PředmětyPředměty(verze: 830)
Předmět, akademický rok 2017/2018
   Přihlásit přes CAS
Epidemiologie - CPHK002P3
Anglický název: Epidemilogy
Zajišťuje: Ústav epidemiologie a biostatistiky (12-EPID)
Fakulta: 3. lékařská fakulta
Platnost: od 2014
Semestr: zimní
Body: 7
E-Kredity: 7
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
letní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:15/10 Z [hodiny/semestr]
letní s.:20/14 Z+Zk [hodiny/semestr]
Počet míst: zimní:neurčen / neurčen (neurčen)
letní:neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: kombinovaný
Úroveň:  
Garant: doc. MUDr. Alexander Čelko, CSc.
Anotace
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (23.09.2014)

Tento předmět se věnuje jak metodologii v epidemiologii od historie a základní terminologie až po hodnocení epidemiologických studií, tak i speciální epidemiologii vybraných infekčních onemocnění, tj. nákaz bakteriálního, virového a parazitárního původu. Nejsou opominuty příčiny vzniku a výskytu neinfekčních onemocnění, zvláště pak civilizačních chorob a úrazů a možnosti jejich prevence. Seznámení s imunitou, vnímavostí, aktivní a pasivní imunizace (princip, využití v současné praxi), očkovací látky, kontraindikace očkování. Strategie imunizačních programů, odmítání očkování, platná legislativa. Protiepidemická opatření zaměřená na eliminaci zdroje nákazy, na přerušení cest přenosu a zvýšení odolnosti a imunity organizmu. Význam nozokomiálních nákaz a možnosti jejich kontroly
Cíl předmětu
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (23.09.2014)

Cílem předmětu je osvojení základních medicínských pojmů, znalostí a dovedností v oboru epidemiologie tak, aby absolvent - asistent ochrany a podpory veřejného zdraví,  byl schopen komunikovat s odbornou zdravotnickou veřejností v případě svého působení na těchto pracovištích. Dalším cílem předmětu je seznámit studenty s potřebnou legislativou, preventivními opatřeními, povinnostmi a úkoly státní správy a samosprávy pro výkon činnosti související s výkonem státního zdravotního dozoru v oblasti epidemiologie v rámci ochrany a podpory veřejného zdraví podle zvláštních právních předpisů.  

Podmínky zakončení předmětu
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (13.09.2017)

V zimním semestru zápočtový test, v letním semestru zkouška formou testu

Literatura
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (13.09.2017)

1. V. Janout: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8

 

2. B. Ticháček: Základy epidemiologie, vyd. Galén 1997

 

3. Kolektiv: Manuál prevence v lékařské praxi - souborné vydání, Univerzita Karlova /

Fortuna, 2004, 736 stran, ISBN 80-7168-942-4

 

4. Dana Göpfertová, Petr Pazdiora, Jana Dáňová: Epidemiologie (obecná a speciální

epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum

2013, ISBN 978-80-246-2223-1

 

5. Jana Dáňová, Jitka Částková: Očkování v České republice, Nakladatelství Triton, 2008,

ISBN 978-80-7387-122-2

Metody výuky
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (23.09.2014)

Semináře, konzultační hodiny

Požadavky ke zkoušce
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (13.09.2017)

Zápočtový test - zimní semestr

Okruhy: obecná epidemiologie - epidemiologické metodologie (deskriptovní, analytické, experimentální), ukazatele nemocnosti a úmrtnosti, attack rate, relativní riziko, atributivní riziko

20 otázek - minimálně 15 správných odpovědí

 

Zkouška - letní semestr: speciální epidemiologie - epidemiologie respiračních infekcí, střevních infekcí, virových hepatitid, HIV/AIDS, nákaz s přírodní ohniskovostí, význam aktivní a pasivní imunizace, očkovací programy, surveillance

 

 

30 otázek - minimálně 20 správných odpovědí

Sylabus
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (23.09.2014)

Obsah

Zimní semestr

1.      Definice a vývoj oboru epidemiologie, terminologie používaná v epidemiologii (dr. Dáňová)

2.      Deskriptivní epidemiologie (dr. Fabiánová)

3.      Analytická epidemiologie (doc. Janovská)

4.      Experimentální klinické studie (dr. Kynčl)

5.      Časové trendy - jejich využití v analýze a prognóze onemocnění (doc. Čelko)

6.      Hodnocení diagnostických testů (doc. Čelko)

7.      Aplikace informačních systémů u vybraných infekčních onemocnění (dr. Kynčl)

Letní semestr

8.      Proces šíření nákazy a formy výskytu nákaz (dr. Fabiánová)

9.      Principy pasivní aktivní imunizace, imunizační programy (dr. Dáňová)

10.  Akutní respirační infekce (doc. Čelko)

11.  HIV/AIDS (doc. Čelko)

12.  Virové hepatitidy (dr. Fabiánová)

13.  Nozokomiální nákazy (doc. Janovská)

14.  Exantematické a kontaktní nákazy (doc. Janovská)

15.  Přírodní ohniskovost - Lymeská borelióza (doc. Janovská)

16.  Střevní nákazy bakteriální (dr. Dáňová)

17.  Surveillance nákaz (dr. Fabiánová)

 

Studijní opory
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (23.09.2014)

 

Studijní opora

E P I D E M I O L O G I E

Doc. MUDr. Alexander M. Čelko, CSc.,  Doc. MUDr. Daniela Janovská, CSc.,

MUDr. Jana Dáňová, PhD., MUDr. Jan Kynčl, PhD., MUDr. Kateřina Fabiánová,

 

Rozsah: 15 hodin výuky, 10 hodin konzultací zimní semestr

               20 hodiny výuky, 14 hodin konzultací letní semestr

                

  Úvod

Tento předmět  se věnuje jak metodologii v epidemiologii od historie a základní terminologie až po hodnocení epidemiologických studií,  tak i speciální epidemiologii  vybraných infekčních onemocnění, tj. nákaz bakteriálního, virového a parazitárního původu. Nejsou opominuty příčiny vzniku a výskytu neinfekčních onemocnění, zvláště pak civilizačních chorob a úrazů a možnosti jejich prevence. Seznámení s imunitou, vnímavostí, aktivní a pasivní imunizace (princip, využití v současné praxi), očkovací látky, kontraindikace  očkování. Strategie imunizačních programů, odmítání očkování, platná legislativa. Protiepidemická opatření zaměřená na eliminaci zdroje nákazy, na přerušení cest přenosu a zvýšení odolnosti a imunity organizmu. Význam nozokomiálních nákaz a možnosti jejich kontroly.

 

 

 

 Cíle studia předmětu

Cílem předmětu je osvojení základních medicínských pojmů, znalostí a dovedností v oboru epidemiologie tak, aby absolvent - asistent ochrany a podpory veřejného zdraví,  byl schopen komunikovat s odbornou zdravotnickou veřejností v případě svého působení na těchto pracovištích. Dalším cílem předmětu je seznámit studenty s potřebnou legislativou, preventivními opatřeními, povinnostmi a úkoly státní správy a samosprávy pro výkon činnosti související s výkonem státního zdravotního dozoru v oblasti epidemiologie v rámci ochrany a podpory veřejného zdraví podle zvláštních právních předpisů.    

 

 

Obsah

Zimní semestr

1.      Definice a vývoj oboru epidemiologie, terminologie používaná v epidemiologii (dr. Dáňová)

2.      Deskriptivní epidemiologie (dr. Fabiánová)

3.      Analytická epidemiologie (doc. Janovská)

4.      Experimentální klinické studie (dr. Kynčl)

5.      Časové trendy - jejich využití v analýze a prognóze onemocnění (doc. Čelko)

6.      Hodnocení diagnostických testů (doc. Čelko)

7.      Aplikace informačních systémů u vybraných infekčních onemocnění (dr. Kynčl)

Letní semestr

8.      Proces šíření nákazy a formy výskytu nákaz (dr. Fabiánová)

9.      Principy pasivní aktivní imunizace, imunizační programy (dr. Dáňová)

10.  Akutní respirační infekce (doc. Čelko)

11.  HIV/AIDS (doc. Čelko)

12.  Virové hepatitidy (dr. Fabiánová)

13.  Nozokomiální nákazy (doc. Janovská)

14.  Exantematické a kontaktní nákazy (doc. Janovská)

15.  Přírodní ohniskovost - Lymeská borelióza (doc. Janovská)

16.  Střevní nákazy bakteriální (dr. Dáňová)

17.  Surveillance nákaz (dr. Fabiánová)

 

1.      Definice a vývoj oboru epidemiologie, terminologie používaná v epidemologii

 Časový rozsah 2 hodiny

1.      hodina - vysvětlení pojmů používaných v obecné epidemiologii, epidemiologické charakteristiky, ukazatele nemocnosti (incidence, prevalence, attack rate) a úmrtnosti (celková úmrtnost, kojenecká úmrtnost, smrtnost), typy epidemiologických  studií, jejich dělení a využití v praxi   

2.      hodina - řešení modelových situací, výpočty ukazatelů nemocnosti, hodnocení epidemiologických studií

 

 

 

Cíle

Získat znalosti v oblasti oboru epidemiologie, orientovat se v terminologii, osvojit si výpočty ukazatelů nemocnosti, úmrtnosti, pochopit význam epidemiologických metod používaných ke studiu frekvence a distribuce onemocnění infekční či neinfekční etiologie. 

 

 Klíčová slova

Epidemiologické studie - deskriptivní, analytické, experimentální, relativní riziko, attributivní riziko, odds ratio, incidence, prevalence attack rate, úmrtnost, smrtnost.                                                                                               

 Definice + pojmy k zapamatování

Epidemiologie se zabývá studiem výskytu nemocí v populaci a studiem faktorů, které tento výskyt podmiňují a ovlivňují. Úkolem epidemiologie je porovnání výskytu onemocnění, počtu úmrtí, či určitých jevů v populaci dle věku, pohlaví atd.  Epidemiologické studie se dělí na observační (pozorovací) a intervenční (experimentální). Úkolem epidemiologie je porovnání výskytu onemocnění, počtu úmrtí, či určitých jevů v populaci dle věku, pohlaví a dalších proměnných. 

 

 Anotace a základní pojmy      

Epidemiologie, charakteristika oboru, využití metod v praxi, pohled do historie vývoje oboru epidemiologie.

 

 Příklady

Řešení modelových situací :

Výpočty - incidence, attack rate, relativní riziko, attributivní riziko atd.

                                              

Kontrolní otázky

Charakterizujte náplň oboru epidemiologie?

Jaké je využití epidemiologických studií?

 Otázky k zamyšlení

Jak lze využít epidemiologické metody v klinické medicíně?

 Shrnutí

Epidemiologie je obor, který se zabývá studiem výskytu nemocí (infekční i neinfekční etiologie) a různých jevů v populaci. Studuje faktory podílející se na dané distribuci uvedených nemocí dle věku, pohlaví a jiných proměnných.

 

   Literatura

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

 

2.      Deskriptivní epidemiologie

 

 

 

Časový rozsah: 2 hodiny

 

1.   hodina -  teoretické informace nutné k pochopení významu základních termínů a pojmů v deskriptivní epidemiologii, jakožto i cílů epidemiologického šetření

2.   hodina - praktické ukázky deskriptivních studií - modelová situace na základě publikovaných studií

 

 

 

Cíle

Zvládnout principy epidemiologického šetření, znát druhy deskriptivních studií, umět popsat výhody a nevýhody deskriptivních studií

 

 

 

Klíčová slova

Epidemie, ohnisko nákazy, deskriptivní studie, incidence, prevalence, morbidita, mortalita, attack rate, kazuistiky, korelační studie, průřezové studie

 

 

 

Definice

Epidemiologické studie vychází z předpokladu, že výskyt nemocí není náhodný; ale je vždy v přímé nebo nepřímé souvislosti se způsobem života; řeší vztah mezi příčinou (expozice) a následkem (nemoc, úmrtí).

Epidemiologické studie se dělí na observační (deskriptivní a analytické) a intervenční (experimentální).

Úkolem deskriptivních studií je vymezení problému "kdo, kdy, kde, jak a proč" onemocněl, sběr a třídění data a vytvoření hypotézy o příčinných souvislostech.

 

 

 

Anotace a základní pojmy

Proces epidemiologického šetření a jeho součásti

Ohnisko nákazy, podmínky pro vznik ohniska nákazy

Hlavní cíle a úkoly epidemiologického šetření

Ukazatele nemocnocti a úmrtnosti v populaci:

·         Incidence (nemocnost - specifická: podle věku, pohlaví)

·         Attack rate

·         Prevalence

·         Mortalita (úmrtnost - specifická: podle věku, pohlaví).

·         Morbidita (smrtnost na danou chorobu ve skupinách obyvatelstva)

 

Epidemiologické studie: druhy, použití.

Deskriptivní studie

·         Kazusistiky a série

·         Korelační

·         Průřezové

 

Formulace hypotéz

 

 

Příklady deskriptivních studií

·         1981 - Los Angeles, série pneumonií vyvolaná Pneumocystis carini a výskyt Kaposiho sarkomu u mladých dosud zdravých homosexuálních mužů → nové onemocnění - HIV/AIDS

·         Listopad 2002 - březen 2003 Čína, Vietnam, Hong Kong, případy atypické pneumonie → nové onemocnění - SARS

·         Složení stravy jako možný rizikový faktor pro rozvoj karcinomu tlustého střeva - údaje z desítek zemí o průměrné denní spotřebě masa na jednoho obyvatele → těsná závislost, v zemích s nejnižší spotřebou masa byl výskyt karcinomu tlustého střeva nejnižší

·         Studie Prince - deprese vede k invaliditě a neschopnosti nebo naopak

·         Studie MONICA - zaměřená na kardiovaskulární onemocnění - 10 let monitoring incidence IM, úroveň péče o pacienty s akutními koronárními syndromy a úmrtnost na kardiovaskul. onem., sledování rizikových faktorů

 

 

 

Kontrolní otázky

Jaká je nejzákladnější epidemiologická charakteristika sledované osoby a proč? Jak se definuje frekvence onemocnění v lokální epidemii a jak v běžné populaci?

 

 

 

Otázky k zamyšlení

U mužů nekuřáků byl nalezen vyšší výskyt dýchacích obtíží než u žen nekuřaček; umíte vysvětlit proč? Mezi jaký typ deskriptivních studií se řadí preventivní prohlídky a vyšetření cholesterolu?

 

 

 

Shrnutí

Deskriptivní studie patří mezi relativně rychlé a snadno opakovatelné studie. Data zjištěná ve studiích slouží jako podklad pro vytváření hypotéz o příčinách onemocnění, které se následně ověřují v analytických a experimentálních studiích.

 

 

 

Literatura

  • Fabiánová K.: Epidemiologická metodologie - pdf prezentace -  www.lf3.cuni.cz
  • Göpfertová D., Pazdiora P., Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.
  • Janout V.: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8 3

 

3.      Analytická epidemiologie

 Časový rozsah: 2 hodiny

1.      hodina - opakování deskriptivních studií, příklady studií populačních (korelační ch studií, průřezových, ekologických studií), příklady kasuistik, význam deskriptivních studií pro stanovení hypotézy, základní dělení analytických studií (prospektivní, retrospektivní,  kohortové, studie případů a kontrol)

2.      hodina - analytické studie - jejich charakteristika, výhody a nevýhody jednotlivých typů studií, výběr studie pro danou hypotézu, statistické hodnocení výsledků- relativní riziko, odds ratio, osobočas, proměnné

Cíle

Získat znalosti v oblasti epidemiologických -analytických studií, orientovat se ve výběru příslušné studie pro danou tématiku; kdy jsou vhodné kohortové studie a kdy naopak studie případů a kontrol; která statistická hodnocení používáme u dané studie

 Klíčová slova

prospektivní, retrospektivní,  kohortové studie, studie případů a kontrol, relativní riziko, odds ratio, atributivní riziko, chance, bias, confounding faktor,

   Definice + pojmy k zapamatování

Testují hypotézu stanovenou na základě deskriptivních studií neboli explicitně (analyticky) srovnávají expozici a stav nemoci.

Vztah mezi určitou expozicí a nemocí odpovídá statistické závislosti mezi dvěma proměnnými, a je mírou frekvence nemoci u osob se specifickou expozicí; ta je buď vyšší, nebo nižší než frekvence mezi těmi, kteří nejsou exponováni.

 

 

 Anotace a základní pojmy      

Cíl analytické studie a jeho ovlivnění -  ověřit pravdivost hypotézy, prokázat validitu výsledků a zda vztah expozice a následku nemá jiné vysvětlení. Analytické studie mají vždy dvě skupiny - sledovanou (buď s danou expozicí, nebo nemocí) a skupinu kontrolní. Studie mohou provázat následující chyby - chance (náhoda), b i a s (systémová chyba), confounding faktor (zavádějící/matoucí faktor). 

Validita pozorování (vnitřní, vnější), stupeň objektivity - výsledky pozorované v souboru odpovídají reálné skutečnosti, tedy dosažené výsledky studiejsou pravdivé a zůstávají pravdivé i při jiném uspořádání studie a v jiném čase.  Hodnocení vztahu rizikového faktoru a následku: relace - vztah popsán v několika kazuistikách, asociace-lze stanovit relativní riziko, odds ratio a kauzalita- stanovení příčiny

Analytické studie: prospektivní a retrospektivní; studie případů a kontrol a studie kohortové - výhody a nevýhody;  statistické hodnocení - ukazatele: 1)výskytu nemoci (incidence, prevalence, risk, rate, odds ), 2) účinků expozice (relativní- risk ratio, rate ratio, odds ratio , absolutní - rozdíl rizika, 3) vlivu expozice na populaci (celkové riziko, atributivní riziko)

Pro statistické hodnocení vztahu expozice a následku se využívá čtyřpolní kontingenční tabulka

 

 Příklady -Hodnocení účinku expozice u studie případů a kontrol v závislosti na velikosti souboru a použití ukazatelů -relativní riziko (RR) a odds ratio (OR). Ze srovnání obou souborů je zřejmé, že pro tento typ studie (studie případů a kontrol) je vhodné použití OR.

 

 

 

 

 

 

 

Kontrolní otázky

 Vysvětlete rozdíl mezi deskriptivními a analytickými studiemi.

Vysvětlete rozdíl mezi prospektivní a retrospektivní studií z hlediska expozice a následku.

Jaké chyby mohou provázet analytické studie?

Jaké výhody mají kohortové studie?

Jaký je výběr osob pro studii případů a kontrol?

 Otázky k zamyšlení

Tvrdí se, že nejlepší analytickou studií pro potvrzení hypotézy je prospektivní kohortová studie. Vysvětlete, proč souhlasíte či nesouhlasíte s tímto tvrzením.

 Shrnutí

Analytické studie ověřují hypotézu, srovnávají expozici a následek u skupiny sledované a skupiny kontrolní.  Využívají se 2 typy studií - kohortové (prospektivní a retrospektivní) a studie případů a kontrol.

 

 

 

 

 Literatura

Göpfertová D., Pazdiora P., Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

Janout V. : Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8

Zvárová J.: Základy statistiky pro biomedicínské obory, 1998. Karolinum, ISBN 80-7184-786-0

Ticháček B.: Základy epidemiologie, 1997, Karolinum, ISBN 80-7184-426-8

 

4.      Experimentální klinické studie

 

 

 

Časový rozsah: 2 hodiny

1.   hodina - teoretické informace nutné k pochopení obsahu a významu experimentálních studií, zásady jejich organizace.

2.   hodina - modelové příklady klinických studií, hodnocení organizace a dosažených výsledků, diskuse

 

 

 

Cíle

Pochopit účel experimentálních studií, způsob jejich organizace včetně výběru vhodné populace, zaslepení a postupů při zjišťování výsledků.

 

 

 

Klíčová slova

Výběr populace, intervence, placebo, zaslepení, randomizace

 

 

 

Definice

V experimentální studii organizátor aktivně určuje expozici a pomocí randomizace rozděluje sledované osoby do skupiny základní (experimentální) a skupiny kontrolní (neexponované).

 

 

 

Anotace a základní pojmy

Experimentální studie obvykle vychází ze zásad kohortových studií. Lze je považovat za nejspolehlivější důkaz účinnosti preventivních i léčebných zákroků. Zásadní je náhodný výběr účastníků (randomizace) a zaslepení studie, tj. znalost o tom, kdo dostává placebo. Rozdíl ve výsledcích mezi experimentální a kontrolní skupinou lze přičíst účinku zkoumaného zásahu (ovlivnění, intervenci). V praxi se běžně rozlišují klinické kontrolované studie, které testují účinnost terapeutického faktoru na jednotlivcích, a terénní kontrolované studie, které hodnotí účinnost preventivního (event. terapeutického) zákroku u populačních celků. O realizaci klinických studií rozhoduje etická komise, která nezávisle posuzuje a vykonává dohled nad jejich průběhem z hlediska bezpečnosti a zachování práv subjektů.

 

 

 

Příklady

Jednoduše zaslepená studie - pouze účastník studie neví kdo dostává placebo

Dvojitě slepá studie - jak účastník, tak experimentátor neví kdo dostává placebo

Víceúčelové studie - simultánní testování dvou nebo více hypotéz

 

 

 

Kontrolní otázky

Proč se v klinických studiích provádí zaslepení?

Co je to randomizace?

Proč je vhodné provádět klinické studie na větších souborech osob?

 

 

 

Otázky k zamyšlení

Proč se ve studii stanovuje jednotný postup při zjišťování výsledků?

Jsou nějaká omezení experimentálních studií?

 

 

 

Shrnutí

Randomizované kontrolované experimentální studie jsou pro svou vysokou kvalitu a validitu jedním z nejsilnějších epidemiologických nástrojů. Poskytují nejspolehlivější důkaz účinnosti preventivních i léčebných zákroků.

 

 

 

Literatura

 

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-

246-2223-1.

Ticháček B.: Základy epidemiologie, Galén a Karolinum, 1997, ISBN 80-85824-53-1, 80-7184-426-8

Janout V.: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8 3

 

5.      Časové trendy - jejich využití v analýze a prognóze onemocnění v epidemiologii

 Časový rozsah: 2 hodiny

6.      hodina -  teoretické informace nutné k pochopení zákonitostí trendů a jejích analýze

7.      hodina - praktické hodnocení trendů nemocnosti, úmrtnosti, životního stylu, socio-ekonomických indikátorů vybraných zemí, za použití softwaru SZO  "Health for all".

Cíle

Naučit se sestrojit a analyzovat trendy nemocnosti a úmrtnosti jak infekčních tak neinfekčních nemocí případně jiných, z epidemiologického hlediska významných, faktorů.

 Klíčová slova

Trend,  epidemický cyklus, sezónní výskyt, kolektivní imunita, , sekulární trendy,                                                                                                        analýza trendu

   Definice

Trend v epidemiologii je tendence vývoje incidence    (úmrtnosti) určité nemoci nebo tendence vývoje nějakého jiného, z epidemiologického hlediska významného, faktoru.

 

 Anotace a základní pojmy      

Trend může být vzestupný, sestupný, neměnný či kolísající.

Pravidelné kolísání trendu bývá důsledkem epidemického cyklu a sezónního výskytu.

Epidemický cyklus je projevem dynamické rovnováhy mezi agens cirkulujícím v populaci a kolektivní imunitou této populace

Sezonní výskyt je většinou odrazem rizika expozice nákaze

Změny charakteru trendu mohou být skutečné nebo k nim dochází vlivem non-biologických faktorů jako jsou:

  ◊ změny diagnostických kritérii v ICD (mezinárodní klasifikace nemocí)

 ◊ změny v populačních charakteristikách

 ◊ pokroky v diagnostice

 ◊ změny v hlásícím systému

 

 

Analýza trendu

je soubor metod, směřující k vysvětlení vývoje nemocnosti (incidence, úmrtnosti) a všech faktorů  které ovlivňují trend  (ekologie onemocnění, původce nákazy, rozvoj zdravotnických služeb, imunizační programy, etc)

Sezónní vlivy

o   Sezónní variace flóry a fauny zevního prostředí a sezonní změny počasí mají hluboký efekt na řadu lidských onemocnění. (Akutní respirační onemocnění - chladné měsíce, průjmová onemocnění - léto).

o   Sezónní kolísání pracovních a rekreačních aktivit mohou ovlivňovat expozici zdrojům infekce (klíšťová encefalitída, leptospiróza)

o   Sezónní vlivy lidských aktivit mohou také hrát roli v sezonním výskytu nemocí. (vzestup  hladiny sérového cholesterolu účetních ve vztahu ke kritickým datům-termín výplaty, daňový kalendář, etc.)

 Příklady

Sezónní vlivy ve výskytu klíšťové encefalitidy v ČR

 

Aktivita klíšťat je v našich klimatických poměrech nejvyšší od května do září a proto je v tomto období i nejvyšší počet hlášených onemocnění klíšťovou encefalitidou.

Sekulární trend výskytu Akutních Respiračních Infekcí

 

Sezónnost v závislosti na změnách počasí v průběhu roku je typická pro akutní respirační infekce, jejichž výskyt kulminuje v nejchladnějších měsících roku.

 

Kontrolní otázky

Jaká data potřebujeme (obecně) k sestrojení sekulárního trendu?

Jak si vysvětlujeme na sekulárním trendu ARI poměrně častý výrazný pokles nemocnosti na přelomu roku s následujícím vzestupem, např. v  letech 2010-11, 2012-13?

Jak se projeví celoplošná aktivní imunizace na charakteru trendu daného onemocnění?

 

 Otázky k zamyšlení

Sekulární trend úmrtnosti na cévní nemoci má v ČR více než 20 let u obou pohlaví klesající charakter. Co je  příčinou tohoto jevu?

O čem může svědčit náhlý pokles spotřeby např. cigaret nebo alkoholu v celostátním měřítku?

 

 Shrnutí

Pochopení zákonitostí vývoje trendu představuje v epidemiologii jak infekčních, tak i neinfekčních chronických nemocí velmi silný a užitečný nástroj jak pro analýzu, tak i pro epidemiologickou prognózu. Nesmíme ovšem zapomínat, že validita sestrojeného trendu je závislá na kvalitě dat, které jsme k vytvoření trendu použili.

 

   Literatura

Čelko A.M.: Časové trendy v epidemiologii - pdf prezentace - www.lf3.cuni.cz

European health for all database - HFA DB:

www.euro.who.int/en/data-and-evidence/databases/european-health-for-all-database-hfa-db

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

Janout V.: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8 3

 

 

 

 

 

6. Hodnocení diagnostických testů

 Časový rozsah: 2 hodiny

8.      hodina -  teoretické informace nutné k pochopení významu hodnocení dg testů a k zvládnutí metodiky výpočtu charakteristik validity

9.      hodina - praktické hodnocení charakteristik validity u testů na detekci protilátek proti HIV - modelová situace na základě publikovaných studií

 

Cíle

Prakticky zvládnout hodnocení diagnostických testů z hlediska jejich validity , umět vypočítat senzitivitu, specifitu a predikční hodnoty testu.

 Klíčová slova

Validita testu, senzitivita,  specifita, predikční hodnota, screening,  HIV/AIDS

 Definice

Epidemiologický výzkum a samozřejmě klinické závěry jsou závislé na validitě diagnostických testů. Validitou rozumíme stupeň, s jakým diagnostický test měří to, co má být skutečně měřeno. Je to schopnost diagnostického testu oddělit osoby nemocné od osob bez této nemoci.

 Anotace a základní pojmy      

Validita může být stanovena pouze tehdy, když existuje referenční metoda nebo zlatý standard - definitivní postup ke stanovení, zda někdo má určitý znak nebo nemoc.

Většina z referenčních metod je příliš invazivních, nebo moc drahá k používaní v populaci a tak jsou epidemiologové nuceni používat jiné diagnostické testy, které jsou ovšem méně validní.

Vyšetříme-li určitý soubor osob jak referenčním testem, tak i našim dg testem jehož validitu potřebujeme  stanovit,  výsledky seřadíme do tzv. kontingenční tabulky:

 

                                                                                     REFERENČNÍ METODA

                                                                                     Pozitivní       Negativní

DIAGNOSTICKÝ        Pozitivní                                        a                    b

         TEST                 Negativní                                       c                    d

Pravdivě pozitivní =   a                                         Falešně pozitivní = b

Pravdivě negativní = d                                          Falešně negativní = c

  Prevalence nemoci v studované populaci:                               

                                        Prevalence (a+c) / (a+b+c+d)

 

  Senzitivita testu je proporce pravdivě pozitivních, správně identifikovaných :

                                        Senzitivita = a / (a + c)

 

  Specifita testu je proporce pravdivě negativních, správně identifikovaných :

                                       Specifita = d / (b + d )

 

 Predikční hodnota pozitivního výsledku testu je pravděpodobnost, že osoba s pozitivním výsledkem testu má testovanou nemoc.

                                      Predikční hodnota pozitivního výsledku = a / (a + b)

 

Predikční hodnota negativního výsledku testu je pravděpodobnost, že osoba s negativním výsledkem testu nemá testovanou nemoc.

                                      Predikční hodnota negativního výsledku = d / (c + d)

 

Ideální test má vysokou senzitivitu (správně identifikuje vysokou proporci jedinců s nemocí) a vysokou specifitu (dává málo pozitivních výsledků u jedinců bez nemoci).

 

Senzitivita je závislá pouze na číselných hodnotách v levém sloupci tabulky a specifita závisí na číslech v pravém sloupci. Když se mění prevalence, číselné hodnoty v levém sloupci se mění úměrně k hodnotám v pravém sloupci, ale senzitivita a specifita se nemusí nutně změnit.

Predikční hodnota pozitivního výsledku testu je závislá na číslech v obou sloupcích a změní se, když se změní prevalence.

Predikční hodnota výsledku testu je závislá na prevalenci nemoci.

Čím je nižší prevalence, tím je nižší predikční hodnota pozitivního výsledku testu.

 

 Příklady referenčních diagnostických testů

Downův syndrom - karyotypizace

Diabetes mellitus - glukosový toleranční test

Duodenální vřed - endoskopie

HIV infekce - detekce virové DNA pomocí PCR

Nádory - biopsie

Většina nemocí - postmortálně

 

Kontrolní otázky

Pro screeningové vyšetření potřebujeme test s vysokou senzitivitou, nebo specifitou a proč?

Pro potvrzení či vyvrácení předpokládané diagnózy použijeme test s vysokou senzitivitou nebo specifitou a proč?

 

 Otázky k zamyšlení

Jaký test použijeme u žen, které vyšly v mamografickém screeningovém vyšetření jako pozitivní?

Test na okultní krvácení ve stolici (screeningové vyšetření na kolorektální karcinom) má poměrně nízkou senzitivitu nebo specifitu?

 

 Shrnutí

Druhy diagnostických testů.

1. Naprosto senzitivní a specifický test:

 Každý člověk s pozitivním testem je nemocný.  Každý nemocný je na test pozitivní.

2. Naprosto senzitivní a málo specifický test.

 Každý nemocný je pozitivní. ALE   Někteří pozitivní jsou zdraví.(falešně pozitivní)

3. Naprosto specifický a málo senzitivní test.

 Každý pozitivní je nemocný. ALE   Někteří nemocní jsou negativní. (falešně negativní)

 

Pro screening potřebujeme vysokou senzitivitu, pro potvrzení diagnózy vysokou specifitu.

Test by neměl být příliš invazivní ani drahý.

 

 

 Literatura

Čelko A.M.: Hodnocení diagnostických testů - pdf prezentace - www.lf3.cuni.cz

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

Janout V.: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8 3

 

7. Aplikace informačních systémů u vybraných infekčních onemocnění

 

 

 

Časový rozsah: 2 hodiny

1.   hodina - teoretické informace týkající se informačních systémů v kontextu systému surveillance infekčních nemocí.

2.   hodina - charakteristiky informačních systémů v epidemiologii, praktické příklady jejich výstupů a využití

 

 

 

Cíle

Seznámit s fungováním základních informačních systémů pro infekční nemoci v ČR a s využitím jejich výstupů v rámci epidemiologických surveillance programů.

 

 

 

Klíčová slova

Surveillance, informační systém, hlášení infekčních nemocí, orgán ochrany veřejného zdraví

 

 

 

Definice

Informační systém u infekčních onemocnění zabezpečuje sběr, přenos, zpracování a využití dat; je využívám zejména v rámci surveillance.

 

 

 

Anotace a základní pojmy

Moderní koncepce surveillance byla definována Světovou zdravotnickou organizací (Raška, 1968). Spočívá v komplexnosti přístupu k epidemiologickému studiu nemoci jako dynamickému procesu. EPIDAT představuje v ČR základní systém hlášení infekčních nemocí, eviduje jednotlivé případy cca 250 nemocí. Pro akutní respirační infekce včetně chřipky, tuberkulózu, pohlavní nemoci a HIV existují samostatné informační systémy, které zohledňují specifičnost těchto nemocí. Získané informace slouží ke zvládnutí nebo alespoň potlačení dané infekce, tj. k vytvoření systému účinných opatření pro omezení nebo likvidaci této nákazy. U onemocnění, kde je dostupné očkování, přispívají informace k optimalizaci vakcinačních strategií.

 

 

 

Příklady

epidemiologické šetření u infekčního onemocnění - obvykle provádí epidemiolog Krajské hygienické stanice

zdroj dat do informačních systémů u infekcí - diagnostikující lékař

 

 

 

Kontrolní otázky

Jaké existují zdroje informací o nemocných?

Popište strukturu systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce

K čemu slouží sérologické přehledy?

 

 

 

Otázky k zamyšlení

Proč se sleduje výskyt infekčních nemocí?

Jaké jsou prvky epidemiologické surveillance a k čemu slouží?

 

 

 

Shrnutí

Informační systémy u infekčních nemocí obsahují základní epidemiologické charakteristiky nemocných. Jsou využívány na místní, regionální, národní i nadnárodní úrovni. Surveillance programy slouží k zajištění jednotného postupu u vybraných infekcí.

 

 

 

Literatura

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-

246-2223-1.

ÚZIS ČR. Ročenka Infekční nemoci (dříve Přenosné nemoci) ISSN 1802-999X, dostupné na www.uzis.cz

Janout V.: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8 3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

LETNÍ SEMESTR

  1. Proces šíření nákazy

 

 

Časový rozsah: 2 hodiny

1.   hodina - popis základních podmínek nutných pro šíření nákazy

2.   hodina - přehled preventivních a represivních protiepidemických opatření

 

 

Cíle

Znát

·         základní podmínky procesu šíření nákazy

·         základní principy obecných preventivních opatření pro předcházení infekčním nemocem

·         základní principy preventivních a represivních protiepidemických opatření

 

 

 

 

Klíčová slova

Původce nákazy, zdroj nákazy, přenos nákazy - přímý a nepřímý, vnímavá populace, sporadický, endemický, epidemický či pandemický výskyt, promořenost, kolektivní imunita, eliminace, eradikace, asanace, dezinfekce, dezinsekce, deratizace.

 

 

 

Definice

Proces šíření nákazy - způsob šíření nákazy v populaci. Základní podmínky pro vznik epidemického procesu jsou přítomnost zdroje nákazy, uskutečnění přenosu původce a přítomnost vnímavé populace.

 

 

 

Anotace a základní pojmy

Základní podmínky pro vznik epidemického procesu:

  • přítomnost zdroje nákazy (období nakažlivosti, inkubační doba, nosič)
  • uskutečnění přenosu původce (přenos přímý, nepřímý)
  • přítomnost vnímavé populace (faktory ovlivňující odpověď jedince na expozici infekčnímu agens)

 

Původce nákazy - metazoa, protozoa, houby, bakterie, ricketsie, chlamydie, mykoplazmata, viry, priony.

Formy výskytu nemocí v populaci - sporadický, endemický, epidemický, pandemický výskyt. Emerging a re-emerging diseases, nová onemocnění.

Epidemiologická souvislost, epidemická křivka, explozivní epidemie, epidemické cykly.

 

Protiepidemická opatření jsou zaměřena na všechny tři články procesu vzniku a šíření nákaz a jejich hlavním cílem je zabránit dalšímu šíření nákazy - obecná, preventivní protiepidemická, represivní opatření.

 

 

 

Příklady

Zdravý nebo asymptomatický nosič - hepatitida A, poliomyelitida, nosičství meningokoků

Chronický nosič - břišní tyf, shigelóza, listerióza

Latentní infekce - herpes hominis, virus varicella zoster

Pomalé infekce - subakutní spongiformní encefalopatie

 

 

 

Kontrolní otázky

Jaký je rozdíl mezi promořeností a kolektivní imunitou?

Jaký je rozdíl mezi eliminací a eradikací? Která onemocnění byla eradikována ve světě a která byla eliminována na území České republiky?

 

 

 

Otázky k zamyšlení

Čím je ovlivněna délka inkubační doby u jednotlivých onemocnění?

U kterých druhů onemocnění bude explozivní epidemická křivka?

 

 

 

Shrnutí

Znalost jednotlivých částí šíření epidemického procesu je nutná k zavedení cílených preventivních a represivních opatření.

 

 

 

Literatura

 

  • Fabiánová K.: Proces šíření nákazy. - pdf prezentace -  www.lf3.cuni.cz
  • Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.
  • Janout V.: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8 3

 

 

 

 

  1. Principy pasivní a aktivní imunizace, imunizační programy

 Časový rozsah: 2 hodiny

1.      hodina - vysvětlení pojmů pasivní imunita vrozená a získaná, aktivní imunita vrozená a získaná, druhy očkovacích látek z hlediska způsobu přípravy, kontraindikace očkování, reakce o očkování  

2.      hodina - seznámení s legislativními postupy v očkování v ČR, očkování -  pravidelné, zvláštní, mimořádné, pří úrazech a nehojících se ranách, na žádost

Cíle

Získat znalosti v oblasti pasivní a aktivní imunizace, orientovat se v doporučeních zaměřených na snížení frekvence očkováním preventabilních nákaz, orientovat se v legislativních postupech v rámci jednotlivých druhů očkování.

 Klíčová slova

Pasivní imunizace, aktivní imunizace, imunoglobulin,  očkovací látka - vakcína,  očkování - pravidelné, zvláštní, mimořádné, při úrazech, na žádost, kontraindikace, reakce po očkování.                                                                                             

   Definice + pojmy k zapamatování

Pasivní imunizace představuje aplikaci hotových protilátek (imunoglobulinů) do organizmu člověka nebo zvířete, dle způsobu přípravy rozlišujeme protilátky homologní a heterologní, očkovací látka (vakcína) je preparát obsahující antigen či více antigenů, po podání do organizmu navodí tvorbu specifických protilátek.

 

 Anotace a základní pojmy      

Imunizaci rozlišujeme pasivní a aktivní, pasivní imunizace je spojena s aplikací hotových protilátek (imunoglobulinů), její účinnost je krátkodobá, aktivní imunizace představuje podávání očkovacích látek, které navozují většinou dlouhodobou ochranu, která závisí na druhu použité očkovací látky.

 

 Příklady:                       účinnost očkovací látky

                                     attack rate neočk. - attack rate očk.

            ÚV    =    ----------------------------------------------------       x     100

                                                   attack rate neočk.

Kontrolní otázky

Vysvětlete rozdíl mezi pasivní a aktivní imunizací?

Jak je organizováno pravidelné očkování v ČR?

Co vyjadřuje pojem promořenost a kolektivní imunita?

 Otázky k zamyšlení

Co by se stalo, pokud bychom nyní přerušili kontinuitu pravidelného očkování např. proti spalničkám?

 Shrnutí

Aktivní imunizace představuje nejvýznamnější formu primární prevence infekčních chorob. Hraje důležitou roli pro navození vysoké hladiny kolektivní imunity populace. Ochrana po provedeném očkování (primovakcinaci) nastupuje v průměru za 2 týdny. Ochranný účinek vakcíny záleží na druhu použité očkovací látky. Pasivní imunizace má význam v těch situacích, kdy je nutné zajistit okamžitou ochranu před určitou infekcí, její nevýhodou je krátkodobost působení v organizmu příjemce (v řádu několika týdnů).

 

   Literatura

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

 

 

3.      Akutní respirační virové infekce + chřipka

 Časový rozsah: 2 hodiny

10.  hodina - epidemiologická významnost akutních respiračních infekcí virového původu a limitované možnosti jejich kontroly

11.  hodina -chřipka jako zdravotní,  ekonomický  a sociální problém, strategie očkování

proti chřipce.

 

Cíle

Naučit se orientovat  a pochopit  problematiku akutních respiračních infekcí včetně chřipky, z hlediska četnosti a závažnosti onemocnění, zvládnout strategii očkování proti chřipce a umět vysvětlit přínos aktivní imunizace proti chřipce.

 

 Klíčová slova

ARI (akutní respirační infekce), sezónnost, chřipka, hemaglutinin, neuraminidáza, drift, shift, imunizace, antivirotika

 Definice

ARI představují vůbec nejčastější příčinu  hlášených onemocnění, školního absentismu i  pracovní neschopnosti s významným postižením zejména dětské a seniorské populace.

 Anotace a základní pojmy

          Závažnost  problematiky

n  Mortalita na ARI - největší problém pro rozvojové země - asi 2,5 milionu kojenců a 1,5 milionu dětí do 4 let umírá každoročně na tyto infekce.

n  Navzdory velkým rozdílům v úmrtnosti mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, nemocnost na respirační infekce je přibližně stejná.

n  Incidence drobných respiračních infektů se v rozvinutých a rozvojových zemích prakticky neliší a odhaduje se na 5 až 9 episod za rok.

n  Závažnost klinického průběhu ARI vysvětluje rozdíly v úmrtnosti ve světě za posledních 50 let, protože  úmrtnost na pneumonie výrazně klesla v rozvinutých zemích během tohoto období ve všech věkových skupinách (kromě nejstarší).

Klinická  klasifikace ARI

Infekce horních cest dýchacích                                             Infekce středních cest dýchacích

    Akutní virová rhinitis                                                                 Croup  - epiglottitis

    Akutní virová faryngitis                                                                          - laryngitis                                        

    Akutní  virová laryngitis                                                                         - tracheitis

    Akutní virová otitis                                                                                 - laryngotracheobronchitis

                                                       Infekce dolních cest dýchacích

                                                      Akutní virová  tracheobronchitis

                                                      Akutní virová bronchitis

                                                      Akutní  virová bronchiolitis

                                                      Akutní virová pneumonie

 

Přehled   virů vyvolávajících  ARI

        Virus                                                                                                         Sérotypy

        Orthomyxovirus influenzae                                                                  A, B, C                  

       Myxovirus parainfluenzae                                                                     1, 2, 3, 4

       Respiratorně Syncytialní virus                                                              1

       Adenoviry                                                                                                 1 - 41

       Rhinoviry                                                                                                   asi 200

       Coronaviry                                                                                                 asi  12

       Enteroviry                                                                              

        - Coxsackie A                                                                                           10, 21, 24

        - Coxsackie B                                                                                            1 - 6

        - Echoviry                                                                                                  1, 11, 19, 20, 22                  

        - Enterovirus                                                                                             68

 

 

 Shrnutí

 

Epidemiologická významnost  Akutních Respiračních Infekcí (ARI)

 

- Velké množství  virů

- Schopnost každého agens vyvolat široké spektrum ARO

- Významná nemocnost a úmrtnost v pediatrické praxi

- Vysoká incidence, pracovní (školní) neschopnost s  následnými  ekonomickými ztrátami

- Periodický sezónní epidemický výskyt během podzimních a   zejména zimních měsíců                      

- Krátké trvání specifické imunity

- Převládající vzdušný přenos

 

NEMOŽNOST   ÚČINNÝCH EPIDEMIOLOGICKÝCH OPATŘENÍ

 

 

Chřipka

 Definice

 

Epidemická chřipka zůstává velkým nekontrovatelným morem lidstva. Její vážnost spočívá v rychlosti s jakou se epidemie vyvíjí, vysoké morbiditě a závažností komplikací, zejména virovými a bakteriálními pneumoniemi

 

 Anotace a základní pojmy

 

Infekční agens:    Orthomyxovirus influenzae    typ A  - subtyp  H1N1, H2N2 a H3N2   

                               Orthomyxovirus influenzae    typ B

                               Orthomyxovirus influenzae    typ C

 

Typ viru je určován antigenními vlastnostmi antigenně stabilního nukleoproteinu (NP).

 

Pojmy k zapamatování

 

Influenza A se dělí na subtypy podle povrchových   glykoproteinů:

     - Hemaglutinin     H

     - Neuraminidasa  N 

Tři  subtypy   hemaglutininu (H1, H2, H3) and dva subtypy  neuraminidasy  (N1 a N2)  jsou známé mezi lidskými viry  chřipky A.

 

Antigenní změny viru.

Antigenní shift  je objevení se úplně nového subtypu.  Shifty vznikají v nepravidelných intervalech pouze u typu A  a jsou odpovědné za pandemie.

Antigenní drifty jsou malé antigenní změny jedného nebo obu povrchových glykoproteinů a jsou odpovědné za každoročné epidemie a regionální výskyt.

 

Influenza A  subtypy  - jsou spojovány s pandemiemi a rozsáhlými  epidemiemi                                      

Influenza B  - vyvolává rozsáhlé i regionální epidemie

Influenza C  - vyvolává lokalizované epidemie a  sporadické případy

 

 Prevence a možnosti kontroly chřipky

Imunita proti povrchovým antigénům chřipkového  viru neuraminidase a zejména hemaglutininu zmenšuje pravděpodobnost infekce a snižuje závažnost onemocnění, když dojde k infekci.

I když viry chřipky typu B vykazují vyšší antigenní stabilitu než viry chřipky A, antigení drifty se u nich také vyskytují

    Antigenní charakteristiky  cirkulujících kmenů chřipkových virů poskytují základ pro výběr kmenů, které jsou každý rok zahrnuté do očkovací látky proti chřipce.

 

 

 Inaktivovaná vakcína proti chřipce A a B 

Každoročně připravovaná protichřipková vakcína obsahuje 3 typy virů (obyčejně dva typy viru A a jeden typu B), které reprezentují chřipkové viry o kterých se předpokládá, že budou cirkulovat nastávající zimu.

Vakcína je připravovaná z vysoce purifikovaných virů, kultivovaných na kuřecích embryích, které se inaktivují (usmrcují).

Celý virus, subvirion a preparáty z  purifikovaných povrchových antigenů se používají na přípravu očkovací látky.

Účinnost protichřipkové vakcíny spočívá v zábraně onemocnění, nebo v jejím mírnějším průběhu, kolísá jak v závislosti na věku a imunitním stavu příjemce vakcíny tak i na stupni podobnosti mezi viry obsaženými ve vakcíně a  viry cirkulujícími během chřipkové sezony.

 

Chřipková vakcína pro sezónu 2012 -2013

Podle doporučení WHO

A/California/7/2009 (H1N1)pdm09

A/Victoria/361/2011 (H3N2)

B/Wisconsin/1/2010

 

 Cílové populační skupiny  pro speciální očkovací  programy  

o   Osoby nad 65 let věku

o   Obyvatelé domovů důchodců, LDN, domovů s pečovatelskou  službou a jiných zařízení ubytovávajících osoby s chronickými   onemocněními bez ohledu na jejich věk

o   Dospělí a děti s chronickými nemocemi respiračního nebo    kardiovaskulárního systému včetně dětí s astmatem

o   Děti a dospělí potřebující pravidelnou lékařskou péči nebo  hospitalizaci v průběhu předchozího roku pro chronické  metabolické nemoci (včetně diabetes mellitus), renální dysfunkce   hemoglobinopatie, nebo v imunosupresi

 

 

 Protivirové preparáty proti chřipce A a B

o   Nejúčinnější dostupná antivirotika jsou inhibitory neuraminidázy: oseltamivir (Tamiflu) a zanamivir (Relenza)

o   účinkují proti skupině virů A i B

o   je nutné je podat do 48 hodin po výskytu prvních příznaků

o   dokáží zkrátit dobu horečka a ostatních příznaků chřipky až o 3 dny

o   mají vzácný výskyt nežádoucích projevů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Příklady

Dlouhodobý graf nemocnosti ARI Česká republika (SZÚ)



                                                                                               

Týdenní nemocnost akutních respiračních infekcí včetně chřipky (ARI) na 100 000 obyvatel v jednotlivých věkových skupinách, sezóna 2011-2012 (SZÚ)

    

 

 

           

 Kontrolní otázky:

Proč pravidelně dochází v posledních dvou týdnech kalendářního roku k výraznému poklesu nemocnosti prakticky ve všech věkových skupinách?

Které věkové skupiny populace jsou nejčastěji postižené výskytem ARI včetně chřipky?  

 

   Otázky k zamyšlení

Na čem závisí  účinnost očkovací látky proti chřipce?

Proč je v ČR proočkovanost proti sezonní chřipce dlouhodobě velmi nízká a jak by se to dalo zlepšit?

 

 Shrnutí

ARI spolu s chřipkou představují vůbec nejčastější příčinu  hlášených onemocnění, školního absentismu i  pracovní neschopnosti.

Nejvýznamněji bývá postižena zejména dětská a seniorská populace s velkým procentem závažných komplikací a smrtností.

Jediná účinná ochrana populace je aktivní imunizace proti chřipce, prováděná každoročně. Vakcína se připravuje podle aktuálně cirkulujících virů influenzy A  a B. V terapii  chřipky se uplatňují protivirové preparáty Tamiflu a Relenza.

 

 Literatura

Čelko A.M.: Epidemiologie akutních virových respiračních onemocnění  - pdf prezentace - www.lf3.cuni.cz

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

Beneš J. a kol.: Infekční lékařství, Galen 2009.

 

 

  1. HIV/AIDS

 Časový rozsah: 2 hodiny

12.  hodina -  teoretické informace nutné k pochopení zvláštnosti infekce HIV/AIDS

včetně základních epidemiologických charakteristik a možností prevence

 

13.  hodina - aktuální epidemiologická situace ve výskytu HIV/AIDS v ČR a ve světě

Cíle

Seznámit se s problematikou epidemiologie HIV /AIDS z hlediska specifik přenosu infekce, závažnosti onemocnění a možnostmi prevence.

 Klíčová slova

HIV (Human Immunodeficiency Virus),  AIDS (Acquired Immun Deficiency Syndrome), retrovirus, vertikální přenos, antiretrovirová terapie

 

 

 Definice

HIV

 (z angl. Human Immunodeficiency Virus), virus lidské imunitní nedostatečnosti,  je  RNA retrovirus, což je skupina virů mající schopnost vytvořit podle své RNA řetězec DNA a ten vložit do genomu hostitelské buňky. Způsobuje nemoc AIDS.

 

AIDS

(z angl. Acquired Immun Deficiency Syndrome, syndrom získané imunitní nedostatečnosti), má člověk starší dvanácti let, jestliže je test na přítomnost protilátek HIV  pozitivní  a zároveň je splněna aspoň jedna z následujících podmínek:

 Anotace a základní pojmy

HIV se vyskytuje ve dvou typech HIV-1 a HIV-2, které se liší ve složení povrchových struktur. Oba typy se také odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami.

V Evropě, na Americkém a Asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV 1, HIV 2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky.

 HIV-1 se dělí na řadu subtypů značených alfabeticky. Je velmi plastický, snadno podléhá mutacím zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato vlastnost je jednou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účinných vakcín.

 

Současná klasifikace HIV viru

 

Více než 90% infekcí HIV-1 patří do skupiny M, která se dělí na 9 geneticky odlišných subtypů -A,B,C,D,F,G,H,J,K.  Duální infekcí různými subtypy může vzniknout nový hybridní virus CRF (circulating recombinating form)

 

Klinický obraz a  diagnostika infekce

Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let a s tím, jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky.

     Krátce po expozici - za 3-8 týdnů - přibližně u 75 % infikovaných dochází k příznakům primoinfekce - akutní HIV infekce. Ta obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění, často s prchavým exantémem, jindy připomínající syndrom infekční mononukleózy a jen vzácněji se objeví neurologická symptomatologie - sérózní meningitida či polyradikuloneuritida.  Tato primární HIV infekce pravidelně spontánně odchází.

Následuje různě dlouhé období latence, kdy  pacient nemívá jakékoliv obtíže.

Někdy dochází ke  zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující generalizovanou lymfadenopatii - PGL.

 V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož hlavním projevem je pokles CD4+  T lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kateg.

 A asymptomatické HIV infekce do kategorie

 

 B - symptomatické fáze HIV infekce,

která je charakterizována výskytem recidivující orofaryngeální kandidózy či kandidové vulvovaginitidy, výsevem herpes zoster, a postupným zmenšováním předtím zduřelých uzlin a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí.

V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí (OI), jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie

 

 C - stadium rozvinutého AIDS-onemocněni

- charakterizované výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV encefalopatie a wasting syndrom (kachexie). Výskyt velkých OI je důsledkem těžké poruchy imunitního systému a je obvykle spojen s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů.

 

Principy laboratorní diagnostiky

o   Průkaz specifických HIV protilátek je spolehlivou, citlivou a specifickou metodou diagnostiky HIV/AIDS.  Používá se i k vyšetřování krevních dárců pro zajištění bezpečnosti krevních konzerv a krevních derivátů. Pro vyloučení falešně pozitivních nálezů je třeba každý pozitivní výsledek ověřovat v systému konfirmačních testů, které provádí specializované pracoviště. Při interpretaci negativních výsledků je nutno u vyšetřovaného uvažovat časový faktor tak, aby se vyloučil falešně negativní nález, způsobený vyšetřením v období tzv. imunologického okénka, to je v době, kdy vyšetřovaný ještě nestačil po své HIV infekci vytvořit detekovatelné protilátky. Délka tohoto období byla stanovena v průměru na 3 měsíce. Po této době je nutno u HIV negativních osob s rizikem HIV infekce vyšetření opakovat

  • Přímý průkaz viru v biologickém materiálu (obvykle mononukleární buňky periferní krve). Velmi  náročná a z hlediska profesionální infekce nebezpečná metoda používaná jen pro speciální případy (např. u novorozenců HIV infikovaných matek).
  • Průkaz virového genomu (virových nukleových kyselin) v biologickém materiálu, především polymerázovou řetězovou reakcí (PCR).   

 

Cesty přenosu HIV infekce

1. krevní cestou

HIV kontaminovanou krví nebo krevními deriváty,(transplantace)

Společným používáním jehel, stříkaček, event. roztoku drogy u injekčních uživatelů drog 

Při krvavých sexuálních praktikách

 

 2. pohlavním stykem

Spermatem, vaginálním sekretem při homo- i heterosexuálním styku

 

3. z matky na dítě

Vertikální přenos (antenatálně, perinatálně, ev. mateřským mlékem)

Epidemiologické charakteristiky HIV/AIDS infekce

  •  Zdroj nákazy - rezervoár
    Zdrojem HIV je pouze infikovaný člověk. Žádný ze známých zvířecích retrovirů není přenosný na člověka.
  • Období nakažlivosti
    Infikovaná osoba je nakažlivá prakticky okamžitě po vniknutí HIV do organismu a jeho replikaci ve vnímavých buňkách, tedy ještě v inkubační době před rozvojem akutní infekce. Nakažlivou zůstává až do konce svého života. Stupeň nakažlivosti se liší podle množství vylučovaného viru v závislosti na fázi infekce, ve které se infikovaná osoba nachází. Největší množství viru se vylučuje v akutním stadiu, méně v době latentní fáze a jeho množství opětovně stoupá v období klinického AIDS.
  • Inkubační doba
    Inkubační doba, od vstupu viru do vnímavé buňky po objevení se klinických příznaků charakterizovaných jako akutní infekce či primární onemocnění, je průměrně 3 týdny. Nesprávně je jako inkubační doba označována relativně velmi dlouhá fáze (až 15 i více let) latentní infekce s minimálními klinickými příznaky. Tato fáze nastupuje po akutní infekci a dosud není jasno, zda všichni infikovaní posléze přejdou do stadia klinicky plně rozvinutého onemocněni AIDS.

 

Základní principy terapie

  • Základem léčby je vedle profylaxe a včasné léčby oportunních infekcí specifická protivirová terapie. Jejím cílem je  zpomalit množení HIV a předejít tak zhroucení imunitního systému. Konečný cíl protiretrovirové terapie - eliminace viru z organismu - není dosud vyřešen. Všechna dosud dostupná antiretrovirová chemoterapeutika svým zásahem do replikačního cyklu viru pouze více či méně úspěšně zpomalují jeho množení v organismu.
  • Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které působí v různých fázích replikace viru. (inhibitory reverzní transkriptázy a proteázy). Jejich kombinací lze dosáhnout zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV.  U gravidních žen ART (antiretrovirová terapie) podávaná během těhotenství snižuje riziko přenosu HIV infekce na dítě

Protiepidemická opatření

Preventivní

v současné době neexistují žádná specifická preventivní opatření. K dispozici není účinná očkovací látka ani jiné profylaktické preparáty. Preventivní opatření, která jsou k dispozici:

výchova, vedoucí ke změnám přístupů a chování v sexuálním životě

zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a derivátů testováním všech darovaných krví

diskutován je program výměny jehel a stříkaček u injekčních uživatelů drog

 

 

 

Represivní

hlášení HIV pozitivity, onemocnění AIDS a úmrtí Národní referenční laboratoři pro AIDS žádná karanténní opatření ani omezování společenského styku nejsou uplatňována; výkon povolání je omezován pouze zdravotním stavem, nikoliv nálezem HIV pozitivity.

 

HIV/AIDS v České republice
Kumulativní data k 30. 11. 2013

Ke konci listopadu 2013 bylo potvrzeno celkem 2106 případů HIV pozitivity u občanů ČR a rezidentů a 398 případů AIDS, z kterých zemřelo 199 osob. Nejčastější cestou přenosu byl homo a bisexuální styk - 1304 mužů=62%, heterosexuální styk - 553 osob = 26% a přenos u injekčních uživatelů drog - 86 osob=4%.

Nejpostiženějším regionem je Praha - s 1027 případy HIV pozitivity = 49%

Kromě občanů ČR a rezidentů bylo diagnostikováno 376  HIV+ cizinců, hlavně ze zemí endemického výskytu a států bývalého SSSR.

 

Globálnípřehled epidemie HIV a AIDS ve světě v r. 2012

Počet osob žijících s HIV v roce 2012

Celkem                              35.3 milnu

Dospělí                               32.1 miliónu

 Ženy                                   17.7 miliónu

Děti pod 15 let                     3.3 miliónu

 

Osoby nově infikované HIV v roce 2012

Celkem                                2.3 miliónu
Dospělí                                 2.0 milióny
Děti pod 15 let                      260 000

Úmrtí na AIDS v roce 2012

Celkem                                1.6 miliónu

Dospělí                                 1.4 miliónu

Děti pod 15 let                       210 000

 

 

Příklady

Odhady geografické distribuce výskytu HIV/AIDS ve světě s  v r. 2012

 

 

 

 Kumulativní  výskyt HIV/AIDS v ČR 1986-2013

 

Kontrolní otázky

Proč HIV+ těhotné ženy rodí císařským řezem a nekojí?

Proč se doporučuje provádět test na HIV protilátky až za 3 měsíce po rizikovém chování?

 

 Otázky k zamyšlení

Na které skupiny obyvatel je nutné soustředit hlavní  pozornost při tvorbě a  realizaci preventivních programů?

 

Z hlediska životního stylu v ČR,  která skupina populace představuje potencionální hrozbu výrazného nárůstu HIV pozitivity v příštích letech a proč?

 

 Shrnutí - svět

Více než 6 300 nových HIV infekcí každý den ve světě v r. 2012

o   Kolem 95% v zemích s nízkým nebo středním příjmem

o   Kolem 700 nových infekcí u dětí pod 15 let věku

o   Kolem 5 500 nových HIV infekcí u osob nad  15 let věku, z kterých:

-      téměř 47% je u žen

-      kolem 39% je u mladých osob (15-24 let)

Česká republika

Cca 2100 HIV+ a 400 případů AIDS ke konci roku 2013 představuje příznivou epidemiologickou situaci ve srovnání se zeměmi na západ od ČR. Varováním je trend meziročního nárůstu HIV pozitivity, který se každoročně zvyšuje zejména prostřednictvím homo a bisexuálního styku.

 

 Literatura

Čelko A.M.:Epidemiologie HIV/AIDS - pdf prezentace - www.lf3.cuni.cz

Čelko A.M.:Epidemiologie HIV/AIDS, Česká republika 2013- pdf prezentace - www.lf3.cuni.cz

Čelko A.M.:Svět - globální přehled epidemie HIV a AIDS v r. 2012 - pdf prezentace - www.lf3.cuni.cz

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

Staňková M.:Infekce vyvolané HIV. in Beneš J. a kol.: Infekční lékařství, str. 148-160, Galen 2009.

 

  1. Virové hepatitidy

 

 

Časový rozsah: 2 hodiny

1.   hodina -  přehled virových hepatitid

2.   hodina - epidemiologická situace ve výskytu virových hepatitid v ČR a ve světě

 

 

 

Cíle

Získat přehled o aktuální epidemiologické situaci ve výskytu virové hepatitidy A, B, C, D, E a G v ČR a ve světě. Znát protiepidemická opatření a možnosti prevence u jednotlivých typů virových hepatitid.

 

 

 

Klíčová slova

Virová hepatitida, incidence, prevalence, hepatocelulární karcinom, cirhóza, očkování

 

 

 

Definice

Virové hepatitidy (VH) jsou vyvolány primárně hepatotropními viry. Podle etiologického původce se dělí virové hepatitidy na VHA, VHB, VHC, VHD, VHE a VHG.

Virové hepatitidy mají velký celospolečenský význam; vyskytují se na celém světě, způsobují rozsáhlé epidemie a při přechodu do chronicity způsobují trvalou invalidizaci nemocných.

 

 

 

Anotace a základní pojmy

Z epidemiologického hlediska je důležité znát u jednotlivých druhů virových hepatitid zejména inkubační dobu a období nakažlivosti, způsob přenosu, zda onemocnění přechází do chronicity, jakým způsobem lze onemocnění předcházet či zda existuje prevence očkováním a jaká jsou protiepidemická opatření v ohnisku nákazy virovou hepatitidou.

Pro akutní virové záněty jater platí nařízení povinné izolace na lůžkových odděleních nemocnic nebo léčebných ústavů (příloha 2, vyhl. č. 306/2012 Sb.).

Surveillance formou legislativní úpravy existuje v ČR pro VHA, VHB, VHC a VHE. Pro osoby v kontaktu s  nemocným s potvrzenou virovou hepatitidou se nařizuje lékařský dohled, pro osoby vykonávající činnosti epidemiologicky závažné se nařizuje zvýšený zdravotnický dozor.

 

 

 

Příklady

Prevalence VHA protilátek v populaci: 15 -100% podle státu

•         Severské země asi 15%

•         Austrálie, Japonsko, část Evropy, USA: 40 - 70% (Řecko 82 %, Francie 75 %)

•         Rozvojové země: ↑ promořenost HAV do 9ti let věku

 

VHC

·         svět: 130 -170 mil. (2 - 3%), 3-4 mil. nových případů ročně, nejvíce Asie a Afrika

·         Evropa: 9 mil. (pod 2%), ECDC odhad: 8,7/100 000

·         ČR: cca 50 000 nosičů

 

VHD, prevalence protilátek u lidí

•         endemické oblasti 3-26%

•         neendemické oblasti 1-3%

•         krevní dárci 1%

 

 

 

Kontrolní otázky

Jaký je nejčastější způsob přenosu VHB? Která věková skupina je nu VHB nejvíce ohrožena přechodem do chronicity? Jaký je rozdíl ve věkové distribuci onemocnění u VHA a VHE? Které hepatitidy přecházejí do chronicity?

 

 

 

Otázky k zamyšlení

Je možné opakovaně onemocnět VHC? Pokud ano, proč? Myslíte si, že je prevence virových hepatitid v ČR dostatečná?

 

 

 

Shrnutí

Virové hepatitidy způsobují sporadická onemocnění a epidemie různě velkého rozsahu na celém světě. Mají velký společenský, ekonomický a zdravotní význam.

 

 

 

Literatura

  • Fabiánová K.: Současná epidemiologická situace ve výskytu virových hepatitid - pdf prezentace -  www.lf3.cuni.cz
  • Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.
  • Janout V.: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8 3

 

 

  1. Nozokomiální infekce /NN/

 Časový rozsah: 2 hodiny

1.      hodina - Úvod ( historie, výskyt),  definice nozokomiálních infekcí, dělení nozokomiálních infekcí. Proces šíření NN- zdroj, cesta přenosu, vnímavý jedinec

2.      hodina - etiologie - původci NN, rizikové faktory  - klinické projevy, opatření při výskytu, prevence, legislativa, surveillance program, souhrn

Cíle

Získat znalosti v oblasti nozokomiálních infekcí,  orientovat se v procesu šíření NN a zejména v preventivních, profylaktických či represivních opatřeních; naučit se správné techniky hygienického mytí rukou, jako nejdůležitějšího preventivního opatření NN; pochopit surveillance program

 Klíčová slova

nespecifické NN, specifické NN, exogenní NN, endogenní NN, zdroj nákazy, nosičství, rizikové faktory, cesta přenosu, vehikulum, etiologická agens, rezistence na antibiotika, Staphylococcus aureus, MRSA, legionella, E.coli, Clostridium spp., centrální žilní katétr, cévka, kožní mikroflora, hygiena rukou, asepse, antisepse, dezinfekce, sterilizace,  rizikové faktory, surveillance program, bariérový ošetřovací režim, osvěta

   Definice + pojmy k zapamatování

Definice nozokomiálních infekcí: infekce vzniklá v příčinné souvislosti s pobytem osob ve zdravotnickém zařízení, infekce, kterou pacient při příjmu do zdravotnického zařízení neměl ani ve fázi inkubace;  jsou to nežádoucí příhody spojené převážně s hospitalizací, jejichž pravděpodobnost vzniku stoupá každým dnem pobytu v nemocnici

Nespecifické nozokomiální nákazy (komunitní) jsou odrazem epidemiologické situace v populaci, v dané spádové oblasti; bakteriální původci infekce jsou většinou dobře citliví na antibiotika

Specifické nozokomiální nákazy jsou důsledkem diagnostických a terapeutických výkonů

Jejich výskyt ovlivňuje úroveň: asepse, sterilizace a desinfekce, dodržování zásad protiepidemického režimu, provozu zdravotnického zařízení. Mikrobiální agens jsou většinou rezistentní na antibiotika.

Rizikové faktory nozokomiálních nákaz-vnější (extrinsické) a vnitřní (intrinsické)

Rizikové faktory souvisí a potencují se: se základním onemocněním pacienta, s akutním průběhem nemoci, s invazivními zákroky, s terapií a sníženou obranyschopností nemocného; dochází ke kolonizaci běžně sterilních tkání patogenními nebo potenciálně patogenními  mikroorganismy

Ranné nákazy vznikají v souvislosti  s operačním výkonem nebo mikrobiální kontaminací při jiném porušení kůže   (úraz, popáleniny). Patří společně s urinárními infekcemi, respiračními nákazami  a sepsemi mezi nejčastější nozokomiální nákazy

Protiepidemická opatření - preventivní a represivní.

Bariérovou ošetřovatelskou péčí rozumíme zavedení takových režimových opatření a používání takových postupů, kterými bráníme přenosu patogenních mikroorganismů, resp. polyrezistentních kmenů, mezi pacienty nebo na personál.

 Surveillance program NN (pasportizace zdravotnického zařízení, kontrola hygienického a protiepidemického režimu, sledování výskytu nemocničních kmenů, studium vlastností nemocničních kmenů (antibiogram), sledování výskytu nozokomiálních nákaz (hlášení), kontrola sterilizace, dezinfekce, dezinsekce, zpětná vazba na ošetřujícího lékaře, výchova zdravotnického personálu).

    

 Anotace a základní pojmy      

I na počátku 21. století jsou nozokomiální infekce stále velmi aktuálním problémem. Nozokomiální nákazy přináší riziko komplikací zdravotního stavu pacienta, zvýšenou úmrtnost a mimo jiné zvyšují náklady na pobyt ve zdravotnickém zařízení. Cílem preventivních a represivních opatření je snížit riziko výskytu NN na minimum.  Tohoto cíle je možné dosáhnout je na základě znalostí a pochopení procesu vzniku, šíření NN ve zdravotnické zařízení a znalostí prevence, její důsledné dodržování a výchova nejen zdravotnického personálu, ale také pacientů a jejich rodinných příslušníků. 

Metodický pokyn 6. MZd ČR, Hygienické zabezpečení rukou ve zdravotní péči stanovuje zásady osobní hygieny, péče o ruce a jejich bezpečnou přípravu ke zdravotnickým úkonům v rámci ošetřovatelské a léčebné péče o pacienty při zachování bezpečnosti pro zaměstnance.

 Příklady - dle6. metodického  opatření MZd ČR, "Hygienické zabezpečení rukou ve zdravotní péči"  2005, Příloha: "Standardní postup pro mytí a dezinfekci rukou"

 

Jako příklady jsou uváděny kasuistiky s výskytem NN - katétrová sepse, plynatá sněť

 

Kontrolní otázky

1. Vysvětlete rozdíl mezi nozokomiálními nákazami specifickými, nespecifickými,         endogenními a exogenními.

2. Jak se nemocniční nákazy šíří? Charakterizujte zdroj nákazy, cestu přenosu.

3. Proč je významným faktorem v šíření nákaz nosičství?

4. Jaké jsou rizikové faktory vnitřní a zevní ovlivňující výskyt NN?

5. Jaká preventivní opatření se v rámci NN používají?

6. Co znamená bariérová ošetřovatelská péče?

 

 Otázky k zamyšlení

Ruce zdravotnického personálu jsou velmi rizikovým faktorem v šíření NN.  Ovšem zdrojem nákazy může být pacient sám, jiný pacient nebo návštěvy. Mohou i návštěvy přenášet multirezistentní kmeny?

 Shrnutí

Nozokomiální infekce jsou stále velmi závažným problémem. Důkladná znalost procesu šíření NN,

jejich prevence, výchova zdravotnického personálu, pacientů a rodinných příslušníků vede ke snížení výskytu těchto závažných komplikací a snížení úmrtnosti.

 Literatura

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

       Šrámová H a kol. Nozokomiální nákazy III. Praha: Maxdorf, 2013. ISBN: 978-80-7345-286-5

Maďar R., Podstatová R., Řehořová  J. Prevence nozokomiálních nákaz v klinické praxi. Grada: Praha, 2006. ISBN: 80-247-1673-9

 

  1. Exantematické a kontaktní nákazy

 Časový rozsah: 2 hodiny

14.  hodina - vysvětlení základních klinických a epidemiologických pojmů; přehled etiologie exantematických a kontaktních nákaz, epidemiologické charakteristiky

15.  hodina - virové a bakteriální exantematické infekce, kontaktní nákazy - výskyt a trendy

 

Cíle

      Získat přehled a znalosti epidemiologických charakteristik exantematických a kontaktních                                     nákaz (zdroj  infekce, cesta přenosu, vnímavost, preventivní opatření, výskyt v ČR a ve světě)

 Klíčová slova

Exantém, enantém, erytém, virové exantematické infekce, inaparentní nákazy, nosičství, kontaktní nákazy, spalničky, rubeola, herpes simplex, varicella-herpes zoster, mononukleóza, coxackie viróza, molluscum contagiosum, verruca, bakteriální infekce, spála, erysipel, hnisavé kožní afekce, impetigo, cellulitis, mykóza, parazitární infekce

   Definice + pojmy k zapamatování

Exantematické  nákazy jsou nemoci, kde exantém je dominujícím, pravidelným a relativně charakteristickým klinickým příznakem.

l  Vedle klasických exantémových infekčních nemocí se exantém může objevit i v průběhu řady jiných infekčních a alergických nemocí i nemocí jiné a nejisté etiologie.

kontaktní nákazy jsou infekce přenášené kontaktem se zdrojem nákazy

 

 Anotace a základní pojmy      

Výuka zahrnuje dvě témata - exantematické a kontaktní nákazy, jejich etiologii, epidemiologické a klinické charakteristiky, výskyt v ČR a ve světě, možnosti prevence

Základní pojmy: exantém, enantém, erytém a rash, typy kožních a slizničních eflorescencí, typy exantémů, zdroj nákazy, cesta přenosu a vnímavost, možnosti prevence - očkování, trend výskytu

 Příklady 

Výskyt jednotlivých nákaz v ČR  za určité specifické období  podle pohlaví a věku, či před a po očkování. Nemocnost na spalničky, zarděnky a příušnice v ČR v letech 1996-2012

 

Kontrolní otázky

Jaká je etiologie exantematických infekcí?

Jaký je způsob přenosu exantematických a kontaktních nákaz?

Proti kterým exantematickým infekcím očkujeme?

Jaký je trend výskytu exantematických nákaz?

 

 Otázky k zamyšlení

Jakou roli hraje věk a pohlaví ve výskytu těchto infekcí?

 Shrnutí

Exantematické nákazy představují problematiku zejména dětského věku. Podle etiologie sem řadíme infekce:  virové  (Spalničky-morbilli, Zarděnky- rubeola, Plané neštovice - varicella, Pásový opar-herpes zoster, Opar-herpes simplexI - labialis, herpes simplexII - genitalis,  5. nemoc - exanthema  subito, 6. nemoc - erythema infectiosum, Infekční mononukleóza - Epstein-Baarové virus); bakteriální (Spála - Scarlatina, Růže -  Erysipel,          Impetigo); rickettsiální (skvrnitý tyfus),Borreliové(Lymeská borelióza), parazitární (Svrab - Scabies, trombikulóza), mykotické.                Zdrojem nákazy je člověk a to buď v inkubační době, v akutním stadiu onemocnění, nebo v rekonvalescenci případně s inaparentním onemocněním. Přenos se většinou děje pomocí kapének či nepřímo vzdušnou cestou, ev. čerstvě kontaminovanými předměty.

Je podán přehled aktuálního výskytu a trendy u jednotlivých infekcí v ČR, možnosti preventivních opatření, případně zařazení do surveillance programu.

Zásady prevence kontaktních nákaz:

l  Důsledná dezinfekce rukou

l  Výměna prádla po každém pacientovi (nejlépe jednorázové prostředky)

l  Použité prádlo schraňovat v uzavřených pytlích či kontejnerech

            V některých případech použití ústních roušek

 

 

   Literatura

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

 

  1. Přírodní ohniskovost - lymeská borelióza

 Časový rozsah: 2 hodiny

16.  hodina - vysvětlení základních epidemiologických pojmů nákaz s přírodní ohniskovostí; přehled etiologie nákaz přenášených členovci, epidemiologické charakteristiky, rezervoár nákazy, vektor a biotop, výskyt a trendy, prevence

17.  hodina - lymeská borelióza - epidemiologické aspekty, etiologie, klinické projevy, prevence

Cíle

      Získat přehled a znalosti epidemiologických charakteristik nákaz s přírodní ohniskovostí                  ( etiologie, reservoár infekce, cesta přenosu, vnímavost, prevence, výskyt) v ČR a ve světě.

 Klíčová slova

Přírodní ohnisko, rezervoár infekce, etiologie, biotop, vektor, členovec, Ixodes ricinus, borrelie, arboviry, encefalitidy, hemoragické horečky, anaplasma, babesie, bartonelóza, Francisella tularensis,  Yersinia pestis, mor, klíšťová encefalitida, rickettsie, žlutá zimnice, dengue, zoonózy, zootie, enzootie, epizootie, panzootie, synantropní, exoantropní, infestace

   Definice + pojmy k zapamatování

nákazy s přírodní ohniskovostí jsou nemoci (zoonózy), které cirkulují ve volné přírodě, nezávisle na člověku a jsou přenášeny členovci na určitém rezervoáru a vše je charakterizováno určitým biotopem. Člověk je článkem náhodným a většinou konečným. Existují však i tzv. městské formy těchto nákaz, kde pak zdrojem nákazy je člověk ( např. městská forma žluté zimnice nebo moru).

l  Lymeská borelióza je nejčastější nákazou s přírodní ohniskovostí v ČR

 

 Anotace a základní pojmy      

Výuka zahrnuje dvě na sebe navazující témata - nákazy s přírodní ohniskovostí a lymeskou boreliózu;  je podán přehled etiologie, přenašečů a rezervoárů nákazy, epidemiologických a klinických charakteristik,  výskyt v ČR a ve světě a možnosti prevence

Základní pojmy: přírodní ohnisko, rezervoár nákazy, vektor,  biotop, klíště, koinfekce

 Příklady

Incidence lymeské borreliózy a klíšťové encefalitidy v ČR  v letech 1993-2012

 

Kasuistika koinfekce lymeské boreliózy a bartonelózy

Kontrolní otázky

Definujte nákazy s přírodní ohniskovostí.

Jaká je etiologie nákaz s přírodní ohniskovostí?

Jaký je rezervoár a jaký vektor u nákaz s přírodní ohniskovostí v ČR?

Jaký je způsob přenosu nákaz s přírodní ohniskovostí?

Proti kterým nákazám s přírodní ohniskovostí očkujeme?

Jaký je trend výskytu nákaz s přírodní ohniskovostí?

 Otázky k zamyšlení

Jakou roli hraje člověk ve výskytu těchto infekcí?

 Shrnutí

Nákazy s přírodní ohniskovostí jsou zoonózy, které se vyskytují ve volné přírodě, jsou přenášeny členovci na rezervoárová zvířata. Člověk je článkem náhodným a většinou konečným. Mezi rezervoárová zvířata patří zejména hlodavci, ale také např. ptáci. Vektorem jsou hematofágní členovci, v mírném pásmu zejména klíšťata, ve světě pak nejčastěji komáři. Etiologie těchto infekcí zahrnuje viry (arboviry), bakterie (borelie, leptospiry, francisely, yersinie, anaplasmy, bartonely), parazity (babesie). V přehledu jsou uvedeny epidemiologické charakteristiky jednotlivých nákaz a pak je pozornost věnována lymeské borelióze, nejčastější nákaze v ČR.

Je podán přehled aktuálního výskytu a trendy u jednotlivých infekcí v ČR, možnosti preventivních opatření, případně zařazení do surveillance programu.

   Literatura

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

Bartůněk P. a kolektiv: Lymeská borelióza, 4.vydání 2013, Grada Publishing a.s., ISBN 978-80-247-4355-4.

 

  1. Střevní nákazy bakteriální

 Časový rozsah 2 hodiny

1.      hodina - epidemiologické charakteristiky střevních bakteriálních nákaz, nejčastější etiologická agens, formy výskytu a přenosu uvedených onemocnění, trendy, sezónnost, preventivní a represivní opatření.

2.      hodina -  seznámení s nejčastějšími formami výskytu střevních bakteriálních nákaz v ČR (kampylobakterióza, salmonelóza, shigelóza atd.), příklady epidemických výskytů, jejich řešení, protiepidemická opatření.    

Cíle

Získat znalosti v oblasti výskytu střevních bakteriálních nákaz v našich podmínkách a ve světě, orientovat se v možnostech preventivních a represivních opatření.  

 Klíčová slova

Bakteriální střevní nákazy, kampylobakterióza, salmonelóza, shigelóza.                                                                                            

   Definice + pojmy k zapamatování

Bakteriální střevní nákazy patří mezi nejčastější onemocnění v našich podmínkách i ve světě. Zvláštní pozornost vyžadují uvedená onemocnění u malých dětí (zejména kojenců) a u seniorů, u těchto skupin obyvatelstva mohou představovat závažné riziko z důvodu vysoké citlivosti k rychle probíhající dehydrataci. Důležitá je proto rychlá diagnostika a včasná opatření v ohnisku nákazy.  

  

 Anotace a základní pojmy      

 Bakteriální střevní nákazy představují celosvětově závažný epidemiologický problém, podílejí se na vysoké nemocnosti i úmrtnosti především u malých dětí a osob v seniorském věku.

  

 Příklady

V přednášce budou promítnuty grafy charakterizující trendy výskytu vybraných bakteriálních střevních onemocnění.

Kontrolní otázky

Které bakteriální střevní nákazy představují nejzávažnější epidemiologický problém v ČR?

Charakterizujte sezónnost výskytu bakteriálních střevních nákaz?

 Otázky k zamyšlení

Jaké jsou nejúčinnější formy prevence výskytu výše uvedených nákaz?

 Shrnutí

Bakteriální střevní infekce představují závažný epidemiologický problém z hlediska frekvence, charakteru a závažnosti klinického obrazu. Patří mezi nejčastější choroby infekční etiologie postihující populaci ve světě i v našich podmínkách. Důsledné dodržování protiepidemických opatření je nejdůležitější formou jejich prevence, vzhledem k tomu, že primární prevence je velmi omezena (cholera, tyfus).

   Literatura

Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.

 

  1. Surveillance nákaz

 

 

 

Časový rozsah: 2 hodiny

1.   hodina -  teoretické informace - definice, význam, cíle, základní rysy a prvky epidemiologické surveillance

2.   hodina - praktické ukázky - systém hlášení infekčních onemocnění, funkční registry infekčních onemocnění, sérologické přehledy, metodické pokyny

 

 

Cíle

Pochopit význam epidemiologické surveillance, jejích jednotlivých prvků a znát principy fungování surveillance v ČR.

 

 

 

Klíčová slova

Surveillance, systém epidemiologické bdělosti, registr infekčních nemocí, sérologický přehled

 

 

 

Definice

Surveillance znamená epidemiologické studium nemoci jako dynamického procesu, včetně ekologie původce nákazy, hostitele, rezervoárů a vektorů nákazy, jakož i studium zevních podmínek prostředí a všech mechanismů, které se uplatňují v procesu šíření nákazy v rozsahu, ve kterém se daná nákaza vyskytuje.

 

 

 

Anotace a základní pojmy

Surveillance jako monitorování nemocí nebo indikátorů, které jsou závislé na zdraví:

  • Získávání všech dostupných informací o procesu šíření nákazy u dané nemoci

§  Sledování všech podmínek, které tento proces ovlivňují

§  Vytvoření systému účinných opatření k omezení nebo k likvidaci této nákazy

Druhy surveillance: aktivní, pasivní, zesílená, nemocniční, laboratorní, sentinelová.

 

Systém epidemiologické bdělosti (surveillance) má své zakotvení v legislativě ČR i EU.

 

K obecným principům surveillance v ČR patří především:

·         pravidelné hlášení sporadických a hromadných výskytů infekčních onemocnění

·         epidemiologické šetření

·         kontroly proočkovanosti

·         izolace vybraných onemocnění na infekčních odděleních a povinná léčba.

 

 

 

Příklady

Surveillance klíšťové encefalitidy je výborným příkladem komplexního mezioborového přístupu; je nutná spolupráce lékařů (např. znát všechna stadia onemocnění, terapie, prevence), epidemiologů a mikrobiologů (např. je nutné znát vývojový cyklus klíštětě, Ixodes ricinus, oblasti jeho výskytu - ohniska) a meteorologů (určité klimatické podmínky jsou příznivé pro vyšší výskyt klíšťat - výsledkem je pravidelná týdenní předpověď ve výskytu klíšťat na území ČR) atd.

 

 

 

Kontrolní otázky

Jak funguje systém hlášení infekčních nemocí v ČR? Jaké registry infekčních onemocnění existují v ČR a na jakém principu?

 

 

 

Otázky k zamyšlení

Proč potřebujeme znát data o nemocnosti u infekčních onemocnění? Myslíte si, že existuje podhlášenost u některých onemocnění? A pokud ano, čím je zejména způsobena?

 

 

 

Shrnutí

Cílem surveillance je průběžné zjišťování všech relevantních podkladů využitelných pro prevenci a kontrolu infekčních nemocí, využití získaných poznatků při prevenci a kontrole monitorovaného zdravotního problému v rámci veřejného zdravotnictví a následně zavedení protiepidemických a preventivních opatření s cílem zvládnutí nebo alespoň potlačení daného onemocnění.

 

 

 

Literatura

  • Fabiánová K. Surveillance nákaz - pdf prezentace -  www.lf3.cuni.cz
  • Göpfertová D., Pazdiora P.,Dáňová J.: Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí), Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2223-1.
  • Janout V.: Epidemiologické studie, 1996, ISBN 80-7013-224-8 3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vstupní požadavky
Poslední úprava: Bc. Kateřina Maternová (23.09.2014)

Splněné povinnosti za 1. dva ročníky (Mkrobiologie, imunologie)

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK