|
|
|
||
Poslední úprava: UISRIMAN (12.01.2018)
Cílem předmětu je seznámit posluchače s historií logiky, s jejím významem pro vědeckou práci a výuku. Naučit se užívat logiku <br> v praxi, tj. v jazyce základní formální logiky - výroková a predikátová logika.<br> |
|
||
Poslední úprava: PhDr. Blanka Vorlíčková, Ph.D. (07.06.2010)
ZÁKLADNÍ LITERATURA: 1. BERKA, K., JAURIS, M. Logika. Praha : SPN, 1978. 2. JAURIS, M.: Logika. Praha : SPN, 1970. 3. WEINBERGER, O., ZICH, O. Logika (pro právníky). Praha : SPN, 1965. 4. BERKA, K., RYBOVÁ, J. Logika a metodologie pro žurnalisty. Praha : Novinář, 1988. 5. JAURIS, M., ZASTÁVKA, Z. Základy neformální logiky. Praha : S a M, 1992. 6. JIRKŮ, P. Logika. Praha : VŠE, 1993. 7. TARSKI, A. Úvod do logiky. Praha : Academia, 1969. |
|
||
Poslední úprava: PhDr. Blanka Vorlíčková, Ph.D. (07.06.2010)
Výrokový počet Výrokové proměnné, spojky - konjunkce, disjunkce, negace, implikace, ekvivalence, sémantika - pravdivostní ohodnocení, logické vyplývání, pravidla, syntax - axiomy, odvozovací pravidla, důkaz. Věta o úplnosti výrokového počtu 2. Predikátový počet, otázka pojmů Aristotelovský subjekt - predikátové soudy, sylogismy, teorie tříd, monadický predikátový počet, kvatifikátory, řešení sylogismů - Eulerovy diagramy, Vennovy diagramy, formálně logické důkazy, obecný predikátový počet, sémantika - modely, seyntax - axiomy, odvozovací pravidla, důkazy, práce s kvantifikátory, nejznámější relace (ekvivalence, uspořádání, náležení), paradoxy 3. Neformální logika Chyby v argumentaci, definice, otázka a odpověď, logika v matematice a ve vědě, typy úsudků, neklasické logiky |