státu v dokumentech. Praha. 1971.
  • Klíma, J. Základy Asýrie a Chaldeje. Praha. 1985.
  • Hungr, P. a kol. Právní filosofie (Vybrané problémy). Brno. 1993.
  • Weinberger, O. Filozofie, právo, morálka. Brno. 1993.
  • Klabouch, J. – Veverka, V. Stručná antologie z dějin politického učení a filosofie práva. I. . Praha. 1994.
  • Urfus, S. V. Historické základy novodobého práva soukromého. Praha. 1994.
  • Veverka, V. – Boguszak, J. – Čapek, J. Základy teorie práva a právní filozofie. Praha. 1996.
  • Bröstl, A. Dějiny politického a právného myslenia. Bratislava. 1999.
Sylabus
Poslední úprava: KRZYK2AJ (15.12.2014)

I.       ČÁST VŠEOBECNÁ

1. Pojem a předmět filosofie práva a státu a vznik filosofického myšlení v kolébce civilisace (Orient IV. - III. tis. př. n. l.)

      Terminologický základ a význam odborného názvu "filosofie práva a státu". Teoretický a praktický objekt právní a státní filosofie. Předpoklady existence filosofického myšlení v oboru práva a státu.

      Filosofický výklad mythu, filosofický dualismus materialismu a idealismu - předstupně nejstaršího filosofického nazírání na stát a právo.

  1. Charakteristika filosofie práva a státu starověku a středověku

      Nástin filosofického myšlení o právu a státu starověkého Východu a klasické antické civilisace a celé civilisace středověké, od učení svatých Otců, Byzantské říše, nauk legistů a kánonistů, scholastické doktríny k staro-středověké Britannii a Bohemii, jakož i k předrenesančnímu období a reformačnímu humanismu.

 

II.    ČÁST ZVLÁŠTNÍ

  1. Základy filosofie práva a státu v oblasti Mesopotamie (IV.tis. př. n. l.- 6. st. př. n. l.) a ve starověkém Egyptě, Indii a Číně (IV. tis. př. n. l. - 7. st.  n. l.)

Filosofické aspekty státnosti a právního řádu států v severní Mesopotamii - říše Akkadská (druhá polovina III. tis. př. n. l. - konec III. tis. př. n. l.) a říše Assyrská (konec III. tis. př. n. l. - 7. st. př. n. l.) a v jižní Mesopotamii - veleříše Sumerská (konec IV. tis. př. n.l. - II. tis. př. n.l.) a říše Babylonská (II. tis. př. n.l. - 7. st. př. n.l.). Právní mudrosloví semitských a arijských národů Mesopotamie.

První mírová mezistátní smlouva v dějinách lidstva - r. 2600 př. n. l., nejstarší arbitráž v právní historii - r. 2500 př. n. l., nejstarší právní předpisy v dějinách civilisace - r. 2050 př. n. l., zákoník krále Chammurabiho - 17 st. př. n. l.

Stopy státoprávní a právní filosofie v říši Egyptské (IV. tis. př. n. l. - 6. st. př. n. l.), v říši Indické (III. tis. př. n. l. - 2. st. př. n. l.) a v knížectví, resp. císařství Čínském (II. tis. př. n. l. - 7. st. n. l.). Staroegyptské, staroindické a staročínské právní mudrosloví.

Oddělení soudnictví od správy a obligatorní posmrtný soud všech příslušníků Egyptské říše. Filosofická podstata Ptahhotepovy nauky a staroegyptského trestního zákoníku. Koexistence egyptského a řeckého práva v Egyptské říši. Filosofická podstata kastovnictví a odstupňování trestů podle společenského postavení zločince. Brahmanský a buddhistický stát a zákon Manuův (kodex civilního a náboženského práva z 9. st. př. n. l.) v Indické říši. Principy staročínského zvykového práva. Zásada taoismu: vládnoucí nemají tvořit právo. Filosofická škola právníků - legistů (fa-ťia) a první zákoník (4. st. př. n. l.). Jednotný právní systém a oddělení práva od morálky. Zásady legistů: právní instituce jsou nadřazeny panovníkovi, zákony jsou protikladem obyčejového práva a funkcí právní normy je sankce. Odstranění legistů ideologií konfucianismu a jejich traktát o vládě. Tchangský zákoník (r. 653 n. l.). Krutost staročínského trestního práva a jeho zvláštnosti.

  1. Základy filosofie práva a státu starověké Palestiny a Persie (11. st. př. n. l. - 4. st. př. n. l.)

Stopy státoprávní a právní filosofie v Judsko-israelském království  (11. st. př. n. l. - 6. st. př. n. l.) a v království Perském (r. 550 př. n.l. - r. 331 př. n.l.). Starožidovské a staroperské právní mudrosloví.

Úloha proroků ve vývoji právních názorů, zvláštní postavění kněží a soudců (šoftím), význam jejich podávání kritiky a ideje mesianismu, podstata Mojžíšových zákonů, nadřazenost etiky nad právem a zvláštnosti židovského práva (výklad Talmudu, přísný princip práva odvety, rozšíření krutých trestů na členy rodiny zločince) v království Israelském a v království Judském. Význam proroka Zoroastra pro náboženské a právní myšlení. Vliv provinčního členění státu (satrapie) a moci satrapů na úpadek království Perského.

  1. Filosofie práva a státu starověkého Řecka I. Raná Hellas (Graecia) (9. st. př. n. l. - poč. 5. st. př. n. l.)

Počátky filosofického myšlení v oblasti státu a práva v Řeckých královstvích (9. st. př. n. l. - 8. st. př. n. l.) a v aristokratické republice (7. st. př. n. l. - 5. st. př. n. l.). Starořecké právní mudrosloví předsokratického období tzv. kosmologické filosofie.

Význam kodifikace práva v Athénách, na Krétě a Milétu (7. st. př. n. l.). Lidem vynucené Drakonovy zákony (r. 624 př. n. l.) v Athénách a jejich filosofická podstata ve vztahu k obyčejovému právu. Instituce tyrannidy contra moc královská. Dosazování tyrannů z řad demagogů (6. st. př. n. l.). Desetiletá zákonodárná činnost archonta Solóna a zavedení timokracie na místo aristokracie v Athénách (6. st. př. n. l.) v souladu s idejí kompromisu iónských filosofů z Malé Asie. Demokratické koncepce opravy Solónovy ústavy - Kleisthenés, vnuk tyranna v Sikyoně a jím zavedený institut ostrakismu jako obrana proti tyrannidě (r. 506 př. n. l.). Materialistická filosofie Démokrita, obhájce řecké otrokářské demokracie, přirozený vznik společnosti a "všelidské" zásady státního zřízení (5. st. př. n. l.). Vývoj civilního soudního řízení z původně obligatorní arbitráže. Sociální koncepce demokracie v Athénách a komunistické myšlení ve státech Dórských.

  1. Filosofie práva a státu ve starověkém Řecku II. Pozdní Hellas (Graecia) ( polovina 5. st. př. n. l. - 3. st. př. n. l.)

Vývoj filosofie práva a státu v námořním spolku městských řeckých států - symmachie (ca 250 států) pod vedením Athén (5. st. př. n. l.), v peloponnéském spolku městských řeckých států pod vedením Sparty (5. st. př. n. l.) a ve sněmu řeckých obcí pod nadvládou Makedonie (4. st. př. n.l. - 3. st. př. n.l.). Starořecké právní mudrosloví sofistického a sókratovského období tzv. anthropologické filosofie a platónského a aristotelského období, tzv. systematické filosofie.

Sofisté - relativnost práva, prvenství práva přirozeného, rovnost všech lidí, smluvní charakter státu, vlastní počátek filosofie práva, Thrasymachos: "Dává pak zákony každá vláda podle svého prospěchu, a to co jí  prospívá  jest  pro ovládané spravedlivo…" (polovina 5. st. př. n. l. - polovina 3. st. př. n. l.). Sókratés - příznivec otrokářské aristokracie a odpůrce antické demokracie, vztah člověka k obci, společnosti, zákonům a bohům, eticky orientovaný racionální idealismus (anthropocentrická filosofie), klasifikace státních forem (5. st. př. n. l.). Platón - žák a stoupenec Sókrata, teorie poznání, uspořádání společnosti, ideální stát, eticky orientovaný objektivní idealismus systematické filosofie, klasifikace státních forem (první polovina 5. st. př. n. l. - první polovina 4. st. př. n. l.). Aristotelés - kritický žák Platóna, přirozený vznik a vývoj společnosti, státověda, nauka o přirozeném právu, teorie poznání, morálně orientovaný racionalismus systematické filosofie, klasifikace státních forem (4. st. př. n. l.).

  1. Filosofie práva a státu starověkého Říma (regnum Romanum, civitas Romana, imperium Romanum - principatus et dominatus) (8. st. př. n. l. - 5. st. n. l.)

Počátky římského práva v Římském království (8. st. př. n. l. - 6. st. př. n. l.). Rysy právní a státní filosofie v Římské republice (konec 6. st. př. n. l. - konec 1. st. př. n. l.), v raném Římském císařství - principátu (r. 28. př. n. l. - r. 284 n. l.) a v pozdním Římském císařství - dominátu (r. 284 n. l. - r. 476 n. l.). Starořímské právní mudrosloví období stoicismu, epikureismu, skepticismu, eklektismu a novoplatonismu, tzv. hellenistické filosofie.

Filosofické otázky Zákona dvanácti desk (Lex duodecim tabularum - ½ 5. st. př. n. l.), tvorby práva praetorského (ius honorarium et ius praetorium), práva národů (ius gentium), a práva přirozeného (ius naturale). Problém omezeného významu leges za římské republiky a postavení pontifiků v oboru jurisprudence. Filosofická podstata reforem bří Gracchů - Tiberius et Gaius Gracchus (2. st. př. n. l.). Marcus Tullius Cicero (1. st. př. n. l.), stoická filosofie a eklekticismus, teorie společenského kompromisu, ius naturale - ius ratio, koncepce státovědy hierarchie právního řádu, ius positivum - ius humanum a koncepce nejlepšího společenského zřízení - zemědělská aristokracie. Titus Lucretius Carus (1. st. př. n. l.), filosofie pesimismu, epikureismu, materialistická koncepce vzniku rodiny a státu a smluvní teorie vzniku práva a státu. Ideje římské otrokářské demokracie a filosofické otázky zániku republikánské formy státu. Lucius Annaeus Seneca (1. st. n. l.), stoická filosofie a eticismus, priorita rozumu v lidském životě, rovnost všech lidí a obhajoba republiky. Proculiani (1. st. n. l.) - římská právní škola peripatetického směru sledující filosofický základ práva. Cn. Acerronius Proculus v čele školy, učitel a respondent. Filosofická iurisprudentia - umění nalézt spravedlivé řešení nového právního problému na základě právních a filosofických zásad. Podstata jurisprudence v době dominátu a filosofická koncepce moci jako kritérium právní diferenciace lidí. Právně politická a filosofická podstata sociálního zápasu plebejů s patricii, plebs - základní subjekt demokracie.

  1. Filosofie práva a státu raného křesťanství a učení svatých Otců (1. st. n. l. - 8. st. n. l.)

Prvotní římskokatolické pojetí přirozeného práva a pohled na stát ve vznikajících obcích křesťanských uvnitř říše Římské (1. st. n. l. - 2. st. n. l.). Theologicko-filosofické učení církevních Otců o právu a státu (2. st. n. l. - 8. st. n. l.). Právní mudrosloví římskokatolického křesťanství.

Apostolus Paulus (svatý apoštol Pavel, r. 1 - r. 64) epištoly kanonické knihy o pozemském působení kultovního heroa Ježíše Krista, odklon od koncepce sociální spravedlnosti první křesťanské sekty Jana Křtitele, oddanost každému vládci ve státě. Quintus Septimus Florens Tertullianus (r. 160 - r. 222), presbyter a právník-filosof z Karthaga, právo boží je nejvyšší přirozené právo. Svatý Jan Zlatoústý (r. 347 - r. 407), rhetor a filosof, Homilie k novému zákonu (interpretace listů sv. apoštola Pavla). Augustinus Aurelius (r. 345 - r. 430), nejvýznamnější z patres ecclesiastici, státní dualismus - civitas Dei et civitas terrena (predestinace člověka k hříchu).

  1. Filosofie práva a státu Byzantské říše (5. st. n. l. - 15. st. n. l.)

Byzantion, resp. Kónstantinopolis (r. 330) tzv. Nový Řím - hlavní město východní říše Římské. Byzantské právní mudrosloví tzv. hellenisované filosofie.

Řecká větev (kultura, jazyk a filosofie) a římská větev (státní zřízení a právo) Byzantského císařství. Státní doktrina: křesťanské náboženství, idea římského práva a víra v božský původ panovnické moci. Stoická koncepce práva v římské interpretaci. Teorie vládnutí. Význam právních idejí pro imperium. Filosofické otázky zákonnosti výkladu práva (non leges docent, sed in leges commitunt) a nalézání práva soudci. Jednotná zákonodárná činnost, rovnost křesťanů před zákonem. Analogie společnosti s lidským tělem. Zásada provinčních magnátů: síla rodí zákon a pánem je meč.

  1. Filosofie práva a státu v právních naukách legistů a kánonistů (6. st. - 13. st.)

Vývoj od kodifikačních prací antického práva (vetus ius) Corpus iuris civilis (r. 533) po renesanci římského práva a vytvoření střediska jeho studia v Bologni (r. 1119) a unifikace kanonického práva - Corpus iuris canonici. Vrcholné období legistů a kánonistů včetně dekretalistů a dekretistů (11 st. - 13 st.). Právnické mudrosloví učených juristů v oboru světského práva (legisté) a badatelů v oboru kanonického práva (kánonisté).

Koncepce legistů: suverenita lidu, úloha positivního práva a význam zákonodárství, zdroj práva - spravedlnost, rovnost a zákony, jurisprudence - praktická věda o spravedlnosti a o umění jak ji využívat. Přední glossator a učitel právní nauky legistů Irnerius (11. st.). Koncepce kánonistů: Suverenita boha, úloha obyčejového práva a význam tradicí, zdroj práva - vůle boží, tradice a obyčejové právo, církevní právní nauka - idea nadřazenosti práva božského nad právem lidským a práva obyčejového nad právem positivním. Učitel církevního práva, benediktinský mnich Gratianus (Decretum Gratiani - 12. st). Původ a význam zvláštní akademické hodnosti I.U.Dr (Bologna - 12. st.).

  1. Filosofie práva a státu v scholastické doktríně (8. st. n. l. - 13. st. n. l.)

Školská metoda these a antithese, pojmová spekulace, kontemplativní mystika a synthese pravdy. Doplnění sedmi svobodných umění (artes liberales) o samostatné studium práva kanonického, římského a feudálního. Úzká příbuznost scholastiky s právnictvím na základě víry v zákon. Scholastické právní mudrosloví.

Učení o právu a spravedlnosti. Sociální spravedlnost a rovnost. Čtvero pojetí zákona. Aristotelovské přirozené pojetí státu - stát jako mravní organismus je spontánním výtvorem společnosti. Sanctus Thomas Aquinas (r. 1225 - r. 1272), kníže scholastiky (princeps scholasticorum).

  1. Základy filosofie práva a státu starověké a středověké Britannie (4 st. př. n. l. - 13. st. n. l.)

Právo a stát keltské Britannie (Britonnes, 4 st. př. n. l. - 1. st. n. l.), římské Britannie (Britannia romana sine Britanniae barbara, 1. st. - 4. st.), anglosaské Britannie (5. st. - 11. st.) a normanské Britannie (11. st. - 13. st). Právní mudrosloví Albionu, staré Britannie a Anglie (Angli Saxones, Anglia).

Anglosaské právo "dooms" (6. st.), zákoník Kentu, obecná hromada "shirgemôte" a národní sněm moudrých "witenagemôte" (7. st.), Wessexské zákoníky (7. st. - 9. st.), škola římského práva v katedrále Canterburg (8. st.), normanské právo a zákony Knutovy (11. st.), Charta Libertatum 1101, cestní soudcové královští "justiciarii itinerantes", Magna Charta Libertatum 1215, lex Terrae, leges Edwardi Confessor, lenní ústava, právo kanonické, tři ústřední soudy Královské, vznik common law a equity, soudní právo "Writs, Records, Reports", vznik Parlamentu, Právní knihy "De legibus", Angliae libri V.

  1. Základy filosofie práva a státu starověké a středověké Bohemie (7. st. - 13. st.)

Počátky práva v Sámově říši v kmenových a družinových českých knížectvích (7. st - 8. st.). Právo a základ státnosti Velkomoravské říše (r. 830 - r. 907). Povaha práva a společenská organisace Přemyslovského státu (10. st.). Filosofickoprávní aspekty dědičného Českého království - regnum Bohemiae (1125). Corona regni Bohemiae (1198). Staročeské právní mudrosloví.

Filosofická povaha nejstarších pramenů práva - obyčejové řády rodů, kmenů a svazů kmenů (společenské obyčeje a instituce). Staročeský duch a keltská a jiná residua. Vojenská demokracie před vznikem definitivní státnosti. Názory byzantských učenců na povahu staročeské státnosti. Právně filosofické prvky leges et consuetudines Slavicae a vliv mythologie. Staročeská právní terminologie. Starogermánská teorie českého vasalství a její ozvěny ve Zlaté bulle sicilské (1212).

14.  Filosofie práva a státu předrenesanční doby a počátku renesančního humanismu (13. st. - 14. st.)

Odklon od přirozeného práva, vznik subjektivního práva. Absolutní suverenita positivního zákona - Johannes Duns Scotus. Teorie křesťanské svobody - William of Ockham / Vilém z Ockamu. Kritika nadřazenosti církve a idea rovnosti. Spis o monarchii "De Monarchia". Stát patří do oblasti lidského vlivu - Dante Alighieri. Princip suverenity lidu a jeho zákonodárné právo. Svoboda svědomí - Marsilius de Padua / Marsilius Padovský.

15.  Filosofie práva a státu rozvinutého renesančního humanismu (15. st. - poč. 16. st.)

Kritika království. Trojí šlechta. Spis "Chvála bláznovství" - Desiderius Erasmus Rotterodamus / Erasmus Rottedamský. Teoretické názory o vládě. Učení o tyranii. O terorismu. Spis "Discorsi" a "Il Principe" - Niccoló Macchiavelli.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK