Báseň a věc. Rilkovy "Dinggedichte" v souvislostech historické poetiky - AKM500122

• Anglický název: The Poem and the Thing: Rilke’s "Dinggedichte" in the Context of Historical Poetics
• Zajišťuje: Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2013
• Semestr: zimní
• Body: 0
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:0/2, Z [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Garant: doc. Mgr. Josef Hrdlička, Ph.D.; prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.

Anotace

Poslední úprava: doc. Mgr. Josef Hrdlička, Ph.D. (23.09.2012)

Seminář bude věnován četbě a teoretické reflexi "básní o věcech"v moderní poezii s ohledem na historický kontext v antické, renesanční a romantické poezii. Hlavním předmětem zájmu budou dva svazky Rilkových Nových básní (Neue Gedichte, Der Neuen Gedichten anderer Teil) a dílo Francise Ponge (mj. Le parti pris de choses, La rage de l’expression, Le grand recueil) na základě dostupných překladů.

Seminář začíná o týden později, tedy 9. října.

Literatura

Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (12.09.2012)

Literatura

I. Autoři, kterým bude věnována pozornost

 

Rainer Maria Rilke

Francis Ponge

 

vybrané antické básně

Rémy Belleau

John Keats (ódy)

Eduard Mörike

Osip Mandelštam

Wallace Stevens

Jean Follain

(a další na základě domluvy)

 

II. Výběr z překladů

 

Písně pastvin a lesů, přel. Václav Dědina, Rudolf Kuthan, František Novotný, Otmar Vaňorný, Praha 1977.

 

John Keats, Déšť z plané růže, přel. Hana Žantovská, Praha 1994.

 

Eduard Mörike, Proč bolíš radosti? přel. Ivan Slavík, Praha 1979.

 

Rainer MariaRilke, A na ochozech smrt jsi viděl stát, přel. Jindřich Pokorný a další, Praha 1990.

Vladimír Holan, Překlady I. (Rainer Maria Rilke), Praha 2007.

 

Osip Mandelštam, Básně, přel. Jiří Kovtun, Praha 1998.

Osip Mandelštam, Verše, přel. Václav Daněk a Jan Zábrana, Praha, 1982, 1988.

 

Wallace Stevens, Muž s modrou kytarou, přel. Jan Zábrana, Praha 1973.

Wallace Stevens, Učenec jediné svíce, přel. Daniel Soukup, Zblov 2008.

 

Francis Ponge, Razidlom vecí, přel. Vlastimil Kovalčík, Bratislava 1986.

Francis Ponge, Restaurace Lemeunier v ulici u Antinské dráhy, in: Maximum poezie, přel. a ed. Aleš Pohorský, Praha1990.

Francis Ponge, Karafiát, přel. Josef Fulka, in: Analogon 2003, č. 38-39, s. 42-43.

 

J. Follain, Podívaná světa, přel. Jan Vladislav, Zblov 2010.

 

III. sekundární literatura

Charles Altieri, Painterly Abstraction in Modernist American Poetry, Cambridge University Press 1990.

Gaston Bachelard, Poetika snění, Praha 2010 (kapitola "Cogito" snivce).

Barbara M. Benedict, Encounters with the Object: Advertisements, Time, and Literary Discourse in the Early Eighteenth- Century Thing-Poem, Eighteenth-Century Studies, vol. 40, no. 2 (2007), s. 193-207.

Harold Bloom, Wallace Stevens: the poet of our climate, Ithaca: Cornell University Press 1980.

Bernhard Blume, Ding und Ich in Rilkes Neuen Gedichten, Modern Language Notes, Vol. 67, No. 4 (Apr., 1952), s. 217-224.

Helen Bridge, Place into Poetry. Time and Space in Rilke’s Neue Gedichte. Orbis Litterarum 61:4 263-290, 2006.

Bill Brown, Thing Theory, Critical Inquiry, Vol. 28, No. 1, Things (Autumn, 2001), s. 1-22.

Peter Cosgrove, Hopkins’s "TheWindhover": Not Ideas about the Thing but the Thing Itself. Poetics Today 25:3 (Fall 2004), s. 467-464.

Jacques Derrida, Signéponge, Paris 1988.

Diana Fuss, Corpse Poem, Critical Inquiry, Vol. 30, No. 1 (Autumn 2003), s. 1-30.

Robert Pogue Harrison, Not Ideas about the Thing but the Thing Itself, New Literary History, Vol. 30, No. 3, Ecocriticism (Summer, 1999), s. 661-673.

Martin Heidegger, Věc, in: M. H., Básnicky bydlí člověk, Praha 1993.

Edmund Husserl, Ding und Raum. Vorlesungen 1907. Husserliana, sv. 16, Den Haag 1973.

Wolfgang G. Müller, Neue Gedichte / Ner Neuen Gedichten anderer Teil, in: Manfred Engel (ed.), Rilke-Handbuch. Leben - Werl - Wirkung, Metzler, Stuttgart - Weimar 2004, s. 296-318.

Wolfgang G. Müller, Der Weg von Symbolismus zum deutschen und angloamerikanischen Dinggedicht des beginnenden 20. Jahrhunderts. Die Beziehung zwischen Rilke und Baudelaire als Paradigma, in: Neophilologus 58 (1974), s. 157-179.

Wolfgang G. Müller, Rilke, Husserl un die Dinglyrik der Moderne, in: Manfred Engel, Dieter Lamping (eds.), rilke und die Weltliteratur, München 1999, s. 214-235.

Kurt Oppert, Das Dinggedicht. Eine Kunstform bei Mörike, Meyer und Rilke, Deutsche Vierteljahrsschrift 4 (1926), s. 747-783.

Lawrence Ryan, Rilke’s Dinggedichte. The "Things" as "Poem in Itself", in: Sigrid Bauschinger, Susan L. Cocalis (eds.), Rilke-rezeptionen. Rilke Reconsidered, Tübingen 1995, s. 27-35.

Shimon Sandbank, The Object-Poem. In Defence of Referentiality, Poetics Today 6 (1985), s. 461-473.

Shimon Sandbank, The sign of the rose: Vaughan, Rilke, Celan. Comparative Literature Summer 1997; 49, 3, s. 195-208.

Peter Schwenger, Words and the Murder of the Thing, Critical Inquiry, Vol. 28, No. 1, Things (Autumn, 2001), pp. 99-113.

RalfSimon, Die Bildlichkeit des lyrischen Textes. Studien zu Hölderlin, Brentano, Eichendorff, Heine, Mörike, George und Rilke, München, Fink, 2011.

Helen Vendler, The Odes of John Keats, Cambridge, Mass. 1983.

 

 

Požadavky ke zkoušce

Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (12.09.2012)

Pravidelná účast, četba a aktivní příspěvky do diskuse. Znalost příslušných jazyků je vítána, ale není podmínkou.

 

Sylabus

Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (12.09.2012)

Když v roce 1926 užil germanista Kurt Oppert pojem "Dinggedichte" označil a charakterizoval jím typ lyrické básně v poezii kolem poloviny 19. století, zejména Eduarda Mörika a Conrada Ferdinada Meyera. V německé lyrice 20. století je pojem "Dinggedichte" spojen především s Novými básněmi (1907-1908) Rainera Marii Rilkeho. V těchto básních "na věci" o "o věcech" jde o především o tom, vyjádřit skrytý niterný "život" a bytostnou podstatu ("Wesen") věci, jako by věc promlouvala sama sobě. Shodou okolností přednáší v roce Rilkových Nových básní Edmund Husserl v Göttingenu o fenomenologii "věci a prostoru" (Ding und Raum. Vorlesungen 1907. Husserliana, sv. 16, 1973), přičemž "Wesensschau" jako "nazření podstaty", tento důležitý pojem husserlovské transcendentální fenomenologie, je více či méně spojen právě s tímto intuitivně-bezprostředním uchopením "podstaty věci" jako jedním z intendovaných estetických účinků "dinggedichte". Již v biedermeieru (u Mörika) je tento typ básně velmi úzce spojen v výtvarnými kvalitami, s uměleckou materiálovostí, s uměleckým řemeslem a estetikou materiálů. Na tuto linii navázal později symbolismus, jednak ve své rané parnasistické fázi (např. sbírka Théophila Gautiera Émaux et camées [1852, česky Výbor z básní, Praha 1930], v německém symbolismu Stefan George, v české poezii některé básně Jaroslava Vrchlického nebo později vydaná sbírka ruského básníka Innokentije Anněnského Cypřišová skříňka, 1910), jednak ve své posymbolistické fázi modernismu desátých let 20. století. Zde jsou Rilkovy "Dinggedichte" z jeho Nových básní nevýraznějšími estetickými realizacemi této poetiky. Mohou být čteny jako nový pokus posymbolistické poezie otevřít se empirické skutečnosti, jako výraz básnické konfrontace s předmětností světa a zkušeností s ním. Na základě této zkušenosti rozvinul Rilke nový poetologický koncept, kde hraje důležitou roli vyostřené, intenzívní vnímání, koncept, který naznačuje stylistickou blízkost k Baudelairově poetice ve smyslu syntéze symbolistických a realistických prvků. Baudelairův sonet Recueillement, možno považovat za jednu z iniciačních básní této poetiky. Do okruhu "Dinggedichte" možno řadit také básně ruských akméistů Nikolaje Gumiljova, Anny Achmatové a především Osipa Mandelštama (zejména z jeho první sbírky Kámen, 1909/1913), pro kterého je umělecké dílo jako výtvor lidského ducha a jako "kulturní věc nositelem "paměti kultury" (např. básně Notre Dame, Hagia Sofia, ale k poetice "Dinggedichte" možno řadit také jeho básně "na věci" všedního dne jako Zmrzlina, Fotbal, Tenis, Biograf ad.). Jedním se společných rysů "Dinggedichte", od bidermeieru, přes symbolismus až k moderně, je vztah mezi "sbíráním" ("sbírkou"), "myšlením" ("usebráním") a "obrazem". Ve francouzské poezii 20. století by bylo možné tuto linii "Dinggedichte" sledovat k lyrice Francise Pongeho, jehož sebrané básnické a prozaické texty s příznačným názvem Le grand recueil (1961) navazují svébytným způsobem na tuto tradici. Pongeho něžná a zároveň vášnivá pozornost, kterou věnuje věcem, směřuje především k tomu, nechat "promluvit" věci samotné, nechat prostřednictvím pouze jich samotných vystoupit do popředí "épaisseur sémantique" jejich "řeči" a jejich skrytého "bytí" a tím zvovuobnovit jejich vztah ke světu ("pour refaire le monde") - a svět sám - v původní svěžesti.Zdá se, že právě tímto aspektem navazuje také Ponge - sans le vouloir? - na biedermeierovsko-modernistickou tradici "Dinggedichte". Na základě společné pozorné četby a interpretace vybraných básnických textů půjde v semináři především o sledování této pozoruhodné tradice poetiky a sémantiky "Dinggedichte".